Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Pod vlivem: Krvavý Měsíc

Země a Měsíc spolu vytvářejí skutečně velmi těsný pár. Země je přitom pro našeho souputníka tak významným a blízkým partnerem, že může sluneční světlo k Měsíci nejen odrážet, ale také ho zastínit. V prvním případě se jedná o již zmíněný popelavý svit, v druhém případě o krásný astronomický úkaz, kterému říkáme zatmění Měsíce.

S názorem, že k zatmění Měsíce dochází tehdy, když se jeho disk ponoří do zemského stínu přišel už řecký filozof Anaxagoras před dvěma a půl tisíci roky. Chaldejci přitom již v šestém století před našim letopočtem uměli zatmění Měsíce vcelku spolehlivě předpovídat. To se ostatně dařilo i obyvatelům Havajských ostrovů, kteří však neměli vůbec ponětí, jak vlastně k zatmění dochází. Při pravidelném pozorování oblohy si však všimli, že pokud vychází Měsíc v úplňku přesně uprostřed dlouhého stínu čtyři kilometry vysokého vulkánu Mauna Kea, dojde k zatmění Slunce nebo Měsíce.

Ilustrační foto...

Na první pohled se zdá, že by mělo k zatměním Měsíce docházet při každém úplňku, neboť právě tehdy se dostává naše Země mezi Měsíc a Slunce. Už jsme se však zmínili o tom, že oběžná rovina Měsíce je vůči oběžné rovině Země kolem Slunce skloněna zhruba o pět stupňů, a navíc se pomalu stáčí k východu. K tomu, aby k zatmění skutečně došlo, se musí Měsíc dostat do bodu (říkáme mu uzel), ve kterém se obě dráhy protínají. Vzhledem k tomu, že průměr zemského stínu kolísá na obloze od jednoho a čtvrt stupně do jednoho a půl stupně, Měsíc zemský stín většinou podleze nebo nadleze.

Při zatmění se může Měsíc dostat jen do polostínu (polostínové zatmění), kterého si bez dalekohledu prakticky nevšimneme. K tomu, abychom spatřili stopy prvního našedivělého ztemnění levého okraje, se musí jeho kotouč vnořit do plného stínu alespoň polovinou svého průměru. Poté, co se Měsíc zcela dostane do plného stínu, uvidíme ve většině případů cihlově až krvavě zabarvený kotouč zlověstně zdobící noční oblohu. Tak například o úkazu z 2. dubna 1056 se v Belgické kronice píše, že Měsíc byl téměř po dvě hodiny černý jako vyhaslý uhel. Ztmavnutí zemského stínu mohou způsobit zvláště silné vulkanické erupce obohacující vrstvu stratosféry (výška 10 až 45 km) o aerosoly síry, které pohlcují sluneční světlo. Na základě mnohých pozorování bylo také zjištěno, že tmavá zatmění nastávají i po silných meteorických rojích. Meteorický prach dokáže nejvíce atmosféru "zaneřádit" asi 30 dní po maximu roje a za přibližně 60 dní se atmosféra opět vyčistí a dosáhne normálu.

Ilustrační foto...Vulkanické exploze, při kterých se dostává do oblačné přikrývky naší Země obrovské množství aerosolů oxidů siřičitého, dokážou skutečně velmi výrazně ovlivnit vzhled zatmělého Měsíce. Jeden z prvních historických záznamů o souvislosti sopečného výbuchu s tmavým zatměním pochází z 14. dubna 1642, kdy mnoho pozorovatelů shlédlo velmi tmavé zatmění. S velkou pravděpodobností ho měla na svědomí sopka Avoe, která v roce 1641 silně "zaneřádila" atmosféru. 10. června 1816 dokonce luna z oblohy zmizela úplně a bez dalekohledu nebyla vůbec pozorovatelná. Na jaře předešlého roku totiž došlo k silné erupci sopky Tambora, která do ovzduší vyvrhla 150 kilometrů krychlových prachu! V žádném případě bychom neměli opomenout ani velmi tmavé zatmění ze 4. října 1884. Tehdejší pozorovatelé měli ještě v živé paměti zprávy o ničivém výbuchu sopky Krakatau ze srpna 1883. Prudké erupce rozpoutaly obrovské příbojové vlny (tsunami), které připravily o život 36 000 lidí na pobřeží Sumatry a Jávy. Podle některých odhadů se při katastrofickém výbuchu Krakatau uvolnilo do atmosféry asi 18 kilometrů krychlových popela. Oblak sopečného popela se rozprostřel po celé zeměkouli a projevil se i při zmíněném zatmění, při kterém dokonce několik očitých svědků vidělo pyramidovitý výstupek ve stínu Země.

Jednu nejsilnějších sopečných explozi dvacátého století způsobila filipínská sopka Pinatubo počátkem roku 1991. V květnu se po zrození nové vrcholové kaldery objevil nad vulkánem stratosférický oblak sahající až do výšky 27 km, který se později rozprostřel převážně po jižní polokouli. V dubnu 1992 začaly vzdušné proudy čistit rovníkovou oblast a nejhustší část oblaku se přesunula na třicátý stupeň severní šířky. Odhaduje se, že při explozi se tenkrát dostalo do ovzduší asi 20 milionů tun oxidu siřičitého. I když k prvnímu úplnému zatmění po této silné erupci došlo až 9. prosince 1992, přesto se stalo jedním z nejtmavších a nejpodivnějších v průběhu celého dvacátého století. Podle mnohých pozorovatelů bylo zvláštní již polostínové zatmění, které obvykle nelze bez dalekohledu vůbec rozeznat. Při zmíněném zatmění se však údajně nazelenalý polostín dal rozeznat i pouhýma očima. Největší překvapení nastalo při úplném zatmění: Téměř všem pozorovatelům se zatmělý Měsíc zcela ztratil z oblohy. Viditelný byl až v malých dalekohledech, ve kterých se jevil jako bezbarvý kotouč.

Ilustrační foto...

Podivné zabarvení zatmělého Měsíce může způsobit také jiná příčina. Zajímavý je například záznam o zatmění z 26. září 1950, které pocházejí z Nové Anglie uprostřed Atlantského oceánu. Tehdy byla obloha zakalena zlověstnou clonou dýmu z mohutných lesních požárů a červeně zabarvený zatmělý Měsíc se údajně získal nachovou barvu.

Proč jsou však měsíční zatmění vlastně tak barevná, vždyť plný stín Země by měl být úplně tmavý? Kdyby naše planeta byla podobným mrtvým světem jako je náš Měsíc, skutečně by vrhala temný stín, ve kterém by disk našeho souputníka zcela zmizel, ale Země je obklopena rozsáhlou plynnou obálkou - atmosférou. Při průchodu zemskou atmosférou se sluneční paprsky lámou a dostávají se tak i do plného stínu. Protože se navíc lámou nejvíce v modré a fialové barvě, zůstává už jen červená složka slunečního světla, která atmosférou prochází bez citelných ztrát.

 

 

Právě jste dočetli jednu z kapitol připravované publikace Pod vlivem Měsíce. Autor bude velmi rád, pokud mu prostřednictvím diskuzní skupiny čtenářů IAN pošlete jakoukoli reakci: kritiku, námět do diskuze, výhrady ke srozumitelnosti textu... Dostanete tak šanci zasáhnout do finální podoby chystané knížky, kterou na podzim tohoto roku vydá brněnská hvězdárna. Ty nejzajímavější e-maily navíc odměníme touto novou publikací i s věnováním od autora.

Pavel Gabzdyl

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Vánice v disku kolem červeného trpaslíka
Ilustrační foto...
Aktuální předpověď počasí
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 6
Ilustrační foto...
Čertův stůl – observatoř nebo hromádka šut
Ilustrační foto...
Vlašimská hvězdárna vykradena!
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691