Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Obří okuláry, které pohltí i kosmickou loď

Takový byl název přednášky pana Naglera, známého amerického optika, kterou uspořádala Pražská pobočka České astronomické společnosti 14. června v kinosále pražského planetária. Povídání bylo průběžně překládáno do češtiny.

Albert Nagler je sympatický starší pán s brýlemi. Nejspíš asi znáte firmu Tele Vue Optics, kterou založil, a která vyrábí astronomickou optiku, zejména speciální širokoúhlé okuláry, známé právě jako typ Nagler.

Ilustrační foto...

V první části přednášky se asi třicet přítomných posluchačů dozvědělo, jak se pan Nagler dostal k astronomii a také něco o jeho pozdější práci pro NASA. Astronomie ho prý chytla, když byl jako malý se svým otcem poprvé v newyorském planetáriu, a svůj první dalekohled si pak postavil sám. Při té příležitosti prohlásil, že jej coby astronoma amatéra těší tato jeho návštěva rodné země Antonína Bečváře, tvůrce světoznámého Atlasu Coeli. Dále nám vyprávěl, jak později začal pracovat v optické firmě, která dostala zakázku od NASA – vyvinout optické simulátory pro trénink astronautů v programech Gemini a Apollo.

Optický simulátor bylo zařízení, které mělo v programu Apollo imitovat skutečný pohled z okénka kosmické lodi - hvězdnou oblohu a povrch Země a Měsíce tak, jak je astronauti později uvidí v realitě. Že nešlo o nijak jednoduché zařízení je jasné už z faktu, že údajně obsahovalo skoro metr velkou čočku a ještě o dost větší zrcadlo. Přístroje byly tak velké (pro každé okénko jeden), že dohromady obklopily celý lunární modul Apolla – odtud název přednášky. Zařízení bylo totiž v podstatě obřím okulárem. Jedním z problémů bylo právě to, jak dosáhnout velkého zdánlivého zorného pole při pohledu z okénka do přístroje (při zachování co nejlepší ostrosti obrazu i na okrajích).

Hvězdná obloha byla v přístroji imitována metr velkou tmavou koulí, posázenou malými lesklými ložiskovými kuličkami nasvětlenými lampou, z nichž každá představovala jednu hvězdu. Tato umělá nebeská sféra byla optickou soustavou zobrazována tak, aby se jevila jako nekonečně vzdálená (tedy jako skutečná obloha).

Složitější částí simulátoru bylo pak zařízení imitující přistání na povrchu Měsíce. Jeho součástí byla speciální širokoúhlá kamera, obsahující 45 čoček (!), která snímala desetimetrový model měsíčního povrchu z pohyblivého ramene, které manévrovalo podle toho, jak astronauti ovládali přistávací modul. Obraz se promítal na obrazovku, kombinoval opticky s výše popsanou umělou hvězdnou oblohou a vytvářel tak vskutku realistickou iluzi přistání (kdybych si to tak mohl vyzkoušet...). Kamera musela mít široké zorné pole a přitom musela být schopna snímat model povrchu i z minimální vzdálenosti šesti milimetrů! Zkušenosti získané při její konstrukci později pan Nagler využil ke zhotovení po něm pojmenovaného typu ultraširokoúhlého okuláru.

Při tréninku měsíčního přistání se někdy udály i veselé příhody. Když například navštívil výcvikové středisko francouzský prezident Mitterand a předváděli mu tento simulátor, na model měsíčního povrchu umístili zmenšeninu Eiffelovy věže, takže přistání bylo vskutku netradiční. Jindy, když v simulátoru trénoval Neil Armstrong, někdo z jeho kolegů položil na model povrchu v místě přistání kudlanku nábožnou. Pohled z okénka modulu na tento bizarní hmyz snímaný z několika milimetrů určitě musel stát za to. Armstronga by pak při skutečném přistání asi nepřekvapil ani nález hodně neobvyklých forem měsíčního života.

Ilustrační foto...Ve zbývajícím čase jsme se mohli podívat skrz donesený refraktor s jedním z okulárů typu Nagler (zaostřeno bylo na figurku ptáčka na opačném konci sálu). Tyto okuláry mají zdánlivé zorné pole (zorný úhel, pod kterým vidíme okulárovou clonku) opravdu velké -- 82 stupňů, takže pohled do dalekohledu pak skutečně připomíná pohled z okénka kosmické lodi. Takový okulár proto umožňuje mít i při velkém zvětšení dostatečně velké skutečné zorné pole. Nic ovšem není zadarmo, složitost optické soustavy se pochopitelně odráží i v ceně okuláru.

Byl to rozhodně zajímavý večer a určitě nelituji, že jsem se zúčastnil. Doufám, že budu mít někdy možnost podívat se na skutečnou oblohu pomocí kvalitního dalekohledu s okulárem pana Naglera. Přiznám se, že jsem si jej představoval jen jako nějakou dávnou historickou postavu, něco jako když si na okuláru přečtete "H" jako Huygens...

Lukáš Král

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Instantní hvězdárna: Západ Slunce 19. září
Ilustrační foto...
Planetární stezka v Opavě
Ilustrační foto...
Obloha v říjnu
Ilustrační foto...
Astronomické združenie Solar
Ilustrační foto...
Má NASA čisté svědomí?
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691