Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Science fiction v astronomickém vzdělávání

Jistě se snadno shodneme na tom, co rozumíme pod slovy astronomické vzdělávání. Nemusí jít jen o klasickou školní výuku tohoto předmětu, ale také o jakékoli systematické seznamování se s oborem mimo školu, kupř. na hvězdárnách, v planetáriích nebo individuálně. Mnohem obtížnější bude vypořádat se s označením science fiction, i když každý z nás nepochybně nějaké dílo tohoto žánru zná.

Ilustrační foto...Definovat vědecko-fantastická díla se snaží kritici již desítky let. Nepotřebujeme nějakou definici z důvodů literárně-vědeckých, ale proto, abychom věděli, jaký druh tvorby máme na mysli, zejména když sci-fi chceme oddělit od jiných blízkých zaměření, např. kategorie fikce (fantasy). Jeden z aspektů říká, že sci-fi používá stejného schématu myšlení jako věda -- fikce o věcech a událostech, které nastanou, je založena na tom, co už známe. Výmysl autora vychází z racionální úvahy podložené vědeckou zkušeností lidstva a jeho soudobými technologiemi.

Často se uvádí, že sci-fi je tvorbou zachycující změny. Mění-li se civilizace díky vědeckému pokroku a technologickému vývoji, a všichni očekávají, že se tak bude dít nadále a třeba i mnohem razantněji, není divu, že díla vědecko-fantastického žánru jsou populární: vyjadřují přece názory lidí (ať již optimistické či nikoli) na takové změny. (S tím kontrastují třeba díla žánru detektivního: zločinec je chycen a pořádek je znovu nastolen.)

Srovnejme sci-fi a fantasy: vědecko-fantastické dílo je založeno na pravidlech, jež jsou explicitně dána a platí v celém díle, zatímco výtvor z oboru fikce, pokud taková pravidla vůbec má, je prezentuje jen značně neurčitě, doslova mlhavě. Ještě jedno srovnání obou žánrů: jejich pracovní definice, jak je uvádí Arthur Clarke v předmluvě k synopsi filmu Zpěvy vzdálené Země (uvedeno v díle The Sentinel, Byron Preiss Visual Publications, Inc., 1983), jsou stručné, ale výstižné: "fantasy je něco, co se v reálném světě nemůže přihodit (i když by si člověk občas přál, aby mohlo); science fiction je naopak něco, co by se opravdu mohlo stát (i když by pak člověk často pořádně litoval, kdyby k tomu skutečně došlo)."

Astronomie je s žánrem sci-fi spjata odjakživa (vždyť prvním dílem tohoto druhu je zřejmě spisek Johannese Keplera Sen, aneb lunární astronomie, který vznikl asi roku 1609 v rudolfínské Praze). Mezi mladými adepty astronomie není snad takových, kteří by neznali nějaké dílo z oboru sci-fi (nemám to potvrzeno statistickým průzkumem, ale vzhledem k početné knižní a filmové tvorbě tohoto žánru je to určitě tvrzení správné). Není proto od věci, budeme-li už z tohoto důvodu uvažovat o využití sci-fi při astronomickém vzdělávání. To platí zejména pro tzv. "tvrdou" sci-fi, v níž je věda nejen nezbytná, ale i v centru zájmu (zlí jazykové dodávají, že musíte mít dobré vědecké zázemí, abyste si tuto tvorbu vychutnali).

Ilustrační foto...

Je to však vůbec možné? A za jakých podmínek? Nepochybuji o tom, že mezi pedagogy se najde nemálo těch, kteří zásadně odmítají jakoukoli "vědeckou fantazii" ve výuce tzv. exaktních věd. Současně ale pevně věřím, že je mezi nimi mnohem více těch, kteří si uvědomují, jak jsou zejména pro mladé studenty vědecko-fantastické příběhy přitažlivé a silně emotivní. Musíme připustit, že sama astronomie je natolik atraktivní vědní disciplínou (na rozdíl od řady jiných přírodních věd), že mnohé skutečné události jsou fantastičtější a napínavější než leckteré vymyšlené příběhy. Na druhé straně se (z pochopitelných důvodů) ohlíží převážně do minulosti a prognózy jsou jen malou součástí systému poznatků.

Pravým opakem je sci-fi: každého nepředpojatého, byť naprosto racionálně se chovajícího jedince musí při sledování vědecko-fantastických příběhů aspoň jemně dráždit pomyšlení, že se některý z těchto příběhů v budoucnu opravdu může přihodit. To, co nás obvykle vzrušuje nejvíce, bývá sám příběh, vzniklý konflikt, způsob jednání jednotlivých osob, zkrátka psychologie příběhu. Méně už býváme uneseni technickými výtvory budoucnosti (zde autorům velmi rychle dochází fantazie, jak ze zkušenosti víme). Nezapomínejme však ani na kulisu příběhu -- prostředí, ve kterém se děj odehrává. Může jím být naše Země za pár (desítek, stovek) roků, kosmický prostor, cizí tělesa v naší planetární soustavě nebo prostředí ještě vzdálenější.

Sledujeme-li s napětím odvíjející se příběh, vtiskne se nám do paměti také kulisa příběhu. Je-li dostatečně věrná, vytváří se v nás obraz jiného světa a zákonitostí v něm fungujících, který sice může být v detailech neúplný či nepřesný, zato však je v naší mysli výrazně fixovaný. Co jiného si lze přát ve výuce než právě toto?

Několik příkladů využití děl žánru sci-fi při vyučování astronomie povídky Alana E. Nourse Napříč ozářenou stranou (Brightside Crossing, Galaxy Publishing Corp., 1956) a Arthura C. Clarka Léto na Ikaru (Summertime on Icarus, Condé Nast Publications, Inc., 1960) jsou v dramatizované podobě použity ve školních vzdělávacích pořadech v planetáriu v Brně. Zkušenosti jednoznačně potvrzují, že tam patří. Příběhy nejen vyplňují oddechovou dobu zhruba v polovině pořadu, ale posluchačům dávají i něco navíc. U první povídky jde o diskusi o době rotace Merkuru (autor ve shodě s tehdejšími představami předpokládal, že Merkurova doba rotace vůči Slunci je vázaná), druhá povídka je přirozeným úvodem k úvahám o smyslu letů člověka do vesmíru.

Ilustrační foto...Existuje skupina děl žánru science fiction, která je pro vzdělávací účely velmi užitečná: jde o příběhy, jež jsou založeny na existujících skutečnostech, avšak důsledky určitého jevu či události jsou fabulovány. Dovídáme se tak v podstatě pravdivé informace způsobem, který podporuje naši fantazii a zvyšuje naši vnímavost. Pro vzdělávací účely se nám tedy hodí nejen kulisa děje, ale též příběh samotný. Příklady: autorova novela Zkáza přichází z kosmu (Rovnost, 1996) může posloužit jako příklad "téměř pravdivé" science fiction: na fiktivní vědecké konferenci diskutují účastníci na téma: Nebezpečí střetu Země s kosmickými tělesy. Uváděné argumenty z oborů astronomie, geologie a paleontologie jsou pravdivé v tom smyslu, jak je chápe soudobá věda. Vymyšlený je (kromě konference) jen příběh, který se prolíná celou konferencí a s projednávaným tématem velmi úzce souvisí.

Podobným příkladem další autorova sci-fi povídka Zajatci Marsu (Aventinum, 2001). Je to příběh prvního letu lidí na Mars v roce 2024. Skutečná expedice se jistě odehraje jinak a možná i jindy, nicméně prostředí cizí planety a problémy, s nimiž se při výpravě na Mars budoucí kosmonauti setkají, jsou zde podány tak přesně, jak je jen v současné době možné.

Při práci s literaturou žánru science fiction nebývá snadné odlišit bezpečně ověřený fakt od vymyšlené informace, realitu od fantazie. Je to obtížné pro učitele a tím spíše pro studenty. Právě na to mnozí odpůrci sci-fi ve výuce upozorňují. Je to však fatální nedostatek? Cožpak při čtení "klasického" populárně-vědeckého díla (a často i původní vědecké práce) vždy jasně rozlišíme, co už je odborníkům dobře známo a co zatím zůstává jen teorií nebo dokonce čirou spekulací? Navíc nikdo učiteli nebrání, aby závěrem své studenty upozornil na nepřesnosti nebo chyby, jichž se autor dopustil záměrně, z neznalosti nebo jednoduše proto, že v době vzniku díla takové informace dosud nebyly k dispozici (ještě lépe: studenti by měli takové chyby vyhledat sami a s učitelem a spolužáky o nich diskutovat. Vždyť teprve taková výuka je zábavou i poučením!).

Studenti nemusí být vždy jen pasivními konzumenty vědecko-fantastických děl. Nepochybně silně motivující jsou pokusy o samostatnou tvorbu: učitel zadá rámcovou kulisu děje, student ji na základě dostupných (vědeckých) informací rozvine a přidá vlastní děj. Hotové dílo (nejčastěji povídku) pak může hodnotit učitel fyziky (astronomie), češtiny i třeba spolužáci při dnes tak módním autorském čtení. Dodejme ještě, že nemusí vždy jít jen o dílo literární, ale i obrazové, vytvořené např. použitím počítačové grafiky.

Ilustrační foto...

Pro vzdělávací účely se jistě nehodí libovolná vědecko-fantastická literatura, ale jen ta dobrá. Jenže která to je? Neznám striktní kritéria a pochybuji, že vůbec existují: mohu však uvést zásady, podle kterých si ji vybírám. Předně: vědecké poznatky musí být na úrovni doby, ve které dílo vzniklo. Nevadí, že dnešní pohled bývá trochu jiný, vždyť pokaždé máme možnost poukázat i na současný stav věci. Zárukou kvality v tomto bodě jsou mi jména autorů -- Arthur Clarke je snad nejlepší příklad (v jeho rozsáhlém díle často najdete situace, kdy jej inspirovaly konkrétní astronomické objevy; ostatně autor to mnohdy v doslovech sám uvádí).

Dalším kritériem pro výběr je posouzení poměru "vědy" a "fikce"; nediskutuji o tom, zda jsou obě tyto složky potřebné, na to již dříve vtipně upozornil Arthur Clarke příměrem, že jsou to jen různé strany téže mince. Ovšem "fikce" by neměla dominovat nad "vědou" (přikláním se tedy k "tvrdé" sci-fi). Když popis techniky jde do velkých detailů a v příběhu se to jen hemží superpřístroji, jež pracují na dosud neznámých fyzikálních principech, automaticky znejistím. Zdá se mi, že autor nahrazuje chudobu děje technickými bláboly. (Jde-li o satiru, pak je vše samozřejmě jinak, viz řada děl Stanisława Lema.) V neposlední řadě dám při hodnocení díla i na ryze subjektivní dojem: jak napínavý byl příběh, jak vtipnou měl pointu, zkrátka -- jak se mi dílo líbilo.

Vědecko-fantastické příběhy k astronomickému vzdělávání určitě patří. Jistě netvoří vzdělávací základ, jsou pouze jednou z řady příměsí. Zvolím-li si příměr s jídlem, jež je nutné okořenit, aby bylo lépe stravitelné, myslím, že "koření" v podobě dobré sci-fi je nezbytné.

Zdeněk Pokorný

| Zdroj: Příspěvek připravený pro seminář Tage der Schulastronomie, který se uskuteční 28. až 30. června 2001 v Sohlandu (Německo). IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Kometa C/2006 M4 SWAN výrazně zjasnila
Ilustrační foto...
Expedice Úpice 2001 - díl jedna
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 86
Ilustrační foto...
Pioneer 10: The Neverending Story -- A co věda?
Ilustrační foto...
Vzniká nová kosmická agentura
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691