Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Hvězdný posel -- díl třetí

Přinášející velké a podivuhodné objevy a nabízející k nahlédnutí každému, zejména pak filozofům a astronomům, co Galileo Galilei, florentský patricij, státní matematik padovského gymnázia, sledoval za pomocí pozorovací roury, kterou objevil, na povrchu Měsíce, mezi nespočetnými stálicemi v Mléčné dráze, mlhavými hvězdami a zejména pak na čtyřech planetách obíhajících okolo hvězdy Jupiterovy v různých vzdálenostech s různými periodami a s udivující rychlostí; tyto do dnešních dnů neznámé ani jednomu z lidí, autor nedávno první objevil a rozhodl se, pojmenovat je Medicejskými hvězdami.

Nejdříve ze všeho si povíme o tváři Luny, tak jak se předvádí našim zrakům. Pro lepší a jasnější chápání ji rozdělím na dvě části: na světlejší a temnější. Jasnější, zdá se nám, obklopuje celou polokouli, jak rozlité světlo, tmavší -- jako temná oblaka, činí její tvář skvrnitou. Tyto skvrny, tmavé a rozsáhlé, jsou jasně zřetelné pro všechny a pozorovatelné byly vždy, proto je nazveme velkými či starými. Na rozdíl od druhých skvrn, menších a rozesetých tak hustě, že pokrývají celý povrch Luny, zejména pak její světlou část. Tyto skvrny, do našich dob dosud neviděné, nás pro svůj častý výskyt přivedly k názoru, že už nadále nelze považovat povrch Luny za absolutně hladký a přesně sférický, jak se domnívá velké množství filozofů o Luně a jiných těles nebeských, ale naopak nerovný, drsný, pokrytý údolími a vrcholy, naprosto stejně jako povrch Země, který je tu i onde pokryt horskými hřebeny a hlubokými údolími. Utvořit takový závěr nám dovoluje podstata námi viděných jevů.

Čtvrtý či pátý den po konjunkci se Sluncem, kdy nám Luna představuje své svítící růžky, hranice rozdělující temnou část od světlé neprochází přímo po oválné linii, jak by měla při absolutním kulovém tvaru tělesa, ale je nerovná, zalomená a vlnitá, jak je vidět na přiloženém obrázku. Mnohé svítící výstupky prochází za hranicí světla a stínu do temné části a naopak temné části vstupují do světlé oblasti. Navíc velké množství temných skvrnek, zcela oddělených od temné části, všude obsypává téměř celou oblast již zalitou světlem Slunce, vyjma té, kterou zaujímají velké a staré skvrny. Všimli jsme si dokonce, že právě vzpomenuté nevelké skvrny se vždy a všechny podobají tím, že mají tmavou část na straně obrácené ke Slunci, zatímco na straně od Slunce jsou obklopeny ostrými, světlejšími hranicemi, jakoby by byly tvořeny svítícími hřebeny hor. Přibližně takový obraz skýtá na Zemi sluneční východ, kdy údolí, ještě nezalitá světlem, jsou ohraničena horami na straně vzdálenější od Slunce hořícími již jasným světlem. Podobně jako stíny pozemských údolí, která se zmenšují současně se stoupajícím Slunce, i tmavá místa na Měsíci ztrácejí svou tmavost s rostoucí osvětlenou částí.

Ilustrační foto...Na Luně ale není jen nerovných a vlnitých hranic světla a stínu, ale -- a to vyvolává ještě více údivu, v tmavé části tváře Luny se objevují četná svítící ostří, naprosto samostatná a odtržená od osvícené části a místy od ní i značně vzdálená. Nějaký čas od svého vzniku se postupně zvětšují, co do velikosti i jasu, a po uplynutí dvou, tří hodin připojují se ke světlé části, zatímco ta se stala o něco rozsáhlejší. Mezitím se ve tmavé části, hned tu a hned tam, objevují nové a nové body, zahořívají, stávají se větší a nakonec se přidávají ke světlé části, která se stává stále větší. Příklad je vidno na stejném obrázku. Ale cožpak tomu tak není i na Zemi, před východem Slunce, kdy jsou roviny ještě v objetí tmy, zatímco vrcholky hor se již zapalují slunečními paprsky? Cožpak nezvětšují svůj jas během krátké chvíle, kdy se osvětlují i střední a širší části hor a nakonec po východu Slunce připojují svůj jas i roviny a pahorky?

Ilustrační foto...To, že i rozměry měsíčních výšin a údolí jsou značně větší než pozemské, ukážeme později. Mezitím nemohu zamlčet něco tak pozoruhodného a mnou viděného v čase, kdy se Luna blížila první čtvrti, což je vidět na přiloženém nákresu. Do světlé části vchází obrovský temný záliv, který leží u nižšího (jižního) rohu. Když jsem ho pozoroval v průběhu dlouhého času, viděl jsem jej zprvu zcela temný. Po téměř dvou hodinách jsem si ale všiml, že se pod středem doliny začalo vztyčovat jakési zářivé návrší. Postupně se zvětšovalo a tvořilo trojúhelnikovitý útvar absolutně oddělený od světlé části. Najednou se okolo něj rozsvítily tři návrší a nakonec, když se Luna začala klonit k západu, tento trojúhelníkový útvar zvětšil svůj rozměr a připojil se ke zbývající světlé části jako ohromný mys obklopený třemi vzpomenutými vrchy a vklíněný do temného zálivu.

Na okrajích rohu, jak horního tak spodního, objevily se jakési svítící body, zcela oddělené od ostatního světla, jak vidno na tom samém obrázku. V každém rohu, zvláště pak dolním, jsem spatřil množství tmavých skvrnek. Ty bližší k hranici světla se zdály tmavší i větší, vzdálenější světlejší a menší. Vždy, jak jsme se již zmínili, byla tmavá část skvrny obrácena do strany slunečního svitu; světlé hrany obklopovaly tmavou skvrnu ze strany protilehlé Slunci a otočené směrem k temné straně Měsíce. Měsíční povrch posetý skvrnami, jako chvost páva azurovými očky, se tak podobá skleněným nádobám, které se rozžhavené noří do vody, díky čemu má jejich povrch lomenou a vlnitou podobu.

Velké skvrny na Luně se jeví podobným způsobem rozervané a pokryté výšinami, ale jsou rovnější a jednotvárnější a jen tu a tam pokryté nějakými světlejšími skvrnkami. Kdyby tedy chtěl někdo vzpomenout na dávný názor Pythagorejců, byla by Luna jakousi druhou Zemí; její světlejší část by odpovídala povrchu souše a tmavší by představovala vodní povrch. Nikdy se nepochybovalo o tom, že kdybychom se dívali na Zemi zalitou slunečními paprsky, bude se povrch souše jevit světlejší, povrch vodní pak tmavší. Kromě toho se tmavší plochy na Měsíci zdají zatlačené do hloubky více než světlé oblasti. Na Luně, která neustále přibývá a ubývá na hranici světla a stínu, se kolem velkých tmavých skvrn vyvyšují sousední světlejší oblasti, jak jsme pozorovali na nakreslených obrázcích; přitom hranice vzpomenutých skvrn zdají se nejen snížené, ale i rovnější a nejsou tak rozryté brázdami či nerovnostmi.

Ilustrační foto...Světlejší část bývá vyšší, zejména pak poblíž tmavých skvrn: Jak ukazují obrázky, objevují se před první čtvrtí i v čase poslední kolem některých skvrn ve vrchní (tj. severní) části Luny jakési ohromné vrchy.

Skvrna před poslední čtvrtí vyznačuje se tmavšími hranicemi, které ze strany protilehlé Slunci, zdají se tmavší, jako velké horské hřebeny, ze strany hledící na Slunce, jsou pak světlejší. Opačně je tomu v dolinách, jejichž část proti Slunci se jeví světlejší a ta, která leží na straně sluneční, je tmavá a temná. Po zmenšení osvětleného povrchu, kdy se téměř všechny skvrny ukryjí ve tmě, světlejší hřbety hor se svým jasem o to více zvýrazňují. Tento jev je zachycen na následujících obrázcích.

Jedno však nemohu nevzpomenout. Všiml jsem si toho dokonce s jistým úžasem. Ve středu kupy se nachází dolina, větší než ostatní a naprosto kruhová. Pozoroval jsem ji poblíž obou čtvrtí a jak to bylo možné, zobrazil jsem ji na obou přiložených kresbách. Toto údolí při východu i západu Slunce vyhlíží jako oblast podobná na Zemi Čechám; obklopená ze všech stran vysokými horami rozloženými po obvodě přesného kruhu. Na Luně je ale obklopena natolik vysokými horami, že okraje sousedící s temnou částí Luny, jsou zality světlem dříve než rozhraní světla a stínu dojde do půli jejího průměru. Za povšimnutí prosím stojí, že, že je její tmavá část přivrácená ke Slunci a světlá se nachází ze strany obrácené k tmavé části Luny; je to nejspolehlivější důkaz zvlněnosti a nerovností rozsetých po celém povrchu světlejší části Luny. Z těchto skvrn jsou nejtmavší ty, které se nacházejí nejblíže hranic světla a tmy. Vzdálenější se pak zdají menší co do velikosti a světlejší. Dochází to až tak daleko, že v opozici je Luna plná v celém kruhu a čerň dolin se jen velmi nezřetelně odlišuje od jasu výše položených míst.

 

Hvězdný posel Galilea Galileiho dosud v kompletním českém překladu neexistuje. Bohužel, ani toto vydání, které se tak na první pohled tváří, tuto situaci neřeší. Tento Posel totiž nebyl přeložen z latinského originálu, nýbrž z ruského překladu. Při kontrole jsme pak využili překlad anglický. Prosíme tedy laskavého čtenáře, aby ho bral jen jako velmi volný, nicméně zajímavý a poučný, text vycházející z původního díla. Na přípravě pracovalo hned několik lidí, hlavní a nezastupitelný byl Václav Říkal, bez jehož skvělé ruštiny by nebylo možné na překlad ani pomyslet. Jemu, stejně jako všem ostatním, moc děkujeme.

(pokračování)

redakce

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Instantní pozorovatelna 5
Ilustrační foto...
Discovery pro příští století
Ilustrační foto...
New Horizons u Jupiteru – souhrnné informace
Ilustrační foto...
STS-116: Discovery – přípravy pokračují
Ilustrační foto...
Sluneční minimum je asi za námi
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691