Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Hvězdný posel -- díl čtvrtý

Přinášející velké a podivuhodné objevy a nabízející k nahlédnutí každému, zejména pak filozofům a astronomům, co Galileo Galilei, florentský patricij, státní matematik padovského gymnázia, sledoval za pomocí pozorovací roury, kterou objevil, na povrchu Měsíce, mezi nespočetnými stálicemi v Mléčné dráze, mlhavými hvězdami a zejména pak na čtyřech planetách obíhajících okolo hvězdy Jupiterovy v různých vzdálenostech s různými periodami a s udivující rychlostí; tyto do dnešních dnů neznámé ani jednomu z lidí, autor nedávno první objevil a rozhodl se, pojmenovat je Medicejskými hvězdami.

Ilustrační foto...Všechno, co jsme tu sepsali, bylo pozorováno ve světlých částech Luny. U velkých skvrn jsme nepozorovali takových rozdílů mezi návršími a údolími (tak jako ve světlejší části), které by způsobovalo jejich vykreslení při tom nebo onom osvětlení paprsky Slunce, které hledí na Lunu v rozličných postaveních. U velkých skvrn existují určité světlejší plošky, což je vidět na obrázcích. Vypadají však vždycky stejně a jejich tmavost se nezvětšuje ani nezmenšuje, pouze se mění v nevelkých mezích; jeví se buď tmavší či světlejší tak, jak na ně dopadají více nebo méně skloněné sluneční paprsky. Kromě toho se se soudními oblastmi velkých spojují jistým nevýrazným spojením a dotýkají se hraniční oblasti. Bývá tak tomu vždy u skvrn na jasnějším povrchu Luny -- jakoby se jednalo o prudké srázy poseté lesklými a hranatými kameny, které jsou ohraničeny ostrým rozdílem mezi světlem a stínem. Navíc bývají v těchto velkých skvrnách vidět další plochy: jasnější a některé dokonce blyštivé; avšak i u těchto i těch temnějších bývá vzhled vždy jeden a týž a nedochází k žádným změnám ať už ve tvaru či ve světle a stínu. Můžeme považovat zcela mimo jakýchkoli pochyb, že vnější vzhled pochází od jejich skutečného rozdílu a ne od různého vykreslení stíny, které se mění při různých osvětleních Slunce. Nejlépe to odpovídá malým skvrnkám ležící ve světlejších částech Luny. Ty se ze dne na den mění, zvětšují, zmenšují, mizí, protože jejich velikost pochází pouze od stínu.

Přesto však cítím, že zde mnozí mohou mít velké pochyby a dostávají se k tak velkým těžkostem v pochopení, že zavrhují tento závěr objasněný a potvrzený mnohým jasným svědectvím. Jestliže ta část měsíčního povrchu, která s velkým jasem odráží sluneční paprsky, je naplněná nerovnostmi, tj. nesčíslnými návršími a údolími, tak proč v čase dorůstání Luny její krajní oblouk obrácený k západu a v čase ubývání Luny druhý půlkruh -- východní, a v úplňku celý kruh, nejeví se nerovným, zubatým a vlnitým, ale zdá se přesně kruhovým, obklopeným přesnými oblouky kružnice a nezkažený žádnými vyvýšeninami a údolími? A to proto, že celý disk sestává ze světlejší měsíční substance, kterou jsme nazvali puchýřnatou a hrbatou? Skutečně ani jedna z velkých tmavých skvrn nedosahuje samotného kraje, za to však jsou všechny pozorovány poblíž středu. K tomuto zjevnému faktu, který zavdává příčinu k vážným pochybnostem, nabízím dvojí důvod a zároveň i dvojí vysvětlení.

Za prvé, kdyby vrcholky a propasti na měsíčním povrchu byly rozmístěny pouze na krajích kruhu ohraničující námi viděnou polokouli, tehdy by Luna mohla, dokonce měla by být, ohraničená nerovnou a vlnitou kružnicí ve tvaru ozubeného kola. Jestliže tam ale není pouze jedna taková řada vrcholků, ale více takových řad hor s údolími a vrcholy leží na okraji Luny, a to nejen na viditelné polokouli, ale i na opačné straně (avšak poblíž okrajové kružnice), tehdy by vzdálené oko nemohlo vidět rozdíly mezi výšinami a údolími. Mezery mezi horami rozloženými v jedné řadě nebo na jedné kružnici budou zahrazeny jinými vrcholky, které stojí v jiných řadách a to tím více, čím lépe se bude oko pozorovatele nacházet na přímce s vrcholky těchto výšin. Stejně tak i na Zemi se hřbety hor jeví v jedné rovině v případě, že se pozorovatel nachází v povzdálí a ve stejné výšce.

Ilustrační foto...

Obdobně se zdají být v jedné rovině rozložené vysoko vyzdvižené hřebeny vln v rozbouřeném moři, ačkoliv jinak můžeme pozorovat velké rozdíly mezi hřebeny a údolími. Mohou být hluboké nejen tak, že skryjí kýlové části, ale i stožár, lanový a plachtu nejedné lodi. Stejně jako na Luně, nachází se v okolí jejího perimetru množství různých vrcholů a dolin a oko hledící na ně z povzdálí, nachází se vlastně v jedné rovině s jejich vrcholky. Nikdo proto nemůže být udiven, že tečný paprsek vcházející do našeho oka, rozprostírá se na rovné a nezvlněné spojnici. Tento úsudek můžeme potvrdit následujícím způsobem: okolo měsíčního tělesa, jakož i okolo Země, nachází se určitá sféra složená z hmoty hustší než okolní etér, která může přijímat i odrážet sluneční světlo, ačkoli není tak hustá, aby tvořila překážku našim zrakům (zvláště pak, není-li osvětlena). Tato sféra, je-li osvětlena slunečními paprsky, nám ukazuje měsíční těleso o něco větší. Kdyby její hloubka byla větší, mohla by překážet našemu pohledu na pevnou část měsíčního povrchu. U okrajů měsíčního disku bude hlubší. Hlubší, pravím, ne absolutně, ale vzhledem k našemu pohledu, který ji protíná pod šikmým úhlem. Proto může překážet, dokonce, je-li osvětlena Slunce, zakrýt ke Slunci odvrácenou stranu Luny. To lze jasněji pochopit z následujícího obrázku, na kterém je těleso Měsíce ABC obklopeno sférou výparů DEG. Pohled vycházející z bodu F a dopadající na Měsíc v bodě A protíná nehlubokou vrstvu DA. Směrem k okrajům, díky velkému množství výparů, v EB brání našemu pohledu dosáhnout jejího konce. Potvrzením je, že Sluncem osvícená část se jeví větší než zbytek Luny. Tento jev může někdo najít i jako vysvětlení, proč velké skvrny na Luně nejsou v žádném případě pozorovány až k samotnému okraji, ačkoli se můžeme domnívat, že některé by se měly nacházet dokonce i za jeho hranicemi. Věrohodnější proto je, že nemohou být vidět proto, že se skrývají pod hlubšími vrstvami výparů než ostatní. Předpokládám, že z objasnění je zřejmé, že světlejší povrch Luny je poset vyvýšeninami a údolími. Zbývá mi zmínit se o jejich velikosti, přičemž dokáži, že pozemské vrchy jsou mnohem menší než měsíční. Menší, tvrdí, dokonce v absolutní hodnotě, nejen ve vztahu k velikosti těles. Lze to dokázat tímto způsobem.

Ilustrační foto...

Jelikož jsem pozoroval velmi často Lunu v různých polohách vzhledem ke Slunci, všiml jsem si, jak jsou určité vrcholy uvnitř neosvětlené části a v dostatečné vzdálenosti od hranice světla, zality světlem. Když jsem srovnal tuto vzdálenost s celým poloměrem Luny, zjistil jsem, že přesahuje až dvacetinu průměru. Zobrazíme měsíční těleso jako kruh CAF s průměrem CF a středem E, který je se Zemí ve vztahu jedna ku sedmi. Protože zemský poloměr má podle nejpřesnějších měření 7000 italských mil, je CF rovno 2000 a CE 1000. Dvacetina CF je 100 mil. Nechť CF je poloměrem velkého kruhu, který odděluje osvětlenou část od temné (v důsledku velké vzdálenosti Slunce od Luny se tento kruh neliší skutečně od největšího). Nechť A leží od bodu C o dvacetinu tohoto průměru. Prodlužme poloměr EA od průsečíku s tečnou GCD (představující osvětlující paprsek) v bodě D. V tomto případě na oblouku CA či přímce CD bude 100 dílů, kterých bude v CE 1000, suma čtverců DC a CE bude 1010000 a bude rovna čtverci DE.

Následně, celá ED je větší než 1004 a AD více než čtyři díly, kterých je v CE 1000. Tedy na Luně vrch AD, vrcholek kterého dosahuje sluneční paprsek GCD a který je vzdálen od bodu C na vzdálenost CD, bude vysoký 4 italské míle. Na Zemi není hor, které by dosahovaly výšky jedné míle. Tedy měsíční vrchy jsou vyšší než pozemské.

 

Hvězdný posel Galilea Galileiho dosud v kompletním českém překladu neexistuje. Bohužel, ani toto vydání, které se tak na první pohled tváří, tuto situaci neřeší. Tento Posel totiž nebyl přeložen z latinského originálu, nýbrž z ruského překladu. Při kontrole jsme pak využili překlad anglický. Prosíme tedy laskavého čtenáře, aby ho bral jen jako velmi volný, nicméně zajímavý a poučný, text vycházející z původního díla. Na přípravě pracovalo hned několik lidí, hlavní a nezastupitelný byl Václav Říkal, bez jehož skvělé ruštiny by nebylo možné na překlad ani pomyslet. Jemu, stejně jako všem ostatním, moc děkujeme.

(pokračování)

redakce

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Nula s nulou pojde
Ilustrační foto...
Žeň objevů 2005 (XL.) - díl C
Ilustrační foto...
Překvapí ještě Q4 NEAT?
Ilustrační foto...
Martovská odysea - shrnutí
Ilustrační foto...
V ohnisku: Proměnné hvězdy
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691