Bude to skoro dva roky co na pompézní tiskové konferenci NASA zazněla překvapivá informace: Podařilo se nám poprvé zahlédnout osamocenou planetu mimo sluneční soustavu. Událost, s přívlastkem největší v dějinách Hubblova kosmického dalekohledu, však pozvolna vyprchala. Poslední ránu z milosti ji pak v těchto dnech zasadil samotný objevitelský tým.
Unikátní nález, dnes už raději psaný v uvozovkách, se podařil zcela náhodou, během studia velmi mladých hvězd infračervenou kamerou NICMOS, která se dokáže podívat skrz jinak neprůhledné plynoprachové obálky rodících se hvězd. Mezi vytipovanými cíli byl i objekt označený TMR-1, čerstvě zrozená dvojhvězda v souhvězdí Býka. Její věk je mezi 100 tisíci a jedním milionem roků.
Snímek z kamery NICMOS ukázal dvojici hvězd zachumlaných do prachové mlhoviny, které dělila vzdálenost minimálně 42 astronomických jednotek. Na první pohled však bylo zvláštní, že ze soustavy vybíhal na 1400 astronomických jednotek dlouhý výtrysk, na jehož konci se nacházel světelný zdroj s hvězdnou velikostí 18 magnitud (označený TMR-1C). Za předpokladu, že tento zdroj leží ve stejné vzdálenosti (450 světelných let) a má shodné stáří, podařilo se kolektivu Susan Tereby odhadnout hmotnost na pouhé dvě až tři hmotnosti Jupiteru. Velmi pravděpodobně se přitom jednalo o objekt vyhození při gravitačních hrátkách ven ze systému do okolního mezihvězdného prostoru.
Pečetí, která měla definitivně potvrdit unikátní náhodu, byla analýza spektra TMR-1C -- na konferenci z 28. dubna 1998 však nedostupná. Teprve později, v říjnu 1998, se na zdroj podívalo desetimetrové oko Keckovy observatoře. Bohužel pro výzkumný tým, celou NASA a vlastně i nás, zvídavé lidi, přišla studená sprcha. Je nad Slunce jasné, že se za planetou skrývá těleso o povrchové teplotě kolem tří tisíc stupňů.
I když zde stále ještě doutná miniaturní jiskřička naděje, mnohem reálnější je jiné vysvětlení objevitelského týmu: TMR-1C představuje hvězdu v pozadí, obyčejného červeného trpaslíka.
