Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Hvězdný posel -- díl šestý

Přinášející velké a podivuhodné objevy a nabízející k nahlédnutí každému, zejména pak filozofům a astronomům, co Galileo Galilei, florentský patricij, státní matematik padovského gymnázia, sledoval za pomocí pozorovací roury, kterou objevil, na povrchu Měsíce, mezi nespočetnými stálicemi v Mléčné dráze, mlhavými hvězdami a zejména pak na čtyřech planetách obíhajících okolo hvězdy Jupiterovy v různých vzdálenostech s různými periodami a s udivující rychlostí; tyto do dnešních dnů neznámé ani jednomu z lidí, autor nedávno první objevil a rozhodl se, pojmenovat je Medicejskými hvězdami.

Dosud jsme hovořili o pozorování týkajících se Luny. Nyní povíme krátce o tom, co bylo spatřeno u stálic. Nejvíc je podivuhodné to, že hvězdy, stálé i bludné, se při pohledu rourou nezdají nijak větší -- co do svých rozměrů -- podle předpovědí, v jakých pozorujeme zvětšení u ostatních předmětů a dokonce i u Luny. Na hvězdách se zvětšení zdá mnohem menší tak, že roura zvětšující ostatní předměty, dejme tomu stokrát, může ukázat hvězdy jen čtyřikrát až pětkrát větší. Příčina tohoto jev je následující: hvězdy pozorované pouhým okem neukazují nám, tak říkajíc, svoji prostou a skutečnou velikost, leč nasvíceny jakýmsi jasem, jsou pokryty nějakými vlasy, mihotavými paprsky, zvláště pak, je-li pozdní noc. Proto se zdají mnohem většími než, když jsou těchto vlasů zbaveny. Skutečně úhel pohledu není ohraničen samotným tělesem hvězdy, ale široko rozlitým svitem. Nejlépe to můžeme pochopit podle toho, že hvězdy viditelné při západu Slunce v prvních soumracích, se zdají velmi malé, ač jsou první velikosti. Dokonce Venuše, můžeme-li ji vidět o polednách, se zdá natolik slabá, že ji lze srovnat jen s hvězdou poslední velikosti. To samé se děje i s dalšími objekty a dokonce i s Lunou, jestli ji pozorujeme při denním osvětlení či mezi mraky. Tedy, uprostřed noci jsou hvězdy pozorovány neostříhané, denní světlo pak může jejich vlasy ostříhat. A nejen toto světlo, ale i tenounký mrak ležící mezi tělesem a okem pozorovatele, což dělají i černé přehozy a barevná skla. Jestliže je umístíme před pozorovaným objektem, okolo rozlité světlo mizí. To samé dělá i pozorovací roura: Nejdříve hvězdy zbavuje dodatečného a jim nenáležejícího světla, potom zvětšuje jejich prosté koule (jestli samozřejmě mají kulovou formu). Proto se zdají zvětšené v menším poměru. Skutečně hvězdička páté či šesté velikosti pozorována rourou, vypadá stejně jako hvězda první velikosti.

Pozoruhodný je také rozdíl mezi vzhledem planet a stálic. Zejména planety ukazují své kotoučky naprosto kruhové a přesně ohraničené. Stálice nejsou nikterak ohraničeny, naopak se zdají být ohníčky s okolo se kolébajícími paprsky a mrkající. Pozorované rourou mají tutéž podstatu jako pozorovány okem, jen takové rozměry, že hvězdičky páté či šesté velikosti se zdají rovny Psu -- největší hvězdě mezi stálicemi. Je pravdou, že pod šestou velikostí vidí pozorovací roura mnohohlavé stádo dalších hvězd, unikajících pouhému oku, že stěží uvěřit; a to prosím ve větším počtu, než prvních šest stupňů velikosti. Největší z nich, které můžeme nazvat hvězdy sedmé velikosti, či hvězdy první velikosti mezi neviděnými pozorované prostřednictvím roury, se zdají větší a jasnější než hvězdy druhé velikosti pouhým okem.

Ilustrační foto...

Abych ukázal na pár příkladech jejich téměř neuvěřitelné množství, rozhodl jsem se popsat dvě souhvězdí, abychom si mohli učinit úsudek, co se týče ostatních. Nejdříve jsem chtěl nakreslit celé Orionovo souhvězdí, leč ohromen velikým množstvím hvězd a nedostatkem času, zanechal jsem tento postup na jindy; vždyť jich je více než pět set rozseto okolo starých hvězd v rozmezí jednoho či dvou stupňů. Proto kromě tří v opasku a šesti v meči, které již dlouho byly zaznamenány, doplnil jsem dalších osmdesát sousedních, nedávno viděných. Vzdálenosti mezi nimi jsem uchoval, pokud to bylo možné, co nejpřesněji. Známé čili staré hvězdy jsme pro názornost a odlišení nakreslili větší a obtáhli jsme je dvojitou čarou; druhé neviděné -- menší a jednoduchými čarami. Rozdíly ve velikostech jsme, nakolik to bylo možné, zachovali.

Ilustrační foto...

Jako druhý příklad jsme zvolili a nakreslili šest hvězd souhvězdí Býka (mluvím o šesti, protože sedmá není téměř nikdy vidět) nazvané Plejády a umístěné na nebi v těsné blízkosti. K nim patří další neviděné v počtu větším čtyřiceti, z nichž žádná není vzdálena od libovolné ze šesti o více než půl stupně. Z těchto jsme nakreslili jen třicet šest.

Stejně jako u Orionu, i zde jsme zachovali vzdálenost, velikost a rozlišení mezi starými a novými. Třetím předmětem pozorování byla podstata a stavba Mléčné dráhy. Za pomoci roury byla natolik citlivě pozorována, že všechny dohady, které v průběhu věků trápily filozofy, jsou vyřešeny jasným svědectvím. Tím jsme se zbavili mnohočetných disputací. Galaxie se nejeví ničím jiným než souborem mnoha hvězd rozložených do skupin. Pozorovací roura namířená do libovolného místa našim zrakům ukazuje ohromné množství hvězd, z nichž mnohé jsou dostatečně velké a dobře pozorovatelné. Množství těch nejmenších však pozorování nepodléhá.

Ilustrační foto...

Tento svit, podstata bělostných oblaků, je pozorován nejen v Galaxii, leč mnoho dalších skvrnek takto září rozsety po etéru. Obrátí-li se pozorovací roura k libovolné z nich, dostává se nám najednou pohled na soubor tísnících se hvězd. Kromě toho, což je nejvíce udivující, hvězdy, které dosud byly některými astronomy nazývány mlhavými, jsou podobným souborem hvězd, jenž se udivujícím způsobem shlukly dohromady. Ze svazku jejich paprsků -- každá z hvězd díky své malé velikosti či velké vzdálenosti od nás, uniká našim zrakům -- se sestává zář, kterou doposud považovali za hustší místa na nebi schopná odrážet světlo hvězd či Slunce. Některé z nich jsme pozorovali a chceme zde přiložit obrázky dvou souhvězdí. Na prvním se nachází mlhavá hvězda nazývaná "hlavou Orionu", v níž jsme napočítali dvacet jedna hvězd.

Druhý obrázek obsahuje mlhavou hvězdu nazývanou Praesepe, která se jeví ne jednou, nýbrž souborem hvězdiček počtem větším čtyřiceti. Kromě Oslat jsme vyznačili třicet šest hvězd, rozložených tak, jak vidno na obrázku.

 

Hvězdný posel Galilea Galileiho dosud v kompletním českém překladu neexistuje. Bohužel, ani toto vydání, které se tak na první pohled tváří, tuto situaci neřeší. Tento Posel totiž nebyl přeložen z latinského originálu, nýbrž z ruského překladu. Při kontrole jsme pak využili překlad anglický. Prosíme tedy laskavého čtenáře, aby ho bral jen jako velmi volný, nicméně zajímavý a poučný, text vycházející z původního díla. Na přípravě pracovalo hned několik lidí, hlavní a nezastupitelný byl Václav Říkal, bez jehož skvělé ruštiny by nebylo možné na překlad ani pomyslet. Jemu, stejně jako všem ostatním, moc děkujeme.

(pokračování)

redakce

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Kolik je planetek?
Ilustrační foto...
O kometách a lidech -- díl první
Ilustrační foto...
Nad Českem létají modely kosmických nafukovac
Ilustrační foto...
Alergie na měsíční prach
Ilustrační foto...
Nejodvážnější stálice aneb první hvězdy ve
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691