Používání sousloví astronomická čísla nebo astronomické částky má asi své logické odůvodnění, přestože zvláště druhý ustálený výraz mohou především tuzemští astronomové s jistotou považovat za sousloví s dávno posunutým respektive přeneseným významem. Během svého života se s takto označitelnou finanční částkou patrně osobně neseznámí.
Co takhle celou věc trošku "převrátit na ruby" a podívat se po astronomických motivech použitých na platných bankovkách a mincích různých zemí. Možná budete překvapeni, ale bude toho na "volný seriál".
Asi bych musel sestrojit značně obří "oslí mosty", abych ukázal souvislost motivu letících labutí na finské bankovce a souhvězdí Labutě. Ještě hůře by patrně dopadla taková snaha v případě slunečnice a Slunce na bankovce nizozemské. Ale v případě španělských platidel už to tak přitažené za vlasy nebude. Na bankovce s nominální hodnotou 5000 peset s portrétem Kryštofa Kolumba je totiž na druhé straně vyobrazena armilární sféra.
V knize Vesmír napsal Zdeněk Horský o tomto historickém astronomickém přístroji následující: "Přístrojem, který se stal přímo symbolem astronomie, byla armilární sféra. Bývala sestrojována i jako pozorovací přístroj, a to ve starověku Ptolemaiem (u něho se však jmenovala astrolabium). V 16. století ji znovu v tomto smyslu oživil Tycho Brahe, ale v evropské astronomii se již neujala. Sloužila především k znázornění pohybu nebe a poloh význačných kružnic. Jméno armilární sféra pochází od latinského slova armilla, což je náramek. Vystihuje tak podstatu přístroje: sféra znázorňující oblohu není úplná, je pouze naznačena několika prstenci. Zpravidla šlo o aspoň dvě takové prstencové sféry v sobě. Přístroj sloužil především demonstraci, jeho největší předností bylo, že umožňoval současně vidět "zevnitř" i "zevně". Tak byl důležitým prostředníkem mezi hvězdným glóbem a obrazem souhvězdí. Na hvězdnou oblohu se totiž díváme "zevnitř", tedy při pohledu zevně bychom museli vidět zrcadlový obraz souhvězdí, a tak je také všechny staré glóby kreslily. Teprve zcela nová doba dává na vypouklou plochu hvězdného glóbu to, co fakticky vidíme na vnitřní vyduté ploše, a strpí, že souřadnice na takovém glóbu postupují v opačném směru než ve skutečnosti. Armilární sféra umožňovala zároveň obojí pohled. Poučovala zejména o vzájemné poloze rovníku a ekliptiky, obratnících, polárních kruzích a kolurech, dále o horizontu, zenitu a nadiru. Pomocí armilární sféry bylo možno řešit úlohy sférické astronomie podobně jako astrolábem. Zpravidla bývala armilární sféra doplňkem dvojice glóbů, zemského a hvězdného."
