Hubblův kosmetický dalekohled se podíval na jednu z fotogenických galaxií: M 51 z Honících psů, přezdívanou též Vírová. Co všechno zahlédl?
Tak na tento koutek vzdáleného vesmíru se amatéři i profesionálové dívají skutečně často. Už jenom proto, že se snadno hledá: stačí se od poslední hvězdy z Velkého vozu (Alkaid či též Benetnaš, jinai i éta Ursa Majoris) zhoupnout asi tři a půl stupně na jihozápad a v triedru se vám objeví drobná mlhavá skvrnka: M 51. Jenom v trochu větších dalekohledech se pak můžete na vlastní oči přesvědčit, že jde ve skutečnosti o dva objekty: Jeden větší (jinak též NGC 5194) a k němu ze severu přivěšený menší (NGC 5195).
Úplně nejhezčí je M 51 na fotografiích. Kolem nádherné spirální galaxie totiž prolétá menší hvězdný ostrov (NGC 5195), který pod náporem většího souseda přichází o značnou část látky odtékající v podobě ladného světelného mostu. Náhodné setkání s menším satelitem se však podepisuje také na mohutnější spirále: Stimuluje zde překotnou tvorbu nových hvězd, často seskupených do velmi mladých, zářivých hvězdokup.
Proto se na soustavu M 51 zcela zákonitě podíval i Hubblův kosmický dalekohled, kterému v jednom z pásem (konkrétně v čáře ionizovaného vodíku Halfa) pomohl i přístroj na Kitt Peak National Observatory. Pouze v infračerveném oboru spektra lze totiž proniknout i dovnitř neprůhledných mračen a v mnohem zřetelně spatřit jinak zastřené jasné hvězdy
Kombinací řady záběrů tak vznikla nádherná, až rafinovaně detailní kresba spirální galaxie. Jemnou strukturu spirálních ramen vykreslují jak chladná oblaka prachu, tak i červené oblasti horkého vodíku ozařovaného jednotlivými vyžhavenými hvězdokupami. Zajímavé tvary se ukázaly i ve struktuře samotných mračen, které se větví více méně v kolmém směru vůči spirálám, a také v samotném centru M 51, kde rozsáhlý disk prachu a plynu naznačuje přítomnost obří černé díry. Na jeden záběr docela slušné, ne?
