Čtvrtého září 1998 vyťukaly dálnopisy severokorejské tiskové agentury překvapivé sdělení o úspěšném vypuštění malé umělé družice Kwangmyongsong-1. Háček byl v tom, že ji nikdo nikdy nepozoroval a že si ji totalitní stát na východě Asie také nejspíš zcela vymyslel.
Celý kuriózní příběh začal už v poledne 31. srpna 1998, kdy Severní Korea úspěšně odpálila svoji první balistickou střelu středního doletu Teapo Dong 1. Zkušební hlavice lehce překonala japonský ostrov Honšu a dopadla do hlubokých vod Pacifiku. Političtí analytici se tehdy shodli, že start nové vojenské střely měl hned několik důvodů: Pro obyvatele totalitního státu byl poněkud drsnou oslavou 50. výročí založení Severní Koreje a také připravovaného nástupu diktátora Kim Jong-Ila do čela stalinistického vedení. Okolním zemím, především pak Japonsku měl experiment demonstrovat kvalitu výzbroje a v neposlední řadě upravil pozici Severní Koreje při tehdy klíčovém vyjednávání se Spojenými státy kvůli vývoji jaderných zbraní.
Zprávy ze Severní Koreje říkaly, že k odletu do vesmíru využili tamní vědci a technici několika stupňovou raketu, která byla odpálena z vojenské základny u čínských hranic. První stupeň pracoval minut a půl s dopadl do vod Východního moře, druhý stupeň se po dalších čtyřech minutách zřítil do Pacifiku a malý satelit na oběžnou dráhu nakonec pošťouchl poslední, třetí stupeň. Kwangmyongsong-1 (v překladu Jasná hvězda) se měl pohybovat na velmi protáhlé dráze s oběžnou dobou přes dvanáct hodin a na jeho palubě se ocitl tajemný akustický experiment, jenž "přispěje k vědeckému výzkumu mírového využití vesmírného prostoru." Naši planetu pak zaplavil "vysíláním nesmrtelnými hymnami Píseň generála Kim Il Sunga a Píseň generála Kim Jong Ila" a vzkazem "Juche Korea" v morseovce.
Háček byl pouze v tom, že nikdo na naší planetě takové vysílání nezachytil. Veškeré civilní i vojenské zpravodajské služby se přitom shodly v názoru, že Korea žádnou umělou družici nevypustila. Americké kosmické velitelství sice prohlásilo, že se z druhé stupně "cosi oddělilo" a že se také snažilo o další let. Nicméně eventuální satelit musel být velmi, velmi malý. Jinak by byl zcela jistě zaznamenán.
Pochybnosti se vzápětí vyrojily i kolem "nosné rakety". Taepo Dong 1 byla nejspíš poskládána ze staré ruské střely R-13 (první stupeň), na kterou vojáci postavili modifikovanou raketu SCUD. Její nosná kapacita tak bude menší než nosnost Jupiteru-C, který dopravil na oběžnou dráhu první americký satelit. Vanguard 1 měl přitom velikost grapefruitu a lehce byste ho odnesli v jedné ruce.
Přesto všechno se státní tisková agentura nezdráhala 14. září 1998 oznámit, že satelit -- nápadně podobný první čínské umělé družici a také ještě starší americké sondě Telstar -- ukončil už stý oblet Země. K dispozici pak byly i video záběry startu rakety, umělé družice a animace demonstrující její let na oběžné dráze.Severní Koreji se tudíž 31. srpna 1998 podařil nanejvýš test nové vojenské rakety, které při pokusu o vynesení umělé družice selhal poslední nosný stupeň. Nic víc, nic míň. Žádný satelit tento orwellovský stát zatím nevypustil.
