Militarizace vesmíru? Ano!

Americký ministr obrany Donald Rumsfeld to skutečně myslí vážně, když na tiskových konferencích, stejně jako prostřednictvím řady nejrůznějších prohlášení, hovoří o "udržení Spojených států jako vůdčí kosmické velmoci". Svým způsobem není divu. Politici, stejně jako nezávislí odborníci totiž upozorňují, že by Američané měli zvýšit ostrahu a více dbát o své zájmy na oběžné dráze. Jinak by se mohly dočkat nového "Pearl Harboru".

Na první pohled se to může zdát přitažené za vlasy. Vždyť Spojené státy dnes v každém okamžiku disponují odhadem asi padesáti vojenskými satelity. Rusko jich má méně než polovinu, Čína se zmůže na sporadické mise a ostatní ani na to.

Jenže časy se mění, technika se zdokonaluje a dostává se do rukou čím dál tím méně věrohodným partnerům. Odstrašujícím případem je výpadek satelitu Galaxy IV v roce 1998, kdy přestalo z ničeho nic fungovat 80 procent pagerů v celém státě.

Kvalifikované rozbory přitom identifikovaly celou řadu možných problémů:

• Útoky na pozemní řídící střediska -- ať už bombové, tak i počítačových hackerů -- mohou některé satelity vyřadit z provozu, stejně jako přerušit vzájemnou komunikaci. Ilustrací je nedávný požár retranslačního vysílače nedaleko Moskvy, díky kterému Rusové nakrátko ztratili kontrolu nad čtyřmi vojenskými družicemi. Na britském ostrově Ascension, v jižním Atlantiku, je zase klíčové středisko soustavy GPS.
• Obchod s vojenskými kosmickými technologiemi se neustále rozšiřuje a nejrůznější klíčové informace, například prostřednictvím komerčních společností, začínají být dostupné kde komu. Státy tak mohou studovat americké satelity, ba dokonce je rušit při letu nad svým územím. Například Botswana v jižní Africe poskytuje prostor jednomu z technický center americké armády k monitorování jaderných výbuchů a podobně rozsáhlých katastrof. Stejná centra jsou v Paraguaji, Thajsku, Brazílii, Argentině, Centrální Africe a Pobřeží Slonoviny.
• Rusko, Irák, Severní Korea, Čína nebo Kuba se dnes může dostat k zařízením, která účinně snižují kapacity jednotlivých družic. Například na ruském trhu je k dispozici relativně malé zařízení, jenž dokáže v okruhu několika desítek kilometrů rušit Globální poziční systém GPS. Ten využívají nejen američtí vojáci, ale též civilní letadla.
• Už v průběhu několika roků získá řada států přístup k výkonným pulzním laserům, které dokáží dočasně nebo trvale oslepit některé senzory.
• Čím dál tím běžnější mikrosatelity a nanosatelity jsou čím dál tím důmyslnější. Už brzo budou manévrovat na oběžné dráze a zvládnou se přiblížit k nejrůznějším vytipovaným cílům: Ty si buď prohlédnou, nebo je mohou i zničit. S takovými technologiemi dnes koketuje třeba Izrael nebo Pákistán.
• Velmi nebezpečné jsou i malé nukleární exploze na oběžné dráze, které mohou dočasně nebo trvale zneškodnit elektroniku umělých družic v okruhu několika set kilometrů. Irák, Irán, Severní Korea, Izrael a Pákistán už dnes disponují raketami, které dosáhnou nezbytné výšky. Mnohé z nich přitom mají i jaderné zbraně.

Neznamená to však, že by Spojené státy seděly se založenýma rukama. Řada satelitů má elektroniku odolnou vůči pronikavému gama záření, senzory se ubrání laserovému ataku. Stíhačku F-15 zase vybavili speciálními raketami, které mohou zneškodnit nepřátelský satelit. Jenže v ohrožení jsou i neméně citlivé civilní družice.

Není divu, že ministr obrany Donald Rumsfeld oznámil založení nové divize Kosmického velitelství, které bude koordinovat vojenské a špionážní aktivity ve vesmíru. Pentagon dnes z 310 miliard ročního rozpočtu investuje 8 miliard na kosmické projekty. Blíže nespecifikované miliardy pak pohltí špionáž pod hlavičkou CIA.

Americké výdaje na "militarizaci vesmíru" určitě porostou a my se můžeme těšit -- tedy pokud se o nich dozvíme -- na další zajímavé projekty.