Jak jsem (konečně) viděl polární záři

Již mnohokrát jsem držel hlídku u počítače od večera do pozdních ranních hodin v naději, že se i v Praze nakonec roztáhne a já uvidím ten skvělý jev polární záře. Smůla tomu vždy chtěla, že mi nezbylo, než trpělivě přijímat emailové zprávy o jejím spatření v nejrůznějších místech České republiky a jen smutně vyhlížet mraky v tlusté oblačnosti.

Ani tentokrát jsem nechtěl vůbec nic nechat náhodě. Proto jsem krátce před půlnocí zasedl k počítači, nalistoval stránku z on-line ciferníky kosmického počasí a hlídal a hlídal... Kolem půl jedné jsem si všiml, že spadl datový tok z družice ACE. Ještě chvíli jsem jen tak bezvýsledně klikal a pak po poradě s dalšími indexy se rozhodl, že půjdu přeci jenom už spát, totálně unavený po celodenní práci na praktikách z fyziky.

Bylo půl páté našeho času, když jsem se samovolně probudil. Vylezl jsem z postele a přeci jen pro jistotu vyhlédl z okna. Rozespalým okem jsem si všiml červeného oblaku na blokem B našich kolejí, ale nevěnoval jsem tomu příliš pozornost. Nastartoval jsem XWindows a na počítači opět nalistoval on-line ciferníky. Datový tok z ACE stále ještě nefungoval, ale ukazatel geomagnetické aktivity byl nadoraz v červeném.

"Už jim to zase nefunguje," ušklíbl jsem se a rázem mi svitlo. Rychle jsem pohlédl znovu z okna a došlo mi, že to, na co se dívám, není vůbec nic jiného, než obrovský krvavě červený mrak aurory v souhvězdí Ještěrky. Všiml jsem si kontrastu barev polární záře a toho, co způsobuje velkoměsto. Již nikdy neřeknu, že sodíkové lampy způsobují červené odlesky na mracích. Aurora je červená, sodíkové odlesky jsou něco mezi žlutou, a oranžovou. Bylo 4:25.

Pak už to šlo všechno ráz na ráz. Kochal jsem se asi tak dvě minuty, než jsem vzbudil svoji dívku, která v rozespalosti také netušila, co se děje (její pohled na celou událost následuje v dalším příspěvku -- pozn. redakce). Jeden pohled z okna a upalovali jsme do chodby dvacátého patra, z níž je nejlepší výhled nad severní obzor. Pohled z okna nad severozápadní obzor se s severním panoramatem Prahy vůbec nedá srovnat. Celý severní obzor byl v krvavé mlze.

Začal jsem obvolávat známé, ale kreditu je zoufale málo. Spousta z nich má vypnutý mobil, takže o tu nádheru zřejmě přijdou. Nejdříve Jirku Duška, který mi o pět minut volal zpět, že je potřeba poslat IAN alert a jestli ho můžu poslat. Oblak v Andromedě mezitím mírně zeslábl.

Letím zpátky dolů k počítači a posílám alert a dávám poslední zprávu na WAPO a budím spolubydlícího. A opět nahoru, u výtahu jsem se srazil se svou Janou, naprosto u vytržení, že se jí přímo před očima rozzářil mohutný oblak tam, kde by mělo být souhvězdí Kefea.

4:56 -- Přesně nad severním obzorem jasně svítí červené světlo. Dynamicky se mění. Je to naprosto fantastické, s Janou nevíme, co říci. Je to nádhera.

4:59 -- Rudo je nad celým severem. Aurora hoří do výšky asi 30 stupňů v šířce kolem 70 stupňů kolem severu. Záře má tři výrazné proudy -- jeden v Ještěrce, druhý v Kefeovi a třetí v Drakovi.

5:00 -- Proud v Kefeovi opět zesílil a stal se nejvýraznějším světlem na obloze.

5:06 -- Výrazné zeslabení aurorální aktivity, polární záře se stává snadno přehlédnutelnou.

5:10 -- Další pokles jasu, na jasu přidal pouze mrak v Ještěrce.

5:15 -- Zesílily krvavé fleky v Kefeovi a Drakovi. Nádhera se zřejmě blíží konci, nad městem začíná stoupat smog (že by Praha začala vstávat a vytahovat dopravní prostředky?)

5:27 -- Městský marast dosáhl do 20 stupňů nad obzor, vytvořila se slabá oblačnost a záře přestává být pozorovatelnou. Pomalu začíná svítat.

A my pomalu odcházíme spát. Ještě několik zpráv na WAPO, krátký rozhovor se šťastným Lukášem Králem a jdu spát. Doufám, že se mi ty jedinečné zážitky nevykouří z hlavy.

Aktivita je ještě teď, v době oběda, značně vysoká. A tak doufáme, že dneska se opět vyjasní, protože s "jídlem roste chuť" (jak to komentovala moje dívka, když jsem v šest ráno spokojeně usínali).