Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Dva v tom

Britští radioastronomové možná objevili soustavu poskládanou běžným pulsarem a tělesem o hmotnosti kolem 11 Sluncí, za kterým se může skrývat červený obr, kompaktní stálice hlavní posloupnosti a nebo černá díra. Pokud by platila poslední možnost, pak se tato dvojice stane unikátní laboratoří na testování obecné teorie relativity.

Ilustrační foto...Zajímavý nález, dosud publikovaný pouze formou "vývěsky" na lednovém zasedání Americké astronomické společnosti, se podařil pracovníkům manchesterské observatoře v Jodrell Banku a Národní rádioastronomické observatoře ve Spojených státech. Na dvojhvězdu -- nepohledně označovanou PSR J1740-3052 -- narazili v rámci systematického hledání pulsarů po celé obloze. První analýzy ukázaly, že se kolem své osy otočí jednou za 570 milisekund.

Pulsary, tedy zvláštní kategorie neutronových hvězd, jsou vlastně gigantická "atomová jádra" složená z neutronů, která však nedrží pohromadě jadernými silami nýbrž gravitací. Volné elektrony zachycené v jejich nesmírně silném magnetickém poli jsou urychlovány na rychlost blízkou světlu a v širokém rozsahu vlnových délek, především v radiovém oboru, intenzivně září.

Jak se ale ukazuje, nesvítí neutronové hvězdy všemi směry stejně, nýbrž převážně v úzkém kuželu podél osy magnetických pólů. A jelikož se hvězda otáčí, funguje takový objekt podobně jako maják. Pokud na nás zamíří s kuželem radiového záření, pozorujeme na nebi krátké záblesky pulsaru. Pokud ne, neutronovou hvězdu s největší pravděpodobností vůbec nezahlédneme.

Toto mezihvězdné vysílání, které je ve skutečnosti mnohem komplikovanější, však není úplně zadarmo: jde na úkor rotační energie pulsaru. Díky vyzařování se neutronová hvězda neustále zpomaluje. Zatímco po narození se otočí jednou za tisícinu sekundy, za několik desítek tisíc roků se zbrzdí na jednu, dvě otočky za sekundu. Časem se pak zastaví úplně. Ruku v ruce s tím slábne i její vysílání.

Ilustrační foto...První pulsar se podařilo objevit 28. listopadu 1967 na observatoři v anglické Cambridge, od té doby jejich počet překročil tisícovku a díky systematickým prohlídkám i nadále roste. Pouze z analýzy jejich periody přitom dokážeme určit řadu vlastností: Jsme schopni určovat vnitřní stavbu neutronových hvězd, ověřovat efekty obecné teorie relativity, určovat nepřímo vlastnosti mezihvězdného prostředí, hledat binární pulsary resp. planetární průvodce neutronových hvězd, zlepšovat efemeridy ve sluneční soustavě, ověřovat stabilitu časových normálů, zlepšovat kvalitu vztažných soustav souřadnic a přispívat k řešení otázek kosmologie.

Pravděpodobný počet normálních (dlouhoperiodických) pulsarů, pozorovatelných v principu ze Země, činí pro naši Galaxii asi padesát tisíc. Jelikož však rádiové signály pulsarů jsou usměrněny do úzkých svazků, skutečný počet současně aktivních normálních pulsarů v Galaxii odhadli autoři australské přehlídky na 160 000.

Na PSR J1740-3052 je ale zajímavé, že navíc s periodou 231 dní obíhá kolem jiného tělesa. "Je nejméně 11krát hmotnější než Slunce, pravděpodobně dokonce až šestnáctkrát," prozradil profesor Andrew Lyne z Jodrell Bank Observatory. Jde tedy buď o výjimečně hmotnou hvězdu, nebo o klasickou černou díru.

Podle statistických odhadů má zhruba každý tisící pulsar žít v páru s neutronovou hvězdou. Právě PSR J1740-3052 přitom vypadá na prvního kandidáta, i když to zatím není úplně jisté.

Ilustrační foto...Zajímavý objekt leží poblíž středu Galaxie, což s ohledem na řadu neprůhledných oblaků plynu a prachu velmi znesnadňuje jeho sledování v jiných oborech elektromagnetického spektra. Čtyřmetrový dalekohled Anglo-australské observatoře zde přesto v infračerveném světle zahlédl hvězdu pozdního typu, která se nachází jenom půl úhlové vteřiny od místa, kde se nachází pulsar. "Pravděpodobnost, že by se zde nacházela stálice tohoto typu a nebyla přitom průvodcem neutronové hvězdy, se pohybuje kolem jednoho procenta," komentoval situaci doktor Fernando Camilo z pozorovacího týmu. Přesto všechno se s tím ale řada pozemšťanů nehodlá smířit.

"Pokud by tento pozdní veleobr doopravdy tvořil soustavu s PSR J1740-3052, musel by mít neobvykle malou velikost," přihodila pochybnost dr. Ingrid Stair. "Typická hvězda této hmotnosti a spektrálního typu by totiž sahala až za dráhu pulsaru. Měly bychom tedy sledovat periodické zákryty PSR J1740-3052, což se ale nestalo."

Navíc analýza periody ukázala, že dochází k malým změnám orientace orbitální dráhy v doby, kdy se obě tělesa nacházejí nejblíže. To ale může mít na svědomí kombinace klasických a relativistických efektů. "Hodnoty jaké bychom předpokládali pro soustavu pulsaru a veleobra nejsou v rozmezí, jež pozorujeme," vysvětlil dr. Richard Manchester. Na druhou stranu se tyto změny dají vysvětlit dvěma jinými kombinacemi: jde buď o kompaktní hvězdu na hlavní posloupnosti nebo o černou díru.

Navíc, vzdálenost pulsaru vychází na 35 tisíc světelných roků s chybou asi 25 procent. Pokud by ale sledovaná hvězda skutečně do systému patřila, pak by vzhledem k jasnosti musela soustava ležet 70 světelných roků daleko.

Je tak velmi pravděpodobné, že PSR J1740-3052 tvoří pár buď s kompaktní hvězdou nebo černou díru. První variantě se přitom dávají větší šance. Samozřejmě, že rozhodnou další pozorování. Hvězdáři budou jednak i nadále analyzovat rádiový signál pulsaru, jednak se pomocí Velmi velkého dalekohledu v Chile pokusí vyšetřit spektrum sledované hvězdy. Pokud by totiž tvořila soustavu s PSR J1740-3052, musely bychom při oběhu kolem společného těžiště sledovat adekvátní změny ve spektru. Podobně jako se hledají planety u vzdálených stálic. Teprve pak se -- doufejme -- ukáže pravda.

Jiří Dušek

| Zdroj: Jodrell Bank Observatory news release IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Stardust nevidí na jedno oko!
Ilustrační foto...
Návod na použití vesmíru - Hvězdné velikosti
Ilustrační foto...
Hvězdný posel -- díl sedmý
Ilustrační foto...
Až příliš gigantické černé díry?
Ilustrační foto...
Proměny Slunce a změna klimatu
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691