Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Žeň objevů 2001: dokončení…

várka předloňského přehledu dr. Grygara toho nejzajímavějšího v astronomii. Za HTML verzí stojí Richard Komžík z časopisu KOZMOS.

7. Život ve vesmíru

První argument ve prospěch obydlitelnosti jiných světů přineslv r. 1610 J. Kepler, jenž usoudil, že Jupiter je obydlen, neboťmá dle Galileových pozorování 4 družice, jež slouží tamějšímobyvatelům podobně jako lidem na Zemi Měsíc. Podobně si I.Newton a W. Herschel mysleli, že obydlené je Slunce, neboťsluneční skvrny považovali za průzory, jimiž nás Slunečňanépozorují Zemi, resp. za vrcholy sopek, prorážející hranicioblačnosti na Slunci. (Naproti tomu Galileův protivník C.Scheiner a později též známý německý fyzik Otto von Guericke sedomnívali, že sluneční skvrny jsou oběžnicemi Slunce, ježpozorujeme při přechodech přes sluneční kotouč.) Konečně ještě napočátku 20. stol. americký filantrop P. Lowell chtěl prokázatpomocí dalekohledů na observatoři ve Flagstaffu, že Mars jeobydlen vyspělou technickou civilizací, která buduje sítěprůplavů či zavlažovacích kanálů. Od té doby však vlivem pokrokuastronomie a zejména kosmonautiky tento naivní optimismus ztratilpůdu pod nohama, avšak situace se mění zásluhou NASA, jejížplanetární sondy paradoxně téměř vyloučily jakýkoliv život vesluneční soustavě mimo naši Zemi. V r. 1997 NASA založilaAstrobiologický ústav, jehož cílem je zkoumat projevy životav extrémních poměrech na Zemi, zejména v ponořených jezerechv Antarktidě, a odtud odstartovat solidní výzkum projevů životamimo Zemi.

V loňském roce tak např. L. Allamandola aj. ozařovali studené(10 K) ledy jednoduchých sloučenin (voda, metanol, čpavek a oxiduhelnatý) ultrafialovým zářením a vytvořili tak v laboratorníchpodmínkách tuhé látky, jež v tekuté vodě vytvářely samovolněmembrány, asi tak, jako se tvoří bubliny v mýdlové vodě. Autořisoudí, že pokud se takový materiál vytvoří v hustýchmezihvězdných molekulových mračnech, tak po vzniku planet se najejich povrchu z něj vytvoří první primitivní buňky. Radiováspektroskopie ozářených vzorků v pásmu milimetrovýcha submilimetrových vln ukázala, že za těchto podmínek vzniká na120 chemických sloučenin, z nichž většina je velmi vhodná provznik života.

G. Horneck aj. zase podrobili v laboratoři spory mikroorganismuBacillus subtilis tlaku 32 GPa a zjistili, že takto krutézacházení přežije 0,1 promile testovaných spor. To praktickyznamená, že pokud se takové spory vyskytovaly na Marsu, mohly byse vyskytovat v marsovských meteoritech, neboť jsou schopnépřežít jak vymrštění matečné horniny z Marsu do meziplanetárníhoprostoru tak také průchod zemským ovzduším před dopadem na Zemi.Jak vypočítal H. J. Melosh, dostane se dokonce každoročně díkyporuchám od Jupiteru řádově deset úlomků z impaktů na povrchuMarsu na interstelární dráhy, takže v průměru jednou za 100milionů let se některý marsovský úlomek usadí na oběžné drázeu cizí hvězdy. Jelikož spory na Zemi dokáží přežít v hibernaci ažčtvrt miliardy let, znamená to jistou naději i prointerstelární panspermii. Naproti tomu pravděpodobnost zásahuZemě interstelárním meteoritem, jenž by nesl ve svém nitruvitální spory ze vzdáleného vesmíru, je zcela zanedbatelná, neboťk němu podle Meloshe dochází v průměru jednou za bilión roků. Topak znamená, že sluneční soustava je od vzdáleného vesmírubiologicky zcela izolována, a pozemský život musel začít buď naZemi nebo na některém kosmickém tělese uvnitř této soustavy.

R. Gray a K. Marvel se vrátili k pokusu o identifikacizáhadného radiového signálu, známého pod anglickým citoslovcem"wow!" ("jejda!"), který byl dne 15. srpna 1977 zachycen dnes užrozebraným ohijským radioteleskopem. Podle ředitele tehdejšíobservatoře J. Krause přicházela tehdy přerušovaná úzkopásmová10 kHz emise v okolí radiové čáry H I ze směru o souřadnicích1922-2703 resp. 1925-2703. Oba radioastronomové prohlíželi lonizmíněné oblasti obří radiovou soustavou VLA, avšak v obou směrechnašli jen standardní radiové zdroje.

Organizačně je však velmi úspěšný projekt berkeleyské univerzitySETI@home, v němž se metodou sdíleného počítání testuje radiovýšum z Areciba, zda neobsahuje signály umělého původu. Odvyhlášení projektu v květnu 1999 se takto na osobních počítačích3 milionů nadšenců z celého světa propočítalo 650 tisíc letstrojového času, což je absolutně nejrozsáhlejší výpočetníprojekt na světě. Navzdory tomuto gigantickému úsilí se všakdosud žádný signál umělého původu nepodařilo najít. P. Backuspopsal další rozvoj pozorovacího programu PHOENIX v Arecibu.Hledání umělých signálů bude pokračovat ve frekvenčním rozsahu1,20 -- 1,75 GHz pomocí úzkopásmového (1 Hz) citlivého přijímačes bezmála 29 miliony kanálů.

Mezitím A. Howard a P. Horowitz prosazují hledání usměrněnýchkoherentních optických signálů od cizích civilizací, neboťodhadují, že usměrněný svazek laseru se špičkovým výkonem 1 kW bybyl pozorovatelný z kosmického teleskopu Terrestrial PlanetFinder (TPF) až ze vzdálenosti 15 pc od Země. Jak uvádí S.Shostak, je hlavní výhodou laserového vysílání jeho možnostpřesného nasměrování signálů. Také Evropská kosmická agentura(ESA) zahajuje samostatný projekt Aurora, jehož cílem jerozvinou astrobiologii. První vlaštovkou se mají stát měřenísondy Huygens, jenž počátkem r. 2005 má proměřit vlastnostiatmosféry Saturnovy družice Titan.

Hledání života ve vesmíru je ovšem velmi ztíženo tím, že dosudnemáme uspokojující definici samotného pojmu život, takže dojisté míry nevíme, co všechno máme vlastně hledat. Kromě tohokromě klasické nerudovská otázky "jsou-li tam žáby taky?" sevynořuje z přítmí otázka vpravdě filosofická: "Proč ve vesmíruje/není život?" (nehodící se škrtněte).

8. Astronomické přístroje

8.1. Optická astronomie

Počátkem prosince 2000 byla slavnostně uveden do chodu 6,5mdalekohled Magellan I na observatoři Las Campanas v Chilev nadmořské výšce téměř 2500 m, jehož výstavba započala v r.1986. Dalekohled nese jméno po astronomovi Walteru Baadem, alenázev zahrnuje také identický dalekohled Magellan II na téžechilské observatoři, který dostal jméno po mecenáši (LondonClay), a jenž byl dokončen o rok později. Šéfem observatořeMagellan byl jmenován americký astronom Augustus Oemler. Projektfinancovalo pět předních amerických vědeckých institucí (CarnegieInstitution, univerzity v Arizoně, Michiganu a Harvardova jakoži MIT).

G. Sánchez aj. popsali parametry obří matice CCD pro 1 mSchmidtovu komoru observatoře Mérida ve Venezuele. V r. 1997 zdebyla instalována matice 16 čtvercových (2 x 2 kpix) čipů CCD,chlazených na -80° C. Nyní dokončují matici 96 (!) obdélníkových(1 x 4 kpix) čipů CCD, jež umožní vykonat přehlídku QUESTkvasarů v pásmu podél nebeského rovníku s úhlovým rozlišením1arcsec/pix. Loni byla též v časopise Sky and Telescope připomenutapohnutá životní historie vynálezce proslulé meniskové širokoúhlékomory Dimitrije Maksutova (1896-1964). Autor vynalezl komoru,jež nyní nese jeho jméno, v říjnu 1941. Prototyp měl průměruzrcadla 100 mm a světelnost f/8,5. Autor vynálezu však bylstalinským režimem dvakrát zatčen a jen taktak unikl smrti. Jehorodina postupně z větší části emigrovala do USA. Zde se již popůlstoletí prodává oblíbený ultrapřenosný Maksutovův dalekohleds průměrem optiky pouze 90 mm pod firemním názvem Questar.

C. Akerlof aj. dokončili prototyp III. verze kompaktníhorobotického hlídkujícího teleskopu ROTSE na observatoři LosAlamos v Novém Mexiku, jehož hlavním úkolem je rychle vyhledávatoptické protějšky zábleskových zdrojů záření gama, ale můžesloužit i ke zcela všeobecnému sledování změn jasnosti hvězd pocelé obloze. Dalekohled má průměr hlavního zrcadla 0,45 m a zornépole 2°, takže při minutových expozicích zaznamená objekty do19 mag. Je doplněn zařízením RAPTOR, jež dokáže během minutyzobrazit 1600 čtv. stupňů oblohy do 12 mag a ve "žluté skvrně"uvnitř pole dokonce do 16 mag. Poloha této žluté skvrny se přitomneustále náhodně mění, tj. skvrna těká, podobně jako to dělá např.pozorovatel vizuálních meteorů. Autoři plánují rozmístitidentické stroje na dalších čtyřech místech po obvodu zeměkoule,což by umožnilo téměř nepřetržité sledování severní i jižníoblohy.

Keckovy desetimetry na Mauna Kea byly 13. března 2001 použitypoprvé jako dvojčlenný interferometr s délkou základny 85 m.Při sledování hvězdy HD 61294 (5,9 mag; sp. K) v souhvězdí Rysabyly získány interferenční proužky, takže se snadno docilujeúhlového rozlišení 0,003arcsec (HST má v nejlepším případě rozlišení0,03arcsec). Vedení observatoře hodlá v blízkosti desetimetrů postavitdo r. 2004 čtyři dalekohledy s průměrem primárních zrcadel1,8 m, aby se dalo využívat různě dlouhých základem i směrů proještě přesnější interferometrická měření.

O pouhé čtyři dny později získali A. Glindemann aj. interferenčníproužky také na Mt. Paranalu díky krajním osmimetrům soustavyVLT ESO na základně 205 m. Tak bylo poprvé v optické astronomiidocíleno magického rozlišení 0,001arcsec ! Během 15 minut měřeníúhlových rozměrů obří hvězdy Alfard (alpha Hya; 2,2 mag; sp.K3 III) se podařilo její úhlový průměr 0,009arcsec změřit s přesnostína pouhá 2%. Dále se podařilo změřit úhlové průměry hvězdgamma Cru, R Leo, delta Vir a alpha Cen, jež se pohybují v rozmezí0,010 -- 0,025arcsec - tedy vesměs pod rozlišovací schopnosti HST.Současná mezní hvězdná velikost interferometru VLT je ovšem pouze6 mag; teprve po dokončení adaptivní optiky se posune odhademk 11 mag.

Největší základnu však bude dle H. McAlistera aj. mítinterferometr CHARA, budovaný na Mt. Wilsonu v Kalifornii- 330 m. Interferometr se bude skládat ze 6 prvků a využívatpředností laminárního proudění vzduchu na této prosluléobservatoři. D. Queloz a M. Mayor budují na ESO v La Sillaešeletový spektrograf HARPS, jenž umožní měřit radiálnírychlosti hvězd s přesností na 1 m/s, což dovolí jednak hledat ažtřikrát méně hmotné exoplanety než dosavadní stroje a jednakměřit přímo akustické kmity povrchů hvězd (stelární seismologie).

R. Gilmozzi a P. Dierickx upřesnili některé parametry zamýšlenéhomamutího stometru OWL, který by do r. 2020 měla postavitEvropská jižní observatoř. Hlavní 100m segmentové zrcadlo budemít osu skloněnou pod úhlem 60° k vodorovné rovině a bude otočnépouze v azimutu. Průměr segmentovaného sekundárního zrcadla bude33,5 m. Aktivní optika bude instalována na terciárnímmonolitickém 8,2 m a ještě čtvrté zrcadlo bude mít týž průměrjako terciární. Teprve páté zrcadlo bude drobeček o průměru4,3 m a poslední šesté "jen" 2,5 m.

Teoretické základy pro adaptivní optiku v astronomii položiljiž v 50. letech XX. stol. známý americký astronom H. Babcock.Prakticky ji však poprvé realizovali armádní technici USAa metoda byla odtajněna v květnu 1991. Od konce 90. let sedostala do výzbroje většiny obřích dalekohledů na světě, včetněKeckova desetimetru (únor 1999). Největší zisk přináší zejménav blízkém infračerveném oboru spektra.

8.2. Optické dalekohledy v kosmu

Dosavadních 11 let provozu HST lze bezesporu označit zamimořádný úspěch americké kosmonautiky i světové astronomie. HSToběhl Zemi už více než 60tisíckrát a urazil tak dráhu přes17 AU. Dalekohled pořídil celkem 400 tis. snímků 15 tis. různýchobjektů a na tomto základě bylo uveřejněno již 11 tisíc vědeckýchprací, což je rekord nejenom pro astronomii, ale pro přírodnívědy vůbec. Ve veřejně přístupném archivu HST se nachází přes10 TB informací. Data, získávaná HST během jediného dne byzaplnila pět tlustých encyklopedií! Pointer FGS1r dokáže měřithvězdné paralaxy s rekordní přesností na 0,0002arcsec pro hvězdy až16,5 mag.

Proto jako studená sprcha přišla z vedení NASA nepříznivá zpráva,že příští kosmický dalekohled NGST bude mít menší průměrzrcadla (asi jen 6 m) a také chlazení infračervené aparaturynebude tak hluboké, jak se původně zamýšlelo. Navzdory tomu sevšak náklady na toto zařízení začínají rychle šplhat vzhůru.Původní představa o půl miliardě dolarů byla zjevněnerealistická; teď už je jisté, že cena překročí 1,3 miliardydolarů a přístroj se nedostane do vesmíru dříve než v r. 2009,kdy už možná několik roků nebude pracovat HST. Problémem NGST jezejména zajistit bezporuchový provoz zařízení, vzdáleného1,5 milionu km od Země bez možnosti údržby astronauty - to se zdábýt s ohledem na dosavadní zkušenosti s kosmickými přístrojipříliš optimistická koncepce a není vyloučeno, že bude ještězměněna.

Podobně vzrostly o plných 20% plánované náklady na leteckýinfračervený dalekohled SOFIA a blíží se již půl miliardědolarů, takže první zkušební lety se odsouvají až na r. 2004a vědecký provoz až na r. 2005. Provozní náklady se odhadují na40 milionů dolarů ročně. Celý projekt zachraňuje smluvníspolupráce s německou kosmickou agenturou; pokud by byl projektčistě americký, byl by zřejmě zrušen. Podle J. Horna a E.Becklina bude SOFIA létat co nejdále od rovníku a zejména v zimě,kdy je vzduch na hranici stratosféry sušší, a proto se nemusílétat tak vysoko (12,5 km), čímž se prodlouží pozorovací doba přijednom letu. Zrcadlo o vnějším průměru 2,7 m bude každoročněznovu hliníkováno na základně NASA Ames Moffet Field a jednoutýdně ofukováno sněhem oxidu uhličitého.

8.3. Radiová astronomie

Radioteleskop pro metrové pásmo MRT na ostrově Mauritiusv Indickém oceánu byl využit pro přehlídku radiových zdrojův metrovém pásmu v rozsahu deklinací -70° -- -10° a s minimálnímtokem 200 mJy, která se tak stala jižním protějškemcambridgeského katalogu 6C. Od konce r. 2000 je již v trvalémprovozu obří plně pohyblivý radioteleskop GBT, pojmenovaný posenátoru R. C. Byrdovi, v Green Banku v Západní Virginii. Oválnýradioteleskop o rozměrech 100 x 110 m a výšce nad terénem 148 mse skládá s více než 2 tisíc hliníkových panelů s přesnostípovrchu na 0,25 mm, takže dokáže měřit radiové záření až dofrekvence 80 GHz (vlnová délka 3,8 mm) s rozlišovací schopností1arcsec. Přístroj za 75 milionů dolarů tak nahradil v listopadu 1988zřícený 92 radioteleskop na téže observatoři.

Podle A. Starka aj. dává stále dobré výsledky nevelkýsubmilimetrový antarktický radioteleskop AST/RO o průměruparaboly 1,7 m, jenž pracuje v pásmu vlnových délek 0,2 -- 2 mm odr. 1994. Ukazuje se totiž, že poloha zařízení v nadmořské výšce2 850 m je velmi příznivá pro submilimetrová měření, jelikožprůměrná teplota okolí činí -49°C a v zimě klesá až na -82°C(docela bych chtěl vědět, co tomu říká obsluha?), vítr máprůměrnou rychlost jen 6 m/s a počet jasných nocí přesahuje 30%.Nenahraditelná jsou zvláště měření rozložení interstelárníhoneutrálního uhlíku a oxidu uhelnatého v naší Galaxii.

Mexiko ve spolupráci s USA buduje v horách mexickéhostředovýchodu velký milimetrový radioteleskop LMT v nadmořskévýšce 5 000 m o průměru paraboly 50 m. Radioteleskop za 80milionů dolarů má být dokončen v r. 2005. Spojené státy se rovněžpodílejí na výstavbě obří anténní soustavy ESO, nazvané ALMA, ježbude postavena v chilské poušti Atacama rovněž ve výši 5 000 poblíž osady San Pedro, kde bude ve výši 2 440 m nad mořemzřízeno řídicí středisko pro dálkové ovládání aparatury. ALMAbude tvořena minimálně 64 radioteleskopy s 12 m parabolamis přesným povrchem (povolené odchylky tvaru nepřesáhnou0,025 mm) a úhrnné sběrné ploše 7 000 m^2. Při délkách základenaž 10 km bude mít ALMA v pásmu submilimetrových vln rozlišenísnad až 0,003arcsec. Aparatura má dát první technické výsledky již r.2005 a v plném provozu bude od r. 2009; pokud se připojí Japonci,bude rozšířena na 96 parabol. Úhrnné náklady přesáhnou v každémpřípadě částku 650 milionů dolarů, z toho USA mají platittřetinu. Američané proto kvůli úsporám uzavírají dosud nejlepšísubmilimetrový radioteleskop o průměru 12 m na Kitt Peaku.

8.4. Astronomické umělé družice

Geomagnetická zobrazovací družice IMAGE, vypuštěná koncembřezna 2000, pořídila během prvního roku činnosti množstvítrojrozměrných obrazů geomagnetického pole, aktualizovanýchv několikaminutových intervalech, což umožňuje poprvé studovatcelkovou dynamiku zemské magnetosféry. Ta má vnější obrysy slzyse špičkou odvrácenou od Slunce. Podél Země se však vyskytujíi protáhlá "údolí", v nichž plazma zcela chybí. Družice odhalila,že jako reakci na dopadající sluneční vítr se v odvrácené (noční)magnetosféře vyskytují zpětné proudy plazmatu, ohřátého na100 MK, přičemž intenzita proudů dosahuje řádu MA. Nejhustšíhorké plazma se pak vyskytuje na přivrácené (denní) straně Země.V srpnu 2001 vypustila NASA umělou družici Genesis, ježdriftovala do listopadu téhož roku směrem k Lagrangeovu bodu L_1a má se dle D. Burnetta aj. věnovat výzkumu chemického složeníslunečního větru. Družice má nasbírat do rozestřených "pavoučíchsítí" z křemíku a safíru celkem alespoň 10 µg (!) materiáluslunečního větru, vrátí se v září 2004 k Zemi a při průleturychlostí 10,5 km/s upustí do zemské atmosféry hermetickyuzavřenou kapsli s tímto převzácným kořením, kterou při sestupuzachytí nad Utahem vrtulník.

Počátkem prosince 2001 odstartovala společnáamericko-francouzská družice Jason 1 k monitorování globálníhoklimatu a interakce oceánu s atmosférou. Naváže tak na velmivýkonnou a dosud funkční družici TOPEX/Poseidon, vypuštěnou jižv srpnu 1992, jež obíhá ve výšce 1300 km nad Zemí a k níž sedružice Jason 1 připojila. Obě tělesa nyní kvůli vzájemnékalibraci obíhají v tandemu ve vzájemné vzdálenosti 370 km potéže oběžné dráze. Výšku hladiny oceánů tak dokáží měřits přesností na 40 mm.

Sovětská/ruská kosmická stanice Mir, vypuštěná 20. února 1986,řízeně zanikla nad jižním Pacifikem 23. března 2001 v ranníchhodinách světového času, když mistrovsky provedený sestupnýmanévr započal 21. března tím, že stanice klesla do výšky 214 kmnad Zemí. Přízemí stanice pak bylo postupně snižováno až na80 km, načež se komplex o hmotnosti 137 t během necelé hodinyrozpadl za nádherných vizuálních a mohutných akustických efektů,pozorovaných na Fidži a Nové Guinei. Střed pomyslné dopadovéoblasti v pustém oceánu měl souřadnice 150° z.d. a 44° j.š.,takže případné úlomky nikoho a nic nezasáhly. Stanice během vícenež 15 let oběhla Zemi přes 86tisíckrát a lidé na ní pobývalicelkem 4591 dnů (přes 12,5 roku), z toho téměř 10 letnepřetržitě. Kosmonauti uskutečnili celkem 79 výstupů z kabiny dokosmického prostoru a zvládli i požár na palubě a srážkys kosmickými loďmi Sojuz v r. 1994 a Progress v r. 1997. Ruskýlékař Valerij Poljakov ustavil na palubě Miru nový rekordv nepřetržitém pobytu v kosmu - 437 dnů.

Japonská rentgenová družice ASCA, jež byla na dráze od února1993, dostala v červenci 2000 zásah koronální kondenzací posluneční erupci, takže ztratila schopnost orientace a zaniklapočátkem března 2001. Byla první rentgenovou družicí, která jakodetektory používala matice CCD. S její náhradou se počítá až prorok 2005. Japonci také přišli o další velmi cennou umělou družiciJókó, věnovanou výzkumu Slunce, která ztratila orientaci připrstencovém zatmění Slunce 14. prosince 2001 po 10 letechmimořádně úspěšného provozu. O něco lépe dopadla americká družiceFUSE pro dalekou ultrafialovou oblast spektra, vypuštěnáv červnu 1999, jež však musela být v prosinci 2001 uvedena dobezpečného klidového stavu rovněž kvůli navigačním problémům.Vtipným využitím elektromagnetů zadřených reakčních kol, kteránormálně nastavují polohu družice, a zemského magnetického polese však zdařilo tento problém obejít a od března 2002 družiceopět měří. Podobně byla o rok prodloužena práceitalsko-holandské rentgenové a gama družice BeppoSAX, ačkolivna ní v r. 2001 už pracoval jen jeden navigační setrvačník.

K nelibosti astronomů není ani po krachu projektu globální sítěmobilního telefonování Iridium všem starostem s retranslačnímidružicemi této sítě konec. V prosinci 2000 totiž tyto družice,jejich vypuštění přišlo firmu Motorola na více než 4 miliardydolarů, odkoupila v konkursním řízení jiná firma za mizerných 40milionů dolarů (nekupte to za ty peníze!) a chce je znovuzprovoznit. Motorola vypustila v letech 1977-99 celkem 88 družic,z nichž je dosud 74 funkčních; zbytek je neovladatelný.

8.5. Kosmické sondy

Mimořádně úspěšná kosmická sonda Deep Space 1, která seproslavila těsným průletem kolem planetky (9969) Braillea zejména pak zdařilým snímkováním periodické komety19P/Borelly, byla vypnuta v prosinci 2001 po 38měsíčním letu,během něhož byl iontový motor v chodu po plných 670 dnů, běhemnichž spotřeboval 90% z 82 kg xenonu na palubě. Technikům NASA seběhem letu podařilo ověřit funkčnost všech dvanácti novýchtechnických řešení, použitých v kosmu poprvé. Přitom byla sondapostavena během pouhých tří let, což je rovněž rekord svéhodruhu.

Kosmická sonda Stardust, jejímž úkolem je přinést na Zemivzorky prachu od komety Wild 2, se počátkem roku 2001 přiblížilana 6 000 km k Zemí, aby metodou gravitačního praku zvýšila svourychlost a změnila směr ke kometě, kolem níž proletí 2. ledna2004. Byla přitom pozorovatelná jako objekt až 10 mag na východníAsií a nad Austrálií. Pouhých 15 h po těsném přiblížení k Zemiproletěla sonda ve vzdálenosti 98 000 km od Měsíce. Návrat vzorkůz komety je plánován na polovinu ledna 2006. Zamlžení kamerysondy se podařilo odstranit ohřevem optiky, takže kamera bylaopět schopna zobrazovat objekty do 9 mag. Naneštěstípoloprůhledný film na optice kamery se vytvořil na jaře 2001znovu a k dovršení vší smůly se u ní zasekl výměnný kotoučs filtry, naštěstí v prázdném okně.

Kosmická sonda Ulysses se 13. října 2001 znovu vyšplhala až na80° severní heliografické šířky, čímž kulminoval druhý průletvysoko nad slunečním rovníkem, tentokrát v době těsně po maximusluneční činnosti. Její další provoz financuje už jenom evropskákosmická agentura ESA; NASA to z úsporných důvodů vzdala. ESAmíní měřit ještě v době příštího polárního průletu nad Sluncemkoncem r. 2006.

Počátkem dubna 2001 úspěšně odstartovala kosmická sonda 2001Mars Odyssey v ceně 300 milionů dolarů, jež vcelku hladcedospěla k Marsu 23. října, kdy byla zbrzděna raketovým motorema usadila se na protáhlé eliptické dráze s oběžnou dobou 18,7 hs pericentrem 300 km. Další změny dráhy obstaralo aerobrzděníslunečními panely, které bylo rychlejší, než se čekalo zásluhoujiž zmíněné prachové bouře na Marsu. Sonda se tak dostala nakruhovou polární dráhu ve výši 400 km nad planetou s oběžnoudobou 2 h a od té doby se věnuje zjišťování chemickéhoa mineralogického složení povrchu s rozlišením asi 100 m pomocívícekanálové infračervené kamery THEMIS a neutronového resp. gamaspektrometru.

Koncem července 2001 jsme si připomněli čtvrt století odúspěšného přistání sondy Viking 1 na Marsu v oblasti ChrysePlanitia. Společně s přistávacím modulem sondy Viking 2, jenž seusadil počátkem září 1976 na planině Utopia pořídily oba modulyna 4500 snímků Marsova povrchu a uskutečnily 3 milionymeteorologických měření. Moduly fungovaly do listopadu 1982 resp.dubna 1980. K tomu orbitální moduly týchž sond přidaly ještě 52tis. snímků z oběžné dráhy, jež zobrazily 97% povrchu planety.Při příležitostí výročí přijal konstruktéry a vědce projektuViking americký prezident G. Bush a předal jim státnívyznamenání.

Koncem června 2001 byla vypuštěna kosmologická družice MAPv ceně 95 milionů dolarů, jež se do září téhož roku přesunula zapomocí gravitačního praku Měsíce do Lagrangeova bodu L_2, odkudpak po dva roky měřila nepatrné (µK) fluktuace v rozděleníteploty reliktního záření po celé obloze s rekordní úhlovourozlišovací schopností až 13arcmin a tím upřesnila řadu základníchkosmologických parametrů.

Poslední spojení s kosmickou sondou Pioneer 10 se podařilonavázat 28. dubna 2001, zhruba za 8,5 měsíce od předešléhoúspěšného pokusu ze 6. srpna 2000. Signál k sondě byl vyslán ze70 m paraboly sítě NASA DSN ve Španělsku a za 21,8 h se vrátilaodezva od 8 W vysílačky na sondě ze vzdálenosti 11,7 miliardy km.Na palubě sondy dosud pracuje Geigerův-Müllerův čítač kosmickéhozáření. Bylo to první umělé těleso, které po startu 2. března1972 rekordní rychlostí 14,5 km/s úspěšně proletělo pásemplanetek a 4. prosince 1973 kolem Jupiteru, kde objevilo jehoradiační pásy. Sonda předávala vědecké informace soustavně až dobřezna 1997; od té doby se spojení s ní navazuje jen občas kvůlitestům nových komunikačních programů. Pioneer 10 se nyní odSlunce vzdaluje rychlostí 12,4 km/s a směřuje do souhvězdí Býkapřibližně ke hvězdě 98 Tau. Zhruba za 2 miliony roků minenejbližší hvězdy a stane se tak interstelárním trampem, nesoucígrafické poselství cizím civilizacím. S obdobnou sondouPioneer 11, vypuštěnou ze Země 6. dubna 1972, bylo udržovánospojení až do konce září 1995.

Nečekaný problém se objevil v souvislosti s plánovaným sestupemmodulu Huygens směrem k Saturnově družici Titan po příletukosmické sondy Cassini k Saturnu v r. 2004. Přijímače sondy bytotiž nebyly schopny dostatečně velkého přeladění při Dopplerověposuvu frekvencí, jenž vznikne poměrně rychlým sestupem sondyHuygens. Proto se změní příletový manévr tak, že sonda Cassiniproletí do konce r. 2004 třikrát kolem Titanu a modul Huygensbude teprve potom oddělen od sondy. Sestup modulu k Titanu seuskuteční až v polovině ledna 2005, aby se tak co nejvíce snížilavzájemná rychlost vzdalování sondy a modulu.

8.6. Netradiční přístrojové metody

Čína ve spolupráci s Itálií vybudovala v Tibetu v nadmořské výšce4300 m za 13 milionů dolarů nejrozměrnější detektor kosmickéhozáření, tvořený 200 tisíci odporovými deskami na ploše o výměřefotbalového hřiště. Zařízení dokáže zachytit spršky sekundárníchčástic od primárních částic s energiemi nad 100 GeV. Jde současněo nejvýše položenou stálou astrofyzikální observatoř do doby,než budou dokončeny milimetrové radioteleskopy v Mexikua v Chile, o nichž jsem psal v odst. 8.3.

Stále větší naděje vkládají astronomové do přetlakovýchstratosférických balónů s dlouhou dobou letu (ULDB),využívajících jako obalu obyčejného polyetylénu. Ideálně by mělydosahovat výšek kolem 35 km, kde se přístroje ocitnou nad 99%hmotnosti atmosféry, a jednotlivé lety mi mohly trvat minimálněměsíc a posléze snad i čtvrt roku. Při pokusu s prototypem ULDBv severoaustralském městě Alice Springs 25. února 2001 se sicepodařilo během 4 h dostat 1,6 t přístrojů do výšky 26 km, alebalón byl netěsný, takže musel týž den přistát asi 210 km odmísta startu. Ani opakovaná zkouška 10. března nebyla přílišúspěšná. Balón sice dosáhl výšky 34 km, ale opět došlo k poklesutlaku, takže další den musel přistát, což se povedlo taktak- pouhých 700 m od oceánského pobřeží. Navzdory těmto potížím siastronomové nemohou balóny ULDB vynachválit, jelikož jejichprovoz je nesrovnatelně lacinější než vypuštění i zcelaminiaturní umělé družice, mohou se pohybovat ve výškách, kam užnedoletí letadla, a kde naopak nemohou létat umělé družice,a kromě toho se pokusnou aparaturu (většinou) podaří zachránita připravit k novému použití.

Velmi úspěšně se vyvíjí projekt bezpilotního letadla na slunečníčlánky Helios. Letadlo má rozpětí křídel 75 m a jejich hornístrana je pokryta 65 tisíci slunečních článků, které poskytujípříkon 35 kW pro vrtule poháněné elektromotory a udělují takletadlu dopřednou rychlost 40 km/h. Při startu z ostrova Kauai naHavaji 15. července 2001 se letadlo dostalo do výšky téměř30 km, což je nový rekord pro libovolný typ letadla. Výstupzabral pouze 7,5 h a letadlo bylo ve vzduchu celkem téměř 17 h.Předtím se v r. 1976 dostalo tryskové letadlo SR-71 dostalo dovýšky 25,9 km a vrtulové letadlo v r. 1998 do výšky 24,5 km.Letadlo Helios může za dne stoupat a v noci při poklesu výškyvrtule pohánějí elektromotory a dodávají tak elektřinu propalubní řídící přístroje a počítače. V r. 2003 by se toutometodou mělo udržet ve vzduchu plné 4 dny. Letadlo může sehrátneocenitelné služby při živelních pohromách, kdy udrží spojenís pozemními stanovišti z výšky kolem 20 km.

Soudobá astrofyzika se však snaží nejenom pronikat s přístroji dokosmu, ale paradoxně také zavrtávat je do Země. Američtíastrofyzikové se tak pokoušejí zachránit jedinečné pozorovacístanoviště pro částicovou astrofyziku ve známém dole Homestakev Jižní Dakotě, kde R. Davis provozoval svůj průkopnickýexperiment s detekcí slunečních neutrin (1968-1998), protožespráva dolu těžbu zlata po 125 letech ukončila. Proto vědcinavrhují, aby důl byl přeměněn na národní podzemní observatoř profyziku, geologii a biologii, což by ovšem stálo řádově stovkymilionů dolarů, a ty se patrně nepodaří získat.

Ani rusko-americký experiment SAGE s detekcí slunečních neutrinv podzemní laboratoři v Baksanu na Kavkaze nemá vyhráno, jelikožv listopadu 1997 se lupiči pokusili vniknout do podzemního tunelupod horou Andyrči nákladním autem (!) a ukrást odtamtud galium,jehož 1 kg stojí na světovém trhu 550 dolarů a v Baksanu ho majíplných 60 tun... Nyní se o "legální loupež" pokouší ruská vláda,která chce galium prodat kvůli vyrovnání různých státních dluhů.Tamější astrofyzici museli cenné galium bránit doslova vlastnímitěly.

Téměř neuvěřitelná katastrofa postihla nejrozměrnější detektorslunečních neutrin Superkamiokande pod horou Ikena, 230 kmseverozápadně od Tokia. Tamější technici se rozhodli po pětiletech provozu vyměnit asi stovku dosloužilých fotonásobičůz celkového počtu více než 11 tisíc, které obklopují podzemnínádrž o průměru 39 m, obsahující 50 tis. tun čisté vody. Protov červenci 2001 nádrž vypustili a vysušili, což jim umožnilovadné fotonásobiče postupně vyměňovat. Při zpětném napouštěnívody došlo však 12. listopadu 2001 k implozi jednoho násobiče,umístěného na samotném dně nádrže a odtud se vodou napuštěnouv té chvíli do úrovně 41. řady fotonásobičů ( z celkového počtu51 řad) šířila rázová vlna, která dominovým efektem ničilavšechny již ponořené fotonásobiče v počtu 7 tisíc. Rázová vlnanavíc roztrhla i samotnou nádrž. To je vpravdě astronomickýmalér, neboť cena každého fotonásobiče firmy Hammamatsu s katodouo průměru 0,5 m činí kolem 3 000 dolarů, ale hlavně tyfotonásobiče nejsou k mání, jelikož výroba byla v r. 1998ukončena. Než se podaří obnovit výrobu a dodat tak velký početfotonásobičů uplyne asi šest let, jenže mezitím bude nutnéopatřit peníze na opravu v částce kolem 25 milionů dolarů. To jenavíc kritické pro pokus s přímým měřením neutrinových oscilací,kdy se vysílají neutrina z japonského synchrotronovéhourychlovače KEK v Cukubě přímo do 250 km vzdáleného detektoruSuperkamiokande, protože urychlovač KEK bude v r. 2005odstaven...

Když to vezmu kolem a kolem, tak jediným bezproblémovýmexperimentem s detekcí slunečních neutrin byl kanadský těžkovodníSNO v Sudbury v Ontariu. Jde vlastně o kulovou akrylovou nádobuo průměru 12 m, umístěnou v dole na zinek v hloubce 2 000 m podzemí. Nádrž obsahuje 1 000 tun těžké vody a je obklopena 9 600fotonásobiči, měřícími v naprosté tmě Čerenkovovy záblesky přizachycení neutrin deuteronem. Obsluha musí fárat v důlní klecis kapacitou 40 osob, jež sjíždí na dno dolu během 3 min rychlostí11 m/s. Pak se jde pěšky na pracoviště vodorovným tunelem o délce1,5 km, kde personál musí projít protiprachovou clonou, osprchovatse a převléci do čistého oblečení. Na měření spolupracuje 100vědců z Kanady, USA a Velké Británie. Podle C. Kulykové zdezačali po desetileté výstavbě měřit v listopadu 1999 a prvnívýsledky zveřejnili 18. června 2001, jak jsem o tom referovalv kapitolce o Slunci. Také těžká voda není zadarmo; obsah nádržeby přišel na 60 milionů dolarů, takže astrofyzikové si ji pouzepůjčili od Kanadské komise pro atomovou energii na pět roků - pakji zase neporušenou vrátí (nepočítám-li ochuzení o nějakých 15tisíc deuteronů, ale to se v té hromadě docela ztratí).

Rozhodně nejdražší mezi všemi netradičními technikami jsou protoobservatoře na detekci gravitačních vln. Jak uvádí K. Libbrecht,pozemní detektory soustavy LIGO v Hanfordu (stát Washington)a Livingstonu (stát Lousiana) přijdou na půl miliardy dolarů,neboť vyčerpat 4 km dlouhé trubice o průřezu 1 m na tlakbiliontiny atmosférického tlaku stojí přes 400 milionů dolarů.Kupodivu stejně drahá by měla být soustava tří kosmickýchdetektorů LISA, neboť v kosmu je vakuum zdarma a velkávzdálenost družic od sebe usnadňuje přesná délková měření.

Pro tyto účely jako na zavolanou přichází zpráva P. Gilla zesympozia o přesném měření času, jež proběhlo v září 2001 v St.Andrews ve Velké Británii. Začínají se totiž konstruovatrubidiové hodiny, které by měly být snad až o řád přesnější neždosud špičkové cesiové standardy s relativní chybou 5.10^-14.Takové hodiny by svou dlouhodobou stálostí frekvence překonalyi pověstné milisekundové pulzary. S. Diddams aj. uvedli, žezlepšení přesnosti a stability atomových hodin lze očekávat takéod frekvenčních normálů, využívajících iontu rtuti199Hg+,který má velejemný přechod na frekvenci 1,1 PHz (vlnová délka282 nm), jehož dlouhodobá stabilita se dá udržet s relativnípřesností 7.10^-15.

8.7. Astronomické přehlídky, katalogy a virtuální observatoře

V říjnu r. 2001 uplynulo 90 roků od zahájení práce na sestaveníprvního velkého spektrálního katalogu hvězd, známého pod jménemmecenáše jako Henry Draper Catalogue resp. pod proslulouzkratkou HD. Dnes v době počítačových zázraků zní ažneuvěřitelně, že veškerou spektrální klasifikaci hvězd v tomtokatalogu více než 225 tisíc hvězd vykonala pod mikroskopem jedináastronomka Annie Cannonová během pouhých 4 let. Slečna Cannonovádokázala klasifikovat hvězdná spektra tempem 3 hvězdy za minutuvčetně určení polohy hvězd na fotografických deskách!

Podle M. Skrutskieho aj. byla v polovině února 2001 dokončenapozorování pro dosud nejrozsáhlejší infračervenou přehlídku celéoblohy 2MASS (Two-Micron All Sky Survey) s úhlovým rozlišením2arcsec, uskutečněnou dvěma identickými 1,3 m dalekohledy naobservatořích Mt. Hopkins v Arizoně a CTIO na Cerro Tololov Chile během 3,5 roku ve třech spektrálních pásmech (JHK).Předešlá přehlídka TMSS R. Leightona a G. Neugebauera z r.1965 obsahovala úhrnem pouhých 6 tis. zdrojů. Nyní se na základěměření 2MASS dokončuje obrovitý katalog přes 300 milionů hvězda zhruba 1,5 milionu galaxií, založený na zpracování 24 TBsyrových údajů. Už první zpracování naznačuje, že bude třebarozšířit dosavadní spektrální klasifikaci hvězd. Katalog zřejměodhalí oblasti překotné tvorby hvězd jakož i dosud neznámégalaxie, zastíněné v klasických přehlídkách prachem v disku našíGalaxie, dále pak aktivní jádra galaxií resp. kvasary, rovněžzastíněné prachem.

V. r. 1998 také dle N. Zachariase aj. započala práce nadigitálním astrometrickém katalogu hvězd UCAC americké Námořníobservatoře. Cílem je určit polohy zhruba 1700 hvězd na každémčtverečním stupni oblohy s přesností o řád vyšší než u dosudnejrozsáhlejšího astrometrického katalogu Tycho 2, jenžobsahuje 2,5 milionu hvězd do 11 mag po celé obloze; tj.v průměru 60 hvězd na čtvereční stupeň. Jelikož jsou k dispozicidobré pozice z dvojitého astrografu Námořní observatoře z r.1970, poskytne nový katalog také vynikající údaje o vlastníchpohybech hvězd do 14 mag a dobré údaje až do 16,5 mag pro zhruba80 milionů hvězd. V r. 2001 byly již publikovány údaje pro 27milionů hvězd na jih od -15° deklinace a celý projekt má býthotov v r. 2004. Současně se dokončují práce na ambicióznímkatalogu USNO-B, který obsáhne údaje o 1 miliardě (!) hvězd do19 mag na třech discích DVD.

Podle J. Willicka aj. se obří 9,2 m dalekohled Hobby-Eberlyv Texasu využívá k sestavení katalogu vybraných kup galaxiís červeným posuvem z <= 1 na 60 čtv. stupních oblohy s cílemurčit jejich hmotnosti, rozměry a koncentraci galaxií v danékupě. Z prvních výsledků těchto měření vyplývá, že největšía nejhmotnější (= cca.10^15 M_o) kupy galaxií ještě nejsou dostavěnya jejich akumulace stále ještě probíhá.

M. Schneider uvedl první údaje z probíhající automatické opticképřehlídky oblohy SDSS (Sloan Digital Sky Survey) s úhlovýmrozlišením 1,5arcsec, jež probíhá pomocí robotického 2,5 m zrcadlovéhoteleskopu na observatoři Apache Point v Sunspot, stát New Mexico."Duchovním otcem" přehlídky je významný americký astronom JamesGunn a na projektu se podílí 11 vědeckých pracovišť a 100astronomů nejenom z USA. Odhaduje, že na čtvrtině plochy oblohydalekohled odhalí na 100 tisíc kvasarů do 23 mag, pro něž pakbudou k mání údaje o poloze a rozložení energie ve spektru v pětibarvách, což umožní odhadnout jejich červené posuvy a k tomupřibudou data asi o milionu běžných galaxií. Už při zpracováníprvních údajů z r. 1998 se podařilo v r. 2001 nalézt dva kvasarys červeným posuvem z >= 6, tj. z období asi 800 milionů let povelkém třesku. Jako nečekaný "vedlejší výsledek" se přehlídkovýteleskop SDSS stal dosud nejúčinnějším nástrojem pro vyhledávánínových planetek, neboť jich pozoroval již několik desítek tisíc!

Šlágrem roku a patrně i celého nastávajícího desetiletí se všakzřejmě stávají projekty virtuálních astronomickýchobservatoří. Jde fakticky o gigantické databáze nevídanýchrozměrů, k nimž by však měli mít rychlý a normalizovaný přístupvšichni profesionální astronomové na světě. Zejména digitalizacepozorování a rozsáhlé přehlídky oblohy v nejrůznějšíchspektrálních oborech si přímo žádají, aby astronom mohl získatdata o konkrétním objektu nebo třídě objektů bez ohledu nametodu, jímž byla tato data v kterémkoliv čase a kdekoliv na Zemiči v kosmu pořízena. Některé nové přehlídky, o nichž jsem sezmiňoval v tomto přehledy (SDSS, 2MASS) jsou již takto přímokoncipovány a mnohé další databáze se zřejmě dosti rychlepřipojí.

Kromě toho intenzívně probíhá úsilí o digitalizaci a elektronickéarchivování astronomických údajů od éry zavedení fotografiev astronomie, tj. až po konec XIX. stol., kde hlavním problémemjsou širokoúhlé snímky Schmidtovými a Maksutovovými komorami.Takové záběry na jemnozrnných emulzích obsahují gigabyty dat najediném snímku, takže jejich digitalizace je drahá a časovénáročná. Lze totiž očekávat, že zásluhou technického pokroku budemnožství archivovaných astronomických údajů se každoročnězdvojnásobuje, že kolem r. 2010 bude potřebí archivovat řádově10 PB, což staví zcela nové úkoly před programátory, kteří majízabezpečit rychlý přístup a rozbor údajů z takto gigantickýchdatových skladišť. Vždyť např. zápis pouhého 1 PB na diskyCD-ROM by představoval 1,5 milionů disků, navršených na sebenaplocho (bez obalů) do výšky Lomnického štítu! Očekává se, žeinvestice do virtuálních observatoří v USA, Evropě (AstroVirTel)a Japonsku dosáhnou během nejbližšího desetiletí minimálně 60milionů dolarů.

V proslulé Laboratoři pro výzkum částic CERN v Ženevě se mezitímv tichosti připravuje projekt GRID, který by umožnil vzájemnoukomunikaci mezi počítači ve světové síti bez zásahu člověka,který jenom zadá problém, a počítače si to mezi sebou samostatněvyřeší. Podle závěrů z mezinárodní konference o superpočítačíchv Denveru v listopadu 2001 je proto hlavním úkolem propojitsuperpočítače na celém světě výhradně optickými vlákny, aby setakto zvládla celosvětová dostatečně rychlá komunikace mezi nimi.Ještě rafinovanější je dle A. Barabásiho aj. metodapříživnictví na internetu, kdy jsou internetové servery bezvědomí provozovatele přinuceny spolupracovat na řešení složitýchmatematických úloh.

V r. 2001 představili Japonci nový výkonný superpočítačGRAPE-6 za 4 miliony dolarů, jenž pracuje tempem 30 Tflops,takže je 2,5krát rychlejší než nejvýkonnější superpočítač firmyIBM. Japonské superpočítače třídy GRAPE mají tu výhodu, že jsouvýkonné a poměrně levné, takže pracují již ve 32 zahraničníchinstitucí na světě. V astronomii se využívají zejména promodelování vzniku planetárních soustav z mezihvězdných mračen,pro sledování vývoje kulových i otevřených hvězdokup a provýpočty průběhu srážek galaxií. Nicméně Američané kontrovaliv závěru r. 2001 superpočítačem SGI Origin 3800 s 512procesory, jenž má 128 GB RAM a dva disky s kapacitou 5 TB.Superpočítač instalovaný v Grenbeltu, Md. budou využívat proklimatické modely s možnosti předvídání klimatu až na 15 rokůdopředu, přičemž konkrétní model se spočítá za den, zatímco dosudto trvalo mnoho měsíce.

9. Astronomie a společnost

9.1. Úmrtí a výročí

V r. 2001 zemřeli Vladimír J. Bouška (*1933; výzkum vltavínů),Jerome Mayo Greenberg (*1922; astrochemie, astrobiologie), ArthurCovington (*1913; radioastronomie), Alan Cousins (*1903;fotometrie UBVRI), Frederick Gillet (*1937; projekty IRASa 2MASS), William Hewlett (*1913; výpočetní technika), Sir FredHoyle (*1915; nukleogeneze, kosmologie, atd.), Minoru Oda(*1923; kosmická astrofyzika), John G. Phillips (*1917;molekulární spektroskopie), Vladimír Ptáček (*1920; astronomickáchronometrie) a Claude Shannon (*1916; informatika).

Ve Spojených státech uctili 100. výročí narození jednohoz největších fyziků XX. stol. Enrika Fermiho (1901-1954)vydáním poštovní známky, na níže je Fermi zachycen u tabule,kterou právě popsal nějakými vzorečky. Fyzikové mezi filatelistysi dali tu práci a pod lupou zjišťovali, co vlastně Fermi na tutabuli napsal. Ukázalo se, že šlo o vzoreček pro výpočetkonstanty jemné struktury vodíku, který byl úplně špatně, neboťFermi tam má v čitateli druhou mocninu náboje elektronu a vejmenovateli součin Planckovy konstanty h a rychlosti světlac. Ve skutečnosti tam mělo být h^2/e.c, takže popletl, cose dalo. Další výzkumu originálního snímku potvrdily, že jdevskutku o Fermiho rukopis, takže by se měl dodatečně sám vyhoditod zkoušky z kvantové mechaniky, kterou spoluzaložil. Není tojediný případ, kdy se Fermi uťal: jeho žena Laura vyprávív životopisné knížce o svém muže, že když ještě bydleli předválkou v Římě, přišla mimořádně tuhá zima, a v bytě bylo chladno.Paní Laura chtěla vyměnit jednoduchá okna za dvojitá, ale Fermihbitě spočítal, že se to nevyplatí, že teplota tak stoupnenaprosto zanedbatelně o pár desetin °C. Paní Laura nic nedala navýpočty teoretického fyzika a výměnu oken přesto objednala, načežrázem bylo v bytě teplo. Fermi se nesmírně divil a znovupřekontroloval své výpočty: všechny vzorce byly správně, dosazenído nich také - jen při závěrečném násobení se spletl o řád!

V r. 2001 jsme si též připomněli sté výročí narození americkéhoastronoma-amatéra Leslieho Peltiera (+1980), jenž během svéhoživota našel tucet komet, objevil 6 nov a vykonal přes 130 tisícodhadů jasností proměnných hvězd pomocí vlastních dalekohledůo průměru od 50 do 300 mm. Je také autorem autobiografické knihy"Starlight Nights" a na jeho památku uděluje mezinárodníAstronomická liga každoročně Peltierovu cenu astronomům-amatérůmz celého světa. V České i Slovenské republice si naše odbornáveřejnost připomněla řadou akcí sté výročí narození jednohoz nejvýznamnějších československých astronomů XX. stoletíAntonína Bečváře (1901-1965) - viz Kozmos 32 (2001), č.4, 10.

9.2. Ceny a vyznamenání

Gruberovu cenu za kosmologii ve výši 150 tis. dolarů získal v r.2001 známý britský astrofyzik Sir Martin Rees (*1942;relativistická kosmologie, reliktní záření, kvasary, černé díry,zábleskové zdroje záření gama). Prestižní medaili BruceovéPacifické astronomické společnosti obdržel nestor světovéastrofyziky Hans Bethe (*1906; termonukleární reakce vehvězdách, výbuchy supernov). Objevitelé největšího počtuexoplanet Paul Butler a Geoffrey Marcy dostali medailiHenryho Drapera Americké akademie věd, jež se uděluje v oboruastronomie jen jednou za čtyři roky. Odstupující šéf NASADaniel Goldin byl poctěn trofejí R. H. Goddarda a jmenovánrytířem francouzské Čestné legie. Mezinárodní kosmická staniceISS, jejíž první modul se dostal na oběžnou dráhu v r. 1998,byla oceněna mezinárodní Cenou asturského prince v Oviedu veŠpanělsku.

Známý britský popularizátor astronomie Patrick Moore (*1923)byl povýšen do rytířského stavu. Jeho měsíční televizní seriál"Tke Sky in Night" v BBC bez jediné přestávky po dobu 44 rokůpředstavuje světový rekord nejenom v astronomii, ale v televiznítvorbě vůbec. Dr. Moore napsal během svého života více než 100populárně-vědeckých knih o astronomii, a to vše na stařičkémpsacím stroji z počátku XX. stol. s jedinou inovací: lampičkou zešicího stroje připevněnou na vozík s válcem. Sira Patrickazvolila svým členem také ctihodná britská Královská společnost,jež současně přijala mj. rovněž průkopníka internetového jazykaHTML Tima Bernerse-Leeho.

Britská Královská astronomická společnost udělila zlatou medailiSiru Hermannu Bondimu (*1919; kosmologie, akreční procesy,vládní poradce). Potřetí byla udělena cena Edgara Wilsona zaamatérské objevy komet ve výši 20 tis. dolarů. V r. 2001 se o nípodělili jen dva amatéři, kteří nezávisle na sobě nalezli kometuC/2000 W1, tj. Sjógo Ucunomija a Albert Jones, jenž se vevěku 80 roků současně stal vůbec nejstarším objevitelem kometyv dějinách astronomie. (Při prvním udělení v r. 1999 se o tučástku dělilo 7 amatérů, v dalším ročníku 4, takže trendnaznačuje, že v tomto směru mají amatéři na jedné straně čím dálmenší naději na objevy komet, ale na druhé straně, pokud kometuobjeví, nebudou se asi muset s nikým dělit.)

Na přelomu března a dubna 2001 (v období mimořádně zvýšenésluneční aktivity) se uskutečnil v Praze 15. sjezd Českéastronomické společnosti, na němž bylo zvoleno nové vedení ČASv čele s ondřejovským astronomem Petrem Pravcem (*1967), jenž setak stal teprve desátým předsedou v 84leté historii ČAS a držíspolečně se svým předchůdcem Jiřím Borovičkou (*1964) primátnejmladších předsedů této úctyhodné astronomické instituce. Nasjezdu byli též zvoleni čtyři noví čestní členové ČAS: EugeneCernan (*1934), Jan Kolář (*1936), Ladislav Křivský (*1925)a Zdeněk Sekanina (*1936).

Na Harvardově univerzitě se v říjnu 2001 souběžně s vyhlášenímNobelových cen ve Stockholmu udílely již pojedenácté alternativníceny Ignáce Nobela "za výzkumy, které se neměly uskutečnitresp. se nesmí opakovat", jak praví jejich statut. Cenu zatechniku získal Australan, jemuž se u tamějšího patentového úřadupodařilo nechat si patentovat vynález kola. Cenu za psychologiizískala práce, jež se zabývala projevy škodolibosti dětípředškolního věku v malých skupinkách. Cenu za ekonomii dostalastudie, poukazující na souvislost mezi velikostí daněz nemovitostí a časem úmrtí majitelů nemovitostí. Biologickoucenu si odnesl vynálezce vzduchotěsných spodků, opatřenýchvýměnným filtrem na zachycování plynů. Cenu za medicínu obdrželapráce, posuzující riziko zranění člověka pádem ořechů z kokosovépalmy. V práci se podařilo prokázat, že toto riziko nápadněstoupá, když člověk pod takovou palmou usne. Cenu za fyziku siodnesl autor vysvětlení, proč se při sprchování člověka vesprchovém koutě vtahují plastikové záclony dovnitř a lepí natělo. A konečně cenu za astrofyziku dostala práce, v níž sedokazovalo, že černé díry mají právě ty vlastnosti, kteréteologové přisuzují peklu.

9.3. Observatoře a astronomické instituce

Prezident G. W. Bush se rozhodl vyměnit po desetileté služběvůbec nejdéle sloužícího generálního ředitele NASA DanielaGoldina (*1940), kterého v r. 1992 jmenoval jeho otec, za novoukrev v podobě Seana OarcminKeefa. Během Goldinovy éry klesly nákladyna pilotované lety z poloviny rozpočtu na třetinu, početzaměstnanců se o třetinu zmenšil, ale produktivita práce vzrostlao 40%. Goldin kladl velký důraz na vědecké výsledky kosmickéhovýzkumu zejména v astronomii sluneční soustavy a na vývoj leteckétechniky. Objem dálkového průzkumu Země vzrostl v uplynulémobdobí na trojnásobek výchozího stavu. Ze 171 kosmických misíNASA selhalo jen 11 (úspěšnost činila 94%). Goldin sám si nejvícecenil úspěšné opravy optiky HST v r. 1993. Nicméně uštěpačnínovináři při hodnocení Goldinovy éry poznamenali, že jehoústřední heslo (rychleji, laciněji, lépe) - nikdy nefungovalocelé. NASA vždy dokázal naplnit jen dvě složky hesla za tu cenu,že ta třetí se změnila v pravý opak: pomaleji, dráž nebo hůř!

Vedení proslulé Laboratoře pro tryskový pohon (JPL) v Pasadeněv Kalifornii převzal po Edwardu Stoneovi (*1936), jenž byl vefunkci 10 roků, Charles Elachi (*1946). Ředitelem Státníchobservatoří pro optickou astronomii v Tucsonu v USA (NOAO) sepo dlouholeté ředitelce S. Wolffové stal v r. 2001 Jeremy Mould,který předtím šéfoval australskou observatoř v Siding Spring. Pojiž tradičních protestech svérazných "ekologů" proti výstavběobservatoří na Mt. Grahamu v Arizoně se nyní objevují analogicképrotesty proti výstavbě dalších observatoří na úbočí sopkyMauna Kea na Havaji. Tamější občanští aktivisté přišlis objevem, že původní obyvatelé Havaje považovali vrchol sopky zasídlo sněhové bohyně, a astronomové tudíž znesvěcují svýmipřístroji posvátné místo. Začíná tak v USA tak obvyklý kolotočprávnických námitek, který se prakticky projevil zpožděnímvýstavby interferometru Keckovy observatoře "zatím" o více nežpůl roku. Přitom jde o investici 50 milionů dolarů, takžezpoždění jde do peněz - a právě o ně zřejmě jde těm potrhlýmaktivistům.

Oblíbená lidová Griffithova hvězdárna v Los Angeles byla koncemr. 2001 uzavřena kvůli celkové rekonstrukci, jejíž náklady seodhadují na 66 milionů dolarů. Znovuotevřena má být v r. 2005 připříležitosti 70. výročí svého vzniku. Nová observatoř naKolonickém sedle ve Vihorlatu na vých. Slovensku v nadm. výšce460 m byla uvedena do provozu inaugurací 1 m dalekohledu (vizKozmos.....). Podle G. Anupamy byla v Indii dokončena I. etapavýstavby výškové observatoře na hoře Saraswati poblíž Hanlev Himaláji ve výšce 4517 m n.m. Na místě byl instalován dálkovéovládaný dvoumetr a robotický 0,5 m reflektor pro fotometrii. Jdeo náhorní poušť s méně než 100 mm ročního úhrnu srážek a 190fotometrickými a dokonce 250 spektroskopickými nocemi do roka.Průměrná kvalita obrazu (seeing) se pohybuje kolem 1arcsec.

Evropská jižní observatoř ESO získala svého devátého, ale možnáv budoucnu nevýznamnějšího člena - Velkou Británii. Po dlouhýcha složitých jednáních se britští astronomové rozhodli rozbítpověstnou splendid isolation a zaplatit během r. 2002 nemalývstupní poplatek 110 milionů dolarů, jenž jim umožní jednakvyužívat stávající přístroje ESO na La Silla a Cerro Paranal,a jednak podílet se na výstavbě radioastronomické soustavy ALMAa mamutího 100 m optického dalekohledu OWL. Bohužel to povedek omezení financování anglo-australského teleskopu AAT jakoži zařízení, které Británie provozuje na Kanárských ostrovech a naHavaji.

9.4. Letem (nejen) astronomickým světem

Rok 2001 zůstane zapsán ve světové historii jako rok největšíhozákeřného teroristického útoku - náletu unesených civilníchletadel na cíle v New Yorku a Washingtonu v ranních hodináchmístního času 11. září. Podle údajů v časopise Science narazilydopravní letouny v intervalu 17 minut nejprve do severnía posléze do jižní věže WTC, a to v obou případech do 90.poschodí. (Každá věž měla 110 poschodí a výšku 415 m.) Každéletadlo neslo v té době na palubě asi 30 t (75 hl) leteckéhopetroleje, což vyvolalo zničující požáry, při nichž teplotav ohnisku dosahovala 1000°C. To narušilo pevnost ocelovékonstrukce natolik, že se obě věže zřítily vinou propadu podlah,který vyvolal dominový efekt. Při řícení budov zaznamenaly 40 kmvzdálené seismografy zemětřesení o mohutnosti 2,3. stupněRichterovy stupnice. Jako první se po 56 min od nárazu zřítilajižní věž, která byla zasažena šikmo na okraji; severní věžspadla 100 min. po zásahu. Nicméně tyto časové intervaly umožnilyevakuaci přibližně 25 tisíc osob, jež byly ve chvíli zásahuuvnitř - jinak by byl počet obětí podstatně vyšší.

Václav Smil upozornil na pozoruhodnou shodu místa narození řadyproslulých badatelů z přelomu XIX. a XX. stol, kteří sev intervalu pouhých 27 let vesměs narodili v Budapešti,studovali na univerzitách v Berlíně, Karlsruhe či Curychua jejich vědecká dráha pak vyvrcholila ve Velké Británii neboUSA: matematik John von Neumann (1903-1957), fyzikové Theodorevon Kármán (1881-1963), Leo Szilard (1898-1964), Dennis Gabor(1900-1979; Nobel 1971), Eugene Wigner (1902-1995; Nobel 1963)a Edward Teller (*1908); fyzikální chemik a filosof MichaelPolanyi (1891-1976), biochemik Albert Szent-Györgi (1893-1982,Nobel 1937) a spisovatel a sociolog Arthur Koestler (1905-1983).Vtipálek Szilard si tohoto faktu byl zřejmě vědom, neboť svéhočasu prohlásil, že tito v Maďarsku narození géniové jsouevidentně ufoni, neboť jejich mateřské řeči nikdo na světěnerozumí. Smilova poznámka vyvolala další rešerši, z nížvyplynulo, že neméně výjimečnou líhní géniů nobelovského kalibrubylo také hornoslezské město Breslau (Vratislav; nyní Wroclawv Polsku), odkud pocházejí mimo jiné matematici Otto Toeplitz(1881-1940) a Richard Courant (1888-1972), fyzikové Max Born(1882-1970; Nobel 1954) a Otto Stern (1888-1969; Nobel 1943),chemik Fritz Haber (1868-1934; Nobel 1918), imunolog Paul Ehrlich(1854-1915; Nobel 1908) a ekonom Reinhard Selten (*1930; Nobel1994) - toto město, na jehož univerzitě ve druhé čtvrtině XIX.stol působil J. E. Purkyně, si uchovalo schopnost rození géniůdokonce po celé tři čtvrtě století!

Na protější straně Atlantiku se možná zrodil v r. 1983 patrnězrodil příští matematický génius Reid Barton. Do svých 18 letstihl získat 4krát po sobě zlatou medaili na Mezinárodnímatematické olympiádě a navíc dokázal v r. 2001 zvítězit naMezinárodní olympiádě v informatice s náskokem 50 bodů předdruhým nejlepším soutěžícím, když dostal 580 bodů ze 600 možných.Ve 4. třídě základní školy zvládl přijímací testy pro studiummatematiky na vysoké škole, o rok později testy pro chemii a ve12 letech pro fyziku. Od svých 14 let pracuje v laboratořivýpočetní techniky na MIT. Mezitím se stačil naučit řecky,švédsky, finsky a čínsky... Poslouchá výhradně klasickou hudbua od svých 9 let hraje v komorním orchestru. (Když jsem si o němčetl, tak jsem si pomyslel: vida, další ufon mezi námi!)

V r. 2001 se konal v USA 42. ročník Mezinárodní matematickéolympiády, jíž se účastnila šestičlenná družstva středoškolskýchstudentů z 83 zemí. Jejich úkolem bylo během 9 h soutěženívyřešit celkem 6 matematických úloh. Zvítězili Číňané před Rusy;třetí byly Spojené státy, a na dalších místech skončili Bulhařia Korejci. Mezinárodní olympiády v informatice se účastnilo 75států, ve fyzice 65 zemí, v chemii 54 zemí a v biologii 41 zemí.Ve všech soutěžích jsme měli své zástupce; ostatně mezinárodníolympiády v chemii a biologii začaly právě v Československu r.1968 resp. 1990. Je zcela nepochopitelné, že o těchto událostecha umístění našich borců v těchto soutěžích sdělovací prostředkyprakticky nikdy nereferují. Přitom je prakticky jisté, že právětalenty objevivší se v těchto olympiádách představují klíčovývklad do budoucnosti a prosperity svých zemí, jenže to se vždyukáže až se zpožděním čtvrt století, a to už novináře nezajímá...

V odst. 9.2. jsem připomněl nestora světové fyziky Hanse Betheho,jenž navzdory věku stále velmi úspěšně vědecky pracuje. Mezisvětovými astronomy má vrstevníka Freda L. Whippla (*1906),jenž je známý zejména díky svým výzkumům komet (model kometárníhojádra jako špinavé sněhové koule z r. 1950) a jenž dosud bádá naHarvardově univerzitě, kam do svých 90 roků dojížděl z domova nakole, ačkoliv v mládí prodělal dětskou obrnu. Za druhé světovéválky vymyslel ochranu amerických bombardovacích letadel předzaměřením německými radary - pamětníci se jistě rozpomenou naúzké staniolové lístky, které se sypaly při přeletuanglo-amerických bombardovacích svazů z oblohy, které jsme jakokluci nadšeně sbírali. K nejznámějším Whipplovým žákům patří B.Marsden a Z. Sekanina.

C. Liu upozornil na potenciální potíže s definicí atomovésekundy jako základní časové jednotky. Ta byla totiž definovánana základě měření délky efemeridové sekundy, odvozené z rychlostizemské rotace v letech 1954-58, a to jako interval 9 192 631 770period záření, které příslušejí přechodu mezi dvěma hladinamivelmi jemné struktury základního stavu izotopu cesia 133Cs.Zemská rotace se však v posledních 300 letech dlouhodobě brzdí,takže takto definovaná atomová sekunda je poněkud krátká, protožebrzdění Země ve druhé polovině XX. stol. plynule pokračovalo, cožvedlo k potřebě zavádět zavádět kvůli srovnání efemeridového (ET)a atomového času (TAI) téměř každoročně přestupné atomovésekundy. V období 1972-1999 tak bylo přidáno celkem 21přestupných atomových sekund, čili v průměru 7,8 s za dekádu. Liuproto navrhuje, aby byla atomová sekunda prodloužena ccao 2.10^-8 své původní hodnoty, což by zaručilo vymýcenípřestupných sekund nejméně na tři příští dekády. Těžko říci, zdase však tak radikální návrh ujme.

B. OarcminLeary aj. přišli s návrhem, aby místa přistání Apolla 11a automatické sondy Luna 9 (první měkké přistání automatu naMěsíci v únoru 1966) byla zařazena mezi světové kulturnípamátky a tak do budoucna zajištěna ochrana těchto míst, neboťdnes už je lze zařadit mezi archeologické objekty.

Lovce kuriozit může zajímat, že slabounkou duhu lze pozorovati díky Měsíci v úplňku, když je za soumraku či svítání nízko nadobzorem. Pisateli se to však zatím nepoštěstilo. Zato jedenz nejpodivnějších vizuálních klamů je tzv. měsíční iluze,tj. známý fakt, že Měsíc u obzoru se nám zdá asi 2,5krát větší,než když je vysoko na nebi. Totéž platí také pro Slunce a obrazcesouhvězdí. Fotografické snímky bezpečně prokázaly, že nejdeo nějaký optický efekt, protože při dodržení měřítka snímku jsouúhlové rozměry Měsíce, Slunce i souhvězdí ve všech poloháchstejné. To si kupodivu ověřil i bez fotografie slavný starověkýastronom Ptolemaios a marně hledal vhodné vysvětlení. Popravdě honemáme dodnes, přestože už bezpečně víme, že jde o fyziologickýproblém vnímání obrazů lidským mozkem. Obvykle se tvrdí, žeu obzoru máme možnost srovnání úhlové velikosti tělesa s předmětyna obzoru (stromy, domy apod.). Jenže týž efekt pozorujíi námořníci na lodích, kde na obzoru není s čím srovnávat. Pak setaké říká, že se nám obloha nejeví jako polokoule, v jejímžstředu se nacházíme, ale nikdo není schopen vysvětlit, proč senám to tak jeví. Navíc, technicky vzato, je-li Měsíc poblížzenitu, je k pozorovateli o pěkných pár tisíc kilometrů blíže,než když ho vidíme na obzoru, takže by se nám měl zdát úhlově asio 2% větší, zanedbáme-li na chvíli eliptičnost jeho oběžné dráhyvůči Zemi.

Další velký pozorovatel na počátku novověku Tycho Brahe bylskutečný pilný člověk. Pozoroval po dobu 35 let průměrně 85 nocído roka a pomocí průzorů dociloval úhlové přesnosti měření na1arcmin. Jeho observatoř na Hvenu byla, jak známo, dotována dánskýmkrálem vskutku štědře - příspěvek činil 1% HDP tehdejšíhokrálovství (v r. 2001 vydávala Česká republika na veškerou vědunecelá 0,6% HDP). Naproti tomu USA vydávají jenom na pozemníastronomii ze státního rozpočtu 156 milionů dolarů ročně a nakosmickou astronomii 1 miliardu dolarů; celkem pak ročně naveškerou vědu 90 miliard dolarů. Podrobnější srovnání vědecképodpory u tří hlavních světových tahounů, tj. Evropské unie,Spojených států a Japonska, je více než pozoruhodné, jak dokládámalá tabulka:

Ukazatel EU US Jap
badatelů na tisíc obyvatel 5,3 8,1 9,3
%HDP na vědu 1,9 2,6 2,9
růst od 1995 (%) 3,0 5,5 4,1
EU patenty na milion obyvatel 135 144 134
podíl Hi-Tech na exportu (%) 18,5 25,0 12,6

Je to jednoduchá trojčlenka: Evropská unie výrazně zaostáváv prvních třech ukazatelích za svými hlavními soupeři, a Českái Slovenská republika těžce kulhá za EU. A novináři mlčí resp.věnují se naprostým podružnostem, o politicích ani nemluvě.Přitom sousední Maďarsko už pochopilo, že na podpoře vědyzávisí budoucnost země více než na čemkoliv jiném. Ministremškolství se tam stal fyzik J. Palinkás, který docílil, žemaďarská podpora vědy vzrostla za jediný rok o 61% (!!) na 360milionů dolarů, takže dosáhla 0,7% HDP Maďarska.

C. Benn a S. Sánchez zkoumali produktivitu práce různýchpřístrojů podle výsledků v letech 1991-1998. K tomu cílivyhledali tisíc nejvíce citovaných vědeckých prací a k tomupřidali 450 prací, publikovaných za totéž obdobív nejprestižnějším světovém časopise Nature. Zjistili, žeproduktivita dalekohledů je přímo úměrná ploše zrcadla. Vůbecnejproduktivnějším přístrojem, pokud jde o citované práce, jekanadsko-francouzský CFHT o průměru zrcadla 3,6 m, vybavenýadaptivní optikou. Pokud se jako hlavní kritérium berou prácepublikované v Nature, tak je nejproduktivnější britský WHT(průměr zrcadla 4,2 m) na Kanárských ostrovech. HST dává sice15krát více citací než 4 m dalekohledy, ale za 100krát vyššícenu. Více než polovina takto vybraných prací se týkalaextragalaktické astronomie.

Zcela výjimečnou úspěšností CFHT se zabývala také studie D.Crabtreeho a E. Brysonové. Dalekohled byl uveden do provozu v r.1979 a již v květnu 1980 byla publikována první práce, založenána pozorování s tímto přístrojem. Souzeno počtem a ohlasempublikací trval náběh na světovou špičku 10 roků. Nejvíce pracízaložených na pozorování CFHT bylo uveřejněno v r. 1994;nejproduktivnějším autorem se stal kanadský astronom J. Hutchingss 38 pracemi, jež získaly zatím přes 900 citací. Maximum citacípro danou práci přichází obvykle asi 2 roky po publikaci, paknastává exponenciální pokles citací s poločasem 5 roků. Tytoohlasy však příliš nekorelují s rozhodnutími o podpoře výzkumugrantovými komisemi, jež jsou vesměs příliš konzervativnía nedokáží proto podpořit nejodvážnější nápady. K produktivitěCFHT nejvíce přispívají přímé snímky pomocí matic CCD, pořízenéadaptivní optikou při obecně vynikající kvalitě obrazu na MaunaKea.

10. Závěr

Jak jistě vědí čtenáři časopisu PASP, od r. 1991 mají mé přehledypokroků astronomie zahraniční protějšek, jež tehdy začala psátpřední americká astronomka Virginie Trimbleová, pendlujícíkaždoročně po semestrech mezi Kalifornií a Marylandem (dál odsebe to už v kontinentální částí USA skoro ani nejde; velmi bymne zajímalo, zda vždy převáží kamionem napříč USA svůj archiv!).V posledních letech si pro sepisování těchto přehledových článkůpřibrala spolupracovníka Markuse Aschwandena, který sepisujezejména pokroky ve sluneční fyzice. Jak autorka uvádí,v posledních letech přečtou při přípravě souhrnného článku (tenposlední měl 90 tiskových stran; z toho však téměř desetinuzabral seznam literatury) zhruba 5 tisíc vědeckých pracía situace se neustále zhoršuje. Autorka spočítala, že pokud objemvedoucího světového astronomického časopisu The AstrophysicalJournal bude růst dosavadním tempem o 5% ročně, pak v r. 4450dosáhne hmotnosti, postačující k uzavření našeho zatím stáleotevřeného vesmíru...

Slibuji proto čtenářům Kozmosu, že k něčemu takovém nepřispějiani náhodou, protože čtu pouze 1500 prací ročně. Přemýšlel jsemtaké o tom, zda má ještě smysl psát pracně přehledy, když si dneszkušený borec dokáže pomocí prohlížeče II. generace GOOGLEnajít potřebné informace s udivující rychlostí sám. Jenže tohlavní, co potřebuje většina z nás, je vytřídění a utříděníinformací, a podle mé zkušenosti se právě tato práce dosudzautomatizovat nedá, takže ještě nějakou dobu budou takovépřehledy mít zřejmě smysl. Ostatně ne každý ze čtenářů Kozmosu mápo ruce Google 24 h denně a 7 dnů v týdnu...

Zatímco v přehledech pokroků astronomie si dělám starosti, abychčtenářům seriálu poskytl co možná nejspolehlivější informace,daleko větší počet autorů po celém světě se vytrvale snažíveřejnost mást a ohlupovat nejrůznějšími nesmysly.

Tak například na indických univerzitách se vinou iniciativytamějšího ministra školství M. M. Jošiho (původním vzdělánímfyzika!) rozšíří výběr studijních oborů o astrologii. Ministrtotiž vypsal výběrové řízení na zřízení kateder védickéastrologie na tamějších státních univerzitách. Zájem převýšiločekávání: přihlásilo se přes 70 univerzit, jež by takto chtělyvyjít vstříc veřejnému zájmu o tento nejen v Indii tolikperspektivní obor. Možná se jim také podaří vyřešit staletédilema, které sužuje evropskou astrologii: když totiž astrolognapíše, že Slunce je ve znamení Střelce (22.11. - 21.12.), tak tofakticky znamená, že Slunce se od 24. do 29.11. promítá dosouhvězdí Štíra, od 29.11. do 17.12 do souhvězdí Hadonoše (ježvůbec nepatří mezi dvanáct souhvězdí zvířetníku!) a teprve od17. do 21. prosince je opravdu v tom Střelci. V r. 2002 se k tomupřidala ještě jedna drobná taškařice, když Saturn vstoupil 31.srpna do souhvězdí Orionu, které rovněž nepatří mezi souhvězdízvířetníku a setrval tam až do 21. listopadu. Pokud se někdoz vašich příbuzných narodil v tomto intervalu, tak snad aby senakonec obešel bez horoskopu a tonul po celý život ve strašnénejistotě.

Pohled do historie však ukazuje, že naši předkové na toms kritickým myšlením nebyli o nic lépe. Roztomilou tvrdohlavostpředvedli koncem XVI. stol. Angličané, když odmítli gregoriánskoureformu kalendáře - nikoliv snad kvůli tomu, že s ní přišelřímský papež, ale jednoduše proto, že podle jejich mínění mělsvět už namále, jak o tom svědčily známky blížícího se soudnéhodne podle předpovědi v Bibli. Angličanům se zkrátka zdálo, žereformovat kalendář na tak krátkou dobu už nestojí za to. Teprvev r. 1752 usoudili, že konec světa tak hned nebude, takže teprvetehdy britský parlament reformu přijal, což vyvolalo lidovédemonstrace v Londýně a Bristolu, spojené s pálením obrazů králea protesty, že prostým lidem byl o 11 dnů zkrácen život.

Ostatně i naše doba si potrpí na strašáky, byť o něco menšíhokalibru než je rovnou konec světa. Podle údajů z časopisu Science293 (2001), str. 605 jsou dokumentované zdravotní následkyexploze jaderného reaktoru v Černobylu mnohem menší, než se zdáz katastrofických zpráv v novinách či elektronických médiích. Přisamotné havárii zahynulo 31 osob, většinou záchranářů prvníhosledu, kteří během záchranných prací dostali smrtelnou dávkuionizujícího záření. Dalších 103 osob, kteří dostali dávky až5 300 mGy, přežívá a jsou prakticky bez potíží, které by bylomožné dávat do souvislosti se zmíněným ozářením. Mezinárodnílékařské týmy ovšem sledují navíc celkem 5 milionů lidí, kteří sev době havárie nacházeli v zasažené oblasti, z toho 336 tis.těch, kteří byli v prvních týdnech po havárii evakuovánia dostali dávky 1 -- 100 mSv/r. Za bezpečnou horní hranici seovšem považuje 150 mSv/r. V celé této populaci nebyl zjištěn aninárůst dědičných chorob nebo spontánních potratů, ani nárůstobávaných nádorových onemocnění, s výjimkou nádorů štítné žlázyu dětí, jež se však daří spolehlivě vyléčit. Mezinárodní komisepři OSN proto mohla v r. 2001 konstatovat, že největšímnebezpečím nebylo samo ozáření obyvatelstva, ale strach lidíz nevyléčitelných chorob, přiživovaný nesvědomitými novinářia ekologickými aktivisty. Podobně se po osvobození Kábulu odTalibanu objevily zaručené informace, že v sídle této organizacebyl nalezen návod na výrobu atomové pumy podomácku, uveřejněnýpředtím na internetu. Ten návod pochopitelně nefunguje, protožešlo o kanadský žertík, takže talibové patrně netušili, že sikopírují nesmysl.

V Praze se sice v září 2001 konal péčí Českého klubu skeptikůSisyfos X. evropský kongres skeptiků, na němž zaznělypozoruhodné příspěvky (viz URL: www.sisyfos.cz), jež se snažilydemaskovat mnohé rozšířené leč zcela nepodložené fámy z oboruléčitelství, patogenních zón, ufologie i klasické astrologie, aleto jsou jen malé kapky střízlivého úsudku na rozpálené plotněkolektivní slabosti lidského kritického myšlení. Ostatně snadnikdo nepopsal ubohý stav mnoha lidských myslí trefněji nežnejgeniálnější fyzik XX. století Albert Einstein, když napsal:Dvě věci na světě jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost.I když - s tím vesmírem si nejsem tak úplně jist.

Jiří Grygar

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Rentgenoví Češi
Ilustrační foto...
MESSENGER: Galerie snímků Merkuru
Ilustrační foto...
SETI@home: 3 miliony!
Ilustrační foto...
Instantní pamětník 8
Ilustrační foto...
Obloha v lednu
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691