Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Skrytá hmota odhalena?

Stále nekončící mystérium tzv. skryté hmoty, která ovlivňuje dění nejen v naší Galaxii a přitom o sobě kromě gravitačních pletich nedává nijak vědět, má možná alespoň jedno, částečné řešení. Hádejte jaké?

Ilustrační foto...Začněme po pořádku. U naší Galaxie rozlišujeme tři základní části: Jádro, disk a halo. První je vlastně ohromná kulová hvězdokupa o velikosti 15x10 tisíc světelných roků, v jejímž centru sídlí několik milionů Sluncí těžká černá díra. Patří do ní méně hmotné hvězdy a červení obři s věkem k deseti miliardám roků. Výhled na jádro nám zakrývají neprůhledná oblaka mezihvězdné látky a nemá snad smysl připomínat, že leží v souhvězdí Střelce.

Disk, do kterého patří i Slunce, je tlustý 1200 světelný roků a končí ve vzdálenosti 80 tisíc světelných let. Obsahuje zářivé hvězdy, rozsáhlá oblaka mezihvězdné látky. Jeho součástí jsou spirální ramena a na obloze vykresluje jemnou Mléčnou dráhu.

Nejméně nápadné je halo, symetrická kulová složka s rostoucí koncentrací směrem ke středu. Tvoří ho červení trpaslíci, velmi staré hvězdy a kulové hvězdokupy. Složka má přibližně stejný poloměr jako plochý disk.

Podobně jako halo rozložená je v Galaxii i tzv. neviditelná látka, po jejíchž stopách se jako první vydal ve třicátých letech dvacátého století Fritz Zwicky. Právě on totiž zjistil, že alespoň některé galaxie rotují jinak, než by se dalo usuzovat z jejich pozorované hmotnosti. Nesrovnalosti elegantně vysvětlil vyšší hmotností těchto objektů, které obsahují velké množství dostupnými prostředky neviditelné látky. Dnes hvězdáři dokonce usuzují, že tato skrytá hmota tvoří až 95 veškeré látky galaxií. Ta naše přitom není výjimkou.

I když o podstatě skryté látky víme jen málo, na základě jejích gravitačních účinků se odborníkům alespoň podařilo odhalit, že je zhruba desetkrát hmotnější než pozorovaná hmota a že snad sahá až někam k blízkým satelitním galaxiím: Velkému a Malému Magellanovu mračnu (na obrázku označeny jako VMO a MMO). Tato zvláštní ingredience, která zásadně určuje gravitační běh celé Galaxie, má být přitom namíchána z hnědých trpaslíků, chladného plynu či kdovíjakých bizardních objektů. Nyní se konečně ukazuje, že podstatnou část skryté látky zřejmě můžeme připsat na vrub chladnoucích bílých trpaslíků.

Prohlídka gravitačních mikročoček, které hvězdáři pravidelně sledují na pozadí Velkého Magellanova mračna, totiž v minulých letech přinesla pádné argumenty o další složce naší Galaxie: zploštělém halu velmi starých, mrtvých stálic. V prostoru mezi oběma galaxiemi se totiž od roku 1992 pozorovala řada bílých trpaslíků -- tedy pomalu chladnoucích jader bývalých hvězd podobných Slunci. Evalyn Gates (University of Chicago) a Geza Gyuk (University of California) na základě toho sestavili model, podle kterého se v této oblasti nachází asi sto padesát miliard takových zbytků.

Některé z nich se zřejmě podařilo spatřit i Hubblovu dalekohledu. Před nedávnem totiž Rodrigo A. Ibata spolu s kolegy publikovali výsledky pátrání po pohybujících se objektech v zorném poli známého Hubblova hlubokého pohledu. Ve dvou polích, z nichž jedno bylo pozorováno v prosinci 1995 a druhé v prosinci 1997, se podařilo z nepřehledného šumu vylovit nejméně dva, velmi slabé pohybující se objekty. Podle všeho se jedná o bílé trpaslíky s hmotností kolem půl Slunce a příšerným stářím 12 miliard roků.

V tomto ohledu jsou nesmírně důležité také zcela čerstvé výsledky britské americké fotografické přehlídky oblasti jižního galaktického pólu, které se objevily v časopisu Science. Pod vedením Bena Oppenheimera zde s odstupem tří desítek roků pátrali po jakýchkoli velmi slabých objektech, které by se pohybovali velkou rychlostí (neklamná známka příslušnosti k halu naší Galaxie). Na celkové ploše deseti procent oblohy konec identifikovali 92 kandidátů, z nichž na základě rozboru spektra u 38 také uspěli. Přestože jsou všichni tito bílí trpaslíci nanejvýš 450 světelných roků daleko, patří do kulového hala naší Galaxie a kolem Slunce jenom náhodou prolétají.

Ilustrační foto...

Co je neméně zajímavé, většina z nich měla modré zabarvení -- neklaná to známka značného stáří a také nízké povrchové teploty. Podle teoretických modelů se totiž s teplotou pod 4 a půl tisíce kelvinů objevují v tenkých atmosférách bílých trpaslíků molekuly vodíku, které rozptylují procházející záření. Fungují tak jako velmi zvláštní filtr pro červené a infračervené záření a dávají tak těmto objektům charakteristické modré zabarvení.

Disk bílých trpaslíků má podle odhadů průměr 150 tisíc světelných roků a výšku kolem 90 tisíc světelných roků. Jeho stáří je větší než deset miliard roků, tedy více než většiny Galaxie. "Zřejmě se jedná o fosílie po prvních hvězdách," komentoval objev Evalyn Gates. Ben Oppenheimer pak dodává: "Nalezli jsme do této doby neznámou populaci stálic v galaktickém halu, která může představovat podstatné procento tzv. baryonové látky v Galaxii." Mezi baryony se přitom řadí všem známé protony a neutrony.

Z třiceti osmi nalezených trpaslíků lze totiž spolu s výsledky pozorovatelů mikročoček odhadnout, že tvoří osm až padesát procent hmotnosti celého hala, tedy něco od 25 až do 100 procent baryonové skryté látky. Dvě třetiny neviditelné hmoty se však připisuje na vrub tzv. ne-baryonové látky, za kterou se zřejmě skrývají dosud nepoznané elementární částice. Rozhodně tedy vyhráno nemáme.

Jiří Dušek

| Zdroj: Space.com, Skypub.com a další IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Eclipse Híbrido Solar – fotografie II
Ilustrační foto...
Za límečkem černé díry
Ilustrační foto...
Vesmírné pohony včera, dnes a zítra
Ilustrační foto...
Rádio IAN: Trojice zajímavých přednášek...
Ilustrační foto...
V ohnisku: Planetky
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691