Čtyři roky po velkolepém finále, kdy na jarní obloze zazářila mediálně nejslavnější vlasatice všech dob, přinesli astronomové z Evropské jižní observatoře fotografický důkaz o nebývalé aktivitě tohoto kometárního jádra.
Hale Bopp se dnes nachází 13 astronomických jednotek daleko, v polovině mezi dráhou Saturnu a Uranu. V jižním souhvězdí Doradus září jako skvrnka 15. velikosti, tedy 100 tisíckrát slabší než hvězdy viditelné bez dalekohledu, a stále ještě dává na obdiv svoji sílu.
Záběry pořízené dvoumetrovým dalekohledem na chilské hoře La Silla totiž ukázaly, že zhruba padesátikilometrové jádro špinavého sněhu a prachu stále ještě obklopuje rozsáhlá obálka plynu a prachu, včetně výrazného spirálního výtrysku. Průměr této tzv. komy přitom dosahuje zhruba dvou milionů kilometrů, tedy pětkrát větší než je vzdálenost Měsíce od Země.
Výsledný snímek, který má šířku jenom pět úhlových minut, poskládalo 14 expozici v červeném, žlutém a modrém světle u dalekohledu s průměrem objektivu 2,2 metru na Evropské jižní observatoři mezi 27. únorem a 2. březnem tohoto roku.
Hale Bopp byla skutečně jedinečná kometa. Nejen díky svým rozměrům a výjimečné jasnosti. Fenomenální vlasatice, za podpory hromadných sdělovacích prostředků, tak na čas vzedmula ohromnou vlnu zájmu široké veřejnosti o dění na nebi. Proto, ale samozřejmě i z jiných důvodů, ji budou hvězdáři sledovat na cestě k okrajům sluneční soustavy i nadále. Kometa se pohybuje rychlostí 11 kilometrů za sekundu a každý den se od nás vzdálí o jeden milion kilometrů. Odhaduje se, že v dosahu našich přístrojů bude ještě několik následujících desetiletí.
