Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Astronomické vzdělávání v elektronickém věku

Část habilitační přednášky, přednesené 23. února 2000 na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Ilustrační foto...První okruh problémů, o němž dnes budu hovořit, souhrnně označím slovy: astronomické vzdělávání pro školáky. Mám tím na mysli nejen výuku astronomie v rámci školního vyučování, ale -- a v mém případě zejména -- výuku astronomie v planetáriích, kterou absolvují žáci (většinou celé třídy) se svými pedagogy v rámci školní výuky. Tomuto způsobu astronomického vzdělávání se podrobují všichni žáci či studenti, není tu výběr podle zájmů, zde musíme uspokojit široké spektrum zájmů a očekávání žáků.

Všichni víme či alespoň tušíme, že astronomie má mezi přírodními vědami dost výjimečné postavení. I zcela racionální astronomické informace často silně působí na city člověka, vzrušují ho; astronomie má zcela nepochybně vydatný emotivní náboj. Snad každého normálního člověka -- bez ohledu na věk -- pobyt pod oblohou plnou hvězd či pohled na kosmické objekty, ať již přímý či zprostředkovaný, zaujme natolik, že je ochoten alespoň pro tento okamžik opustit běžné stereotypy svého života a uvažovat o věcech, které se týkají obecných záležitostí našeho světa, postavení člověka v něm, jeho šance přežít... Astronomický výzkum je výjimečně inspirativní, poněvadž je úzce spjat s mnohými základními problémy lidské existence.

Kosmické objekty může každý z nás poměrně snadno pozorovat, často i bez jakýchkoli přístrojů, a na základě těchto vlastních pozorování je pak schopen odvozovat rozmanitá pravidla a zákonitosti.

V neposlední řadě je astronomie příkladem vědního oboru, jenž těsně souvisí s mnoha dalšími obory, ba dokonce je průsečíkem řady vědních disciplín. Stěží najdeme lepší příklad, na němž bychom mohli demonstrovat jednotu přírody a z toho vyplývající nezbytnost rozvíjení mezioborových vztahů.

Pro tyto vlastnosti zcela jistě výuka astronomie do škol patří. Na tom se jistě v obecné rovině shodnu s každým pedagogem -- neznám případ, že by to někdo zpochybňoval. Spory mohou vzniknout jen při diskusích o způsobu, jakým se s požadavkem výuky astronomických poznatků vyrovnáme. Ortodoxní stoupenci astronomické výuky na školách požadují, aby astronomii byl vyhrazen samostatný předmět, nebo alespoň dost značná část nějakého již existujícího předmětu, nejčastěji fyziky.

Myslím si, že snaha o astronomickou výuku formou samostatného předmětu či velkých bloků v jiných předmětech je nereálná, už proto, že žijeme v elektronickém věku. O slovo se hlásí mnohé moderní technologie a -- nestranně posuzováno -- školská výuka informatiky či genetiky si vždy získá více vlivných příznivců než školská výuka astronomie. Je to zcela pochopitelné. Když budeme usilovat o prezentaci astronomie jako uceleného vědního oboru, neuspějeme. Žáky nelze sytit stále novými a novými poznatky.

Domnívám se, že i v této situaci existuje řešení, dokonce velmi účinné řešení, byť selektivní. Stručně řečeno:

Astronomie má své místo ve školní výuce ve všech věkových kategoriích, nejen v některých. Vybrané celky astronomického učiva musí být rozesety ve všech ročnících základní a střední školy (a v různých předmětech, ovšemže). Výuka astronomie bude mít v řadě případů charakter fakultativní, o zařazení do školní výuky a o intenzitě výuky by měl rozhodovat především učitel.

V našem konkrétním případě astronomické výuky existují tři způsoby, jak se astronomie může včlenit do školního vyučování.

  1. Žáci by měli poznat a umět vysvětlit (na úrovni přiměřené věku) všechny astronomické jevy, pozorovatelné pouhýma očima. Namátkou jmenujme pohyb Měsíce, Slunce a planet po obloze a hvězdné obloze, pozorovatelnost určitých hvězd či souhvězdí během roku, kdy lze vidět umělé družice Země... Měli bychom dosáhnout toho, aby dnešní školáci, když se podívají na hvězdné nebe, na něm rozpoznali vše, čeho si všiml už kdejaký středověký kluk, a aby -- na rozdíl od něj -- dokázali vysvětlit, proč tomu tak je. Argument ve prospěch uvedené teze je zřejmý: člověk je nedílnou součástí přírody. Tento pocit se musí ve školácích neustále dotvářet. "Přírodou" myslím ovšem nejen svět bezprostředně nás obklopující (tj. zejména biosféru), ale i svět mimo Zemi.
  2. Při výuce v řadě předmětů nejednou nastane situace, kdy je učivo vhodné vysvětlit příkladem z astronomie. Zvolíme-li i my tento postup, budeme častokrát sledovat též historický postup, protože astronomické poznatky patřily mnohdy mezi první, jež mělo lidstvo k dispozici. Zvolíme-li astronomický příklad i v "neastronomickém předmětu", využijeme tak zejména silný emotivní náboj, který v sobě astronomie skrývá. Je to zcela přirozené a legitimní, protože astronomie je svého druhu "vstupní branou" do světa dalších, ne tak přitažlivých exaktních věd. Vhodných příkladů z astronomie je jistě velké množství. V některých předmětech je spojení s astronomií dosti těsné a evidentní (fyzika), v jiných volnější (zeměpis, biologie, chemie), existuje však víceméně ve všech přírodovědných oborech (i v předmětech dalších).
  3. Každý žák či student si někdy klade alespoň některé z tzv. základních (či věčných) otázek. Takto můžeme označit otázky, jež se dotýkají samotného bytí člověka. Souvisejí s původem světa, ve kterém člověk žije, s jeho budoucností, s postavením člověka v tomto světě. Ve školní výuce se těmto otázkám nemůžeme vyhýbat a odpovědi na položené otázky nelze odkládat "na pozdější dobu". Na úrovni přiměřené věku je třeba vždy na ně odpovědět. Přitom nelze zatajovat, že v řadě případů jsou znalosti lidstva jen nevelké a výrazně se proměňují s rozvojem vědy.
Naznačený způsob včlenění astronomických poznatků do školní výuky je přirozený. Není to požadavek pouhého hromadění dalších fakt v myslích žáků a studentů, jež by nenavazovala na jiné poznatky, získané během školní výuky. Domnívám se, že jakkoli jsou jiná astronomická témata důležitá pro rozvoj soudobé astronomie, nepatří do školní výuky určené pro většinu mladé populace právě proto, že počet informací sdělovaných žákům nelze bez omezení zvyšovat. V tomto systému vlastně "izolované" informace nejsou: buďto vysvětlujeme jevy přímo očima pozorovatelné, nebo odpovídáme na přirozeně kladené otázky žáků, nebo astronomii používáme z motivačních důvodů.

Je zřejmé, že při takovém pojetí budou existovat rozdíly v hloubce astronomického vzdělání u žáků různých škol. Záleží přece na učiteli, preferuje-li příklady z astronomie nebo třeba z medicíny. Úloha vysokoškolských učitelů je jasná: musí motivovat co nejvíce budoucích učitelů všeho druhu, musí je nadchnout pro astronomii; ale také -- musí být pro ně připraven dostatek snadno použitelných podkladů. Mám pocit, že třeba kniha "Záludné otázky z astronomie", nebo multimediální projekt ASTRO 2001 mezi ně patří.Ve výuce astronomie hrají zvláštní roli planetária. Mohu dokonce předpokládat, že jejich role je nezastupitelná. Po obsahové stránce nemůže být výukový pořad pojat zcela stejně jako například populárně vědecké dílo. Není možné -- vyjádřeno jedinou větou -- "popisovat vývoj vesmíru od velkého třesku až po současnost", nebo "seznamovat se postupně s kosmickými tělesy, jež jsou od nás ve vesmíru dál a dál" (nebo naopak "letět ze vzdáleného vesmíru směrem k Zemi"). Tato scénáristická schémata, ačkoli jsou hojně používaná nejen v populárně vědecké astronomické literatuře, ale i v mnohých pořadech v planetáriích, se pro výukové účely nehodí, neboť neodpovídají způsobu, jakým běžně získáváme základní poznatky o živé i neživé přírodě.

Mám-li obecně formulovat způsob, jakým si přirozeně a logicky takové poznatky osvojujeme, shrnu postup do těchto několika vět:

Světa kolem sebe se zmocňujeme tím, že jej nejdříve vnímáme svými smysly. Vjemy si uvědomujeme, hodnotíme, srovnáváme. Kde naše lidské smysly již nestačí, vypomohou přístroje. Zajímá nás pak, co pozorujeme a měříme, jaké jsou kvalitativní a kvantitativní vlastnosti okolního světa. Sledujeme jedince tohoto světa a studujeme vlastnosti systémů, které jedinci vytvářejí. Konečně nás zajímají také globální vlastnosti studovaného světa a náš vztah k němu.

Postup, který jsem nyní uvedl, přímo staví na naší osobní zkušenosti, a to je zcela zásadní. Výukový pořad v planetáriu je vynikající příležitostí motivovat žáky k vlastnímu pozorování oblohy. I kdyby jediným výsledkem takového pořadu bylo přesvědčení žáka, že na obloze je řada zajímavých objektů a jevů, a že i on je schopen tyto úkazy sledovat a poznávat, byl by to výsledek nadmíru cenný.

I když rámcový obsah všech výukových pořadů pro různé věkové kategorie je v podstatě stejný, musí se tyto pořady lišit svou formou (například rozhovor zvídavého syna s otcem, vědecko-fantastický příběh, pohled na svět očima velkých vědců). Formu, kterou žákům prezentujeme určité sdělení, jistěže musíme zvolit s ohledem na stupeň jejich chápání a mentalitu. Text je nezbytné literárně zpracovat, musí mít určitou vodící linii, zápletku, příběh. Toto je doopravdy velice důležitý požadavek, který se ovšem v praxi často zanedbává! V žádném případě nesmíme upadnout do suchopárného poučování, výukový pořad v planetáriu se nemůže proměnit v přednášku. Vhodné literární zpracování dodává pořadu na zajímavosti a povyšuje jej do kategorie uměleckých děl, aniž by tím musela být dotčena obsahová (tedy vzdělávací) stránka.

Elektronický věk se při tvorbě vzdělávacích pořadů v planetáriu již naplno projevuje. Technické prostředky vlastního přístroje planetária, všech dodatečných projektorů a zvukových kanálů svádějí každého tvůrce k přeceňování role audiovizuální techniky. Víme, že v řadě světových planetárií se publiku prezentují technicky velmi dokonalé, ale myšlenkově jednoduché, ba až prostinké pořady. I když se v principu musíme postarat o co nejlepší technické podání, vždy je prvotní rozvaha, jak vhodně skloubit obsah sdělení se zamýšlenou formou a technickým provedením.

Zájemci o habilitační práci "Astronomické vzdělávání" ji mohou získat v elektronické podobě v komprimovaném stavu -- 350 kB -- napíší-li si o ni autorovi.

Zdeněk Pokorný

| Zdroj:  IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
První pozorování zákrytu hvězdy exoplanetou v
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 97
Ilustrační foto...
Astronomické částky II
Ilustrační foto...
Sombrero vmáčklé do čela
Ilustrační foto...
Instantní galerie 30 - noční svítící oblaka
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691