Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Hvězdný posel -- díl pátý

Přinášející velké a podivuhodné objevy a nabízející k nahlédnutí každému, zejména pak filozofům a astronomům, co Galileo Galilei, florentský patricij, státní matematik padovského gymnázia, sledoval za pomocí pozorovací roury, kterou objevil, na povrchu Měsíce, mezi nespočetnými stálicemi v Mléčné dráze, mlhavými hvězdami a zejména pak na čtyřech planetách obíhajících okolo hvězdy Jupiterovy v různých vzdálenostech s různými periodami a s udivující rychlostí; tyto do dnešních dnů neznámé ani jednomu z lidí, autor nedávno první objevil a rozhodl se, pojmenovat je Medicejskými hvězdami.

Dále bych chtěl ukázat příčinu jednoho udivujícího jevu. Není nový, byl již před mnoha léty předveden mým příbuzným, známým a žákům, a byl objasněn s uvedením příčin. Avšak za použití roury se pozorování stala lehčí a názornější, takže nepovažuji za zbytečné se o tom zmínit. A to z toho důvodu, že je tímto způsobem možné lépe pochopit postavení Země a Luny.

Když je Luna krátce před nebo po novoluní, nedaleko od Slunce, předvádí se našim pohledům nejen část zdobená svítícími růžky, ale i slabounké a přesto viditelné okraje tmavé části odvrácené od Slunce, které se vydělují od tmavšího pozadí samotného etéru. Budeme-li však sledovat tento jev pozorněji, uvidíme nejenom okraj tmavé části zářící jakýmsi svitem, ale celou tvář Luny -- tu, které se ještě nedostává světla od Slunce, jak se bělájakýmsi velmi slabým světlem. Toto světlo, na první pohled slabounké, svítí jen na kruhu ohraničující temné oblasti nebe. Zbývající povrch zdá se temnější, poblíž svítících růžků, které otupují náš zrak.

Vybereme-li si ovšem takovou pozici, při které jsou tyto růžky zakryty střechou, komínem či jakýmkoli jiným předmětem umístěným mezi okem a Lunou (ale ve větší vzdálenosti od oka), zbylá část měsíčního tělesa se stane také viditelnou. Tehdy je možné tuto část Luny, ač zbavenou světla Slunce, vidět svítící nemalým světlem. A to tím jasněji, čím temnější je noc za nepřítomnosti slunečního svitu. Na tmavším pozadí je svit zřetelnější. Je jasné, že tento takříkajíc druhotný svit Luny, je tím silnější, čím blíže je ke Slunci. Skutečně, při vzdalování svit pohasíná více a více tak, že po první čtvrti a před poslední čtvrtí je slabounký a sotva znatelný, ač bychom ho sledovali i na velmi tmavém pozadí nebe. Ale za elongace šedesát a méně stupňů, byť i za soumraku, září udivujícím jasem. Září tak, že za pomoci pozorovací roury na něm můžeme sledovat velké skvrny.

Toto udivující světlo zatěžovalo filozofy více než ostatní. Pro jeho objasnění předkládali různé příčiny vzniku. Někteří ho nazývali vlastním a přirozeným svitem Luny, druzí, že světlo pochází od Venuše či ode všech hvězd a jiní zase -- od Slunce promítajícího se svými paprsky skrz těleso Luny. Leč všechny tyto teorie lze lehce odvrhnout a dokázat jejich nepravdivost. Skutečně, jestli by se jednalo o svit vlastní či svit pocházející od hvězd, tehdy by si ho Luna podržela i v době svého zatmění, kdy stojí v nejtmavším nebi, což se nesrovnává s pozorováními. Ve skutečnosti svit, zjevující se na Luně v době zatmění, je značně menší, narezlý jak barva mědi, zatímco druhotný je mnohem jasnější a bílý. Kromě toho je proměnlivý a pohyblivý. Pohybuje se po tváři Luny tak, že část bližší ke stínu Země vyhlíží vždy světlejší a zbytek tmavší. Z toho můžeme usoudit, že souvisí se slunečními paprsky procházejícími tečně k hustší oblasti obklopující Lunu v podobě sféry. Z tohoto kontaktu se do sousedních oblastí Luny rozlévá jisté světlo, stejně jako se na Zemi ráno či zvečera rozlévá se soumrak. O tom podrobněji pohovořím v knize "O světovém systému".

Připisovat toto světlo Venuši je natolik dětinské, že si to ani nezaslouží odpovědi. Kdo bude tak nezodpovědný, aby nevěděl, že při konjunkci či při sextitu je naprosto nemožné, aby od Slunce odvrácená tvář Luny byla viděna z Venuše? Stejně tak se nelze domnívat, že tento svit pochází ze Slunce, jehož paprsky pronikají a zaplňují hluboké vrstvy Luny, vždyť tento svit by se nikdy nezmenšoval, neboť je vždy osvícena polovina Měsíce Sluncem, vyloučíme-li čas měsíčních zatmění. Ale světlo se zmenšuje, když se Luna blíží první čtvrti a prakticky mizí, když přejde kvadraturu. Jestliže tento svit není vlastním, ani nepochází od nějakých nebeských těles či od Slunce a nezbývá-li kromě Země samotné žádné jiné těleso v prostoru Vesmíru, jaký názor, táži se, můžeme vyjádřit? Jakou příčinu vyzdvihnout? Pouze, že těleso Luny či libovolné jiné temné a neosvětlené těleso, je zaléváno světlem samotné Země. Co je na tom udivujícího? Nejvíc to, že Země spravedlivým a oběma stranám výhodným způsobem vrací Luně ten svit, jaký od Luny sama dostává téměř po celý čas v nejhlubší tmě noci. Luna v konjunkci nachází se uprostřed mezi Zemí a Sluncem, je zalévána slunečním světlem v horní, odvrácené od Země polokouli. Dolní, k Zemi přivrácená polokoule je pokryta tmou a tedy na Zemi nesvítí. Luna, jak odchází od Slunce, v určitém okamžiku natáčí k nám druhou polokouli, zapaluje se, obrací k nám, ač nevelké, leč zářivé růžky a zlehka osvětluje Zemi. Jakmile přejde kvadraturu, zvětšuje se její osvětlení Sluncem, na Zemi vzrůstá osvětlení, svit Luny přechází poloměr a naše noci jsou čím dál více světlé. Nakonec je celá tvář Luny, obrácená k Zemi, osvícena jasným světlem protistojícího Slunce a pozemský povrch je zcela zalit měsíčním světlem. Poté ubývající Luna posílá stále méně světla a stále slaběji je osvícena i Země.

Luna jde ke konjunkci a tmavá noc uchvacuje Zemi. A s touto periodou nás Luna proměnlivě obdarovává svou září, jednou větší a jednou menší. Leč Země stejně plnou číší zpětně obdarovává Měsíc. Skutečně, když je Luna v konjunkci, vidí celou tvář Země, obrácenou ke Slunci a osvětlenou jasnými paprsky a přijímá od ní tento odražený svit. Díky odrazu je zadní strana Luny, ač zbavena slunečního svitu, osvícena, byť ne tak jasně.

Luna, nacházející se v kvadratuře, vidí osvětlenou Zemi pouze z poloviny a to jen západní, její východní polovina tone ve tmě. Samozřejmě i Země osvěcuje méně Lunu, a proto se nám její druhotný svit jeví slabším. Umístíme-li Lunu do opozice, uvidí Zemi zcela zbavenou osvětlení a ponořenou do tmy. Bude-li tato opozice zatměním Měsíce, tehdy Luna nedostává žádného světla a bude zbavena jak zemského, tak slunečního svitu. V ostatních pozicích vzhledem k Zemi a Slunci bude dostávat tu méně tu více svitu, podle toho, je-li obrácena k větší či menší části osvícené polokoule zemské. Takovým způsobem se mezi oběma tělesy udržuje vztah, že v čase, kdy je Země nejvíce osvětlená Lunou, tehdy, naopak Luna nejméně jest osvícena Zemí a naopak. Těchto krátkých slov zde stačí, podrobněji o tom pohovořím ve "Světovém systému". Tam četnými rozklady a pokusy dokážeme existenci silného odrazu slunečního svitu od Země. Bude to určeno těm, kteří žvaní o tom, že je třeba Zemi vyjmout ze souboru nebeských těles, zejména proto, že u ní není jak vlastní pohyb, tak svitu.

Šesti sty důkazy a přírodně--filozofickými rozklady dokážeme, že se pohybuje a svým svitem převyšuje Lunu a není místem, kde se vrší špína a usazeniny všeho světa.

 

Hvězdný posel Galilea Galileiho dosud v kompletním českém překladu neexistuje. Bohužel, ani toto vydání, které se tak na první pohled tváří, tuto situaci neřeší. Tento Posel totiž nebyl přeložen z latinského originálu, nýbrž z ruského překladu. Při kontrole jsme pak využili překlad anglický. Prosíme tedy laskavého čtenáře, aby ho bral jen jako velmi volný, nicméně zajímavý a poučný, text vycházející z původního díla. Na přípravě pracovalo hned několik lidí, hlavní a nezastupitelný byl Václav Říkal, bez jehož skvělé ruštiny by nebylo možné na překlad ani pomyslet. Jemu, stejně jako všem ostatním, moc děkujeme.

(pokračování)

redakce

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Existuje planeta Tatooine?
Ilustrační foto...
Průhledy do makrokosmu
Ilustrační foto...
Na návštěvě mezi prstenci
Ilustrační foto...
Interstelární reflexe
Ilustrační foto...
Návod na použití vesmíru VII
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691