Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Pod vlivem: V náruči obzoru

Jen málokdy nám Měsíc nabízí tak napínavou podívanou, jako ve chvíli, kdy se při svém každodenním putování oblohou střetne se vzdáleným horizontem. Východy nebo západy našeho souputníka jsou jedinečnými příběhy, které režíruje především momentální stav ovzduší. Bez zemské atmosféry by Měsíc nad obzorem rozhodně nevzbuzoval takovou pozornost televizních kameramanů a lovců nevšedních fotografií: Měsíční kotouč by se v průběhu dvou tří minut jednoduše vyloupl nad hranici obzoru bez jakéhokoli zvláštního zabarvení nebo deformace. Ve skutečnosti se ale světlo přicházející k nám z vesmírného okolí musí nejprve prodrat silnou vrstvou zemského ovzduší, která představuje podobně složité optické prostředí jako špinavé akvárium plné malých rybiček.

Ilustrační foto...Snad nejnápadnější proměnou nízko ležícího Měsíce je změna jeho jasu. Obraz Slunce, Měsíce, ale i dalších nebeských objektů je nejvíce oslabován nízko u obzoru, protože právě tehdy musí jejich světlo projít skrz nejsilnější vrstvu zemské atmosféry. Tohoto přirozeného vzdušného filtru však můžeme využít například při sledování moří na tváři měsíčního úplňku nebo velkých slunečních skvrn na povrchu naši denní hvězdy.

Odkud se však berou dramatická oranžová nebo červenavá zabarvení měsíčního kotouče? U obzoru se samozřejmě nevybarvuje samotný Měsíc. Vzduch sám o so-bě je sice absolutně bezbarvý, ale zásluhou rozptylu světla na náhodných shlucích molekul se nám jeví jako modrý (právě proto se nám denní jasná obloha chlubí svou blankytnou modří). Pří průchodu měsíčního světla zemskou atmo-sférou se totiž nejvíce rozptylují paprsky modré (krátkovlnné), zatímco červené (dlouhovlnné) procházejí bez citelných ztrát. Ze stejného důvodu také obraz zapadajícího nebo vycházejícího Měsíce postupně "odmodrává" a jeví se nám spíše nažloutlý, oranžový až temně rudý. Stejný jev rozehrává i "kýčovité" západy a východy naší denní hvězdy, které vytvářejí ty nejbarvitější scenérie pozemské oblohy.

Měsíční světlo se nemusí rozptylovat pouze na shlucích molekul vzduchu, ale také na drobných prachových částicích, popelu nebo kapičkách vodní páry. Je-li zastoupení vodních par nebo prachu v atmosféře velké, roste i intenzita zabarvení měsíčního kotouče. Východy nebo západy Měsíce jsou proto obzvlášť "krvavé" v oblastech rozsáhlých lesních požárů nebo mohutných sopečných erupcí.

Ve vzácnějších případech se Měsíc může zbarvit i do zelena: stačí, aby jeho kotouč pokryla řídká řasová oblačnost, která je zapadajícím Sluncem zbarvena do růžova. Podle mnohých pozorovatelů se takto zahalený Měsíc jeví jako sytě smaragdový. Zelený odstín Měsíce však může na pozadí doznívajícího purpurového soumraku způsobit i vulkanický popel ve vysokých vrstvách atmosféry.

Ilustrační foto...

Měsíční úplněk se také často může při svém východu nebo západu jevit jako šišatý. Tento jev má na svědomí tzv. astronomická refrakce, která díky lomu světelných paprsků zdánlivě "posouvá" Měsíc, Slunce ale i hvězdy výše nad horizont, než ve skutečnosti jsou. Vliv refrakce roste s klesající úhlovou výškou daného objektu nad obzorem. Proto je také často spodní okraj měsíčního kotouče úhlově posunutý více než horní a měsíční kotouč se nám jeví jako oválný či eliptický.

Složité horizontální rozložení vzduchových hmot o různé hustotě má občas na svědomí také docela kuriózní deformace měsíčního obrazu. Srpek se může rozdělit na několik částí, vlnit se svými zubatými okraji nebo nabývat podob, které připomínají spíš kresbu Měsíce neobyčejně roztřesenou rukou žáka u maturitní zkoušky. K různým deformacím měsíčního obrazu dochází zvláště za jasných, bezoblačných dní, kdy jsou jednotlivé vrstvy různě hustého vzduchu jen málo pro-míchány.

Měsíční disk ležící nevysoko nad obzorem lidi fascinuje nejen pro své zabarvení a změny tvaru, ale také pro svou úhlovou velikost. Každý z nás určitě nejednou zažil situaci, kdy se Měsíc zdál u obzoru nepřirozeně velký. Je to pocit opravdu silný a uvažovala o něm celá řada učenců: od řeckého astronoma Ptolemaia, přes arabského astronoma Al-Hazana až po Leonarda da Vinciho a Johanna Keplera.

Ať věříte nebo ne, je tento zajímavý jev pouhou iluzí. Ve skutečnosti je totiž Měsíc u obzoru stejně velký jako jindy. Sami se o tom můžete přesvědčit pohledem do ruličky papíru, jejíž průměr přizpůsobíte na "velký" Měsíc nad obzorem. Až se Měsíc dostane výše nad obzor a bude se vám zdát opět "normální", zjistíte pohledem do ruličky, že jeho průměr se nijak nezměnil. Ještě lépe toto šálení zraku odhalí také dvojice fotografií pořízených v průběhu jedné noci.

Ilustrační foto...Částečné rozluštění "měsíčního přeludu" kupodivu přinesl až konec dvacátého století. Na zdánlivé zvětšování nejen Měsíce, ale i Slunce nebo celých souhvězdí poblíž obzoru, má podle studií Lloyda Kaufmana a jeho syna Jamese zásadní vliv naše vnímání vzdálených objektů. Velikost objektů totiž umíme odhadnout bez ohledu na jejich vzdálenost. Náš mozek samovolně vnímá zdánlivou velikost a nahrazuje ji geometrickou realitou: obraz vzdáleného objektu, který pozorujeme, je menší, než obraz téhož objektu nacházejícího se blíže. Ve většině případů vidíme právě v blízkosti horizontu mnoho objektů (budovy, stromy apod.), které nám umožňují odhadnout rozměry objektů nacházejících se v různých vzdálenostech. Tak velká vzdálenost, jaká nás dělí od Měsíce, je však mimo vnímání našeho mozku.

V podstatě jde o klam, který již v roce 1913 popsal italský psycholog Mario Ponzo (1882-1960). Je založen na sledování dvou stejně dlouhých úseček, které jsou umístěny uprostřed sbíhajících se linií. Je to podobné, jako bychom sledovali sbíhající se koleje s příčkami a umístili mezi ně dvě stejně dlouhé úsečky. Ta vzdálenější se nám kupodivu bude zdát mnohem delší než ta bližší.

Právě popsané šálení našeho zraku ovšem nevysvětluje skutečnost, proč je "měsíční přelud" pozorovatelný nad hladinou moře nebo z paluby letadel, která se pohybují ve velkých výškách. V obou případech nelze při obzoru rozeznat žádné objekty, které by mohly zmíněný efekt způsobit. Na zvětšování Měsíce se proto bude podílet i zvláštní vnímání oblohy nad námi. Tu totiž nechápeme jako polokouli, nýbrž jako zploštělou klenbu. Ze stejného důvodu také nedokážeme určit přesně místo přímo nad našimi hlavami (zenit).

  

Právě jste dočetli jednu z kapitol připravované publikace Pod vlivem Měsíce. Autor bude velmi rád, pokud mu prostřednictvím diskuzní skupiny čtenářů IAN pošlete jakoukoli reakci: kritiku, námět do diskuze, výhrady ke srozumitelnosti textu... Dostanete tak šanci zasáhnout do finální podoby chystané knížky, kterou na podzim tohoto roku vydá brněnská hvězdárna. Ty nejzajímavější e-maily navíc odměníme touto novou publikací i s věnováním od autora.

Pavel Gabzdyl

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Sir Martin Rees pre IAN
Ilustrační foto...
Instantní galerie 20 – to nejlepší z MRO I
Ilustrační foto...
Sexuální život hvězd
Ilustrační foto...
Co se děje, když pes požírá psa,
Ilustrační foto...
Podivný tanec poblíž Jupitera
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691