Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Binární planetky -- hit sezóny I.

Binární planetky jsou záležitostí posledních ani ne desíti let. Počet těch objevených utěšeně narůstá, a to zejména v posledních letech a měsících, a nalezneme je mezi planetkami hlavního pásu, mezi Trojany, blízkozemními asteroidy, i v Kuiperově pásu za drahou Neptunu.

Ilustrační foto...Co je binární planetka? Už název sám naznačuje, že se jedná o planetku dvojitou -- tedy dvě tělesa obíhající kolem společného těžiště. Binární planetka je ale pojem značně omezující, abychom totiž mohli označit planetku za binární, většinou se předpokládá, že její průvodce je dostatečně velký v porovnání s hlavním tělesem. V opačném případě se hovoří o satelitu planetky. Toto dělení je ovšem na první pohled značně neurčité, protože ostrá hranice mezi binární planetkou a planetkou s měsíčkem neexistuje. Mezi redaktory časopisu Science a astronomy, kteří sledují binární blízkozemní planetky pomocí radaru, nicméně zuří terminologická bitva -- zatímco "radaráři" si stojí za označením "binary asteroid" i pro planetky, u nichž je poměr velikostí obou těles 1/3, Science se tomu brání. My se nějakému striktnímu rozlišování raději vyhneme.

Jak lze binární planetku odhalit? Náznaky podvojnosti některých planetek se objevily už v sedmdesátých letech 20. století při pozorování zákrytů hvězd planetkami. Někteří z pozorovatelů tehdy zaznamenali cosi, co by se dalo popsat jako "předzákryt" -- pokles jasnosti sledované hvězdy ještě před vlastním hlavním zákrytem. Vysvětlení tohoto úkazu by mohlo spočívat právě v satelitu planetky, bohužel nedostatečná hodnověrnost pozorování (veškeré tyto předzákryty byly hlášeny od vizuálních pozorovatelů) a řídké pokrytí "pásu totality" zákrytu na Zemi k jednoznačnému důkazu nestačily.

V osmdesátých letech pak skupina italských astronomů, kteří prováděli fotometrii planetek z hlavního pásu mezi Marsem a Jupiterem, vyslovila podezření z podvojnosti devíti planetek na základě jejich zvláštních světelných křivek. Jejich ostrá minima totiž naznačovala, že by u nich mohlo docházet k periodicky se opakujícímu stínění, způsobené právě oběhem druhé složky planetky. Jedním z těchto podezřelých kandidátů byla i planetka (216) Kleopatra, o které dnes víme z radarových i optických pozorování, že sice není binární, ale její tvar se podobá "kosti" a lze ji označit za kontaktní dvojplanetku -- tedy dvě tělesa těsně na sebe doléhající a otáčející se okolo společného středu.

První průkazný, v praxi realizovaný, objev planetky s měsíčkem si musel počkat až na éru výzkumu planetek pomocí kosmických sond. Netrvalo ale dlouho a na své si přišli i ostatní metody, uskutečňované z povrchu Země (nebo z oběžné dráhy). Jsou to:

  • Radarové snímky -- ale zde je označení "snímek" mírně zavádějící, protože to rozhodně nejsou snímky v pravém slova smyslu.
  • Dalším způsobem je přímé rozlišení pomocí optických dalekohledů -- buď s použitím adaptivní optiky z povrchu Země, nebo pomocí Hubblova vesmírného dalekohledu.
  • Poslední metoda, pomocí níž byla objevena (nebo spolupotvrzena) zejména v posledních letech řada blízkozemních binárních planetek, je fotometrická.
Vydejme se nyní chronologicky po stopách těch nejznámějších binárů. Dvacátého osmého srpna 1993 prolétla sonda Galileo kolem druhé planetky na své cestě k Jupiteru, planetky Ida, a pořídila snímky, na které si ovšem řídící tým musel počkat asi půl roku, než bylo možné je odvysílat ze sondy na Zemi. To, že na snímcích byl zachycen měsíček planetky (dostal jméno Dactyl), bylo tehdy velkým překvapením.

Vznik měsíčku planetky totiž rozhodně není jednoduchou záležitostí, přičemž záchyt při těsném průletu prakticky nepřipadá v úvahu. Máme totiž zákon zachování energie, který říká, že těleso, které přiletí k planetce určitou rychlostí musí toutéž rychlostí zase odletět pryč. Pouze v případě průletu okolo velké planety se může uplatnit slapové brždění, při kterém se část kinetické energie tělesa přemění na teplo vlivem deformace tělesa působením slapových sil, ovšem tento proces u tak malých objektů, jako jsou planetky, nepřichází v úvahu (přesněji řečeno je naprosto zanedbatelný).

Planetka Ida je ale součástí rodiny asteroidů Koronis, která vznikla ještě v ranných dobách Sluneční soustavy rozpadem většího tělesa. Vysoká míra kráterování na povrhu Idy i Dactyla ukazuje na to, že jejich povrch je rovněž velmi starý a tudíž se může jednat o dva úlomky původního velkého tělesa.

 

Ilustrační foto...Optické objevy v hlavním pásu...

Další binární planetkou je 45 Eugenia, objevená 1. listopadu 1998 pomocí 3,6metrového Kanadsko-francouzsko-havajského Teleskopu na Havaji s použitím adaptivní optiky. Ta umožňuje dosažení rozlišovací schopnosti až 0,12 úhlové vteřin (což při uvážení, že seeing atmosféry běžně dosahuje jedné vteřiny, představuje až osmkrát lepší obraz než bez použití adaptivní optiky). Byla by ale chyba se domnívat, že na snímcích byl vidět skutečný rozměr měsíčku. Ačkoliv na některých snímcích se měsíček jevil až čtvrtinový v porovnání s planetkou, ve skutečnosti je mnohem menší. Zatímco planetka má průměr zhruba 215 kilometrů, měsíček pouhých třináct. Skutečný rozměr satelitu, který byl pojmenován Malý Princ, byl odvozen pouze z porovnání jeho jasnosti s hlavní složkou.

V únoru 2000 pomocí téhož dalekohledu objevil tým Williama Merlina ze Southwest Research Institute (SRI) měsíček u planetky 762 Pulcova s oběžnou dobou čtyř dní. Určením rozměrů planetky a satelitu a oběžné doby měsíčku lze velmi snadno odvodit hustoty obou těles. Ta vychází pro obě planetky, tedy Eugenii i Pulocovu okolo 2500 kg/m3, což naznačuje, že to nejsou kompatktní tělesa, ale objekty s vysokou porozitou, složené z gravitačně vázaného shluku balvanů, pokrytých regolitem (proto vypadají jako jeden kus). Takovýmto planetkám se říká Rubble-Piles, což lze přeložit jako "hromada kamení". Předpokládá se, že mezi blízkozemními planetkami (k nim se ještě dostaneme) mají tyto typy největší zastoupení.

Ve stejnou dobu jako objev měsíčku planetky Pulcova zveřejnil Merlinův tým i záběry planetky 90 Antiope pořízené pomocí Keckova dalekohledu. Jedná se skutečně o ryzí dvojplanetku, rozměry obou složek (přesněji řečeno jasnosti, protože skutečné rozměry na snímcích opět nevidíme) jsou téměř stejné. Obě složky mají asi 80 kilometrů v průměru a oběhnou se ve vzdálenosti 160 kilometrů za 16,5 hodiny.

Ilustrační foto...

18. února 2001 s pomocí Keckova dalekohledu II a adaptivní optiky se mezi binární planetky zařadila planetka 87 Sylvia. Její měsíček obíhá ve vzdálenosti 1200 km jednou za čtyři dny.

Hned dva týdny na to pořídil Hubbleův vesmírný dalekohled záběr planetky Camilla. Tato planetka byla snímána v rámci programu, při němž má být pomocí HST vyfoceno padesát největších planetek v hlavním pásu mezi Marsem a Jupiterem. Na celkem pěti záběrech se objevil malý, o sedm magnitud slabší průvodce.

Předposlední binární planetka hlavního pásu, zachycená pomocí druhého Keckova dalekohledu a CFHT, tedy Kanadsko-francouzsko-havajského dalekohledu je Kalliope, jejíž objev byl zveřejněn třetího září loňského roku.

Tým W. J. Merlinneho ze SRI si ale ještě téhož měsíce připsal na konto další objev -- měsíc planetky (617) Patroclus, ze skupiny Trojanů, tedy planetek obíhajících v blízkosti libračních bodů soustavy Slunce -- Jupiter. S využitím adaptivní optiky na osmimetrovém Gemini North telescope se podařilo odhalit jen o deset kilometrů menšího průvodce (větší složka má velikost 105 km) -- objev byl zveřejněn 22. září 2001. Překvapující na Patroklovi je téměř stejná velikost obou těles, která naznačuje, že planetka byla dvojitá již od svého vzniku akrecí ze zárodečného materiálu pramlhoviny (jiným mechanismem vzniku dvojplanetek jsou jejich vzájemné srážky, ale při nich se druhé těleso zformuje z úlomků vlastní planetky a proto je vznik tak velikého sekundáru nepravděpodobný). Stejným dalekohledem byl objeven další kandidát z hlavního pásu -- sedmikilometrová planetka (3749) Balam. Zpráva o její možné podvojnosti se objevila v IAU Cirkuláři 13. února letošního roku, ale na nějaké obrázky si asi ještě počkáme.

(dokončení příště)

Petr Scheirich

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
STS-123: On-line přenos startu
Ilustrační foto...
Blíží se planetka 2006 VV2
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelne 101
Ilustrační foto...
Příběh nesmrtelných poutníků -- díl první
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 71
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691