Sonda Galileo se dostává do další etapy své velké pouti: 4. srpna proletí ve vzdálenosti asi 360 kilometrů od měsíce Ió.
Zatímco vědecký tým se připravuje na setkání s nesmírně zajímavým měsícem Ió, na palubě sondy Galileo dochází podle pokynů z centra řízení letu k posledním úkonům před setkáním: Ve čtvrtek, 2. srpna, proběhne test záznamového zařízení a v pátek by mělo dojít k ukončení přehrávání pokynů pro konečné manévry, které dovedou sondu na vhodnou dráhu. Korekční motorky, které navedou sondu ve správný čas na správné místo, budou v provozu přes šest hodin.
Sondu Galileo lze přirovnat k velkému setrvačníku, který se kolem své osy otočí pouze třikrát za minutu. Ke vhodnému "pošťouchnutí" sondy, jejíž váha je srovnatelná s hmotnosti běžného automobilu (1300 kilogramů), přitom stačí série impulsů o síle zhruba deseti Newtonů, které budou působit méně než jednu sekundu na každou otáčku. Sonda je vybavena celkem dvanácti korekčními motorky, které ji mohou navádět buď dopředu, dozadu nebo do stran. Motorky se však využívají nejen ke změně směru letu, ale rovněž k přesměrování antény.
Typický manévr změní rychlost sondy jen o několik desetin metrů za sekundu. Galileo přitom tentokrát proletí kolem měsíce Ió rychlostí 7,7 kilometrů za sekundu. Je vidět, že o směru letu mohou rozhodnout i poměrně jemné "štouchance". Po ukončení těchto manévrů se již připraví zařízení na palubě sondy k nahrávání nových dat během průletu. Data však budou na Zemi přehrávána po dobu několika týdnů až měsíců.
Měsíc Ió byl v centru pozornosti již minulou zimu, kdy ho dokonce sledovala i sonda Cassini. Tehdy byl nad povrchem neklidného měsíce zjištěn sopečný oblak úctyhodných rozměrů s jasně červeným prstencem čerstvého materiálu. Kombinací snímků pořízených sondou Galileo a Cassini byla odhadnuta výška tohoto chocholu na asi čtyři stovky kilometrů. Takových rozměrů dosahuje pouze chochol nad největším vulkánem Pele. Čerstvý sopečný oblak ale pochází z vulkanického útvaru zvaného Tvashtar Catena, který najdeme poblíž severního pólu Ió. <"Vědci byli tímto objevem řádně překvapeni, neboť doposud byly erupce podobných rozměrů identifikovány pouze v rovníkových oblastech, nikoliv v polárních, jako je tomu v případě Tvashtar Catena," tvrdí planetární odborník Dr. Alfred McEwen z Univerzity v Arizoně.
"Pokud by obří sopečný chochol přetrval až do srpnového rendez-vous sondy s Ió, mohlo by dokonce s jistou dávkou rizika dojít při průletu k analýze jeho složení, tvrdí Dr. Torrence Johnson z Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně.
Zatím poslední "zastávkou" Galilea byl měsíc Callisto, kolem kterého sonda proletěla letos v květnu ve vzdálenosti 128 kilometrů. K polárním oblastem měsíce Ió se sonda vrátí letos v říjnu. V lednu příštího roku pak pro změnu proletí kolem jeho rovníkových oblastí. O dva měsíce později je v plánu průlet kolem měsíce Amalthea. Finální manévr velké cesty Galilea je naplánován na srpen 2003, kdy bude sonda navedena do atmosféry Jupiteru.
