Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Slyšet tak polární záři...

Oheň vyhoříval -- vítr ve vrcholcích stromů usínal -- a husté šedivé mraky válející se pod oblohou uplývaly jako jednolitá opona. Hvězdy se začaly bíle a kovově třpytit a z dalekého severu sem doléhal slabounce vrzavý sten, jako když ocelové plazy saní kloužou po zmrzlém sněhu co tajemný monotónní hlas severní záře...

Tak popisuje James Oliver Curwood mrazivou noc na severu amerického kontinentu. V ději knihy znamená jen kratičké uvolnění, poetickou vsuvku v napínavém příběhu. Podvědomě spuštěný myšlenkový pochod ale nelze zadržet: Je opravdu možné polární záři slyšet?

První pohled mírně poučeného laika je jednoduchý. Literatura uvádí, že polární záře se odehrává ve výškách zhruba 100--1000 km. Hustota hmoty v této vzdálenosti od zemského povrchu je možná vhodným kandidátem pro „plnění“ žárovek, ale rozhodně nikoli pro přenos zvukových vln. Závěr se zdá být jasný: pracovala zde autorova fantazie.

Ilustrační foto...

Po nějaké době se mírně poučený laik setkává s přítelem, a hovor se dostává mimochodem na polární záři. "Tu bych chtěl někdy vidět tam, na severu," praví přítel, "to musí být divadlo, a ještě slyšet ten zvuk..." V tom okamžiku je přítel mírně poučeným laikem nemilosrdně vytržen z romantických představ strohým fyzikálním zdůvodněním. Jistě, polární záři lze slyšet , ovšem jen v pásmu rozhlasových vln, žádný skutečný zvuk vydávat nemůže vydávat, protože... (viz předchozí odstavec).

Přítel je poněkud zaražen a hovor se stáčí jinam. Mírně poučený laik je spokojen, zase vyvrátil jeden nevědecký blud. Podvědomě spuštěný myšlenkový pochod ale nelze zadržet: To už je druhý případ, kdy jsem o něčem takovém slyšel...

Bude lepší se přesvědčit. Jak snáze a rychleji, než v Síti? A tady mírně poučený laik zjišťuje, že -- jak pravil onen umírající rabín -- ,,všechno je jinak": Polární záře skutečně nemůže vydávat zvuk. Ale skutečně existují svědectví lidí, kteří ji slyšeli. Přesněji řečeno, svědectví lidí, kteří při pozorování výrazné polární záře ve vysokých zeměpisných šířkách slyšeli slabé, leč rozlišitelné, zvuky, popisované jako syčení, svištění, šustění nebo jemný praskot, někdy dokonce cinkání, přičemž intenzita zvuků se zřetelně měnila v přímé souvislosti se změnami v pozorovaném zrakovém vjemu. Takových svědectví je mnoho, i když je zřejmé, že onen sluchový vjem při pozorování polární záře vyskytuje jen zřídka.

Ilustrační foto...

Jak to tedy je? Podrobnější zkoumání těchto svědectví odhaluje několik skutečností: za prvé, změny zvuku souvisely bezprostředně se změnami v uspořádání nebo intenzitě světelného jevu -- zdroj zvuku se tedy musí nacházet v bezprostřední blízkosti pozorovatele, jeho přímým zdrojem tedy skutečně nemůže být to, co se odehrává přinejlepším několik desítek kilometrů nad jeho hlavou. Za druhé, jsou zaznamenány případy, že ve skupině pozorovatelů slyšeli zvukový ,,doprovod" jen někteří, kdežto jiní neslyšeli nic -- zvukový vjem tedy mohl nějak souviset s fyziologickou dispozicí jednotlivců (pomineme-li prostý fakt, že někdo prostě slyší hůře a někdo lépe).

Odborníci jsou ve vztahu k popisovanému jevu vesměs skeptičtí, zejména proto, že podle některých pramenů existuje jediný zvukový záznam jevu, podle jiných neexistuje žádný... a také proto, že mechanismus vzniku případného zvuku je značně nejasný. Přesto existuje řada teorií. Několik méně pravděpodobných na úvod:

  • ,,zvonění" nebo ,,hučení" v uších: někdy se běžně dostavuje, když člověk nevnímá žádný slyšitelný zvuk -- mohlo by být subjektivně vnímáno jako projev pozorované polární záře
  • mrznoucí dech: svištivý nebo šustivý zvuk, který může doprovázet dýchání v mrazivém vzduchu
  • meteorologické teorie: zvuky produkované tajícím sněhem nebo praskajícím ledem
  • elektrostatický sluchový vjem: pokud polární záře může způsobit prudké rozkmitání elektrického pole ionosféry, mohly by se v důsledku toho rozkmitat v podstatě nevodivé materiály na povrchu nebo uvnitř ucha a tím způsobit zvukový vjem. Přestože pokusy ukázaly, že je možné takovýmto způsobem (prudkými změnami elektrického pole s amplitudou více než 160V/m) vyvolat sluchový vjem rovnocenný akustickému, jeví se tato teorie jako nevyhovující.
  • Jako pravděpodobnější, i když rovněž nejisté, se jeví následující teorie:

    Korónový (trsový) výboj, který by se musel objevovat v důsledku silného elektrického pole v okolí pozorovatele. V takovém poli vzniká na ostrých hranách a hrotech korónový výboj doprovázený syčivým nebo šustivým zvukem. Aby k takovému jevu mohlo docházet, musela by polární záře v okolí pozorovatele vytvářet elektrické pole s intenzitou okolo 1500 V/m. Tento mechanismus by mohl vysvětlit některé zvuky s vyšší frekvencí, popisované v pozorováních, na druhé straně ovšem žádné pozorování nepopisuje tzv. ,,oheň sv. Eliáše", neboli korónový výboj samotný, jak jej lze někdy pozorovat jako projev atmosférické elektřiny. Tato teorie také nevysvětluje, proč by ve skupině pozorovatelů někteří zvuk zaznamenali a jiní nikoli.

    Geofyzikální zdroje zvuku, definované jako slyšitelné zvuky vytvářené přímou přeměnou elektromagnetických vln s velmi nízkou frekvencí, generovaných různými geofyzikálními jevy. Tato teorie vychází z toho, že vlny s velmi nízkou frekvencí (VLF a ELF) vznikají, když proud nabitých částic směřuje k zemi. Že proudy nabitých částic způsobující polární záři vytvářejí výrazný šum v této oblasti elektromagnetického spektra, je známo už více než čtyřicet let. Teorie předpokládá, že tyto elektromagnetické vlny by při dostatečné amplitudě mohly být přímo přeměněny na akustické, a to v materiálech běžně přítomných na zemském povrchu. Jako jedna z možností se nabízí piezoelektrický jev. Jako měnič by například mohl posloužit i oděv nebo jeho části, brýle, volné vlasy, chloupky v uchu nebo jeho okolí nebo předměty v bezprostřední blízkosti pozorovatele.

    Ilustrační foto...

    Pokud shrneme pokusy o fyzikální vysvětlení, zvuk by musel pravděpodobně nějak souviset s elektrickým polem, které polární záře vytváří. Že se nejedná o malé energie, o tom svědčí polárním zářím přičítané fluktuace napětí na dálkových energetických vedeních a během masivních polárních září zaznamenaná samovolná činnost ochranných obvodů nebo dokonce proražení transformátorů na vedeních vysokého napětí. Někteří vědci se proto kloní k názoru, že sluchový vjem může vznikat přímým působením změn elektrického pole na nervovou soustavu člověka.

    Posledním typem teorie je pokus o čistě psychologický výklad jevu, který tvrdí, že žádný zvuk ve skutečnosti neexistuje, ale sluchový vjem je vytvářen nevědomými procesy v mozku, kdy dochází k záměně signálů od různých receptorů. Příkladem může být štiplavá nebo krvavá pachuť v ústech, kterou člověk často cítí, když se udeří do hlavy. Podobným způsobem může mozek podle některých odborníků zrakový vjem interpretovat částečně jako sluchový. Tato teorie se jeví jako nejsnáze ověřitelná: až uslyšíte polární záři, zavřete oči. Pokud zvuk zmizí, je to jasné...

    Jako laik mírně poučený o barevnosti světa mám ale ještě jiné doporučení: pokud se někdy octnete daleko na severu a uvidíte polární záři, možná se vám zatají dech, možná vám bude praskat v hlavě, možná pískat v uších – ale co na tom? Prostě se dívejte.

    Použité prameny

  • J.O. Curwood, Vlčák Kazan
  • Alaska Science Forum, University of Alaska, Fairbanks
  • Institute of Space Research, University of Calgary, Alberta
  • diskusní fórum IAN, zejména děkuji pánům Viktoru Votrubovi a Janu Skalickému za jejich příspěvky
  • Martin Slunečko

     IAN.cz
    Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
    archiv zdroj
    RULETA
    Odhalování skryté hmoty pokračuje
    Ilustrační foto...
    Stále svěží Eugene Cernan
    Ilustrační foto...
    Přelety ISS přes Měsíc
    Ilustrační foto...
    Ledový svět Kuiperova pásu
    Ilustrační foto...
    Phoenix Mars Lander – raketové motory místo ai
    Ilustrační foto...
    STALO SE
    4.12.2012 -
    Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

    WEBKAMERA
     Upice webcam / widecam
    UPICE WEBCAM

    Add to Google

     

    Pridej na Seznam
     

      © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691