Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Úpicestory I. – procitnutí

Nepravidelné, občasné zpravodajství z Astronomické expedice 2002, která napadnula Hvězdárnu v Úpici.

"Tak zase zítra," loučí se krátce po zavírací době v hostinci U Žižky Leon Miš a pomalým vrávoravým krokem míří zpět do dlouhého plíživého kopce, na jehož vrcholu skryta borovičkovým houštím umístěna je úpická hvězdárna. Na místě to tajemném, kde se v minulosti nacházela obecní šibenice, na níž o své životy přišly desítky zločinců a kradařů.

Leon loudavým krokem míjí divadlo Aloise Jiráska a brouká si jakousi skladbu od Rolling Stones. Když, notně zadýchán, dospívá až ke hřbitovu, ani si nevšímá, že právě odbíjí půlnoc -- hodina duchů. A tak nemá ani ponětí o tom, jak se za ním objevily dvě vznášející se bílé průhledné postavičky, které se chvíli o čemsi domlouvaly... Pak se jedna z nich uchichtla a plavým letem zmizela směrem k Trutnovu. Druhá postava se za mizející několik sekund dívala, otočila se zpět a zlostným pohledem s vyceněnými zuby pohlédla na vzdalujícího se Leona. Trvá chvilinku, než éterické stvoření pohodilo hlavou, ušklíblo se a tichým pohybem se dostalo až nad nic netušícího Leona. Ještě jedno pohození hlavou a bytost mizí v těle Leonově.

Leon se zarazil, škytl, poskočil, a přes jeho tvář se rozlil ďábelský úsměv. Jeho chůze směrem ke hvězdárně se zrychlila. Je vidět, že Leon, který vlastně ani nebyl Leonem, má cosi za lubem.

Postává na parkovišti před hvězdárnou a je vidět, že o čemsi přemýšlí. Podrbe se za uchem, na bradě a na zadnici, pohlédne směrem k trafostanici a druhým pohledem na okrově žlutou Škodu 125L. Nezávislý pozorovatel by si všiml, že Leon náhle odbíhá. A už je zpátky a vleče s sebou tlustý měděný kabel, zatímco v druhé ruce svírá plát plechu a rychlými pohyby simuluje zvuk blížící se bouřky. Ve tmě je vidět, že druhý konec kabelu je položen u trafostanice. S využitím ohnutého drátu z kola paní ředitelky otevírá dveře na straně řidiče, ovíjí měděný drát kolem volantu. Leon opět mizí směrem k dílně -- a už je zase zpět, pokládá železný plech na sedadlo a od něj vede vodivý kabel do nádrže. Poslední kontroly, zavření dveří a pískající si Leon přifázuje druhou část kabelu na vysoké napětí.

Poblíž laviček potkává ve tmě vyhublou brýlatou postavu. "Ahoj Leone."

"Dobrou noc, Libore," odpovídá Leon a propuká v ďábelský smích. Za zády vytlemeného Leona se objevuje jasně modrá záře, ozývá se mohutný řev a vzápětí výbuch, který rozmetává zbytky okrově žluté Škody 125L po širokém okolí.

Výbuch vzbudil účastníky expedice. "Co to bylo, Leone?" ptá se probudivší se Viktor Votruba. "Nevím, Liborovi asi špatně startuje auto,” pronáší Leon na půl huby a odchází směrem do kůlny.

Opožděně dopadnuvší úlomek spadl vykukujícímu Viktorovi na ruku a roztrhl mu dlaň. "To je zase den," vzmohl se jen na slovo odporu a vydal se směrem k pánským toaletám, že proudem vody odstraní krev a půjde dál spát.

Pozdě si všiml, že přímotopný ohřívák má uražené víko a na záchodě se povaluje prázdný barel od kyselin chlorovodíkové a sírové. Nepředstavitelná bolest projela celým jeho tělem od rukou až do nohou. Viktor již jen může bezmocně sledovat, jak mu uhelnatí ruce a organická tkáň ztrácí svůj tvar i funkci. Kvapem se chce odtrhnout od umyvadla, ale uklouzává po nastrčené slupce od banánů. Ve snaze neztratit rovnováhu se chytá rukama za průtokový ohřívač. Ten je bohužel jen ledabyle uchycen v o číslo větších hmoždinkách a padá Viktorovi přímo na hlavu.

Za patnáct minut již bylo možno úspěšně pochybovat o tom, zda zkroucené a zuhelnatělé zbytky ležící na dlažkách byly vůbec člověk, natož pak Viktor.

Kolemjdoucí Leon se jen ušklíbne a na dámské toalety dovléká druhý barel s kyselinou a kyslíkovou láhev s tlakovým ventilem. Ventil umístí mezi prkénko a mísu, hadici opatrně ponoří do sifonu záchodu.

"Jak to, že ještě nespíš, Leone?" táže se již hotového Miše usměvavá Iva Boková a je jasné, kam míří. "To víš, mám službu." Odpovídá Leon se skelným pohledem v očích a tajemně mizí ve dveřích.

Iva stahuje spací tepláky i spodní prádlo a usedá na prkénko. Ventil se odjišťuje, kyslík začíná rychle unikat z bomby a hadicí způsobuje mohutné bublání pod sifonem. Výstřiky smrtící kapaliny potřísňují Ivu celou, nejvíce však její dolní část, která se prakticky rychlostí blesku rozpadá v nic. Obsah Iviných střev se tak v konečném důsledku skutečně v záchodové míse ocitá, ale včetně svého obalu a skrz značně zvětšený řitní otvor.

"Co to tady smrdí?" zajímá se Jirka Dušek, vstoupivší do chodbičky u záchodků. Možná by ve svém filosofickém výstupu pokračoval, nebýt skutečnosti, že se kyslíková bomba -- použitá jako hnací prostředek pro stříkající kyselinu -- uvolnila a hnána mocným únikem plynu přibyla Jirku do zdi. Nárazem poškozený plášť tlakové lahve už nemůže udržet nahuštěný kyslík a s ohromující rachotu se rozpadá a srší úlomky kovu všude kolem.

Teď již lze s úspěchem pochybovat nejen o původních tvarech Jirky Duška, ale též o původních tvarech přístavku se sociálním zařízením.

"Co to bylo?" ptá se Marcel Bělík, promazávající řetěz pohonu kopule. "Já nic neslyšel," na to Leon a v okamžiku, kdy Marcel promazává články, jež jsou pár milimetrů od pohonných ozubených kol, tiskne tlačítko otáčení kopule a Marcelovy prsty jakou jako máslo odkrojeny a padají z kopule ven. Marcel padá na podlahu kopule, ale náhoda tomu chtěla, že se uvolnilo těleso Merzova dalekohledu a Marcela přes všechny jeho protesty poslalo do věčných lovišť. Leon spokojeně odhazuje šroubovák a vítězoslavně odchází.

Hvězdárna je celá na nohou. Opakující se výbuchy a srdcervoucí výkřiky vzbudily již úplně každého. Expedičníkům pomalu dochází, že se kolem nich děje cosi nekalého a nechutného a nikdo se nechce stát další obětí. Rychlé přepočítání ukazuje na chybějící Ivu, Viktora a Jirku. Zbořený přístavek sociálních zařízení a ohořelé trosky auta na parkovišti daly jasnou indicii k tomu, že kdo uteče, ten vyhraje. O tom, že má každé pravidlo své výjimky, se přesvědčil u branky nejrychlejší Honza Dvořáček, následován svým o něco pomalejším bratrem. Modravé blesky přejíždějící po mladých tělech nenechávají nikoho na pochybách, že v oplocení je proud i napětí podstatně převyšující meze lidského přežití. Šokovaným expedičníkům nezbývá, než se bezmocně dívat na třesoucí a vypařující se těla svých přátel.

"Co teď?" ptá se zoufale Petr Scheirich a jeho hlavou vzápětí prolétá lešeninová dvoucoulová trubka, jež byla do svého pohybového stavu uvedena mohutným prakem, umně skrytým za kuchyňkou. Expedičníci jsou, jako když do nich střelí. Na louce u laviček již není nikoho vidět. Vybouchlá rachejtle Michala Švandu nejen vyděsila, ale ještě mu podpálila kalhoty. Snaha uhasit hořící textil skokem do bazénku se ukázala jako lichá a tak mu nezbylo než pár vteřin přemýšlet, kdeže se asi v požárnické nádrži na hvězdárně vzala násada hladových piraňas.

Jana Adamcová se rozhodla začít sportovat a v domnění, že pohybující cíl je obtížné zasáhnout začala kličkovat po zadní louce. Její úvaha vůbec nebyla špatná, nepočítala ale s alternativou, že Leon bude mít k dispozici rychlopalný rotační kulomet, před jehož sprškou neuteče ani gepard. Ráže 12 mm proměnila Janino tělo v hromádku neštěstí.

Rudolf Novák na vše šel chytře. Potichoučku, jako myš, se proplížil do kůlny, kde zcizil dvoumetrovou fošnu původně určenou k opravě laviček, tu přehodil přes elektrizovaný plot a rozhodl se tímto způsobem opustit místo zkázy. Jenže ho při jeho počínání sledoval Miš a jakmile se Rudolf vyskytoval těsně před cílem své cesty, do fošny prudce kopnu a chudák Codel přistál rozkrokem přímo na sloupku. V principu ho ale bolestivá kastrace již nemusela trápit, neboť v následujících okamžicích ho stihl stejný osud, jako oba Dvořáčky.

V borovičkách je ticho. Praskající klestí prozrazuje pohybující se lidskou postavu. Danka Korčáková zná v borovičkách každý metr, protože tu po nocích v létě spává. I proto zůstala více než překvapena, když po dalším očekávaném křupnutí zaslechla neočekávaný zvuk svištícího tělesa a posléze v prsou ucítila prudké bodnutí. Jakoby její něžný krok spustil kola smrtelného stroje je Dančino tělo vymrštěno prudce vzhůru a vláčeno korunami boroviček, kde také nakonec zůstává viset hlavou dolů. Do zohavení jejího těla se okamžitě pouští hejno červených veverek.

Z lékařského hlediska se tu dějí věci, které jsou daleko za rámcem lékařských pokusů. Mariana Zárubová jako studující medik si to velmi dobře uvědomuje. Je jí jasné, že účinky elektrického proudu, kyselin, petard, piraní, 12 mm kulometu i bodných zbraní jsou pro lidskou tělesnou schránku více než fatální. Horečně přemýšlí, kde by se asi tak mohla schovat před svým vlastním osudem, neboť již zřejmě nikdo nepochybuje, že ten je zpečetěn. Napadá ji, že vhodným úkrytem by mohl být například v garáži zaparkovaný hvězdárenský Forman. Nachází jediné otevřené dveře, vstupuje dovnitř a pak už jen bezmocně sleduje, jak temná postava dveře s využitím elektrického oblouku zavařuje, otevírá kapotu a startuje motor. Příliš pozdě si uvědomuje, že je do kabiny zavedena hadice od výfuku bez katalyzátoru a snaží se z Formanu co nejrychleji dostat.

Kdyby se Mariana učila geologii, věděla by, že podle Mohsovy tabulky tvrdosti nerostů není možné sklo rozškrábat nehty, zatímco opačně to jde. Krvavé čáry rozedřených prstů za několik okamžiků pokrývají celý interiér automobilu. Mariana hledá v přihrádce cokoli, čím by mohla dát průchod čistému vzduchu do dýmu se ponořující kabiny, ale nalézá jen jedno částečně použité balení žvýkaček Airwaves -- Menthol & Eucalyptus, které jsou jí v dané chvíli platné asi jako mrtvému zimník. Už dávno věděla, že na tuto expedici vlastně jet nechce, neboť by se měla učit na zkoušky, ale uposlechla Viktorovo naléhání: "Pojeď do Úpice, pár dní tě nezabije..."

Michal Szozda se pokouší vyslat alespoň nouzový signál prostřednictvím internetu. Když si nedovedou přeživší pomoci sami, tak jim bude muset přijít pomoc zvenku. Bohužel, úmyslně poškozená CD-ROM mechanika v nepravou chvíli vyplivla rotující stříbrný disk, který se s nebývalou razancí zaryl Michalovi do krku. Polský mladík již poslední úder na klávesu Enter prostě nezvládne.

Leon spokojeně shledává, že se expedice velmi rychle proměnila v hromadu mrtvol. Náhle se křečovitě oklepává a nezávislý pozorovatel (který by už touto dobou stejně nežil) by viděl, jak jeho tělo opouští bílá poloprůhledná éterická bytost. Bytost se otáčí, z nadhledu přelétne dílo zkázy, spokojeně si zamne rukama a odlétá směrem ke hřbitovu.

"To máte za ty nejapné hry, co jste hráli na hřbitově!"

Leon se vrací do svého post-žižkovského deliria. Vychází před hvězdárnu a zapaluje si cigaretu. Odhozená zápalka jen náhodou dopadá do nastraženého kanystru s benzínem a nemilosrdný oheň smazává ze světa všechny důkazy toho, co se na hvězdárně dnes v noci dělo.

Michal Švanda

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Špičkový lékařský výzkum lidského genomu b
Ilustrační foto...
Kolik stojí SMRT?
Ilustrační foto...
Rekapitulace mise STS-124
Ilustrační foto...
Rádio IAN: Fotonů jako šafránu -- díl druhý
Ilustrační foto...
Raketoplán Endeavour odstartoval k ISS
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691