Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Hlas Tolimanu

Člověka nejlépe poznáte v hádce nebo při pití alkoholu. -- Tak daleko u hvězd zatím nejsme. Nicméně naslouchat jejich hlasu už dokážeme. Nevěříte?

Ilustrační foto...Alfa Centauri A je jednou z nejbližších hvězd. Najdete ji v jižním souhvězdí Kentaura, v těchto dnech krátce po setmění nad jihovýchodem. Spolu se dvěmi dalšími stálicemi -- alfa Centauri B a Proximou Centauri -- přitom tvoří sevřenou skupinku, kterou sledujeme ze vzdálenosti jen o chlup větší než čtyři světelné roky. (Nejbližší z nich, a tedy i ke Slunci nejbližší stálice vůbec, je červený trpaslík "Proxima". Z latinského nejbližší.)

Na alfa Centauri A se v minulosti zaměřila celá řada astronomů, pro náš příběh je však klíčový speciální spektrograf CORALIE instalovaný na 3,6metrovém dalekohledu Evropské jižní observatoře na chilské hoře La Silla. Jeho citlivé detektory mají za úkol sledovat drobné nuance v radiálních rychlostech řady stálic, u nichž se vyšetřuje přítomnost exoplanet.

V případě alfa Centauri A se astronomové pokusili odhalit rychlejší změny -- na první pohled chaotické chvění povrchu, které mají na svědomí rozsáhlé akustické vlny rezonující tělesem samotné hvězdy. K úspěchu přitom potřebovali měřit radiální rychlost s chybou pouhých 35 centimetrů za sekundu. Což v přepočtu znamená, že zachytili kmitání povrchu hvězdy s amplitudou jenom 40 metrů. Poloměr alfa Centauri A se přitom odhaduje na 875 tisíc kilometrů!

Podobný styl vyšetřování se už řadu roků využívá i v případě Slunce. Tzv. heliosmologie pátrá po rytmech, ve kterých tepe povrch naší nejbližší hvězdy. Z rozsahu frekvencí a amplitud pozorovaných vln šířících se slunečním tělesem lze poté usuzovat na vnitřní poměry. Zatímco běžnými přístroji dokážeme studovat "jenom" viditelný povrch, díky helioseismologii nahlížíme i tam, kam se jiným způsobem nedostaneme.

"Dlouhodobým pozorováním neustálých změn radiální rychlosti jednotlivých bodů na slunečním povrchu je možné rozložit sluneční oscilace do jednotlivých modů a získat tak spektrum slunečních oscilací," popisuje tento obor Zdeněk Mikulášek v publikaci Úvod do fyziky hvězd. "Ze vztahu mezi pozorovanou vlnovou délkou jednotlivých modů a jejich periodou je možné vypočítat, jakou střední rychlostí se ta která vlna šířila slunečním nitrem. Vzhledem k tomu, že každý z modů zasahuje do Slunce jinak hluboko, je možné stanovit funkci závislosti rychlosti zvuku na vzdálenosti od centra. Přesně stejným způsobem postupuje seismologie, která vyšetřuje vlastnosti zemského tělesa."

Předpokládá se, že podivuhodné akustické vlny pochází z tzv. konvekntivní zóny, která přenáší horký materiál vnitřních oblastí k povrchu. Podobně jako když pozorujete a vlastně i nasloucháte vařící se vodě. Ostatně tady je jeden takový typický hukot našeho Slunce -- jedná se o upravený 40denní záznam oscilací na frekvenci 3 mHz (formát wav, 0,9 MB).

Ilustrační foto...Zatímco helioseismologie je již pěkně rozepsaná knížka, obdobná astroseismologie je teprve v plenkách. Pro hvězdáře je přitom neméně důležitá. Vždyť na základě pozorovaných pulsací můžeme testovat naše představy o vnitřní struktuře vzdálených hvězd. Problém je pouze v tom, že z velké vzdálenosti se nám kotoučky hvězd smrští na jediný bod, takže není možné se současnou pozorovací technikou pozorovat vyšší mody oscilací a je nezbytné se omezit jen na ty nejjednodušší.

První milou vlaštovkou se stalo právě nedávné pozorování alfa Centauri A. Rozbor pozorování z pěti po sobě jdoucích nocí totiž ukázal, že existuje výrazná intenzita oscilací kolem frekvence 2 až 3 milihertzy. Ta koresponduje s periodou asi sedm minut, tedy poměrně blízko k tzv. pětiminutovým oscilacím pozorovaným u našeho Slunce.

Zpřesnění našich znalostí o vlastnostech této blízké stálice, tedy hmotnosti, průměru, stáří či chemického složení, umožní až další pozorování. Velkou šanci má především nový spektrograf HARPS, jenž bude na La Silla instalován v prosinci 2002. Jelikož zvládne se stejnou přesností sledovat až stokrát slabší cíle, ocitne se v jeho dosahu několik desítek hvězd podobných Slunci. S ním přijde i počátek zlatého období astroseismologie.

Jiří Dušek

| Zdroj: ESO News a další. IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Astronomické částky III
Ilustrační foto...
inAstroPoradna: Jak zjisit letopočet z pozorován
Ilustrační foto...
Super-Země u červených trpaslíků
Ilustrační foto...
Geovycházky 9
Ilustrační foto...
Dovolená s dalekohledem 2007
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691