V pátek se Venuše dostává do tzv. dolní konjunkce se Sluncem. Pro tento rok tak nejjasnější planeta odchází z večerní scény a připravuje se zazářit pro změnu jako Jitřenka. Zároveň nastává i nepříhodnější období k sledování jejího tenkého srpku.
Ani se nechce věřit, že to šlo tak rychle. Venuše, která jako nepřehlédnutelná Večernice zdobila zimní oblohu po několik měsíců, je pryč. Podmínky její viditelnosti se zhoršovaly již od sedmého března, kdy se začala pohybovat k západu. Jako stále velmi nápadný a jasný objekt se za horizontem ztrácela čím dál tím dřív a její vzdálenost od Slunce se na obloze neustále zmenšovala.
Při své cestě na soumrakové obloze vstříc Slunci se ale zároveň zkracovala i její vzdálenost od Země, která byla nejmenší 29. března (42 milionů kilometrů). Při pohledu dalekohledem jsme tedy mohli sledovat, jak se zužuje její krásný srpek a zvětšuje zdánlivý průměr kotoučku planety, který dosahuje v době největšího přiblížení téměř jedné obloukové minuty. Není divu, že pozorovatelé s bystrým zrakem mohou dokonce rozeznat její fázi pouhým okem bez dalekohledu!
Třicátého března se Venuše dostane do tzv. dolní konjunkce se Sluncem, což znamená definitivní přechod z večerní oblohy na ranní (z Večernice se stane Jitřenka). Toto krátké období je velmi příhodné pro pozorování jejího tenkého srpku, který je i v docela malém dalekohledu opravdu zajímavý.
Když jsem sám spatřil Venuši s fází 0,03 (1 -- úplněk, 0,5 -- čtvrť, 0 -- nov) krátce po její dolní konjunkci v roce 1991, byl to pro mě tak mimořádný zážitek, že jsem si přitom rozbil brýle a můj kamarád spadl do kaktusů. Větším dalekohledem navíc můžete na jejím srpku pozorovat i mnoho zvláštností. Často se hovoří o rozdílném prodloužení jižního a severního růžku. Například 24. března 1945 byl jižní růžek zřetelně tenčí než severní.
Tento jev je podle Waltera Haase ze sdružení pozorovatelů planet a Měsíce (A.L.P.O.) způsoben různými atmosférickými podmínkami v jednotlivých oblastech Venuše. To ale není zdaleka to nejzajímavější, s čím se v těchto dnech můžeme u Venuše setkat.
Již roku 1790 si zkušený německý pozorovatel planet a Měsíce Johann H. Schröter všiml neobvyklého prodloužení růžků Venušina srpku. Místo teoretických 180 stupňů zabíraly na obvodu planety plných 210 stupňů. Téměř o sto let později několik pozorovatelů spatřilo tak velké prodloužení růžků, že se spojily a vytvořily tenký souvislý prstenec kolem planety. Stejný jev ostatně sledoval i veterán planetárních pozorování Walter Haas při poslední dolní konjunkci, která nastala 20. srpna 1999. Každý den od 16. do 21. srpna a následně i od 23. do 25. srpna viděl kolem Venuše souvislý světelný prstenec. Slunce tehdy bylo od Venuše vzdáleno jen osm obloukových stupňů, což vyžadovalo zvláštní opatrnost při jejím pozorování za denního světla.
Pokud jste propásli svou šanci při sledování úzké Venuše před konjunkcí, nemusíte zoufat. Příležitost spatřit tenký srpek se totiž naskytne již příští týden ráno. Protože se ale před východem Slunce bude Venuše (nyní už jako Jitřenka) nacházet jen velmi nízko nad obzorem, chce to dobrý výhled a průzračnou oblohou, nejlépe někde na horách.
Máte-li dalekohled opatřený dělenými kruhy můžete se pokusit vyhledat Venuši i ve dne, ale pozor! Během dolní konjunkce se Venuše nachází jen pár stupňů od Slunce, takže musíte být při hledání hodně obezřetní.
I denní vyhledávání vyžaduje průzračnou oblohu. Mírný zákal nebo prach způsobuje rozptyl slunečního světla a pohled dalekohledem do těsné blízkosti Slunce je pak velmi nepříjemný a pro náš zrak i nebezpečný. Hodně štěstí při sledování úzké Venuše!
