Poslední záběry pořízené americkou sondou Galileo opět naznačují, že by se pod povrchem Jupiterova měsíce Kallistó mohl nalézat poměrně rozsáhlý vodní svět.
Inkriminovaný snímek ukazuje oblast na povrchu Kallisto, která je přesně na opačné straně měsíce jako tzv. pánev Valhalla, představující stopu po velké kolizi s planetkou či jádrem komety v dávné minulosti. Zatímco u těles jako je Merkur nebo třeba Měsíc odborníci v těchto opozičních oblastech nacházejí boulovitý či rozpraskaný povrch, způsobený seismickými vlnami generovanými při dopadu, na Kallistó nic takového není. Vysvětlením může být vrstva tekuté vody, která mohla absorbovat energii sebevražedného tělesa.
Alespoň to tak komentoval doktor David A. Williams z Arizonské státní univerzity. "Ačkoli je ve hře řada neznámých, počítačové modely docela dobře souhlasí s hypotézami starými už celé desetiletí. Na druhou stranu však k definitivnímu výroku o existenci podpovrchového oceánu potřebujeme další pozorování.
"Jednou z indicií jsou měření z Galileova magnetometru, která naznačují, že by se u Európy, Ganymeda a Kallistó měly nacházet vrstvy tekuté vody," dodal Torrence Johnson z Jet Propulsion Laboratory. Snímek oblasti na opačné straně než Valhalla zhotovila dožívající sonda během přeletu 25. května tohoto roku. Oblast je sice pokrytá krátery, chybí zde však charakteristické rýhování a kopcovitý terén.
Kallistó má podobné rozměry jako Merkur. Jeho kůru, pokrytou řadou kráterů, tvoří směs ledu a hornin. Možný oceán se na rozdíl od Európy nachází ve výrazně větší hloubce.

Z pohledu odborníka se však jedná o geologicky mrtvé těleso. Nejsou zde totiž vůbec žádné stopy po vulkanické aktivitě či pohybu tektonických desek, které v případě zbylých tří velkých Jupiterových měsíců vymazaly většinu, ne-li všechny krátery. Pánev Valhalla tak může být stará i několik miliard roků.
Oceán pod ledovým krunýřem Európy u Jupiteru bereme jako nevyvratitelný fakt. Dokonce se tu a tam spekuluje o formách primitivního života. Ve skutečnosti jsou všechna pozorování jenom indicie, které přítomnost takové struktury pouze naznačují. Žádný přímý důkaz o rozsáhlých vodních vrstvách totiž nemáme a zdá se, že jen tak ani mít nebudeme. To je případ i Kallistó.