Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Meteorit Neuschwanstein

Příběh čtvrtého fotografovaného pádu meteoritu v historii aneb setkání na Zemi po milionech let odloučení.

Ilustrační foto...V sobotu dne 6. dubna 2002 ve 22 hodin 20 minut a 14 sekund letního středoevropského času ozářil na pět sekund území prakticky celé střední Evropy velmi jasný bolid. Upoutal velkou pozornost především v západní části Rakouska a v Bavorsku, kde jeho světelné, zvukové a dokonce i seismické projevy byly nejmohutnější. Byl též dobře pozorovatelný i z našeho území, ale na rozdíl od západní Evropy, v Čechách a na Moravě bylo v tu dobu převážně zataženo a tak zpráv nepřišlo zase až tolik.

Mnoho pozorování náhodných svědků vzbudilo i zájem médií především v Německu (dokonce i v našem zpravodajství se v pondělí objevily o tomto úkazu převzaté informace, i když jak už to bohužel v takových případech bývá, dosti zkreslené) a tak bylo hned jasné, že se nejedná o nějaký "tuctový" bolid, ale o mimořádnou událost. To, že tentokrát letělo něco opravdu velkého, bylo nakonec již vidět z množství emailů, které jsem dostal, ale hlavně z radiometrických záznamů z Ondřejova a Kunžaku, kde byl krásný záznam od bolidu, přestože na obou místech bylo v době přeletu bolidu zataženo.

Byl to první kamínek do mozaiky informací, které jsme začali shromažďovat -- znali jsme už tedy přesný čas a měli jsme podrobnou světelnou křivku. Okamžitě jsem se spojil s vedoucím německé části bolidové sítě Dietrem Heinleinem a jeho informace mě také velmi potěšily. V Německu bylo jasno a velký bolid byl zachycen, jak mi postupně upřesňoval, na osmi jejich stanicích Evropské bolidové sítě (viz obrázek). Případnou se též ukázala jeho poznámka, že by se konečně mohlo jednat o bolid, na který jsme již dlouho čekali. Moje odpověď to jen rozšířila ve smyslu, že by to mohla být druhá "Příbram", když už oba bolidy letěly prakticky ve stejný den v roce. Následující týdny tuto předtuchu více než potvrdily.

Kromě německých snímků se nakonec bolid podařilo nalézt též na naší nejzápadnější stanici Přimda, kde byl bolid velmi nízko nad oborem a navíc z velké části skrytý za stromy. Jak se ale později ukázalo, pro vlastní výpočet polohy atmosférické dráhy to byl snímek vlastně nejdůležitější. Ostatní naše stanice měly bohužel zataženo. Poslední snímek jsme obdrželi z rakouské stanice Gahberg a tak byl bolid vyfotografován celkem z deset stanic bolidové sítě, přičemž pro vlastní výpočet bylo použito jen sedmi nejvhodněji položených. Kromě fotografických záznamů a též již zmíněných záznamů z radiometrů byl bolid zachycen také na třech zařízeních registrujících infrazvuky (po jedné v Německu, Holandsku a dokonce až v severním Švédsku); osvícení krajiny a následné silné zvukové jevy byly zaznamenány dvěmi průmyslovými kamerami v německém Murnau, pouze čtyřicet kilometrů severně od nejjasnější části dráhy bolidu a nakonec interakce rázové vlny se zemským povrchem byla registrována mnoha seismickými stanicemi v Německu, Rakousku a Švýcarsku.

Ilustrační foto...

I když tyto další registrace nejsou ještě úplně zpracovány, již nyní víme, že podstatně přispějí k lepšímu pochopení všech dějů spojených s průletem meziplanetárního tělesa o rozměrech řádově desítek centimetrů zemskou atmosférou. Z hlediska instrumentálních záznamů se tak jedná o jeden z nejkomplexněji zaznamenaných bolidů vůbec (viz obrázek).

Okamžitě po obdržení snímků byly všechny postupně proměřeny paní Ing. J. Keclíkovou, jejíž dlouholeté zkušenosti se ukázaly být velmi podstatné pro spolehlivé určení atmosférické dráhy. Měření nebylo tak rutinní a jednoduché jako v případě našich snímků, které jsou pořízeny kamerami vybavenými objektivy typu rybí-oko, neboť všechny německé a i rakouská stanice jsou vybaveny méně přesnými zrcadlovými celooblohovými kamerami. Vše probíhalo velmi rychle a tak již týden po přeletu bolidu jsem mohl provést základní výpočty, které ukázaly první velmi významný výsledek -- mé počáteční tušení se plně potvrdilo -- heliocentrická dráha se prakticky přesně shoduje s dráhou bolidu Příbram, prvního fotografovaného pádu meteoritu v historii. Elementy drah obou bolidů spolu s polohou radiantů a rychlostmi jsou uvedeny v tabulce. To samozřejmě přidalo celému případu na důležitosti, neboť již toto samo o sobě implikuje velmi pravděpodobnou existenci mnoha takových těles na "příbramské" dráze. Abych ale nepředbíhal příliš, vrátím se k atmosférické dráze.

Poloha radiantu
(pozorovaného a geocentrického) a heliocentrická dráha bolidů Příbram a Neuschwanstein ve sluneční soustavě (J 2000,0)
Neuschwanstein
Pribram

aR (st.)

190.59 ± 0.08
190.121 ± 0.010
dR (st.)
22.03 ± 0.12
20.425 ± 0.001
voo (km/s)
20.95 ± 0.04
20.886 ± 0.005
aG (st.)
192.33 ± 0.09
192.343 ± 0.011
dG (st.)
19.58 ± 0.13
17.461 ± 0.002
vG (km/s)
17.51 ± 0.05
17.427 ± 0.006
vH (km/s)
37.46 ± 0.04
37.451 ± 0.005
a (aj.)
2.40 ± 0.02
2.401 ± 0.002
e
0.670 ± 0.003
0.6711 ± 0.0003
q (aj.)
0.7931 ± 0.0009
0.78958 ± 0.00007
Q (aj.)
4.01 ± 0.04
4.012 ± 0.005
w (st.)
241.1 ± 0.2
241.738 ± 0.015
W (st.)
16.82666 ± 0.00001
17.80285 ± 0.00001
i (st.)
11.43 ± 0.06
10.478 ± 0.004

Jak už jsem zmínil výše, díky pečlivému změření všech snímků a díky velmi propracovaným výpočetním metodám ať už redukce snímků či výpočtu atmosférické dráhy včetně řešení dynamiky, fotometrie (ta je pro tento bolid založena jen na našich radiometrických záznamech) a temné dráhy, bylo možné se solidní přesností určit všechny parametry průletu bolidu ovzduším (viz druhá tabulka). To vše bylo možné udělat velmi rychle a spolehlivě jen díky desítky let trvající předchozí práci nejen mé, ale především Dr. Zdeňka Ceplechy, který naprostou většinu používaných metod a programů vytvořil a také Dr. Jiřího Borovičky, který se též na jejich tvorbě významně podílel.

Atmosférická dráha bolidu Neuschwanstein
Začátek
Maximální jasnost
Konec
Rychlost (km/s)
20.95 ± 0.04
13.5
3.1 ± 0.8
Výška (km)
84.99 ± 0.10
22.2
16.06 ± 0.05
Zeměpisná délka (° E)
11.5544 ± 0.0016
10.916
10.8523 ± 0.0007
Zeměpisná šířka (° N)
47.3042 ± 0.0013
47.506
47.5256 ± 0.0005
Dynamická hmota (kg)
600.
100.
15.
Absolutní jasnost (mag)
-
-17.2
-
Sklon dráhy (°)
49.75 ± 0.07
-
49.23 ± 0.07
Celková délka (km)/Trvání (s)
90.7 / 5.3
EN stanice číslo
11 Primda, 43 Oehringen, 45 Streitheim, 68 Losaurach, 74 Gahberg, 85 Tuifstaedt, 87 Gernsbach

Bolid začal svítil ve výšce 85 kilometrů asi 10 km VSV od rakouského Innsbrucku a celou fotografovanou světelnou dráhu dlouhou 91 km a skloněnou k zemskému povrchu necelých 50 stupňů ulétl za 5 sekund. Největší jasnosti -17,2 magnitudy (absolutní jasnost -- pro meteor 100 km daleko) bolid dosáhl poblíž německého Garmish-Partenkirchenu ve výšce 21 km a pohasl pouze 16 km vysoko nad zemským povrchem v oblasti tyrolských Alp nad masivem hory Geierkopfe. Tak hluboký průnik do atmosféry je velmi vzácný a již tento údaj sám o sobě znamená velmi pravděpodobný pád meteoritů. V naší bolidové síti je to druhý nejhlouběji fotografovaný bolid za celou dobu pozorování.

Během průletu atmosférou se těleso intenzivně brzdilo z původní rychlosti 20,95 km/s na pouhých 3,1 km/s v bodě pohasnutí. Z pozorovaného průběhu brždění též vyplývá, že hmotnost meteoroidu před vstupem do atmosféry byla asi 600 kg a vlivem intenzivního odpařování a fragmentace vychází, že na zemský povrch dopadlo asi tak 25 kg meteoritů, přičemž hlavní kus by měl být asi 15 kg těžký. Celá vypočtená pádová oblast je několik kilometrů dlouhá a kolem jednoho kilometru široká. Nicméně nejistota v poloze hlavního kusu je asi osm set metrů podél dráhy a sedm set metrů napříč.

Z fotografických záznamů sice není vidět přímo fragmentace, protože jak už jsem se zmínil, byl bolid zachycen hlavně méně přesnými zrcadlovými kamerami, ale z tvaru světelné křivky, kde je významné zejména výrazné zjasnění ve výšce 21 km, je evidentní, že přinejmenším v tomto bodě bolid fragmentoval. Odtud je tedy zřejmé, že kromě hlavního kusu, by měly existovat i menší meteority, které se zabrzdily poněkud dříve a měly by tedy ležet více směrem k začátku dráhy. Po získání údajů o směru a rychlosti větru v různých hladinách atmosféry z Mnichova, jsem již mohl vypočítat tzv. temnou dráhu, tj. tu část letu prakticky již meteoritu, kdy nedochází k odnosu hmoty tělesa vlivem odpařování a těleso již nesvítí.

Vypočtená místa pádu bolidu Neuschwanstein a souřadnice nalezeného meteoritu (označené hvězdičkou). V prvním sloupci je vypočtená hmota meteoritu, následuje výška pohasnutí, poté trvání temné dráhy a posun od průmětu světelné dráhy způsobený větrem (znaménko mínus znamená směrem na jih). Pouze první řádek pro hlavní kus je založen přímo na pozorováních, ostatní údaje jsou výsledkem modelování.
Mm (kg)
Hend (km)
TDf (s)
Wtr (km)
Souřadnice místa pádu
Zeměpisná délka
Zeměpisná šířka
15.
16.06
94.
- 0.67
10.7952
47.5366
1.
20.16
184.
- 1.17
10.8517
47.5142
0.5
22.25
220.
- 1.33
10.8724
47.5062
0.1
25.24
311.
- 1.77
10.9088
47.4904
1.75*
-
-
-
10.8093
47.5250

Z aerologických dat vyplývá, že vítr mohl významně ovlivnit dráhu tělesa ve výškách mezi 8-13 km, kdy dosahoval rychlosti až 20 m/s a směr měl od severozápadu až severu. To způsobilo posunutí nejpravděpodobnější trajektorie na níž by mohly ležet meteority asi o 1 km směrem k jihu od průmětu vypočtené světelné dráhy pro meteority o hmotnosti řádově jeden kilogram a větší (viz třetí tabulka). Z toho je vidět, že vítr hraje velmi podstatnou úlohu ve výpočtu pádové oblasti. A právě nejistota ve znalosti přesných aerologických dat pro dané místo a čas, ve spojitosti s neznámým tvarem padajícího meteoritu a možnými bočními rychlostmi, které vznikají při náhlé fragmentaci tělesa, to jsou hlavní neznámé, které významně ovlivňují velikost předpověděné pádové oblasti.

Pojďme ale od teorie zase zpět do reality. Již od samého počátku bylo jasné, že celá pádová oblast leží ve vysokohorském terénu, kde jen stěží bude možné provádět systematické hledání. Nicméně němečtí kolegové byli od samého začátku velmi nadšení a vidina nálezu meteoritu jim dodávala neustálý optimismus, který jsem přeci jen s nimi tolik nesdílel, protože jsem si více než oni uvědomoval mnohá úskalí výpočtů znásobené navíc již několika neúspěchy ve hledání dřívějších nadějných případů. Jedno bylo jasné ale i mně, že tady jde přece jen o řádově větší koncovou hmotu než pro všechny předchozí případy, a tak proč by se přece jen štěstí jednou nemohlo přiklonit na naší stranu.

A tak téměř neuvěřitelné se stalo skutečností krátce po poledni v neděli 14. července 2002, kdy dvojice "hledačů" vybavená naší předpovědí, našla krásný 1751 gramů těžký kamenný meteorit uvnitř předpověděné oblasti pro meteority odpovídající velikosti. Velmi předběžně to vypadá, že se jedná o stejný typ, jako jsou všechny čtyři příbramské meteority, tedy obyčejný chondrit H5. Dá se tedy říci, že naše dlouholeté zkušenosti a pečlivý přístup jak k měření tak i k výpočtům spojené s pověstnou německou vytrvalostí a houževnatostí slavily úspěch.

Ilustrační foto...Vše jsem se dozvěděl právě v okamžiku, kdy jsem dokončoval přípravu svojí přednášky týkající se tohoto mimořádného bolidu na konferenci Asteroids, Comets, Meteors 2002, která se konala od 29. 4ervence do 3. srpna v Berlíně. Velmi mě potěšilo, že na již připravené prezentaci nemusím nic měnit, ale pouze přidat jeden velmi podstatný bod -- nález meteoritu. Režie tedy byla dokonalá a tak hned v pondělí odpoledne, jsem celý tento neuvěřitelný příběh mohl sdělit vědecké komunitě. Tak jako příbramské meteority byly pojmenovány po nejbližším větším městě, tento fotografovaný pád meteoritu vejde do dějin meteorické astronomie pod jménem Neuschwanstein. Je to název velmi známého a krásného sídla bavorských králů, které leží pouhých pět kilometrů západně od místa nálezu meteoritu.

Na závěr bych ještě rád shrnul některé výjimečnosti tohoto případu. Rozhodně samo o sobě je výjimečné, že se podařilo vyfotografovat další pád meteoritu a na základě těchto snímků nalézt meteorit ve vypočtené oblasti. V současné době je to čtvrtý takový případ v historii na celém světě a pro nás je potěšitelné, že druhý v rámci programu, který jsme založili a jehož činnost od samého počátku koordinujeme. Co je však už naprostým světovým unikátem je fakt, že oba středoevropské případy, Příbram i nově Neuschwanstein, mají velmi podobné dráhy ve sluneční soustavě a tudíž s největší pravděpodobností i společný původ v jednom větším tělese.

Jedná se tedy o objev meteoritového roje, který jsme nazvali "Příbram stream", neboť si lze jen těžko představit, že v této dráze by byla pouze tato dvě tělesa a ta se srazila se Zemí v téměř zanedbatelně krátkém časovém intervalu pouhých 43 let a navíc prakticky na stejném místě na Zemi. Je tedy velmi pravděpodobné, že ve stejné dráze takových poměrně velkých těles musí být velmi mnoho, a navíc ani nemusí být vyloučeno, že se ve stejné dráze může nacházet i podstatně větší těleso -- asteroid, detekovatelný již dlouho před vlastní srážkou. Pokud by opravdu bylo takové těleso objeveno, pak to může také znamenat, že tato dráha může být i potenciálně velmi "nebezpečná".

Zajímavé výsledky se dají očekávat i z analýz nového meteoritu, které právě započaly v Německu, a které přinesou informace nejen o klasifikaci meteoritu, ale i o expozičním stáří (udávající dobu na samostatné dráze), chemickém složení, apod. Nejzajímavější však bude srovnání těchto výsledků s odpovídajícími údaji o příbramských meteoritech. Je velmi pravděpodobné, že tyto výsledky "poopraví" náš současný pohled na stabilitu a vývoj drah či na tzv. expoziční stáří meteoritů.

Snad na úplný závěr bych chtěl uvést, že tento případ názorně dokumentuje opodstatněnost dlouhodobého provozování takového pozorovacího programu, jako je Evropská bolidová síť, jejíž vznik inicioval právě bolid Příbram a jejíž činnost od samého počátku koordinuje Oddělení meziplanetární hmoty v Ondřejově. Navíc je to krásné potvrzení výjimečného postavení naší skupiny v tomto oboru výzkumu meziplanetární hmoty.

A ještě jeden dodatek týkající se obou nezávislých pádů meteoritů. Dá se říci, že se kruh uzavřel a po milionech let odloučení se obě tělesa dostala opět téměř k sobě a jejich příběh pokračuje dále zase společně na naší Zemi.

Pavel Spurný

| Zdroj: Autor je pracovníkem Astronomického ústavu Akademie věd České republiky v Ondřejově u Prahy. IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
SMART u Měsíce
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 10
Ilustrační foto...
Jupiterův srpek na rozloučenou
Ilustrační foto...
Dávný kopanec pro Mars
Ilustrační foto...
Zákryt Antara Měsícem
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691