Používání sousloví astronomická čísla nebo astronomické částky má asi své logické odůvodnění, přestože zvláště druhý ustálený výraz mohou především tuzemští astronomové s jistotou považovat za sousloví s dávno posunutým respektive přeneseným významem. Během svého života se s takto označitelnou finanční částkou patrně osobně neseznámí.
Co takhle celou věc trošku "převrátit na ruby" a podívat se po astronomických motivech použitých na platných bankovkách a mincích různých zemí. Možná budete překvapeni, ale bude toho na "volný seriál".
Přiznám se, že jsem ještě nezkoumal jednotlivé národní motivy na nových euro-bankovkách, ale pochybuji, že tam "něco" astronomického najdu. Uvidíme. Velká Británie se však svých liber nevzdala. A právě na bankovce s hodnotou jedné libry je kromě nezbytné královny vyobrazen také Isaac Newton (1643 - 1727). O jeho životě si můžeme přečíst v mnoha publikacích a většinou se text hemží samými superlativy. Proto mě zaujal krátký Newtonův životopis z pera samotného Stephena Hawkinga (kniha "Stručná historie času", str.169):
Isaac Newton asi nebyl příliš příjemným mužem. Jeho vztahy s ostatními vědci jsou nechvalně známé řadou bouřlivých rozepří, jimiž vyplnil značnou část svých pozdějších let. Po vydání Principií -- nepochybně jedné z nejvýznamnějších knih ve fyzice -- se rychle stal vlivnou postavou veřejného života. Byl jmenován prezidentem Královské společnosti a jako první vědec povýšen do šlechtického stavu.
Záhy se dostal do sporů s královským astronomem Johnem Flamsteedem, který dal předtím Newtonovi mnoho údajů potřebných k práci na Principiích, ale nyní mu odpíral poskytnout další informace. Newton se pokusil využít výsadního postavení v Královské observatoři a dosáhnout rychlého uveřejnění Flamsteedových výsledků. Dal dokonce podnět k jejich zajištění a předání Edmondu Halleymu, Flamsteedovu nepříteli, aby je připravil k publikaci. Flamsteed však předal záležitost soudu a ten svým rozhodnutím zabránil nedovolenému rozšiřování práce. To zase popudilo Newtona, který pak v dalších vydáních Principií systematicky vypouštěl všechny odkazy na Flamsteeda.
Ještě vážnější neshody vyvstaly mezi Newtonem a německým filozofem Gottfriedem Leibnizem. Oba totiž nezávisle na sobě rozvinuli nesmírně důležité odvětví matematiky zvané diferenciální a integrální počet, podpírající většinu moderní fyziky. Dnes se ví, že Newton na něm pracoval o celé roky před Leibnizem, jenomže k uveřejnění svých výsledků se odhodlal mnohem později. Následovaly dohady o prvenství, při nichž se Leibniz dopustil osudné chyby, když se obrátil na Královskou společnost, aby rozepři rozhodla. Newton jako její prezident sám jmenoval "nestrannou" komisi, a navíc snad byl i autorem závěrečné zprávy, kterou Královská společnost publikovala a v níž byl Leibniz nařčen z plagiátorství. Dokonce ještě po Leibnizově smrti prý Newton vyjádřil velké zadostiučinění z toho, se mu podařilo "zlomit Leibnizovo srdce".
Během těchto svárů Newton opustil Cambridge a univerzitní svět. Angažoval se pak v protikatolickém hnutí v parlamentu a později získal výnosné místo v královské mincovně. Tam využíval svou nevyzpytatelnost a sžíravost přijatelnějším způsobem, když vedl úspěšný boj s penězokazy a pár jich dokonce dostal na šibenici.
