Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Další milník jinoplanetnických detektivů

Hvězdáři, jejichž největším koníčkem jsou hony na planety kolotající v okolí vzdálených sluncí, dosáhli dalšího významného předělu: V minulých dnech oznámili objev dvou těles o hmotnosti srovnatelné s naším Saturnem.

Ilustrační foto...V pomalu, ale jistě se rozrůstajících soupisech dnes najdete na tři desítky planet. Na tom by nebylo nic špatného kdyby, kdyby jejich hmotnost pokaždé nebyla větší než v případě Jupiteru. Důvodů, proč žádná lehčí tělesa s přesvědčivou jistotou neznáme, je hned několik. Hlavní roli hrají naše nedokonalé přístroje, díky kterým můžeme zatím hledat jenom plynné obry. Dále je tu příliš krátká doba pozorování, alespoň v případě analýzy dlouhodobých změn radiálních rychlostí. Tato dosud nejúspěšnější metoda dokázala vyzobat jenom případy těžkých těles s krátkou periodou oběhu: tedy nedaleko mateřské hvězdy. Způsob gravitačních mikročoček, jenž se osvědčil v nedávné době a jenž dokáže odhalit i planety o velikosti naší Země, má pak jeden podstatný problém: soustavy jsou příliš daleko, mimo dosah našich dalekohledů, a jejich existenci tudíž nelze odhalit jinou, nezávislou metodou.

Planety menší než Jupiter jsou však nesmírně důležité. Jejich existence je totiž důležitým dokladem o správnosti našich představ zdůvodňujících vznik Sluneční soustavy: Planety by měly zkondenzovat v hustém oblaku plynu a prachu kolem rodícího se Slunce někdy před více než čtyřmi a půl miliardami roků. Prachová zrnka se zde pomalu spojovala do stále větších a větších těles, až se vytvořily zárodečné planety o průměru několika tisíc kilometrů. Podobné, právě vznikající soustavy ostatně tu a tam pozorujeme prostřednictvím Hubblova dalekohledu.

Dále od Slunce, kde byl plynoprachový disk chladnější, si kamenné zárody posbíraly i okolní plyn, především vodík a helium. V případě našeho systému mohutný Jupiter "pocuchal" trajektorie těles ve své blízkosti a zabránil tím, aby okolní zárodky vytvořily větší tělesa. Mars tudíž zůstal malý a planetky blíže k Jupiteru ještě menší. Období vzniku větších těles nakonec ukončil nárůst výkonu mladého Slunce, které vymetlo plyn do okolního mezihvězdného prostoru.

Ilustrační foto..."Představte si, že se ze člunu díváte na vzdálenou pláž," popsal objevy na tiskové konferenci Geoff Marcy z University of California. "Až dosud jsme viděli jenom veliké budovy, za kterými se skrývaly planety větší než Jupiter. Nyní se nám podařilo zahlédnout i menší věci, kameny, o velikosti Saturnu. Na samotné oblázky, tedy na tělesa o velikosti Země, však zatím nedosáhneme."

Důležitý objev se podařil ostřílené dvojici Geoff Marcy a Paul Butles (Carnegie Institution of Washington) ve spolupráci s Steven S. Vogtem (Lick Observatory) pomocí jednoho z osmimetrových Keckových dalekohledů na Havaji. Díky několika grantům totiž už nějakou dobu velmi pečlivě sledují pohyb na tisícovky hvězd ve vzdálenosti do tří set světelných roků. Jediné, co je zajímá, je tzv. radiální rychlost -- tj. rychlost podél zorného paprsku (spojnice Slunce -- stálice). Pokud se v okolí sledovaného tělesa nenachází žádná planeta, pak se její hodnota nemění. Pokud ale hvězda obíhá kolem společného těžiště s planetou, dochází k periodickým změnám. Pravidelné kolísání radiální rychlosti je však naprosto minimální. Ke spolehlivému odhalení gravitačního vlivu menšího tělesa na výrazně větší stálici musíte měřit s fenomenální přesností několika desítek metrů za sekundu. Špičkoví odborníci přitom ve dvou nových případech zvládnuli vystopovat rytmické pohyby s amplitudou jenom 12 metrů za sekundu! Tedy jenom o něco rychlejší než co zvládnou olympijští rekordmani při běhu na sto metrů!

Ilustrační foto...První úlovek se podařil u HD46375 ze souhvězdí Jednorožce. Obíhá kolem ní planeta o hmotnosti nejméně 80 procent Saturnu s periodou 3,02 dne. (Používaná metoda umožňuje odhadnout pouze spodní mez hmotnosti, ve skutečnosti mohou být tato tělesa hmotnější.) Dělí je přitom průměrná vzdálenost 6,1 milionu kilometrů. Druhá štika uvízla ve Velrybě: Má jméno 79 Ceti a v její záři, 52 milionů kilometrů daleko (0,35 astr. jednotky), se pohybuje planeta o hmotnosti nejméně 70 procent Saturnu. Jeden rok zde trvá 75 pozemských dní.

Je pravděpodobné, že tyto planety vznikly ve větší vzdálenosti, v oblastech kde na sebe dokázaly nabrat tolik plynu a dalšího materiálu. Z nějakých, pro nás zatím nejasných důvodů, se časem dostaly do mnohem menší vzdálenosti. Těleso u 79 Ceti má povrchovou teplotu kolem 830 stupňů Celsia, zatímco v případě HD46375 dosahuje nepříjemných 1130 stupňů.

A v čem je tento objev tak nesmírně důležitý? Marcy a Butlerem zatím objevili Jupiterům podobné planety u pouhých šesti procent hvězd přehlídky. Existence dvou "Saturnů" však ukazuje, že jde o pouhou "špičku" ledovce. Špičku, pod kterou se nejspíš schovává celá plejáda mnoha menších těles, včetně těch nových Zemí.

V průběhu následující dekády se dočkáme plného provozu dvojice Keckových dalekohledů a čtveřice zrcadel Velmi velkého dalekohledu, kteří se stanou mocnou zbraní všech jinoplanetnických detektivů. Ve viditelném a blízkém infračerveném světle jako citlivé interferometry zvládnou měřit polohy hvězd desetkrát až stokrát precizněji v porovnání s dnešními inštrumenty.

Na rok 2006 zase americká NASA plánuje začátek mise Space Interferometry Mission (SIM), v jejímž dosahu se ocitnou tělesa podobná Zemi u nejbližších stálic. Jak SIM, tak i Keck by mohly nalézt planetu pětkrát hmotnější než Země do vzdálenosti 33 světelných roků.

Velmi zajímavou zbraní může být i uvažovaná observatoř GEST (The Galactic Exoplanet Survey Telescope), která má monitorovat 200 milionů hvězd a během dvou a půl roku minimálního provozu díky gravitačním mikročočkám objevit na sto planet o velikosti Země. Odhad počtu větších těles pak šplhá do fantastických dvaceti pěti tisíc exemplářů. To už by byla nějaká statistika!

Jiří Dušek

| Zdroj: NASA News a další IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Když je Slunce Pacman II
Ilustrační foto...
Žeň objevů 2005 (XL.) - díl B
Ilustrační foto...
Tisícročná haluška - díl první
Ilustrační foto...
Portrét mrazivého zrodu
Ilustrační foto...
Obloha v září
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691