Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Z boku!

Rozsáhlý odkaz Hubblova nesmírného dalekohledu má nový, opět pozoruhodný přírůstek: Galaxii NGC 4013 ze souhvězdí Velké medvědice, galaxii, na kterou se díváme přesně z boku.

Ilustrační foto...Jak známo, podle vzhledu dělíme galaxie do tří základních kategorií: na spirální, eliptické a nepravidelné. Zatímco tvar poslední skupiny je více méně nezřetelný, eliptické představují různě protažené rotační elipsoidy. Snad nejhezčí jsou ale spirály: Jejich ramena vypadají jako pásy zářící hmoty, mezi kterými se nachází jen velmi málo hvězd. Prozraďme ale, že ve skutečnosti je prostorová hustota stálic všude zhruba stejná a v ramenech je pouze výrazně větší zastoupení extrémně zářivých hvězd.

U spirálních galaxií navíc rozlišujeme tři základní části: jádro, disk a halo. První složka je vlastně ohromná kulová hvězdokupa o velikosti kolem 10 tisíc světelných roků, do které patří červení obři s věkem do 10 miliard roků. Disk je tlustý až 1000 světelných roků a v případě naší Galaxie končí ve vzdálenosti 40 tisíc světelných let. Obsahuje mladé zářivé hvězdy a rozsáhlá oblaka mezihvězdné látky. Nejméně nápadné je halo, symetrická kulová složka s rostoucí koncentrací směrem ke středu, jež tvoří málo výkonní červení trpaslíci, velmi staré hvězdy a kulové hvězdokupy. Má přibližně stejný poloměr jako plochý disk.

A teď už k reprodukovanému obrázku. Na spirální galaxii NGC 4013 ze souhvězdí Velké medvědice se díváme prakticky z boku. Temný pás, který ji rozděluje ve dví, tvoří soustava rozsáhlých oblaků plynu a prachu, rozkládající se poblíž roviny galaxie v oblasti široké jenom pět set světelných roků (a zpravidla v blízkosti spirálních ramenech). Jasná hvězda nepatří k NGC 4013, nýbrž leží mnohem blíže, v naší Galaxii.

To, že prostor mezi hvězdami není prázdný, ostatně dokumentuje i pohled na Mléčnou dráhu, někde daleko od pouličního osvětlení. Směs plynu, převážně vodíku, a jemného prachu vytváří tzv. molekulová mračna, která brání zahlédnout za nimi ležící objekty. (Stále jsou však řidší než nejlepší na Zemi vyrobené vakuum.) Neprůhledná oblaka prachu mají na svědomí skvrnitou podobu Mléčné dráhy a znemožňují nám v optickém oboru sledovat i střed Galaxie. (V opačném případě by měl podobu jasné skvrny o průměru kolem dvaceti stupňů.)

Ilustrační foto...

Přestože NGC 4013 leží 55 milionů světelných roků daleko, je natolik veliká, že se do zorného pole Hubblova kosmického dalekohledu celá nevešla. Přesto všechno je tento záběr, s ohromným množstvím detailů pro hvězdáře nesmírně užitečný. Na prachových částicích -- které jsou mimochodem jemnější než částice cigaretového kouře -- se totiž lépe rozptylují krátkovlnnější fotony. Převedeno do srozumitelštiny: Pokud skrz molekulové mračno pozorujete nějaký zdroj bílé světla, jeví se červenější než ve skutečnosti je. Přes jemné prachové částice se totiž snadněji proderou červené fotony. Dochází tak vlastně k odmodrání vzdáleného objektu. (V astronomické literatuře se mylně hovoří o "mezihvězdném zčervenání" -- červených fotonů se ale do světla hvězdy nepřidává, naopak se odebírá modrých fotonů.)

Ilustrační foto...

Z velikosti odmodrání přitom astronomové odvozují podmínky, které panují v molekulových mračnech. Na dálku tak mohou vyšetřit útvar vzdálený přes padesát milionů světelných roků. Obecně se tak ukazuje, že oblaka plynu a prachu dosahují hmotnosti přes milion Sluncí a jejich rozměry často převyšují i stovky světelných roků. Jsou tedy největšími celistvými útvary v galaxiích.

A navíc: Průchody molekulových mračen hustotní vlnou spirálních ramen vedou k zahuštění těchto útvarů a tedy i k překotné tvorbě nových hvězd. Ty nejhmotnější a nejzářivější stálice se vzhledem k omezené době existence přitom nevzdalují od místa svého vzniku a zviditelňují jasné spirály. Temná oblaka plynu a prachu, stejně jako oslnivé hvězdy tak mají hodně společného.

Jiří Dušek

| Zdroj: Hubble Heritage a další IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Rádio IAN: Astronomie na počátku 21. století
Ilustrační foto...
Ostravský astronomický víkend
Ilustrační foto...
Raketoplán Endeavour na českém nebi
Ilustrační foto...
STS-123: On-line přenos startu
Ilustrační foto...
Vzhůru ke dnu!
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691