Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Sexuální život hvězd

Bublina pozvolna rozpínajícího se plynu v objetí bájného lovce Oriona a řeky Eridanus je nejen stopou po dávné tragedii velmi hmotné stálice, ale může být i vlnou spouštějící tvorbu nových hvězd v mnoha zákoutích naší Galaxie.

Ilustrační foto...Pokud se alespoň trochu vyznáte na obloze, pak se někdy podívejte na souhvězdí Persea. V okolí jeho alfy, přezdívané Mirfak, totiž leží pěkná, i když nenápadná hvězdokupa. Má úhlový průměru tři stupně (šest měsíčních úplňků) a v malém dalekohled, třeba divadelním kukátku či loveckém triedru, vám nejspíš připomene hrst volně poházených diamantů s nejjasnějším naoranžovělým Mirfakem. Vzdálenost skupiny se pohybuje kolem 570 světelných roků a stáří se odhaduje na padesát milionů let.

Tak a teď si nasaďte speciální brýle, které propouští světlo pouze kolem emisní čáry Halfa s vlnovou délkou 656 nanometrů, tj. na okraji červené oblasti viditelného světla. Vidíte to? Ty zvláštní cáry horkého vodíku? Pokud ne, musíte vzít za vděk alespoň komponovanému záběru, jenž vznikl pomocí širokoúhlých objektivů na australské observatoři Siding Spring.

Zřejmě nejnápadnější je okolí Oriona, v levé části snímku. Naoranžovělou Betelgeuze či jiskřivě modrý Rigel určitě snadno najdete. Pod pásem tří jasných stálic je přeexponovaná M 42, nad ní mlhovina ukrývající známou (avšak nijak výjimečnou) Koňskou hlavu. Snad nejnápadnější je však impozantní Barnardův oblouk, objevený na sklonku devatenáctého století americkým hvězdářem E. E. Barnardem. Je částí ohromného kruhu o průměru dvanáct stupňů se středem někde v místech mezi pasem a mečem Oriona a představuje dva a půl milionu roků starou rozpínající se obálku zaniklé supernovy. Podobná obří bublina nechybí ani v pravé polovině snímku.

"Na hraně bubliny relativně prázdného prostoru vyklizeného explozí supernovy se vytváří rázová vlna, která před sebou hrne materiál. Nárazem takové rázové vlny na molekulové mračno může dojít k žádoucímu zhuštění látky v mračnu a k odstartování tvorby hvězd," popsal nám jeden z nejčastějších způsobů vzniku hvězd v naší Galaxii Zdeněk Mikulášek. "Na původ těchto hvězdných porodnic se pozornost astronomů soustředí již od jejich objevu v sedmdesátých létech. Naše výsledky podporují hypotézu, že molekulární oblaka vznikají v důsledku explodujících supernov," doplnil unikátní záběry na lednovém zasedání Americké astronomické asociace v Atlantě jeden z autorů nové studie sexuálního života hvězd David Theil z University of Denver.

Velmi hmotné hvězdy, které desetkrát a více převyšují naše Slunce, září sice intenzivně, ale krátce. V průběhu několika málo let vyčerpají své zásoby životodárného vodíku a explodují jako supernovy. Jejich celý život proběhne tak rychle, že se dokonce nestačí vzdálit od místa svého zrodu.

Ilustrační foto...

Další vývoj je zhruba následující: Čelo rozpínající se obálky se sráží s okolní mezihvězdnou látkou, zahřívá ji na teplotu mnoha milionů stupňů Celsia a dává za vznik bublině o průměru až několik set světelných roků. S postupujícím časem a rostoucí vzdáleností od místa exploze nahrnuje rázová vlna okolní řídký plyn (převážně vodík s jemnou příměsí ostatních těžších prvků) do omezené vrstvy hustší a chladnější látky, která se časem rozpadá na temná molekulová mračna. A protože v nich vzápětí začínají kondenzovat nové hvězdy, vzniká na perimetru supernovy řada nových stelárních porodnic.

Navíc, bublina je jako rychle se šířící nákaza. Některé stálice v nových kupách brzo explodují a vyfouknou v okolí své vlastní bubliny. Současně tak zničí předcházející, řidší obálku. Zrození se tak nejen přenese na nová místa, ale také se svým způsobem bude samo regulovat.

Ilustrační foto...Tato hypotéza elegantně vysvětluje asi deset roků známou existenci řady chladných molekulových mračen, které tvoří pozvolna se rozpínající ovál o průměru kolem 1200 světelných roků. Patří mezi ně okolí dnešního Orionu, asociace Perseu OB 2, Lacerta OB 1 či soustava Štír-Centaurus. Staré Slunce leží uvnitř této oblasti, na jeho okraji.

Vzhledem k poloměru tohoto "super-prstenu" a rychlosti rozpínání vychází astronomům zajímavá skutečnost. Začal se nafukovat před zhruba 40 miliony roky z míst, kde nyní sledujeme hvězdokupu alfa Persei.

Možná ale namítnete, proč se hvězdokupy netvoří na celém povrchu vyfouklé bubliny. Odpověď se svým způsobem ukrývá v její oválné podobě. Důvod je prostý. Rázová vlna supernovy se samozřejmě s přimhouřením oka nejdříve rozpínala všemi směry stejně rychle. Mezihvězdný plyn, který jí klade odpor, však není v Galaxii rozmístěn rovnoměrně. Nejvíce je ho podél roviny, s rostoucí vzdáleností jeho hustota klesá, a proto bublina rychleji expandovala nad rovinu Galaxie. Na druhou stranu však v její rovině shrnula větší množství látky, ve které se mohly vytvořit zárodečná mračna. A teď řekněte, že není sexuální život hvězd zajímavý...

Jiří Dušek

| Zdroj: Astronomy, The Guide to the Galaxy, Siding Spring Observatory IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Předpověď kosmického počasí
Ilustrační foto...
Swift pozoruje supernovy
Ilustrační foto...
Cesta k Miru
Ilustrační foto...
Tunguszka II?
Ilustrační foto...
O svícení 10
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691