Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Slet astronautů - nálady, dojmy a upomínky

Vzácná návštěva očima Jiřího Grygara, přímo z epicentra veškerých událostí.

Generální štáb
Není patrně tajemstvím, že jsem se pokoušel o slet astronautů od roku 1995 prostřednictvím různých dle mého soudu vhodných institucí, ale nevedlo to nikam. Až v roce 1999 jsem se na jedné autogramiádě sešel s plk. dr. Jaroslavem Sýkorou a plk. ing. Oldřichem Pelčákem a svěřil jsem se jim se svou marnou touhou. Ti mi pak zprostředkovali kontakt s náčelníkem generálního štábu generálporučíkem ing. Jiřím Šedivým a tomu se ta myšlenka natolik zalíbila, že řekl, že astronauty skutečně pozve.

Byl jsem příjemně překvapen, když v poměrně krátké době jsem byl pozván na generální štáb k "prvnímu nástřelu", jak tomu vojáci ve své hantýrce říkají.

Tak jsem se seznámil s řadou vysokých důstojníků generálního štábu a musím říci, že jsem popravdě zíral. Byli to vesměs velmi mladí důstojníci s odbornou erudicí, jazykovými znalostmi a velmi srdečným a lidským přístupem k problémům, které se v souvislosti s tak velkou návštěvou nutně vyskytnou. Ihned jsme našli společnou řeč a návštěva astronautů českého původu začala dostávat rychle docela konkrétní obrysy.

Ilustrační foto...

Vypadalo to opravdu nadějně; termín byl určen na konec října 2000 a už jsem se začal těšit, když přišla nečekaná zpráva o tom, že si Eugene Cernan natrhl achillovku. Dost na poslední chvíli se proto program musel z gruntu předělat a jak si mnozí vzpomenou, přiletěl jen James Lovell a jeho protějšek Vladimír Remek.

S odstupem doby se mi zdá, že to byla vlastně výhoda, neboť i tak to byla epochální událost, podtržená shodou okolností, že těsně před návštěvou přišel do našich kin film Apollo 13. Jim Lovell při setkání s veřejností všechny okouzlil svou nehranou srdečností a skromností. Jak známo, příběh záchrany kosmické výpravy Apolla 13 se dnes vyučuje jako příklad krizového managmentu a Lovell prokázal tak skvělou pohotovost a chladnokrevnost, že tuto výpravu lze považovat za nejúspěšnější neúspěch světové kosmonautiky.

Kromě toho se dle mého soudu podařilo rehabilitovat v očích široké veřejnosti kosmonauta Vladimíra Remka, který byl předtím mnohými lidmi vnímám jako propagandistický panák a málokdo uměl ocenit jeho profesionální a lidské kvality.

Po skončení návštěvy jsem si uvědomil, že to byla jedinečná výhoda, že se celé akce ujala právě armáda, a ne ty civilní složky, na něž jsem původně spoléhal. Zajištění dobré pohody vzácných návštěvníků, oficialit, ale i dopravy a ochrany obou osobností, bylo tak hladké a samozřejmé právě proto, že se celé akce ujali schopní a iniciativní důstojníci z omlazeného generálního štábu. Mám-li jmenovat jedno jméno, pak to byl bezpochyby plk. ing. Vlastimil Čadílek.

Ilustrační foto...

Oldřich Pelčák
Jeho příběh je dostatečně známý; dostal se do nejužšího výběru spolu s Vladimírem Remkem, ale nakonec zůstal jako náhradník na zemi. Podílel se na zajištění letu svého šťastnějšího kolegy, ale vyhlídka, že by se jeho speciální přípravy někdy využilo, byla mizivá. Nevyrovnával se s tím lehko, a předešlý režim mu to ani nijak neusnadňoval. Je zcela jistě osobní zásluhou gen. Šedivého, že se mu v těchto letech dostalo plného zadostiučinění, a z reakcí publika na besedách v Brně i Praze jsem nabyl dojmu, že to teď všichni konečně docenili.

Oldřich Pelčák pochází z východní Moravy a je to znát na jeho bodrém vystupování; nikdy nezapomenu, jak se ve Vlčnově ujal porcování uzeného pro celou společnost a jak svým zvučným hlasem doplňoval vystoupení cimbálovky.

Vladimír Remek
Byl prvním členem mezinárodní posádky v kosmonautice, což letos v Praze v Planetáriu připomněl jiný kosmický veterán (odborník na kosmickou tříšť a kosmické právo) doc. RNDr. Luboš Perek, Dr. h.c. MU, když mu předával knihu, vydanou oddělením pro kosmický prostor při OSN. Pamětníci však stále v sobě nosí divný dojem, když při komunikaci za letu hledal slova a zajíkal se. Málokdo ví, že Remek prodělal celý výcvik v ruštině a nikoho nenapadlo, že když bude z oběžné dráhy mluvit česky, bude mít obtíže s hledáním českých ekvivalentů pro zařízení na palubě. To mu navíc zkomplikovali jeho kolegové na palubě. Když si všimli, že Remek váhá, polohlasem mu našeptávali příslušné termíny - přirozeně v ruštině!

Remek se sešel poprvé s E. Cernanem při jeho soukromé návštěvě ČR v roce 1994 a tehdy jsem se zájmem pozoroval, jak si ho Cernan od první chvíle považoval. Prostě se sešli dva profesionálové, kterým navíc v žilách shodně koluje československá krev: Remkova maminka se narodila v Českých Budějovicích jen pár desítek kilometrů od Bernartic a Nuzic, kde se pro změnu narodil Cernanův český dědeček a babička. Remkův otec je rodák ze Žiliny, což je opravdu co by kamenem dohodil do Vysoké nad Kysucou, odkud pocházel Cernanův slovenský dědeček a babička...

Také Remek prožil po návratu z vesmíru hořké chvíle. Nejprve opravdu sloužil jako propagandistický trumf, pak si s ním armáda očividně nevěděla rady a tak nakonec skončil jako ředitel Muzea letectví a kosmonautiky a po převratu raději odešel do civilu. Dnes pracuje pro firmu ČZ Strakonice v Moskvě a zdá se, že tato práce mu bezvadně sedí. Remek má naprosto přesný smysl pro humor, pamatuje si a vypráví úžasné vtipy a glosuje dění s pozoruhodným smyslem pro pointy. O svých lidských kvalitách nás znovu přesvědčil svým chováním po havárii vrtulníku. A nakonec malá perlička: zájem o kosmonautiku se u něj projevil v době, kdy navštěvoval astronomický kroužek Hvězdárny v Brně na Kraví hoře, kam ho přivedl jeho spolužák Čestmír Grégr.

Ilustrační foto...

John Blaha
John Blaha patří mezi nejzkušenější piloty amerických raketoplánů a kromě toho letěl i na Miru, takže na své vizitce má napsáno: astronaut/cosmonaut. V ČR byl poprvé v roce 1998 na pozvání ředitele Astronomického ústavu při oslavách 100. výročí založení ondřejovské observatoře. Mluví neobyčejně pomalu a každé slovo proto sedí jako vysoustružené; je to zážitek ho poslouchat.

Jelikož je plukovníkem letectva (USAF), zatímco Cernan námořním kapitánem (US Navy), což je ovšem hodnostně ekvivalentní leteckému plukovníku, tak se oba během návštěvy nepřetržitě pošťuchovali, v čemž byl Cernan útočnější a Blaha defenzívnější, ale ta defenzíva byla vždy velmi přesná! Je zřejmé, že oba pociťují vzájemný respekt, ale i očividnou radost ze společných rodových kořenů v Čechách.

Blaha mne nejvíce zaujal svým vyprávěním o tom, jak v San Antoniu v Texasu, kde dlouhá léta bydlí, zřídil nadaci, která provozuje Kosmické výukové centrum pro školní mládež. Zřízení centra zabezpečila nadace, zatímco provoz hradí příspěvky škol, které mohou Centrum navštěvovat na základě objednávek. Centrum poskytne učitelům školy potřebnou instruktáž a návštěva probíhá tak, že celá školní třída stráví v Centru půl dne, kdy se děti rozdělí do "řídícího střediska" a "kosmické lodi" a komunikují mezi sebou elektronicky. Komunikaci řídí učitel, oblečený do kosmického skafandru, a to tak, že se přitom děti nenásilně seznamují s poznatky matematiky, fyziky, chemie, biologie a geologie.

Program je svou úrovní určen pro 12leté děti, jelikož je z psychologie známo, že právě v tom věku se děti fakticky rozhodují o své budoucí profesní dráze a mají k tomu již potřebné mentální schopnosti. Po vzoru tohoto Centra vznikla obdobná zařízení již ve více než 40 městech v USA a ohlas mezi žáky i jejich rodiči je úžasný. Po takové návštěvě prý děti dlouho nemluví o ničem jiném. Blaha mi říkal, že na tento projekt je vskutku pyšný.

Ilustrační foto...

Eugene Cernan
Vzpomínám na první návštěvu slavného astronauta v někdejším Československu. Jelikož oficiální místa o setkání s ním nestála, zásluhou doc. Perka, jenž byl v té době ředitelem Astronomického ústavu ČSAV, se podařilo napůl uzavřené setkání s Cernanem v Ondřejově v říjnu 1974. Myslím, že se do něho tehdy zamilovalo téměř veškeré ženské osazenstvo observatoře, ale že to je daleko lepší idol než různí ti zpěváčci, herci či sportovci.

Pro mne to bylo rozhodně zjevení bezmála mimozemšťana až do chvíle, kdy jsem měl možnost s ním hovořit mezi čtyřma očima, a to jsem pak na něm teprve mohl oči nechat. Precizně formulující, bystře vnímající nenormalitu našeho tehdejšího života, jedním slovem paráda.

Podruhé se Cernan dostal do republiky až po převratu, bohužel již ve chvíli, kdy se Československo rozpadlo. Cernan byl oficiálně pozván vládou SR, ale sám se postaral o to, aby při té příležitosti mohl neoficiálně navštívit také Českou republiku. Při organizaci jeho návštěvy sehrál klíčovou roli tehdejší ředitel Astronomického ústavu AV ČR RNDr. Ladislav Sehnal, jenž to celé báječně zařídil. Cernan u nás pobýval společně se svou sestrou Dolores a dcerou Tracy a kromě návštěvy Prahy a Ondřejova se mohl podívat i do Bernartic a Nuzic, což ho velmi hluboce oslovilo. Je až nezvyklé vidět, jak si tak slavný člověk váží kořenů, z nichž jeho rod vyšel; byla to doslova meditace.

Nynější oficiální návštěvu zahájil Cernan ve velkém stylu. Od roku 1994 prakticky nezestárl, elegán a gentleman každým coulem: "I am a military man, you know", připomněl po havárii vrtulníku, když jsem ho navštívil ve vojenské nemocnici. Je znát, že umí vystupovat před libovolnou veřejností, od presidenta po kolemjdoucí, kteří ho poznali, ale není to taková ta poněkud teatrální americká srdečnost; mám silný dojem, že ty československé kořeny jsou opravdu hluboko v jeho genech.

Ilustrační foto...

Havárie vrtulníku
Nechtěl jsem věřit svým očím, když jsem si v nedělním odpoledni přečetl v teletextu, že vrtulník s astronauty havaroval u Milevska. Vždyť před pouhými dvěma hodinami jsme se loučili po obědě v restauraci Na Nebozízku s tím, že se opět večer sejdeme na recepci ke státnímu svátku na pražském Hradě. Postupně jsem se dozvídal, jak jsou na tom jednotliví účastníci letu, a že chválabohu astronauti jsou relativně v pořádku.

Při sledování večerní ceremonie na Hradě v televizi jsem se dozvěděl o statečnosti podpraporčíka Jaroslava Šelonga a následující den se mi podařilo proniknout alespoň k Cernanovi a jeho asistentovi Patrikovi Buteux (je to Holanďan, pracující ve Francii pro švýcarskou hodinářskou firmu). Oba byli v překvapivě dobré psychické kondici, i když naražená žebra a obratle evidentně řádně bolela.

Tak jsem se dozvěděl, že navzdory havárii si Cernan přál účastnit se týž večer ceremonielu na Hradě, neboť se mimořádně těšil na první setkání s prezidentem Havlem. To se však nakonec odehrálo zcela neformálně právě ve střešovické nemocnici před prezidentovou "povolenou vycházkou" na Hrad. Z toho měl Cernan největší radost.

Cernan mi také vyprávěl o statečnosti svého asistenta, který odmítl opustit kabinu vrtulníku, dokud nebyla vyproštěna kpt. Cvanová, která byla v bezvědomí, a o níž se do té chvíle pečlivě staral. Přitom v té době byly všude v kabině cítit výpary leteckého petroleje, takže každým okamžikem hrozilo nebezpečí výbuchu.

Z vyprávění obou pak bylo zřejmé, že se posádka vrtulníku i vojenský policista v civilu Jaroslav Šelong chovali profesionálně a osvědčili duchapřítomnost i statečnost ve velmi těžkých chvílích po nárazu vrtulníku. Nebýt velmi těžkého zranění letušky dalo by se hovořit doslova o zázračné záchraně. Cernan pak při všech rozhovorech s vojáky i novináři opakovaně zdůrazňoval, že můžeme být na všechny vojenské příslušníky doprovodu hrdi. Bylo též velkým zážitkem sledovat, jak Cernan referoval o průběhu havárie odborníkům. Pečlivě rozlišoval objektivní fakta, za nimiž mohl stát a subjektivní dojmy či domněnky, které ho napadaly, a šel přitom do velkých podrobností ve snaze poskytnout co nejvěrohodnější informace. Navzdory nebezpečí, v němž se ocitl, jeho mozek pracoval jako počítač.

Ostatně téhož jsem si pak všiml i u Vladimíra Remka -- oba zkušení piloti zkrátka ukázali kvality, pro něž byli ostatně vybráni mezi kosmonauty. Také další účastníci havárie mi říkali, jak byli sami udiveni tím, že navzdory pudu sebezáchovy se po dopadu ihned zajímali, jak se daří ostatním a snažili se jim lze pomoci.

Ilustrační foto...

Sdělovací prostředky
To je patrně nejsmutnější kapitolka mých vzpomínek. Začalo to už v Brně, kdy pořadatelé dali novinářům možnost, aby se ptali astronautů dříve, než začne beseda s obecenstvem. Neuvěřitelné ostýchavé váhání, plytké otázky -- to mne doslova zvedalo ze židle. Nejinak tomu bylo v Praze v Planetáriu v neděli ráno -- na tiskovou besedu přišlo velmi málo novinářů. Beseda se nakonec zúžila na otázku, co říkají američtí astronauti atentátům z 11. září.

Teprve havárie vrtulníku způsobila, že se novináři rázem probudili a až od té chvíle měla návštěva astronautů velkou publicitu. Velmi mne však rozhořčil způsob, jimž o celé záležitosti referovali. Nejprve zcela bez důkazu začali vyčítat armádě, že vrtulník havaroval. Pak se snažili za každou cenu zpochybnit hrdinství vyznamenaného Jaroslava Šelonga, který mi vyprávěl, jak tím trpěla jeho rodina, která musela vyslechnout sprosté urážky a nejapné řeči sousedů či spolužáků. Následovala snaha očernit pilota, že údajně udělal chybu, opět bez jakéhokoliv důkazu.

Při tom všem byly zprávy novinářů plné faktických chyb, což jsem si mohl v tomto případě snadno ověřit. Jenom se tiše táži, jak to asi vypadá v těch případech, kde takovou možnost nemám. Na pomyslné stupnici nevěrohodnosti a zlé vůle se nejhůře projevila TV Nova a dále téměř všechny deníky včetně celostátních. Relativně nejlépe se choval veřejnoprávní rozhlas, ale i ten začal návštěvu pořádně vnímat až po havárii.

Poučení, které z toho plyne, je otřesné. Navzdory svobodě slova, tisku, projevu atd. je v naší zemi velmi obtížné získat objektivní, vyvážené a pravdivé informace. Myslím, že bychom se podle toho měli zařídit. Nikdo nás přece nenutí, abych si kupovali určité noviny, sledovali určité TV stanice nebo poslouchali určité rozhlasové stanice.

Jiří Grygar

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Týden s Vesmírem 33
Ilustrační foto...
Intimní setkání
Ilustrační foto...
Střídání dne a „noci“ na Kraví hoře v Br
Ilustrační foto...
Noční obloha nejen pro hvězdáře III.
Ilustrační foto...
Cassini poslala pohlednici z Jupiteru
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691