Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

O kometách a lidech -- dokončení

Komety, vlasaté poutnice, si s sebou na svých drahách nesou tajemství z doby vzniku sluneční soustavy. Nenápadné jádro z kamene a ledu jen v blízkosti Slunce zazáří třpytivým hávem ve skutečnosti tvořeným prachem a plynem. Komety jsou zároveň tradičním ikonografickým znakem vánoc. A tak si v nadcházejícím vánočním čase můžeme nadělit jeden astronomický dárek -- přehled českých a slovenských komet.

Ilustrační foto...Další české jméno se v cirkuláři oznamujícím objev nové komety ukázalo až po deseti letech s kometou C/1969 O1 (Kohoutek) českého astronoma Luboše Kohoutka, od začátku sedmdesátých let vědeckého pracovníka hamburské observatoře. Jeho hlavním oborem jsou planetární mlhoviny, ovšem od studentských let mu zůstal hlubší vztah k oboru meziplanetární hmoty. Věnoval se však i novám, a právě na několika deskách exponovaných v červenci 1969 0,8-m Schimdtovou komorou v Hamburku -- Bergedorfu pro studium obou tehdy sledovaných nov Vulpeculae kometu nalezl. První kohoutkova kometa nakonec skončila tak jak některé komety končí -- na snímcích z února 1971 byl zaznamenán její rozpad. Jeho druhá kometa nese označení C/1973 D1. Také tuto kometu nalezl L. Kohoutek na hvězdárně v Hamburku -- Bergedorfu.

Vyslovíme-li však spojení Kohoutkova kometa bez jakéhokoli číselného značení, většině z nás jednoznačně připomene kometu C/1973 E1 (Kohoutek), vlasatici, kterou na přelomu let 1973 a 1974 očekávali nejen astronomové, ale i veřejnost těšící se na přislíbenou "kometu století".

Tyto naděje však poněkud zklamala. Kometu objevil L. Kohoutek na fotografické desce pořízené 7. 3. 1973 0,8-m Schmidtovou komorou Hamburské hvězdárny v Bergedorfu, exponované pochopitelně nikoli za účelem hledání komet, leč za účelem zpřesnit v další opozici dráhy planetek, jež nalezl při již zmíněném hledání ztracené komety Biela v roce 1971. Luboš Kohoutek sám konstatoval, že šlo o šťastnou náhodu, jejímž předpokladem bylo i značné úsilí. Kometa se jevila jako difúzní objekt slabý 16 magnitud a podle prvních parabolických elementů dráhy se v době objevu nacházela asi 4 astronomické jednotky od Země a téměř 5 astronomických jednotek od Slunce.

Vzhledem k tomu, že měla projít přísluním ve velmi malé vzdálenost 0,14 AU od Slunce na konci prosince 1973, předpovědi maximální jasnosti byly velmi různé, ty nejoptimističtější hovořily o kometě dosahující až -5 magnitud. Bohužel byla nejvíce rozšířena ta nejoptimističtější z předpovědí bez upozornění na to, z čeho vycházela, a hlavně kometa samotná na rozdíl od mnoha jiných nových komet, přicházejících poprvé ke Slunci, produkovala v přísluní méně plynu než, je obvyklé. Přišli jsme tak o senzační nebeské divadlo, ovšem připravená mezinárodní pozorovací kampaň vedla k tomu, že kometa Kohoutek byla až do návratu Halleyovy komety kometou nejvíce pozorovanou, bylo získáno hodně cenných poznatků astrofyzikálních včetně detekce ionizované vody v optickém spektru a rádiové detekce některých sloučenin, a poprvé byla kometa pozorovány lidmi nacházejícími se mimo povrch Země -- astronauty z třetí mise na kosmické stanici Skylab.

Ilustrační foto...Další dvě komety nalezl L. Kohoutek v roce 1975. První z nich se ocitla na desce exponované 0,8-m Schmidtovou komorou v Hamburku -- Bergedorfu pro zkoumání planetárních mlhovin 9. 2. 1975. Jednalo se o krátkoperiodickou kometu 75P/Kohoutek s dobou oběhu 6,2 roku.

Na desce pořízené pro potvrzení tohoto objevu dne 27. 2. 1975 nalezl ovšem kometu jinou. Tuto druhou kometu nezávisle na něm našel i japonský pozorovatel T. Ikemura v Shinshiro, Aichi na snímku pořízeném 0,11-m kamerou 1. 3. 1975. Poté se ukázalo, že toto těleso je identické též s kometou nalezenou R. M. Westem na desce, kterou exponovali G. Pizzaro a D. Ballerau 1-m Smidtovou komorou na evropské jižní observatoři na La Silla 15. 10. 1974. Krátkoperiodickou kometu s periodou 6,1 roku známe dnes pod jménem 76P/West - Kohoutek - Ikemura. Kohoutkovy objevy komet jsou skvělým příkladem zásady nezkoumat na snímcích jen objekt pro jehož studium byly pořízeny, ale systematicky je prohlédnout.

Trvalo dalších osm let než do kometárních katalogů opět přibyla československá kometa. Místem objevu byla hvězdárna na vrcholu jihočeské Kleti, pobočka českobudějovické hvězdárny známá už v té době astrometrickými pozorováními komet, stejně jako prvními zdejšími objevy planetek několika pozorovatelů včetně tehdejšího ředitele hvězdárny A. Mrkose, známého už z příběhů tatranských komet. První kleťská kometa ovšem nebyla jeho úlovkem. Na desce pořízené 14. 5. 1983 0,63-m Maksutovovou komorou Hvězdárny Kleť pro hledání planetek bylo nalezeno dosud neznámé pohybující se těleso. S ohledem na téměř hvězdný vzhled bylo oznámeno do mezinárodního centra spolu s jinými kandidáty na nové planetky a zde dostalo předběžné označení 1983 JG. Mezitím Charles T. Kowal však našel na negativech pořízených už 8. 5. a dále 9. 5. a 15. 5. 1983 1,2-m Schmidtovou komorou na kalifornském Mount Palomaru pro hledání planetek novou kometu. Na základě zmíněných pozorování byla v říjnu 1983 publikována v Minor Planet Circular identifikace kleťské planetky s Kowalovou kometou.

Protože u objevových pozic tělesa 1983 LG byla oficiálně uvedena jako pozorovatelka Zdeňka Vávrová, dostalo kometa P/1983 J3 jméno Kowal - Vávrová. Jedná se o kometu krátkoperiodickou s oběžnou dobou 15,9 let. Příští průchod přísluní spočetl S. Nakano na 15. 11. 1998.

Už v prosinci téhož roku 1997 kometu Koval-Vávrová znovunalezl J. V. Scotti v rámci projektu Spacewatch s 0,9-m dalekohledem na Kitt Peaku v Arizoně. Po dvou pozorovaných průchodech přísluním si vysloužila kometové pořadové číslo 134P.

Druhou kleťskou kometou, navíc tělesem s podobným příběhem a se stejným nezávislým objevitelem, je D/1984 H1 (Kowal - Mrkos). Na Kleti na fotografické desce pořízené 2. 5. 1984 0,64-m Maksutovovou komorou pro hledání planetek nalezl A. Mrkos pohybující se objekt mírně difúzního vzhledu. Stejně jako v případě komety Kowal - Vávrová byly změřené pozice odeslány do Minor Planet Center jako nově nalezená planetka, která dostala předběžné označení 1984 JD. Jenže Charles T. Kowal objevil na negativech pořízených 23. 4. a 30. 4. 1984 1,2-m Schmidtovou komorou na Mount Palormu novou kometu, s níž bylo těleso 1984 JD identifikováno. První dráhové elementy po identifikaci s Kowalovým tělesem pro novou kometu nazvanou Kowal - Mrkos publikoval B. G. Marsden v říjnu 1984. Těleso se tak stalo celkově dvanáctou a zároveň první fotografickou Mrkosovou kometou.Antonín Mrkos vyhledal kometu už jen jednou na snímku z 19.5.1984, a tyto dvě získané pozice byly poslední vůbec Kowal - Mrkos tak má spočtenou dráhu pouze z osmi pozorování ve třítýdenním oblouku jako krátkoperiodická kometa s dobou oběhu 7,3 roku. Při následujícím průchodu přísluním v roce 1991, nebyla ovšem zaznamenána a vzhledem k tomu jak málo pozorování máme, bude při dalším uvažovaném návratu v roce 1998 značně obtížné ji znovunalézt. V posledním katalogu kometárních drah už je proto označena jako D/1984 H1, tedy jako zmizelá.

Teprve na jaře 2000 spočetl Gareth V. Williams z Minor Planet Center pro těleso s označením 2000 ET90 objevené americkým projektem LINEAR, nejvýkonnějším projektem zaměřeným na hledání blízkozemních asteroidů, natolik neobvyklou dráhu, že se rozhodl jej umístit na webovskou stránku věnovanou koordinaci pozorování nově objevených těles s neobvyklými drahami a vyslovil podezření, že se jedná o těleso na kometární dráze. S použitím dalších pozorování, včetně těch která pořídily další americké projekty CSS a LONEOS i J. Tichá a M. Tichý na Kleti, nezávisle na sobě Brian G. Marsden a Carl W. Hergenrother identifikovali těleso 2000 ET90 se ztracenou kometou Kowal-Mrkos. Zpětný propočet ukázal, že kometa se v březnu 1989 přiblížila až na 0,16 AU k Jupiteru. Delta T, tedy rozdíl ve vypočteném a skutečném čase průchodu přísluním vůči původnímu výpočtu dráhy v ICQ Comet Handbook. byl 125 dnů. Kometa dnes nese označení 143P.

Ilustrační foto...

Třináctým a tedy posledním Mrkosovým objevem je 124P/Mrkos. Krátkoperiodická kometa s periodou 5,64 let, kterou A. Mrkos nalezl na fotografické desce exponované 16. 3. 1991 na Kleti 0,63-m Maksutovovou komorou. Stejně jako předchozí kleťské komety, i tato byla nalezena na negativu pořízeném pro hledání planetek. Po publikování objevu ji následně pozorovali na více zahraničních observatořích téměř čtyři měsíce a byla nalezena i před objevová pozorování z japonských hvězdáren Kitami a Yatsutgate. Při dalším návratu komety jako první nalezl C. W. Hergenrother na CCD snímcích, které pořídil S. Larson 20. a 28. 9. 1995 s 2,3-m reflektorem na Kitt Peaku více než rok před průchodem přísluním. Všechny tři fotografické kleťské komety se jevily jako slabé difúzní objekty přibližně 16 mag bez zřejmého ohonu.

Zde zatím (k začátku roku 1997) končí přehled komet vedených v katalozích jako potvrzené objevy našich astronomů z našeho území či mimo něj. Ač se pravidla pro pojmenování komet postupně vyvíjela, hlavní zásadou zůstává, že kometa může nést jména maximálně tří prvních nezávislých objevitelů. Jsou tak v historii naší astronomie příběhy pozorovatelů, kteří přišli se svým objevem jen o málo pozdě, a kometární pocty se jim nedostalo. Naopak u obou "kowalovských" komet by se dnes jména Vávrové a Mrkose neobjevila jako jména spoluobjevitelů, ale pouze autorů předobjevových pozorování. Ale co dál? Třeba se někdo z našich nynějších systematicky pracujících pozorovatelů své šťastné náhody v budoucnu dočká.

 

****

Tak tady jsem ukončila svůj původní přehled českých a slovenských komet v roce 1997. A Uránia, múza astronomie, mne za několik let překvapila. Jeden ze systematicky pozorujících českých astronomů se opravdu své šťastné hvězdné vteřiny dočkal. Shodou okolností to je můj kleťský kolega Miloš Tichý. Kometu nalezl 23. října 2000 na CCD snímku pořízeném 0,57-m zrcadlovým dalekohledem Observatoře Kleť, pořízeném pro následnou astrometrii planetek. Kometa dostala označení P/2000 U6 (Tichý) a je krátkoperiodická s oběžnou dobou 7,32 let. Jde o první českou a slovenskou kometu, objevenou na snímku pořízeném elektronickým CCD detektorem, nikoliv tedy fotograficky či vizuálně. Byla jedinou kometou roku 2000 objevenou v Evropě. A kuriózní kometový příběh: kometa se jevila jako dost slabé těleso (18,5 mag). Při objevu byla téměř na okraji snímku. M. Tichý si proto dříve než difúzního vzhledu všiml pohybu tělesa neobvyklého pro danou oblast oblohy oproti planetkám hlavního pásu a spočítal si předběžnou dráhu nově objeveného tělesa jako velmi výstřednou s excentricitou kolem 0,4 a tedy ukazující na možnost zachycení krátkoperiodické komety. Další kleťská i zahraniční pozorování a výpočty tuto možnost potvrdily. Výslednou dráhu spočetl a publikoval v cirkuláři IAUC známý kometární odborník, už několikrát v tomto článku jmenovaný Brian G. Marsden z Harvard Center for Astrophysics.

Jak vidno, současné komety se většinou nehledají v mrazu s tváří obrácenou ke hvězdám, ale na monitorech počítačů. Napínavé a fascinující je to však úplně stejně.

Jana Tichá

| Zdroj: http://www.planetky.cz IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Ideologický výlet do vesmíru
Ilustrační foto...
(Ne)zapomenout na Palermo
Ilustrační foto...
Jupiterovy rudé skvrny se k sobě přibližují
Ilustrační foto...
Úpické hvězdy
Ilustrační foto...
Instantní galerie 31
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691