Současné trendy jasněji ukazují, že se blíží soumrak klasických pozorovatelů. To však neznamená, že by se všeteční nadšenci dostali na druhou kolej. Naopak -- vlak báječného poznání se právě rozjíždí, stačí do něj jenom naskočit.
To, že spojení elektronických kamer, kvalitních objektivů, na dálku řízených dalekohledů a výkonných počítačů skýtá ohromný potenciál, ukázaly už první, špičkově vybavené observatoře. Nyní se ale stejná technika -- za výrazně menší investici -- dostává do ruky i "běžným" astronomům.
Hlavní nápad přišel od dvojice polských astronomů -- Bohdana Paczynskeho a Grzegorze Pojmanskeho z Varšavské univerzitní observatoře. V polovině devadesátých let vyvinuli malou robotickou montáž doplněnou "dalekohledem" se 135milimetrovým objektivem a komerčně vyráběnou CCD kamerou, kterou umístili do domečku na chilské hvězdárně Las Campanas. "Našim cílem bylo," řekl o začátku experimentu v dubnu 1997 Bohdan Paczynski, "monitorovat jakékoli změny jasnosti sledovaných hvězd, bez ohledu na typ proměnnosti." Projekt sliboval získat rozsáhlý statistický soubor, jenž by mohl hvězdářům poskytnout dostatečně věrohodný odhad o četnosti jednotlivých proměnných hvězd.
Výzkum začal s monitorováním 45 tisíc "stálic" rozhozených na 140 čtverečních stupních oblohy, tedy asi tří desetin procenta celé oblohy. Během prvních dvou měsíců nalezli 126 periodických proměnných hvězd jasnějších 13 magnitud, z nichž bylo do té doby známo jen třicet. Do června 2000 pak zvládli monitorovat 140 tisíc hvězd a mezi nimi 3900 proměnných (95 procent bylo nových).
Na základě tohoto výsledku mohl Bohdan Paczynski směle prohlásit, že ve vytipované oblasti objevili odhadem devadesát procent všech proměnných hvězd jasnější 12. velikosti a že půjde tímto způsobem již brzy sledovat celé miliony dalších stálic.
Uběhlo pár roků a stejný tým upgradoval chilskou observatoř: Nyní se v nenápadné budce nachází hned čtyři pozorovací přístroje. Jejich základem jsou fotografické objektivy s ohniskovou vzdáleností 50 mm, které najednou pokryjí oblohu o tisíci čtverečních stupních. "Našim plánem je v reálném čase upozornit na jakoukoli změnu jasnosti a tu automaticky potvrdit větším dalekohledem," komentoval Paczinski. Součástí observatoře jsou totiž i dva 200milimetrové objektivy a dva dalekohledy o průměru 25 centimetrů. "Pokud bude událost potvrzena, bude informace o ní rozeslána e-mailem po celém světě, takže se na ní zaměří i jiné dalekohledy."
Důležité je, že malé objektivy nebudou čekat pouze na nečekané události. Naopak budou velmi, velmi užiteční k monitorování jasností nápadných proměnných hvězd, které byly v minulých desetiletích sledovány amatérskými pozorovateli.
Popis tohoto projektu zní skoro jako vědeckofantastická pohádka. Realitou však je, že na světě vznikají i další podobné observatoře. Jejich cena je natolik nízká, že je v konstrukčních možnostech i nemovitých vědeckých týmů. Už za pár roků tak bude pod kontrolou celá obloha...
Znamená to tedy, že se blíží soumrak vizuální astronomie? Svým způsobem ano. Vizuální odhady jasnosti, které se většími či menšími úspěchy v minulosti využívaly ke studiu chování některých tipů proměnných hvězd, nemohou svou přesností konkurovat kalibrovaným CCD měřením. Na druhou stranu ale bude muset ohromný tok nových dat někdo zpracovat. Právě tady dostávají šanci amatéři. Stačí se ji pouze chopit. A nenechat se těmito daty převálcovat.
