Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Sluneční skvrny pouhým okem

Jak velké/malé musí být skupiny slunečních skvrn, abychom je mohli sledovat i bez dalekohledu? Odpovědí může být studie získaná v letech 1980 až 1992 britským amatérem Petrem Wadem.

Ilustrační foto...Ačkoli se pohled na Slunce nechráněným zrakem příliš nedoporučuje, mohou být výjimečně, za vhodných přírodních podmínek -- tenké mraky, mlha či kouřmo, registrovány skvrny již při pohledu neozbrojeným okem. Vhodné přírodní podmínky jsou však velmi nespolehlivé, proto je lépe provádět bezpečná a systematická pozorování Slunce s použitím vhodným pomůcek.

V roce 1980 začal autor tohoto článku používat dvoustupňový svářečský filtr, který při pozorování nakláněl tak, aby se dosáhlo jeho optimální hustoty a tedy i dostatečného zeslabení oslnivého slunečního disku. Tímto způsobem byla zajištěna možnost provádět regulérní pozorování Slunce pouhým okem, a v době od února 1980 do konce roku 1992 bylo takto získáno 2876 pozorování.

Kromě údajů o datu a čase obsahovalo každé pořízené pozorování také údaje o počtu a přibližné poloze spatřených slunečních skvrn, dále pak byly zaznamenávány i takové informace, jako je srovnání velikosti jedné skvrny se skvrnou jinou, možnost, že skvrna je ve skutečnosti dvojitá, a také jistota, se kterou byla skvrna skutečně spatřena. Takže, co je to skvrna viditelná pouhým okem?

Srovnávání vzhledu slunečního disku pozorovaného pouhým okem se současně prováděnými pozorováními dalekohledem umožnilo změřit velikost skvrn. Potřebná měření byla prováděna na 152 milimetrů velkém obrázku Slunce, promítnutém na stínítko skrze refraktor o průměru objektivu 73 milimetrů. Úhlové rozměry pak byly vypočítány pomocí naměřené lineární vzdálenosti na projekční ploše a známého aktuálního úhlového průměru slunečního kotouče.

Nejmenší jednoduché skvrny zachytitelné pouhým okem měly penumbru o průměru asi 25'' (přibližně 80 milióntin plochy sluneční polokoule). Tato hodnota je výrazně nižší, než teoretická rozlišovací schopnost lidského oka, ovšem musíme pamatovat na to, že viditelnost těchto skvrn byla umožněna velkým kontrastem s jasným slunečním diskem.

V několika případech byly zaregistrovány také skvrny, u kterých žádný individuální úhlový rozměr nedosahoval 25 úhlových vteřin. Ve skutečnosti se za touto "skvrnou"skrývala skupinka několika menších skvrn. Autor tedy usoudil, že skupina několika malých, hustě koncentrovaných skvrnek může při pozorování pouhým okem způsobit dojem jedné skvrny. Ve skutečnosti však musí být tento jev ještě složitější, protože některé z těchto "skvrn" byly v deníku popsány jako difúzní.

Jestliže měla skvrna úhlový průměr větší než 40'' až 50'' (něco málo přes 270 milióntin plochy sluneční polokoule), šlo zaznamenat skutečný rozměr, a bylo ji možno porovnat s jinou podobnou skvrnou a určit tak, zda je menší, či větší než druhá skvrna.

Úspěšné rozlišení dvoj- a vícenásobné skvrny pouhým okem bylo shledání závislým na několika faktorech: na jejich vzdálenosti, na relativní velikosti složek vícenásobné skvrny (skvrny stejné velikosti byly rozlišovány častěji) a na přítomnosti či absenci menších detailů mezi nimi (takové detaily činily rozlišení obtížnějším). Blízké skvrny na hranici rozlišitelnosti pouhým okem rozlišeny nebyly, jen byly zaznamenány jako protažené. Nejtěsnější rozlišený pár měl složky vzdálené 65'' od sebe, obecně však bylo zapotřebí vzdálenosti kolem 165 vteřin, aby byly skvrny rozlišeny jako dvoj- a vícenásobné.

Celkovou aktivitu sluneční činnosti charakterizujeme pomocí průměrného počtu slunečních skvrn, které jsou viditelné během určitého počtu dní -- tzv. střední denní frekvencí (Mean Dialy Frequency -- MDF). Stejným způsobem lze charakterizovat také sluneční aktivitu sledovanou pouhým okem. Výsledky, získané touto metodou během posledního jedenáctiletého cyklu sluneční aktivity, jsou znázorněny na obrázku.

Srovnání s obdobnými výsledky, charakterizujícími počet skupin slunečních skvrn viditelných pomocí 73-mm refraktoru (viz obrázek), naznačuje, že během sledovaného období došlo ke změně podílu skvrn, jež byly současně viditelné pouhým okem. V době kolem slunečního minima 1985-1987 byly skvrny viditelné pouhým okem podstatně vzácnější, zejména pak v letech 1986 a 1987. Během téměř celého pozorovacího intervalu činil podíl skvrn viditelných pouhým okem asi 10 procent, ovšem během minima kleslo jejich zastoupení na pouhá 3 procenta. Tato změna je znázorněna také jednoduchým grafem na obrázku. Stejný graf obsahuje zřejmě také náznak toho, že relativní zastoupení skvrn viditelných pouhým okem mírně klesá směrem k maximu sluneční aktivity.

Ilustrační foto...

K analogickým závěrům dospějeme, budeme-li srovnávat pozorování provedená pouhým okem s ostatními odhady celkové sluneční aktivity (např. s definitivními počty slunečních skvrn, publikovanými Sunspot Index Centrem v Bruselu). Protože jsou však autorem zjištěné střední denní frekvence systematicky nižší, než obdobná čísla uváděná jinými pozorovateli, výše uváděné procento zastoupení skvrn viditelných pouhým okem je nadhodnoceno. Srovnání se středními denními frekvencemi vede k těmto číslům: průměrně je asi 6 procent všech skupin slunečních skvrn viditelných pouhým okem; v době okolo minima sluneční aktivity pak tato hodnota klesá na slabá 2 procenta.

Pomocí kreseb Slunce prováděných současně s pozorováním bez dalekohledu byly určeny také "sluncegrafické šířky"jednotlivých skvrn sledovaných pouhým okem. Rozložení skvrn viditelných pouhým okem v různých šířkách pro každý rok znázorňuje obrázek. Je z něj patrné, že zatímco v letech 1980 až 1986 se skvrny vyskytovaly v nízkých šířkách, v roce 1986 jsme zaznamenali výskyt skvrn nového cyklu ve vyšších severních šířkách a v roce 1987 pak výskyt skvrn nového cyklu ve vysokých severních a jižních šířkách (již se zde nevyskytly žádné skvrny starého cyklu v rovníkových oblastech Slunce). Všeobecný pokles šířek skvrn je opět patrný v letech 1987 až 1992. Tyto závěry navíc můžeme srovnat s podobnými údaji, pořízenými z teleskopických pozorování všech skupin slunečních skvrn ve stejném časovém intervalu.

Peter Wade

| Zdroj: The Journal of the British Astronomical Association 1994 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Rádio IAN: Angolský prezident u české krávy
Ilustrační foto...
Posádka ISS vystoupila do kosmu
Ilustrační foto...
Souhvězdí: Vozka (Auriga), zkr. Aur
Ilustrační foto...
Historie dobývání planet
Ilustrační foto...
Planetka na vlastní oči
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691