Říkáme si, jak je naše planeta obrovská. Vzdálenosti mezi městy jsou pro nás obtížně překonatelné a dlouhécestování je úmorné. Ale ve vesmírných měřítcích se vlastně "nehýbeme z místa".
Srovnejme to s tím, co můžeme pozorovat relativně za humny a co vidíme na obloze každý jasný den.
Porovnání velikosti planety Země se sluneční granulací. Sluneční granulace je nejmenší konvektivní mód, který na Slunci existuje. Rozměry jednotlivých granulí jsou řádově tisíc kilometrů a žijí jen několik minut. Vznikají úplně stejně, jako například vlnitý povrch vody vařící se v kastrolu.
Země na pozadí nejenergetičtějšího jevu ve sluneční soustavě -- sluneční erupce. Při jednom takovém výbuchu se uvolní 1046 joulů energie (pro srovnání -- aby tolik energie uvolnil jeden blok Temelínu, musela by elektrárna bez přerušení běžet 3x1032 let). Snímek je pořízen v úzkém spektrálním okolí červené čáry H-alfa.
Sluneční skvrny -- fenomén ve výjimečných případech pozorovatelný pouhým okem. A jak jsou velké ve skutečnosti. Račte nahlédnouti. Na fotografii je skupina NOAA 9393, která byla na jaře loňského roku krásně pozorovatelná i pouhým okem.
A perlička na závěr -- nemýlíte se, barevné kolečko poblíž středu obrázku je stále ta samá matička Země. Tentokrátna pozadí sluneční protuberance, řídkého a chladného vodíkového plazmatu, které zůstalo uvězněno ve stabilních místech siločar magnetického pole Slunce.
Už je to tak. Naše planeta je stejně nicotná, jako člověk samotný. Myslete na to, až budete někde číst, že člověk je pánem Přírody. Doufám, že vy, to už nikdy říkat nebudete.
