V pondělí dopoledne kolem Země prolétla americká sonda Stardust. Gravitační pole naší planety ji tak poslalo na cestu blíž k jádru komety Wild 2. Ještě důležitější je pak konstatování, že se podařilo prakticky úplně odstranit závadu na její kameře.
Kompetentní -- jak bychom dneska řekli "autorizovaní" -- úředníci NASA už od okamžiku, kdy se nepříjemná závada objevila, tvrdili, že nefunkční kamera v žádném případě neovlivní hlavní cíl celé mise: sběr vzorků meziplanetárního prachu a drobných částic uvolněných z jádra komety. Nicméně představa, že bychom nezískali žádné detailní záběry vlasatice Wild 2, nebyla nijak povzbudivá. Navíc kamera, do jejíž optického systému se zřejmě dostaly nějaké nečistoty, současně sloužila i pro přesnou navigaci.
Specialisté po řadě testů došli k závěru, že zdrojem nepříjemného znečištění byly horké plyny uvolněné z různých částí sondy jenom několik okamžiků po startu 7. února 1999 (QuickTime, 520 kB). Ty se za nízké teploty usadily na některých optických plochách a v důsledku toho zamlžily a značně zeslabily obraz poskytovaný elektronickou kamerou.
Řídící středisko se proto v minulých dnech pokusilo tyto nečistoty "vypéct". Kombinací drobných elektrických ohřívadel na sondě, teplem vytvářeným při činnosti některých zařízení a za podpory samotného Slunce. Teplota kamery a její optické soustavy tak stoupla z běžných -35 stupňů Celsia až na +20 stupňů.
Byl to skvělý tah. Několik záběrů kalibrační lampy, umístěné na těle Stardustu, totiž ukázalo, že se kamera dostala do skoro stejné kondice jako před startem. Technici odhadují, že nyní zachytí až o dvě magnitudy slabší hvězdy. Jinými slovy, snímky, na kterých jsou stálice slabé až devět magnitud, budou plně postačující k tomu, aby se sonda mohla s kometou Wild 2 setkat přesně podle harmonogramu. V lednu 2004 proletí jenom 150 kilometrů daleko.
Připomeňme, že se orientace v prostoru ověřuje pomocí kamer pravidelně snímkující planety sluneční soustavy, vybrané asteroidy a komety. Pozemní kontrola jednoduše určí, kam se tato tělesa promítají mezi vzdálenější hvězdy, a vypočítá tak přesnou polohu Stardustu.
V pondělí dopoledne, přesně ve 12 hodin a 20 minut našeho času, prolétla rychlostí 36 tisíc kilometrů v hodině ve vzdálenosti jenom šest tisíc kilometrů nad jižní Afrikou (mpeg, 1,1 MB). Dráhu Měsíce překročila o patnáct hodin později.
Během manávru byla nasměrována na dráhu, po které oběhne kolem Slunce jednou za dva a půl roku. To ji současně zajistí návrat s drahocenými vzorky prachu, jež bude ukrývat malé přistávací pouzdro, v lednu 2006.
