Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Podivuhodné srdce Kraba

Zásadní průlom při studiu pulsaru v srdci Krabí mlhoviny se podařil čtveřici astronomů vedené Timem Hankinsem z observatoře v Arecibu. Podle závěrů jeho týmu stojí za některými silnými rádiovými záblesky pulsarů objekty veliké zhruba jako pouťový balónek. Vzhledem k tomu, že ve vesmíru obvykle určujeme rozměry ve světelných letech a hmotnost ve slunečních jednotkách, je to výsledek opravdu překvapivý.

Pulsary jsou nesmírně husté neutronové hvězdy, které vznikají při výbuchu supernov. Umírající hvězda odhodí během gigantické exploze do prostoru většinu své původní hmoty. Zůstane pouze rychle rotující jádro horkých neutronů o průměru zhruba 30 kilometrů, které drží pohromadě jadernými silami. Neutronová hvězda navíc vysílá do prostoru ve formě kužele silné dávky rádiového záření a viditelného světla. Pokud tento kužel zasáhne Zemi, máme možnost pozorovat záblesk. Pulsar uprostřed Krabí mlhoviny na nás takto „blikne“ hned 33-krát za vteřinu. Kromě běžných záblesků rádiového záření se u pulsaru v Krabí mlhovině a několika dalších kosmických majáků navíc objevují jiné, nesrovnatelně silnější záblesky. Přestože je rádiové záření pulsarů známo už od roku 1967 (svým objevitelům tehdy přineslo Nobelovu cenu), zůstával mechanismus vzniku silných záblesků doposud zahalen tajemstvím.

Ilustrační foto...

S pomocí konstruktérů z National Radio Astronomy Observatory (NRAO) postavil Hankinsův tým speciální zařízení umožňující studovat záření pulsarů ve velice krátkých intervalech. Při rozboru dat pořízených obřím radioteleskopem v Arecibu se ukázalo, že podivné abnormálně silné záblesky pulsaru v Krabí mlhovině se skládají z dalších krátkých záblesků netrvajících déle než dvě nanosekundy (dvě miliardtiny sekundy). Podle jejich závěrů může tak krátké pulsy vytvořit jenom objekt s rozměry odpovídajícími vzdálenosti, kterou světlo urazí právě za dvě nanosekundy. Během této doby překoná světelný paprsek vzdálenost pouhých šedesáti centimetrů, zdroje silných záblesků jsou proto velmi malé.

Oblast nad povrchem pulsaru, kde vynikají rádiové emise, se nazývá magnetosféra. Veškerá hmota zde může existovat pouze ve formě elektricky nabité plazmy a je tudíž vydána napospas extrémně silnému magnetickému poli kolem hvězdy. Podle závěrů Hankinsova týmu může hustota některých oblastí plazmy krátkodobě vzrůst natolik, že dojde k explozi doprovázené silným výbojem rádiového záření. Přestože je takový výboj nesmírně krátký, na naší obloze bychom kromě Slunce nenašli silnější rádiový zdroj. Krátké záblesky se zatím podařilo zaznamenat pouze u pulsaru v Krabí mlhovině, astronomové ale podobné efekty předpokládají také u dalších pulsarů.

Ilustrační foto...

Krabí mlhovina, kterou najdeme v souhvězdí Býka už při pohledu do menšího dalekohledu, je pozůstatkem exploze supernovy z roku 1054. Výbuch se podařilo podrobně zaznamenat čínským astronomům, podle jejichž záznamů byla supernova viditelná po tři týdny dokonce i za denního světla. Evropu tehdy k její škodě svíralo železné dogma středověkého křesťanství, které prosazovalo neměnnost okolního vesmíru a podobné úkazy byly silně nežádoucí. Jediným dalším národem, který novou hvězdu na obloze zaznamenal, tak byli američtí Indiáni. Nasvědčuje tomu kresba nalezená na skále Anasazi v Novém Mexiku.

Ilustrační foto...

Mlhovinu jako pozůstatek exploze objevili nezávisle na sobě dva astronomové až o sedm století později. Prvním byl John Bevis v roce 1731, nicméně její objev bývá většinou spojován s mnohem slavnějším Charlesem Messierem. Ten ji v roce 1758 zařadil na první místo svého známého katalogu zahrnujícího více než stovku mlhavých objektů noční oblohy. Výzkum Krabí mlhoviny tím na další dvě století prakticky ustal. Teprve v roce 1948 zachytili astronomové rádiové záření mlhoviny, které bylo o dvacet let později ztotožněno se slabou hvězdou v jejím centru. Během následujícího roku se navíc podařilo zaznamenat optický protějšek rádiových záblesků, což se podařilo u pulsaru vůbec poprvé. Na další velký pokrok v jejich studiu si ale vědci museli počkat až do letošního března.

Tomáš Apeltauer

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Rychlé občerstvení kdesi ve vesmíru
Ilustrační foto...
Přijdeme o geostacionární satelity?
Ilustrační foto...
Pioneer 10 stále žije!
Ilustrační foto...
Obloha v říjnu
Ilustrační foto...
Americký a ruský pohled na bezpečnost se značn
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691