Krása

Vítejte před naší podivuhodnou tapisérií ze souhvězdí Labutě. Prostřednictvím řady důmyslných detektorů ji nedávno vykreslili během desíti minut(!) pozorovatelé u osmimetrového zrcadla japonské observatoře Subaru na havajské hoře Mauna Kea. Obraz se jmenuje S106 a v infračerveném světle zachycuje krásu stvoření -- stvoření nového stelárního pokolení.

Už na první pohled je jasné, že nejde o nic tuctového. Oblast leží asi dva tisíce světelných roků daleko a ukrývá v sobě velmi masivní hvězdu. Její stáří se odhaduje na pouhých tisíc roků -- ve vesmírných měřítcích tedy pouhé mrknutí levého oka Stvořitele, hmotností ale zhruba dvacetkrát předčí naše Slunce.

Na elektronické malbě však tohoto stelárního budulínka budete hledat marně. Ukrývá se ve světlém chomáči horkého plynu, který pod vlivem záření uniká od hvězdy a vykresluje jakési pokřivené přesýpací hodiny. Její ultrafialové fotony v bezprostředním okolí nutí svítit všudypřítomný vodík a dávají tak za vznik tzv. oblasti HII -- oblasti ionizovaného vodíku. V okrajových částech mlhoviny, kam už většina těchto energetických projektilů nedoletí, se ale uplatňuje rozptyl světla na prachových částicích. Proto má tato část modré zabarvení.

Při pečlivém studiu vám také určitě neuniknou stovky slabých, mladých objektů kolem centrální stálice. Jejich hmotnost se odhaduje na méně než 0,08 Slunce. Proto v nitru nikdy nezažehnou jaderné reakce a proto jsou odsouzeny ke smutnému údělu hnědých trpaslíků. Chladnout a chladnout... Ten nejlehčí z nich -- alespoň dle japonských odborníků -- je pouze desetkrát větší než Jupiter.