Pokud z nějakého kosmodromu odstartuje raketa s umělou družicí na palubě, přejí si její tvůrci většinou co nejdelší pobyt na oběžné dráze. Minulý měsíc ovšem NASA do vesmíru vypustila satelit, jehož hlavním úkolem je pekelný zánik při ohnivém průletu zemskou atmosférou. Bez naděje na záchranu, bez slitování...
Sebevražedný satelit se jmenuje Starshine -- to podle kultovní písně ze slavného muzikálu Vlasy -- a má podobu "obyčejné" stokilogramové koule o průměru zhruba jeden metr. Na povrchu je namontováno asi tisíc pět set hliníkových zrcátek, na jejichž výrobě se podílelo 40 tisíc studentů z celého světa. Navíc se zde ukrývá i 31 laserových odražečů a sedm slunečních článků napájejících palubní vysílač. Na oběžnou dráhu ve výšce 470 kilometrů se sonda dostala prostřednictvím rakety Athena z nového amerického kosmodromu na aljašském ostrovu Kodiak.
"Starshine 3 je výprava určená ke studiu vnějších vrstev zemské atmosféry a jejich vlivu na prolétající umělé družice," charakterizoval v kostce úkol sondy profesor Gil Moore. Navíc jde o unikátní projekt, ve kterém se snoubí skutečný vědecký výzkum se vzdělávacími aktivitami. "Projekt Starshine představuje konsorcium dobrovolníků -- z univerzit, vládních agentur, soukromých společností, vedené Americkou námořní výzkumnou laboratoří (US Naval Research Laboratory) a Kosmickým grantovým programem (Space Grant Program)," dodal. V první fázi se studenti podíleli na stavbě satelitu. Nyní je jejich úkolem monitorovat pohyb Starshine 3 na obloze a sledovat, jak se pomalu vrací zpět k zemi.
Za jejím návrat samozřejmě může zemská atmosféra: sahá to do výše několika tisíc kilometrů a brzdí zde všechny prolétající tělesa. Nevěříte? V oblasti, kde se momentálně pohybuje Starshine 3, je hustota vzdušného obalu trilionkrát menší než u hladiny moře -- přesto se oběžná dráha nového satelitu při každém obletu Země sníží o několik metrů.
Každá částice, která se na první pohled pohybuje na oběžné dráze ve vakuu, totiž naráží na jednotlivé atomy a molekuly, brzdí se a po spirále klesá k zemi. Proto mají satelity k dispozici korekční motory, které jejich dráhu jednou za čas opraví. Jinak by předměty ve výši několika set kilometrů sestoupily spadly během několika desetiletí, ty vzdálenější za několik staletí. A jakmile se jakákoli družice dostane pod hranici dvě stě kilometrů, ocitne se v natolik hustém prostředí, že se rychle zahřeje a při pádu na povrch doslova a do písmene shoří.
"Starshine 3 bude pomalu klesat zhruba čtyři následující roky," popsal budoucnost Gil Moore. Tak, jak se bude nořit do stálé hlubších oblastí, bude se její pád zrychlovat. Přesné datum však zjistíme s předstihem jenom několika dní. Na vinně je opět atmosféra. Hustota vnějších vrstev totiž výrazně ovlivňuje sluneční aktivita. Při silných erupcích se může až skokově zvýšit, čímž dezintegraci výrazně urychlí.
"Dnes máme k dispozici jenom několik málo měření hustoty vnějších vrstev atmosféry. Proto je Starsihne 3 natolik důležitá," popsala její vědecký smysl Judith Lean z Naval Research Laboratory ve Washingtonu. "Tvar satelitu umožňuje odhadnout balistické koeficienty s dostatečnou jistotou. Monitorování pohybu Starshine na oběžné dráze tak ve výsledku umožní spočítat, hustotu plynu, který ji brzdí."
Jak už napovídá označení, byly i jiné Starshine. První mise tohoto druhu začala na palubě amerického raketoplánu Discovery v červnu 1999. V zemské atmosféře přitom shořela o osm měsíců později. Dvojka se teprve na odlet chystá, ve výrobě je i čtyřka a pětka. Cílem je totiž "pokrýt" celý jedenáctiletý sluneční cyklus.
Ve všech případech přitom sehráli a samozřejmě ještě sehrají důležitou roli dobrovolníci z celého světa. K přesnému definování dráhy satelitu totiž Gil Moore a jeho spolupracovníci potřebují alespoň osm set pozorování jejího přeletu za den. "Všechny studenty, učitele a ostatní pozorovatele oblohy vyzýváme, aby vyrazili pod oblohu a sledovali pohyb Starshine 3 mezi hvězdami. Způsob jak ho monitorovat a zaznamenávat je přitom velmi jednoduchý. Pro každého. Je to velký vědecký projekt a my doufáme, že se k nám přidá řada školáků." Informace "jak na to", včetně přihlášky najdete na adrese http://www.azinet.com/starshine/. Na jejím sledování se přitom mohou podílet i radioamatéři!
Nuže, jak vlastně experimentální satelit vypadá? Hovoří opět Gil Moore: "Starshine 3 se jeví jako hvězda první velikosti, která se pomalu pohybuje mezi hvězdami. Jelikož se zároveň otáčí, mohou ji při vhodné konstelaci každých několik sekund doprovázet jasné záblesky." Přelety vám spočítají na známé adrese http://www.heavens-above.com/. Good Morning, Starshine!
