Další z odkazu Hubblova dědictví nás zavede k temnotemným prachovým mlhovinám v IC 2944.
Už na první pohled je zřejmé, že dnešní snímek z notoricky známé série The Best of HST zaslouží přívlastek "doslova úžasný". Na jemném reliéfu mlhoviny IC 2944 je rozmístěno několik desítek různě velkých inkoustových skvrn. Ty se od sebe liší nejen tvarem či velikostí, ale také strukturou detailů. Temné flíčky jsou navíc jakoby obtaženy světle červenou linkou a celý snímek prosvětluje několik nápadných hvězd.
Kupodivu, ve vesmíru byste podobných výjevů našli nepočítaně. Právě tak totiž vypadají zákoutí, kde se rodí hvězdy. Postupným smršťováním a zahušťováním prachu a plynu se uvnitř těchto tzv. globulí formují nové stálice. Objeveny byly počátkem druhé poloviny dvacátého století dánsko-americkým astronomem Bartem Bokem, po kterém jsou označovány jako Bokovy globule. V době objevu se samozřejmě nevědělo nic víc, než jen že jsou to tmavé objekty související s rozsáhlými oblastmi, kde se nejspíš tvoří hvězdy. Dnes si však myslíme, že jde o hustá oblaka mezihvězdného plynu a prachu, která se nachází před zářící plynnou mlhovinou. Ten největší útvar, ve skutečnosti složený ze dvou, má průměr zhruba jeden a půl světelného roku a obsahuje materiál potřebný ke vzniku asi patnácti hvězd podobných Slunci.
V případě IC 2944 se však díváme na situaci, která méně hmotným stálicím příliš nepřeje. První hvězdy, které zde před nedávnem vznikly, totiž pronikavým ultrafialovým zářením narušují celistvost okolní mezihvězdné látky a mlhovinu tak cupují na menší díly. Nové stálice se zde už brzo přestanou tvořit, jejich hejno se na cestě Galaxií rozletí do různých míst a IC 2944 se zcela rozplyne.
