Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Jak se rodí hvězdy?

Jak vlastně vznikají hvězdy podobné Slunci? A jaké poměry panují v chladných a hustých oblacích plynu a prachu? Na tyto otázky dává alespoň částečnou odpověď jedna nenápadná, ale o to zajímavějších díra v obloze.

Ilustrační foto...Hier ist wahrhaftig ein Loch im Himmel! - Tady je skutečná díra v obloze!, vykřikl prý po dlouhé chvíli mlčení William Herschel, když svým reflektorem o průměru čtyřicet sedm centimetrů sledoval okolí Antara ze souhvězdí Štíra.

Průměrná hustota Galaxie je asi 10-23 gramu na centimetr krychlový. Devadesát procent veškeré hmoty je ovšem soustředěno ve hvězdách, které tak vzhledem ke svým rozměrům představují ostrůvky nesmírně koncentrované hmoty. Poměr velikosti hvězd k jejich průměrné vzdálenosti je jen o něco větší než poměr velikosti lidského těla a průměru Země. Zbývajících deset procent hmoty Galaxie, celkově asi pět miliard Sluncí, spadá na vrub zředěné mezihvězdné látky: protonů, neutronů, elektronů, různých atomů, molekul a prachových zrn. V jednom krychlovém kilometru vesmírného prostoru najdete asi 125 zrníček prachu a 1015 atomů (převážně vodíkových).

Právě na prachových částicích se velmi dobře rozptyluje světlo. Jejich koncentrace sice není příliš velká, vzdálenosti mezi stálicemi jsou ovšem natolik ohromné, že se na jejich světle projeví i toto nepatrné množství: Jasnost stálic klesá rychleji než se čtvercem vzdálenosti. (Tak by tomu bylo v absolutním vakuu.)

Ostatně i při běžném pohledu z okna si můžete všimnout, jak se mění dohlednost v závislosti na velikosti zaprášení atmosféry. Navíc je mezihvězdná látka v prostoru rozložena nerovnoměrně. Celá její polovina je soustředěna v malých tzv. molekulových mračnech, která zabírají jen několik procent z celkového prostoru. Zde je až milionkrát větší hustota prachu než v okolí. (Stále jsou však řidší než nejlepší na Zemi vyrobené vakuum.)

Tato neprůhledná oblaka pak mají na svědomí skvrnitou podobu Mléčné dráhy a znemožňují nám -- v optickém oboru -- sledovat střed naší Galaxie. Navíc -- pokud jsou dostatečně hustá -- mohou v nich kondenzovat i nové hvězdy.

Ilustrační foto...

Typickým příkladem může být jedno z nejbližších molekulových mračen ze souhvězdí Hadonoše, označované Barnard 68. (Podle Američana Edwarda E. Barnarda, jenž na počátku dvacátého století sestavil první katalog těchto objektů.) Leží asi 410 světelných roků daleko a v průměru má pouhých 12 a půl tisíce astronomických jednotek. Tedy "jenom" 2 miliony milionů kilometrů. Jeho velikost je tak srovnatelná s velikosti tzv. Oortova mračna, které zřejmě obklopuje Slunce a které na nás posílá dlouhoperiodické komety.

Celková hmotnost tohoto útvaru je odhadem pouze dvakrát větší než Slunce. Uvnitř přitom panuje teplota kolem 16 kelvinů (tj. -257 stupňů Celsia) a tlak 0,0025 nPa, tedy zhruba desetkrát větší než v běžném mezihvězdném prostoru. (Státe však 40 000 milionů milionůkrát menší než na povrchu Země.)

Tyto jedinečné parametry s chybou pouze tři procenta jsou výsledkem studie hvězdářů z Evropské jižní observatoře.

Ilustrační foto...Do hustých molekulových mračen nahlížejí astronomové pomocí infračerveného záření. Na prvním záběru, který vznikl prostřednictvím jednoho z osmimetrových zrcadel Velmi velkého dalekohledu na chilské hoře Paranal, si můžete prohlédnout Barnard 68 ve viditelném světle. V porovnání se svým okolím neobsahuje skoro žádné hvězdy -- leží totiž hodně blízko a světlo těch vzdálenějších se oblakem jednoduše neprodere. V centrálních oblastech mračna se totiž procházející světlo zeslabuje až o 35 magnitud! Kdyby se tedy tento útvar vtěsnal mezi Zemi a Slunce, proměnila by se naše centrální hvězda v nenápadnou stálici deváté velikosti. Tedy na hranici viditelnosti loveckým triedrem.

Některé hvězdy se vám ale objeví, když "přepnete" na blízký infračervený obor -- ostatně se podívejte na přiloženou animaci, která ukazuje Barnard 68 v různých vlnových délkách.

Prach v molekulových mračnech totiž více rozptyluje světlo kratších vlnových délek. Proto se hvězdy -- pozorované skrz takový útvar -- jeví červenější než ve skutečnosti jsou. Zrníčka prach totiž rozptýlí více "modrých" fotonů než "červených".

Tomuto jevu se říká "mezihvězdné zčervenání" (lépe však "odmodrání") a z jeho velikosti -- měřeno v různých částech -- lze usuzovat na další vlastnosti sledovaného mračna. Skrz podobně malé útvary jako je Barnard 68 ale běžnými přístroji zahlédnete jenom malý počet stálic, proto se k vyšetřování používají ty největší dalekohledy.

Astronomové předpokládají, že malá oblaka podobná Barnardu 68 byla kdysi součástí mnohem rozsáhlejších útvarů. Při překotné tvorbě horkých stálic a explodujících supernov však byl díky tlaku záření a silnému hvězdnému větru vytlačen daleko od místa svého zrodu. Dnes se nachází ve fázi těsně před zkolabováním -- už v průběhu několika set tisíc roků by pak mohl vytvořit jednu osamocenou, málo hmotnou hvězdu slunečního typu.

Jiří Dušek

 IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Stavba GTM pokračuje
Ilustrační foto...
Černé Slunce na stříbrném tácku
Ilustrační foto...
Astronomické praktikum ve Zlíně
Ilustrační foto...
Kam za astronomií a kosmonautikou v červnu
Ilustrační foto...
Pod vlivem: V náruči obzoru
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691