Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Japonská „dumání“

MUSES-C se takto přeložit nedá, nejsou to ani dumání ani múzy, antož je to zkratka Mu (z řeč. mju – po našemu „mí“) Space Engineering Spacecraft C (jako třetí v řadě). Ale při pohledu na poněkud si odporující zprávy o tomto projektu si říkám, že to zas až tak od věci býti nemusí a trochu nadsázky snad v následující rekapitulaci neuškodí. Navíc po úspěšném startu a nasměrování k planetce byla MUSES-C přejmenována na HAYABUSA (česky sokol)– tak se na toho ptáčka podívejme zblízka a po pořádku.

Ilustrační foto...Malý historický úvod bych započal informací, že japonský ISAS (Institute of Space and Astronautical Sciences) vypustil první družici OHSUMI za pomoci rakety L (jako Lambda) v roce 1970. Za zmínku jistě dále stojí připomenutí družic SAKIGAKE (MS-T5) a SUISEI (PLANET-A), které podílely na výzkumech Halleyovy komety, ale sledujme další zápis do historie kosmonautiky sondami MUSES-A Hiten a dále MUSES-B HALCA. Zatím co první dopadla na Měsíc 11. 4. 1993, druhá sloužila k radioastronomickým experimentům. Třetí sondu MUSES-C vynesla nejsilnější nosná raketa řady M (označovaná i jako řada Mu) na oběžnou dráhu kolem Země a dál dne 9.5.2003 ve 4:29 GMT z Kagoshima Space Center. Potud je vše OK, jenže sem tam je vidět označení nosiče M-V a někde zase M-5. A to jsme na začátku. Sami Japonci na webu občas uvádí MUSE-C, asi jim to v té anglické verzi připadá dostačující.

Kostka o hmotnosti 530 kg s rozměry 1,5x1,5x1,2m měla původně určeno následující poslání – zaparkovat na oběžné dráze vybraného asteroidu, pečlivě ho zmapovat, vysadit na jeho povrchu miniaturní vozítko, odebrat vzorky z povrchu a dopravit je zpět na Zemi. Inu ambice jako hrom a tak se člověk těšil, jak to za pomoci japonských miniaturizací a dalších technologií bude pěkně všechno odsýpat. Jenže se začalo vše protahovat, testy se množily a k tomu přišel ještě neúspěšný start nosné rakety - závada na prvním stupni při startu 10. 2. 2000 způsobila nejen zničení sondy Astro E, určené pro rentgenovou astronomii, ale pochopitelně i odklad startů raket M. A jak se měnil i časový plán projektů, protože start neproběhl ani v červenci 2002 ani na podzim, tak se cílem nestal ani asteroid Nereus ani 1989ML. A to se do toho ještě před tím zapojila NASA a JPL, kde si v roce 1999 řekli, že by se sonda mohla označovat jako MUSES – CN (N jako NASA, že) a že to s tím vozítkem o hmotnosti 1,2 kg (hezky označovaný jako nanorover) je dobrý nápad a pak zas že to až tak dobrý nápad není (ač byl téměř z poloviny dokončen a to se na něm ještě měla vyřádit JPL za 21 M\$ - inu šetří se), a že raději, kdyby se povedla ta střelba do povrchu a odběr vzorků a hlavně jejich návrat. Mimochodem – původně měla na planetce poskakovat malá kostka MINERVA, ale ISAS to nakonec zrušila a navrhla vozítko. Pak se uvažovaly obě možnosti a pak se obě zavrhly. Ale vůbec bych se nedivil, kdyby tam ta MINERVA poskakovala tak nějak mimochodem…

A tak byl stanoven další cíl, asteroid 1998 SF36 o velikosti přibližně 700x300 metrů, jeho oběžná doba je přibližně 1,5 roku. Po průletu kolem Země v květnu či červnu 2004 si to sonda pošupajdí k planetce, kde je setkání plánováno na léto 2005 – přesněji v červnu. Tady začne několik měsíců trvající intenzivní měření, pak odběr vzorků, rozloučení a odlet v zimě roku 2005 k rodné hroudě. Pravda, i ta bude jinde díky vstupní rychlosti do atmosféry – pouzdro bude vlétat rychlostí 12 km/s a přetížení při zbrždění dosáhne 25 g. Japonsko se jako „úzký“ ostrovní stát dohodlo s Austrálií, že by ta návratová kapsle mohla přistát někde u nich (poušť u kosmodromu Woomera) někdy v létě 2007 – že by zase v červnu? Máme se tedy nač těšit, ale ještě bych se měl vrátit k těm technologiím.

Tak tedy za zmínku stojí iontový pohon sondy o tahu 20 mN - v motoru se elektrickým polem urychluje ionizovaný xenon (sonda ho veze 65 kg), na cestu k asteroidu ale sondu nejprve urychlila nosná raketa, na zabrždění u asteroidu, manévrování nad povrchem a na cestu k Zemi poslouží vzácný plyn a chemické orientační motorky (50 kg paliva) s tahem 22 N. Iontový motor bude nastartován až někdy koncem května či začátkem června 2003.

Další lahůdkou je navigační systém. Sondu napájí sluneční energie a tak je udržována orientace slunečních panelů nezávisle na pozemském řídícím středisku, holt víme své a než doletí nějaký signál ze Země, může být pozdě. Optický navigační systém bude též bdít nad sledováním povrchu asteroidu a za pomoci lidaru a laseru se budou sestavovat 3D model a detailní mapy či vyhledávat orientační body pro odběr vzorků. Nelze mi nepřipomenout výzkum planetky Eros a následné měkké přistání sondy NEAR-Shoemaker, tento průzkum bude velmi podobný a bude znamenat pro sondu pohyb ve výšce asi 10 – 20 km nad povrchem po dobu asi 5 měsíců. Vedle zmapování povrchu, určení gravitačních vlastností planetky a rotačních os se bude také sledovat složení povrchu za pomoci rentgenového a infračerveného spektrometru.

Ilustrační foto...

Protože signál ze Země by potřeboval asi 10 minut, bude i přistání a odběr vzorků záviset na přístrojích sondy. Před naplánovanou oblastí sonda přibrzdí a snese se do výšky asi 100 m nad povrch, ke kterému vypustí značkovač cíle. Snad je to koule o velikosti 10 cm s vysokou odrazivostí, protože na ni bude směřovat laserový paprsek, který bude sloužit pro kalibraci vzdálenosti sondy a navigační systém tak bude moci zahájit přiblížení k povrchu. Na obrázcích je ovšem vidět kulička v nějaké látce a jinde zase kruhový terč – tak snad se pak sonda strefí. Aby se zabránilo kontaminaci povrchu, těsně před přistáním sonda vypne motory a bude volně „padat“ (jestli se to tak dá při tak malé gravitaci 10-5g planetky říci). Po doteku „sací“ trubky s povrchem se touto trubkou jako hlavní vystřelí do povrchové vrstvy 10-ti gramový projektil rychlostí 200-300 m/s. Povrch se nárazem rozvíří a několik zrníček se vznese trubkou vzhůru k sondě lapače návratového pouzdra – není to vůbec jednoduché, jsme ve vakuu a tato metoda byla vybrána jako nejlepší. Očekává se zisk 1 až 10 gramů horniny. Celý kontakt tak potrvá asi 1 sekundu a sonda se pak okamžitě vzdálí do bezpečné 100 m výšky nad povrchem. Pokud se vše povede, pak by se sonda mohla pokusit tento postup ještě dvakrát zopakovat ( říkají tomu touch-and-go contact), ale na Verdun to nevypadá. Náboje jsou jen 3 (slovy tři), ale jinde píšou že je jich několik, tak hlavně nezapomenout na poslední pro sebe…

Ilustrační foto...

A trocha kosmického vandalismu nakonec – značkovače cíle obsahují jména 877 490 lidí, řekl bych že košile je v tomto případě bližší než kabát a pořád je to lepší, než vyrývat „BYL JSEM TADY“ do nějaké památky. A snad to pomohlo či pomůže i komerčně.

Někdy to fakt není vůbec jednoduché, medvídek Pú by řekl, že ve včelách se jeden nevyzná… A možná si řeknete, že v některých kosmických projektech rovněž. Alespoň tak se to jeví, když se podíváte na webové stránky, které jsou tomuto projektu věnovány. Aktuálnost není jenom naším problémem. Ovšem to už je zase jiná pohádka. Po měsíčních horninách však budeme moci na Zemi analyzovat další materiály nepoznamenané horotvornými procesy či průletem zemskou atmosférou a nahlédneme tak do minulosti naší soustavy, blíže k okamžiku jejího formování. Tož hodně štěstí!

Ivo Míček

| Zdroj: Podle materiálů ISAS,NASA a NASDA. IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
STS-118: Endeavour – průběh letu (18. – 21.
Ilustrační foto...
Vlašimská hvězdárna vykradena
Ilustrační foto...
Pioneer 6 stále žije!
Ilustrační foto...
Nad Českem létají modely kosmických nafukovac
Ilustrační foto...
Kolik stojí SMRT?
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691