Na konci minulého roku se podařilo pozorovat optický protějšek jednoho z mnoha gama záblesků. Z dosahu pozemských detektorů se ale ztatil po dvou hodinách. Co je na tom zajímavého?
O tajemných explozích produkujících gama záření se v posledních desetiletích často hovoří. Aby také ne, hned po Velkém třesku se totiž jedná o jedny z nejenergetičtějších jevů v celém vesmíru. Z dosavadních pozorování víme, že gama záblesky přicházejí ze všech směrů bez viditelného řádu a většinou také z ohromných dálek.
Díky satelitům pracujícím ve vesmíru je dnes možné poměrně rychle určit přibližnou polohu na obloze a ve spojení s počítačovou sítí pak také snímat udané pole v optickém oboru elektromagnetického vlnění. Dlouhou dobu se ale nedařilo žádný ve viditelném světle pozorovat. Přestože některé z těchto protějšků slábnou relativně pomalu, dostane se velmi rychle po gama vzplanutí jejich hvězdná velikost mimo dosah běžných dalekohledů a šanci mají pouze největší přístroje pozemské, nebo Hubblův kosmický dalekohled. Existuje ale skupina gama záblesků, které se nepodařilo pozorovat v optickém oboru vůbec. Tyto ,,temné’’ gama záblesky tak byly do loňského prosince o to tajemnější.
Za vzplanutí ve viditelné části spektra pravděpodobně vděčíme materiálu, který obklopuje zdroj záření. Pokud je jej dostatek, může procházející gama záření způsobit emisi fotonů na delších vlnových délkách a záblesk se projeví také ve viditelném oboru. Jeden z možných scénářů vysvětlující takové gama záblesky, je exploze supernovy, která před svým koncem do svého okolí uvolní nemalé množství plynu silným hvězdným větrem a bouřlivými procesy v její atmosféře.
Naproti tomu temné gama záblesky se zdály být bez jakýchkoli optických projevů a pro jejich vysvětlení tak astronomové vybudovali modely, které předpokládají například spojení dvou neutronových hvězd obíhajících společné těžiště, nebo vznik černé díry. Dalším možným vysvětlením je, že okolí zdroje je natolik husté, že žádné záření neprojde.
Jedenáctého prosince minulého roku satelit HETE pozoroval gama záblesk, o kterém po dvaadvaceti sekundách informoval síť pozemských teleskopů. Za dalších čtyřicet vteřin už pole snímal robotický teleskop RAPTOR (RAPid Telescopes for Optical Response) provozovaný v Novém Mexiku Loas Alamos National Observatory. Během několika dalších minut se přidaly další dalekohledy. Podařilo se zachytit slabý optický protějšek tohoto gama záblesku, který po dvou hodinách zmizel z dosahu všech detektorů.
Díky tomuto pozorování dnes víme, že optické protějšky mají také ,,temné‘‘ gama záblesky, pouze s tím rozdílem, že trvání celého děje je velmi krátké. Na závěry o tom, co stojí za těmito záblesky je sice pozorování zoufale málo, ale jedno je jisté. Optické protějšky temných záblesků existují, ale přesvědčit se o tom, je velmi složité.
