Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Pod vlivem: Starý Měsíc v objetí nového

Zvláště za jarních večerů nebo za podzimních rozbřesků, kdy z našich zeměpisných šířek máme příležitost zastihnout měsíční srpek vysoko nad obzorem, lze často rozeznat i Sluncem neosvětlenou část našeho souputníka. Tento zvláštní, ocelově šedivý nádech temné strany měsíčního disku nazýváme docela příhodně popelavým svitem.

Ilustrační foto...Řecký astronom a geograf Posidonius (135-51 př. n. l.) si popelavý svit vysvětloval tím, že Měsícem prosvítalo Slunce podobně jako skrze oblaka. Posidonius si totiž myslel, že náš přirozený satelit je částečně průsvitný. Pravou podstatu tohoto zvláštního a neobyčejně půvabného jevu odhalil až známý renesanční všeuměl Leonardo da Vinci začátkem šestnáctého století. Správně se domníval, že se jedná o světlo sluneční odražené Zemí. Ke škodě da Vinciho ale bylo jeho vysvětlení publikováno v rukopisech, které vyšly o téměř tři století později -- v roce 1797. Často je proto jako první učenec, který rozluštil tajemství popelavého svitu, uváděn astronom Johannes Kepler, jenž stejné vysvětlení podal v roce 1604.

Podobný případ předávání slunečního světla mezi planetami a jejich satelity v jinak temné Sluneční soustavě určitě není ojedinělý. Například Americká sonda Voyager 2 zjistila v roce 1979 ze vzdálenosti 1,2 milionů kilometrů popelavý svit u měsíce Ió, jehož noční stranu v tomto případě osvětluje obří planeta Jupiter.

Vraťme se ale zpátky k našemu Měsíci: když se alespoň v myšlenkách odpoutáme od Země a podíváme se na obě tělesa s patřičné vzdálenosti, snadno pochopíme, že k intenzitě popelavého svitu přispívá především jejich vzájemné postavení. Z povrchu Měsíce bychom totiž pokaždé viděli naši Zemi v opačné fázi, než v jaké ve stejnou chvíli vidíme ze Země Měsíc. Když je tedy Měsíc blízko novu, Země je při pohledu z Měsíce naopak kolem úplňku a osvětluje přivrácenou měsíční polokouli nejintenzivněji.

Ilustrační foto...Krásný doplněk přibývajícího či ubývajícího Měsíce fascinoval celou řadu nadšených pozorovatelů. Jedním z nich byl i německý astronom J. F. J Schmidt, který v letech 1859 až 1884 působil jako ředitel Athénské observatoře. V četných zápiscích z pozorování se dokonce zmiňuje o různých zabarveních popelavého svitu -- modravém, žlutém nebo červenohnědém. Zvlášť působivý je jeho popis pozorování, které uskutečnil 8. ledna roku 1867 z pozorovatelny, nacházející se na nevysokém pahorku západně od Akropole. Jakmile se Slunce schovalo za vodami Saronického zálivu, objevil se nad jihozápadním obzorem jen dva dny starý srpek Měsíce. Netrpělivý Schmidt se ihned pustil do pozorování za pomocí patnácticentimetrového dalekohledu. S tmavnoucí oblohou se noční strana Měsíce postupně stávala čitelná jako mapa s mnoha podrobnostmi. Překvapený Schmidt rozlišil světlé paprsky kráteru Tycho a také množství jasných skvrn, kráterů a světlých vrcholků. Když vyšel z observatoře ven, osvětlená část měsíčního srpku se mu schovala za střechu. V tom si všiml, že popelavý svit je mnohem jasnější než většina částí Mléčné dráhy. Ten večer musel být pohled na dorůstající srpek skutečně fascinující až do poslední chvíle jeho západu za vzdálené ostrovy. Vždyť popelavý svit byl zřetelný i pouhé dva obloukové stupně nad obzorem.

Podobný zážitek s Měsícem ozdobeným popelavým svitem není žádnou vzácností. Vyžaduje to však výlet nejlépe někam vysoko do hor, kde je dostatečná tma a také velmi čistý a průzračný vzduch. Za skutečně výborných pozorovacích podmínek lze dokonce spatřit po poslední čtvrti i parádní lahůdku, při níž se jako přízračný oblouk objeví na obzoru nejprve neosvětlená část, kterou až za pár minut následuje její jasná příbuzná.

Každý astronom-amatér jistě dosvědčí, že s pomocí malého dalekohledu lze pozorovat měsíční útvary ozářené jen pozemským světlem docela snadno. Přízračné obrysy měsíčních moří však můžeme rozlišit na noční straně i bez dalekohledu! Mnoho pozorovatelů totiž tvrdí, že při dorůstajícím srpku je občas okraj neosvětlené části měsíčního disku lemován nenápadným světlejším pruhem. Nejedná se o přelud ani optický klam, nýbrž o okraj Oceánu bouří, který v těchto místech ostře kontrastuje s okolní měsíční pevninou a je tudíž zřetelný i při skromném popelavém svitu.

Ilustrační foto...Pokud sledujeme popelavý svit pravidelně, určitě naši pozornosti neujde ani to, že jeho intenzita podléhá změnám. Nejvíce záleží na momentální fázi a také na průzračnosti ovzduší, jehož kvalita se směrem k obzoru kvapem zhoršuje. Záleží však i na charakteru zemské polokoule, která je přivrácena k Měsíci. Popelavý svit je například jasnější v době, kdy se k Měsíci natáčí Sluncem osvětlená Asie, protože tato velká plocha pevniny odráží více světla než třeba Tichý oceán. To, kolik slunečního světla povrch Země odrazí zpět do prostoru závisí také na množství oblačné a sněhové přikrývky. Atmosférický prach, aerosoly z mohutných sopečných explozí, momentální stav rozsáhlých pralesů -- to vše ovlivňuje množství světla, ve kterém se nakonec koupe k Zemi přivrácená měsíční polokoule. Z intenzity popelavého svitu se tak kupodivu můžeme dovědět mnohé o stavu naší planety, takže náš souputník se už dávno před vypuštěním prvních meteorologických družic stal jakýmsi zrcadlem Země.

Do jaké míry se jas noční strany Měsíce blíží té osvětlené, ovlivňuje především jeho fáze. Čím větší díl měsíčního kotouče je osvětlený, tím více přesvětluje svou chudou část utopenou ve tmě. Při zvyšujícím se podílu osvětlené části Měsíce zároveň klesá i intenzita osvětlení Zemí, neboť její osvětlená část při pohledu z Měsíce naopak chudne. Není proto divu, že při "baculatějších" měsíčních fázích je pozorování popelavého svitu velmi obtížné. Také již zmiňovaný Schmidt ve své knize o Měsíci z roku 1878 uvádí, že popelavý svit přestává být viditelný den po první čtvrti. V roce 1949 se však francouzskému astronomu Audouinu Dollfusovi -- objeviteli Saturnova měsíčku Janus, povedlo zjistit popelavý svit pouhých 38 hodin před úplňkem. Je ale třeba dodat, že Dollfus pozoroval tento jev pomocí speciálního dalekohledu (koronografu) na vysokohorské observatoři Pic du Midi ve francouzských Pyrenejích.

Pravidelným sledováním popelavého svitu začal ve dvacátých letech 20. století francouzský astronom André-Louis Danjon (1890-1967). V letech 1928 až 1930 uskutečnil několik stovek měření intenzity popelavého svitu z různých míst Francie, především z oblasti Provance. Danjon měřil intenzitu vizuálně pomocí speciálně zhotoveného fotometru, v němž sledoval jak neosvětlenou, tak i osvětlenou část Měsíce. Jas osvětlené části přitom mohl o určitou hodnotu uměle zeslabovat až do okamžiku, kdy se jeho intenzita vyrovnala neosvětlené části. Právě tak zjišťoval měnící se intenzitu popelavého svitu.

Ilustrační foto...

V současnosti se podobná, avšak mnohem preciznější pozorování uskutečňují převážně ze sluneční observatoře Big Bear v Californii, která je obklopena velkým jezerem. Observatoř Big Bear se ukázala pro pozorování popelavého svitu Měsíce jako obzvlášť vhodná lokalita. Více než 300 dní v roce je zde bezoblačných a rovněž průzračnost s čistotou ovzduší jsou zde vynikající. Popelavý svit se zde pravidelně měří pomocí CCD kamery umístěné na patnácticentimetrovém dalekohledu. Napozorovaná data astronomové později kombinují s meteorologickými údaji (velikost zasněženého povrchu, množství oblačné pokrývky) a zjišťují tak úhrnné albedo naši planety -- čili veličinu, která udává kolik procent světla naše planeta odráží zpět do kosmického prostoru.

Z těchto pozorování se zjistilo, že u Země dochází v průběhu dne k asi pětiprocentní odchylce celkového albeda. Při sezónních změnách naši planety však dochází až k dvacetiprocentním výkyvům této hodnoty. Z napozorovaných dat také vyplývá, že průměrné albedo naší Země dosahuje hodnot 0,297 (znamená to, že odráží asi třicet procent slunečního světla). Pro srovnání je albedo Venuše zahalené hustou oblačnou přikrývkou 0,76 a průměrné albedo Měsíce pokrytého převážně velmi tmavými horninami 0,12.

Pravidelné sledování intenzity popelavého svitu Měsíce přineslo rovněž zjištění, že v letech zvýšené sluneční aktivity dochází až k dvou a půl procentnímu snížení albeda Země. To skvěle souhlasí s daty z meteorologických družic, které prozradily, že v průběhu minima sluneční aktivity je Země pokryta o tři až čtyři procenta větším množstvím oblačnosti, než v období maxima.

I když odborná pozorování popelavého svitu mají svou hodnotu v poznávání naši planety, neměli bychom zapomínat, že popelavý svit je skutečně zajímavou ozdobou úzkého srpku. Vždyť tak máme jedinečnou šanci spatřit odražený svit našeho kosmického domova.

 

 

Právě jste dočetli jednu z kapitol připravované publikace Pod vlivem Měsíce. Autor bude velmi rád, pokud mu prostřednictvím diskuzní skupiny čtenářů IAN pošlete jakoukoli reakci: kritiku, námět do diskuze, výhrady ke srozumitelnosti textu... Dostanete tak šanci zasáhnout do finální podoby chystané knížky, kterou na podzim tohoto roku vydá brněnská hvězdárna. Ty nejzajímavější e-maily navíc odměníme touto novou publikací i s věnováním od autora.

Pavel Gabzdyl

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Blíží se dvojice jasných komet
Ilustrační foto...
Převrat v kosmologii
Ilustrační foto...
Týden s vesmírem 26
Ilustrační foto...
Co nás čeká a možná i mine
Ilustrační foto...
Vstávajej Rosetto, je čas jít spát...
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691