Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

O kometách a lidech -- díl první

Komety, vlasaté poutnice, si s sebou na svých drahách nesou tajemství z doby vzniku sluneční soustavy. Nenápadné jádro z kamene a ledu jen v blízkosti Slunce zazáří třpytivým hávem ve skutečnosti tvořeným prachem a plynem. Komety jsou zároveň tradičním ikonografickým znakem vánoc. A tak si v nadcházejícím vánočním čase můžeme nadělit jeden astronomický dárek -- přehled českých a slovenských komet.

Ilustrační foto...Z hlediska astronomie co by vědy o vesmíru je jméno nebeského tělesa tím nejméně podstatným údajem. Přesto z historické tradice, jisté setrvačnosti i přehlednosti alespoň u těles sluneční soustavy jména v astronomických katalozích zatím zůstávají. Astronomický výzkum už svoji podstatou musí být mezinárodní. I tak nás však potěší, najdeme-li mezi jmény ve sluneční soustavě jména česká a slovenská. Představují koneckonců jisté svědectví o výsledcích a postavení Čechů a Slováků v rámci světové astronomie. Frekvence českých a slovenských jmen zůstává nepřehlédnutelná mezi planetkami, najdeme je však i v katalozích kometárních.

Historicky první kometou, nesoucí v katalogu kometárních drah české jméno, je 3D/Biela. Pojmenovaná byla rakouském setníku a astronomovi Wilhelmovi von Biela, potomku českého rytířského rodu, který kometu nalezl v roce 1826 vizuálně malým dalekohledem z pevnosti Josefov u Jaroměře ve východních Čechách.

Příběh jejích objevů však začíná už v roce 1772, kdy ji nalezl M. Montaigne. Nepozorována zůstala po další čtyři návraty a znovunalezli ji až v roce 1805 nezávisle J. L. Pons, A. Bouvard aj. S. G. Huth. Více autorů pak vyslovilo domněnku o totožnosti těchto dvou těles, kterou pozorování Bielova i výpočty jeho pražského učitele J. Morstadta potvrdily. Přestože kometa nese pouze Bielovo jméno, v roce 1826 ji nezávisle objevil též J. F. A. Gambart. Kometa se stala proslulou svým postupným rozpadem na dvě hlavní jádra, pozorovaným během návratů 1846 a 1852. Jedná se o jediný známý případ, kdy oba komponenty rozpadlého jádra byly pozorovány ve dvou následujících průchodech přísluním, a pak teprve kometa zmizela úplně. Poslední pozorování pořídil O. Struve v Petrohradě v září 1852 a od té doby nebyla kometa zaznamenána.

Biela patřila mezi krátkoperiodické komety a měla oběžnou dobu 6,7 let. Devátého prosince1805 se přiblížila k Zemi na pouhých 0,0366 astronomické jednotky a toto přiblížení je páté nejtěsnější ze známých přiblížení komet k Zemi.

V letech 1872, 1885 a 1892 byl pak zaznamenán výrazný meteorický roj právě v době, kdy Země křižovala dráhu komety. Označuje se jako Andromedidy, případně Bielidy. Na začátku 70.let publikoval známý kometární odborník Brian G. Marsden práci rozebírající hypotetické další osudy komety Biela, včetně dráhy a nejpříznivějších pozorovacích podmínek pro nalezení případného zbytku kometárního jádra. Na základě této, pochopitelně velmi nepřesné efemeridy, ji hledal český astronom L. Kohoutek, ovšem bezúspěšně. I když, jak se to vezme. Ale to už je další příběh, který se netýká komety Biela. Ta je v posledním katalogu kometárních drah označena písmenem D jako ztracené či již neexistující těleso.

Do našeho přehledu by měla kromě Josefova patřit i další východočeská lokalita a to Žamberk, ač tyto komety nenesou přímo jméno české a slovenské. Na soukromé hvězdárně barona Johna Parishe tu ve druhé polovině minulého století působil dánský astronom Theodor Brorsen. Nejznámější kometu 23P/Brorsen-Metcalf objevil v Altoně 20. července 1847. Pak však odešel pracovat do Žamberka a zde nalezl poslední dvě ze svých celkem pěti komet -- C/1851 P1 (Brorsen) a C/1851 U1 (Brorsen). Často je však jeho východočeské působiště uváděno pod německým jménem Senftenberg.

Ilustrační foto...Nejznámějším a nejúspěšnějším obdobím, pokud se týče objevů komet v Československu, bylo určitě desetiletí po skončení II. světové války na tatranských observatořích na Skalnatém Plese a Lomnickém Štítě. Byl to jeden z mála případů vůbec, kdy část kapacity profesionální observatoře, mohla být věnována na vizuální lov komet. Neopomenutelným předpokladem tehdejších lovů komet byl kvalitní světelný binokulární přenosný dalekohled Somet Binar o pětadvacetinásobném zvětšení a 100 mm průměru objektivů, jehož výroba byla tehdy zahájena v Teplicích.

V letech 1946 až 1959 objevili tatranští pozorovatelé celkem osmnáct komet, které nesou jejich jména. Tyto úspěchy přispěly nemalou měrou i k popularizaci a propagaci astronomie mezi naší veřejností. Je jenom škoda, že mezi veřejností jsou většinou známy pouze pod jménem pozorovatelů, na jejichž konto připadlo nejvíce objevů, a práce mnoha dalších astronomů podílejících se na následných pozorováních, proměřování poloh komet na fotografických deskách či výpočtech drah zůstává známa jen úzkému okruhu odborníků.

První tatranskou kometu objevila Ludmila Pajdušáková 30. 5. 1946 na Skalnatém Plese. Dnes kometu známe pod označením C/1946 K1 (Pajdušáková -- Rotbart -- Weber), neboť ji našli nezávisle i Rotbart v Amerive a Weber v Berlíně. Po necelém roce, 27. 3. 1947, byl úspěšný tehdejší ředitel observatoře na Skalnatém Plese Antonín Bečvář s objevem komety C/1947 F2 (Bečvář).

Na přelomu roků 1947 a 1948 zaznamenal první kometu, která dostala jeho jméno Antonín Mrkos. Poprvé ji zahlédl mezi mraky 20. 12. 1947, kvůli zhoršenému počasí ji znovu nalezl až 18. 1. 1948. Teprve poté byl nadějný objekt oznámen telegraficky do mezinárodní centrály astronomických telegramů IAU, která tehdy ještě sídlila v Kodani. Také tato kometa byla objevena vizuálně s použitím známého binaru. Přes rozmezí tří týdnů mezi prvním pozorováním a nahlášením do centrály nikdo jiný objev nenahlásil a tak kometě zůstalo pouze jméno Mrkosovo a označení C/1947 Y1.

V roce 1948 objevili naši pozorovatelé spolu dvě komety: C/1948 E1 (Pajdušáková - Mrkos) z 18. 3. 1948 a 45P/Honda - Mrkos - Pajdušáková. První periodickou tatranskou kometou se stala 45P/Honda - Mrkos - Pajdušáková, kterou nezávisle nalezl amatérský astronom Minoru Honda vizuálně 15 cm reflektorem z japonského Kurashiki, Okayama dne 3. 12. 1948, a L. Pajdušáková a A. Mrkos vizuálně binarem 6. a 7. 12. 1948 ze Skalnatého Plesa.

Ilustrační foto...Kometa Honda - Mrkos - Pajdušáková obíhá kolem Slunce s periodou 5,2 roku a patří mezi tělesa křižující zemskou dráhu. Kromě roku 1959 byla pozorována při všech návratech, naposled na přelomu let 1995 a 1996, kdy 4. února 1996 prošla ve vzdálenosti pouhých 0,168 astronomické jednotky od Země. Další kometu nalezla dne 4. 2. 1951 na Skalnatém Plese L. Pajdušáková. Dnes je známa pod označením C/1951 C1 (Pajdušáková).

K nejzajímavějším tatranským kometám určitě patří 41P/Tuttle - Giacobini - Kresák. Při vizuálním hledání komet s binarem nalezl Lubor Kresák 24. 5. 1951 na Skalnatém Plese neznámou kometu. Po propočtech dráhy ukázal, že jde o již dvakrát nalezenou a po té dvakrát ztracenou krátkoperiodickou kometu. Poprvé ji nalezl H. P. Tuttle v roce 1858 v massachusettské Cambridge, pak však zůstala nepozorována po následujících osm návratů. Znovunalezl ji až M. Giacobini roku 1907 na observatoři v Nice. Tehdy byla navržena identifikace s kometou Tuttlovou, avšak počet oběhů kolem Slunce mezi oběma návraty zůstal nejistý. Poté na dalších sedm návratů zůstala kometa ztracená až do Kresákova objevu. Nyní nese název všech tří po sobě následujících objevitelů. Její oběžná doba je 5,5 roku. Při návratu v roce 1973 na sebe upoutala pozornost astronomů náhlou změnou jasnosti až o 9 magnitud.

Pak začaly A. Mrkosovi nové komety přibývat tak často, že je místo pouze je vyjmenovat. U dvou z nich je uveden jako jediný objevitel, u třetí opět s japonským amatérem Hondou. Jde o komety C/1952 H1 (Mrkos), C/1952 W1 (Mrkos) a C/1953 G1 (Mrkos - Honda).

Pátou kometou L. Pajdušákové se stala kometa C/1953 X1 (Pajdušáková), jíž objevitelka nalezla 3. 12. 1953 na Skalnatém Plese. Dle prvních propočtů se očekávalo její zjasnění až na 1 magnitudu, očekávané výrazné zjasnění se však nedostavilo.

V roce 1954 přibyly Skalnatému Plesu opět dvě komety. Svou druhou kometu objevil 26. 6. 1954 L. Kresák a je známa pod označením C/1954 M2 (Kresák - Poltier), neboť ji nezávisle nalezl i americký amatérský astronom Leslie C. Peltier. V stejném roce přibyla k L. Pajdušákové druhá zdejší objevitelka Margita Vozárová s kometou C/1954 O1 (Vozárová) objevenou 28. 7. 1954.

Svou sedmou kometu objevil A. Mrkos 18. 6. 1955 na Lomnickém Štítě. Byla viditelná pouhým okem a její ohon dosahoval délky jednoho stupně. Pohybovala se nízko nad severním obzorem a byla tak v nevýhodné poloze pro pozorování zvláště pro větší či speciální přístroje. Dnes jí přísluší označení C/1955 L1 (Mrkos).

Druhou z tatranských komet, u niž se ukázalo, že nejde o nový objev, ale o ztracenou a znovunalezenou periodickou kometu a jíž tak k původnímu jménu přibylo jméno jednoho z tatranských pozorovatelů, je 18P/ Perrine - Mrkos. Kometu původně objevil C. D. Perrine v roce 1896 na Lickově observatoři na Mt. Hamilton v Kalifornii. Poté byla vyhledána A. A. Kopffem v Heidelbergu - Konigstuhlu při návratu v roce 1909 a dále ztracena na šest následujících návratů. A. Mrkos ji nalezl při vizuálním hledání komet s binarem na Lomnickém Štítě 19. 10. 1955. Identifikaci s Perrinovou kometou z roku 1896 provedl L. E. Cunningham. Kometa byla ovšem výrazně jasnější než při pozorováních z roku 1909. Dle propočtu dráhy se jednalo o krátkoperiodickou kometu s oběžnou dobou 6,5 roku. Při dalších dvou návratech v letech 1962 a 1968 byla kometa pozorována jako dosti slabá a poslední pozorování komety byla získána v lednu 1969. Od té doby až dosud 18P/Perrine - Mrkos opět potvrzuje svou pověst naprosto nezodpovědného kometárního tělesa. Po následující tři návraty nebyla totiž pozorována, například v roce 1975 nebyla nalezena na snímcích s dosahem 19 magnitud.

Návrat v roce 1995 byl považován za nejpříznivější od roku 1968 a za příležitost k poslednímu nadějnému pokusu kometu znovunalézt, pokud ještě existuje. Přes snahy více pozorovatelů, včetně autorky článku a jejích kolegů na Hvězdárně Kleť, ovšem 18P/Perrine - Markos potřetí znovuobjevena nebyla a je dosti důvodné podezření, že kometa buď zanikla úplně nebo se její vlastní již neaktivní jádro jeví jako příliš slabé.

Dvanáctého března1956 našel A. Mrkos svou už devátou kometu C/1956 E1 (Mrkos), ovšem ta nejjasnější na něho ještě čekala. Nejjasnější a nejkrásnější tatranskou kometou, a jednou z nejjasnějších komet druhé poloviny našeho století je kometa C/1957 P1 (Mrkos), kterou A. Mrkos nalezl 2. 8. 1957 na Lomnickém Štítě jako difúzní objekt s centrální kondensací, dosahující cca 3 magnitudy a ohonem v délce asi 4 stupňů. Kometu objevilo nezávisle několik pozorovatelů, prvním z nich byl Japonec S. Kuranago 29. 7. 1957 a druhým Američan P. Cherbak 31.7.1957, avšak vzhledem k tomu, že jejich zprávy došly do mezinárodní centrály bohužel později, nese pouze Mrkosovo jméno.

Díky této kometě a kometě Arend - Roland byl rok 1957 rokem dvou krásných jasných komet. Poloha Mrkosovy komety na obloze ani počasí nebylo však tak příznivé pro pozorování jako u jarní komety Arend – Roland, kometa Mrkosova prospěla naopak snad více popularizaci astronomie u nás a mnozí z tehdejších návštěvníků veřejných pozorování na hvězdárnách si obě dodnes pletou. Na archívních snímcích pořízených velkými dalekohledy kometa předvádí ukázkově vyvinutý prachový i plynový chvost.

Jedenáctou Mrkosovou kometou, objevenou opět na Lomnickém Štítě a to 3. 12. 1959, se stala kometa označená C/1959 X1 (Mrkos). Byla jeho posledním tatranským objevem a zároveň uzavřela velmi úspěšnou řadu zdejších kometárních objevů vůbec.

 

(dokončení příště)

Jana Tichá

| Zdroj: http://www.planetky.cz IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
I astronomové budou mít svůj svátek
Ilustrační foto...
Týden s vesmírem 25
Ilustrační foto...
Napínavý příběh se šťastným koncem
Ilustrační foto...
Rosetta u Marsu – fotografie online
Ilustrační foto...
Doba pionýrů skončila, zapomeňte (1. část)
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691