Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

2001: Vesmírná Odyssea začíná

Kdo by to byl býval řekl, ale doba popisovaná v přehnaně legendární povídce Arthura C. Clarka, navíc proslavená filmařem Stanley Kubrickem, je tady. A samozřejmě v úplně jiné podobě: Lety do vesmíru jsou vzácné. Stále ještě nemáme ani pořádnou základnu na oběžné dráze. Žádná obří města, stálé laboratoře na měsíčním povrchu. K Marsu se vydáme nejdříve za čtyřicet roků a Jupiter se Saturnem -- hlavní aktéry v Kubrickově filmu a Clarkově knize – dosud navštívilo tak málo automatizovaných sond, že je na prstech jedné ruky spočítá i válečný invalida. Rok 2001 je však tady a nám nezbývá, než se s ním nějak vypořádat.

Ilustrační foto...Každý živoucí člověk má dnes za sebou zástup asi třicítky duchů, neboť právě v tomto poměru počet mrtvých převyšuje počet živých. Zhruba sto miliard lidí kráčelo už po planetě Zemi od úsvitu času.
Je to pozoruhodné číslo, jelikož prazvláštní shodou je i počet hvězd v našem vesmírném domově, v Mléčné dráze, jedno sto miliard. Takže za každého jedince lidského rodu, který kdy žil, svítí v tomto místním vesmíru jedna hvězdička.
Jenže každá z oněch hvězd je sluncem, sluncem často zářivějším a jasnějším, než je ta poměrně blízká, kterou nazýváme Sluncem s velkou iniciálou S. A mnoho -- snad většina -- těchto cizích sluncí je obklopeno kroužícími planetami. Takže je téměř jisté, že obloha skýtá dostatek parcel, aby tam mohl mít i nejposlednější příslušník lidského plemene, až po prvního opočlověka, svá vlastní soukromá nebesa -- anebo peklo.

 

Ilustrační foto...Na dně vzdušného oceánu
První rok třetího tisíciletí bude ve znamení nové generace pozemských observatoří: se skládanými zrcadly o průměru kolem desítky metrů, adaptivní optikou, která účinně bojuje proti chvění obrazu, a novými detektory pro pozorování v relativně rozsáhlém oboru elektromagnetického spektra. Spolu s rostoucí sběrnou plochou se bude radikálně zvětšovat i důležité úhlové rozlišení.

Skutečně, v následujících několika letech se dočkáme řady rozsáhlých interferometrů: V roce 2002 spojí síly dva osmimetry z Velmi velkého dalekohledu, zbývající dva, spolu se soustavou menších teleskopů, se přidají od roku 2006. Ve výsledku tak dosáhnou fenomenálního rozlišení 0,0001 úhlové vteřiny. Na podobný sňatek se připravuje i dvojice Keckových dalekohledů na Mauna Kea.

Nadále bude pokračovat i stavba létající infračervené observatoře Sofia. K osmimetrovému dalekohledu Gemini-North na Mauna Kea v létě přibude jeho dvojče Gemini-South na Cerro Pachon v severní Chile.

Ba co víc, v roce 2001 se začne otevírat nové okno do vesmíru: "První světlo" -- resp. graviton -- totiž projde detektory Laser Interferometr Gravitational-wave Observatory (LIGO). Tedy alespoň první soustavou v Livingstonu v Louisianě. Druhá, rozsáhlejší observatoř v Hanfordu ve státu Washington bude on-line v roce 2002. Nechejme se překvapit, co všechno polapí.

 

Ilustrační foto...Pokud se dokázal "upamatovat, nešlo ani tolik o "situaci" jako spíše o permanentní krizi. Od sedmdesátých let byl svět ovládán dvěma problémy, které si dosti paradoxně navzájem hrozily anulováním.
Třebaže kontrola porodnosti byla levná, spolehlivá a schválená všemi důležitými církvemi, přece jen přišla pozdě; počet obyvatel Země dovršil už šest miliard -- třetina z nich žila v Číně. V některých autoritativních režimech byly dokonce vydány zákony omezující počet dětí v jedné rodině na dvě, avšak vynutit jejich respektování se ukázalo neproveditelné. Důsledkem toho byl nedostatek potravy na celém světě; i Spojené státy měly své bezmasé dny a do patnácti let byl předpovídán všeobecný hladomor, bez ohledu na hrdinské úsilí dobývat potravu z moře a vyvinout syntetické potraviny.
Potřeba mezinárodní spolupráce byla naléhavější než kdykoli předtím, avšak hranic bylo právě tolik, jako kdysi. Za milión let ztratilo lidské plemeno jen málo ze svých útočných pudů; podél myšlených čar, viditelných jen pro politiky, se navzájem hlídalo osmatřicet nukleárních mocností bojechtivým okem. Všechny dohromady vlastnily dostatečné množství jaderných výbušnin, aby mohly zprovodit ze světa celou zemskou kůru. Třebaže až dosud -- jakoby zázrakem -- nebylo atomových zbraní použito, sotva se dalo očekávat, že by tato situace trvala navěky.

 

Ilustrační foto...Hvězdáři v kosmu
Ne že by se už nyní nevyhříval v záplavě mediální slávy, ale v příštím roce se Hubblův kosmický dalekohled obzvlášť zaleskne. Snad někdy v květnu -- možná o něco později -- k němu totiž dorazí další výprava pečlivě vyškolených opravářů. Astronauti v průběhu několika vycházek z útrob observatoře vyjmou již deset roků sloužící Kameru pro slabé objekty (FOC) a na její místo zapojí mnohem důmyslnější Advanced Camera for Surveys; ve skutečnosti hned trojici kamer s různým rozlišením a spektrální citlivostí. Posádka také instaluje nové sluneční panely a načepuje chladící médium pro infračervený detektor NICMOS.

Na Zemi se mezi tím rozhodne o podobě Hubblova nástupce, zatím úředně nazývaného Kosmický dalekohled nové generace. Pro tuto opět miliardovou zakázku, jež se do vesmíru vydá někdy kolem roku 2009, má totiž NASA vybrat jednoho ze tří dodavatelů, co v minulosti postoupili do užšího kola.

Bohaté úrody se dočkají i sluneční astronomové: Aktivita naší mateřské hvězdy bude nadále hodně vysoká, takže lze očekávat nové a nové záběry podivuhodných erupcí, tekoucích výlevů koronární hmoty a komplikovaných propletenců magnetických polí. K současné plejádě kosmických observatoří se připojí High Energy Solar Spectroscopic Imager, která se na Slunce podívá v rentgenovém a gama oboru. Bez zajímavosti není ani historka, že její původně na počátek roku 2000 plánovaný debut zmařilo poškození při závěrečných testech. Snad chybou v dokumentaci ji technici roztočili desetkrát více, než bylo povoleno, takže se natrhly panely sondy a došlo i na jiné šrámy. Nyní je ale detektor již opraven a někdy na jaře se snad na cestu vydá pomocí rakety Pegasus odpálené nad Atlantikem nedaleko Cape Canaveral.

Nového společníka dostane evropská i Sluneční a helioseismická observatoř SOHO a americká Advanced Composition Explorer, které okupují tzv. Lagrangeův bod L1, jeden a půl milionů kilometrů daleko na spojnici Země-Slunce. Na tomto velmi výhodném místě, kde je nerušený výhled na Slunce, se totiž na dva roky usadí mise Genesis sbírající vzorky slunečního větru.

Relativně stabilní oblast L1, kde se vyrovnává gravitační vliv Země a Slunce, je sice skvělá pro sluneční observatoře, ale pokud se chcete dívat na slabé galaxie, vzdálené miliardy světelných roků, je mnohem vhodnější Lagrangeův bod L2. Také se nachází 1,5 milionů kilometrů daleko, také na spojnici Země-Slunce, avšak na opačné straně. Takže pokud sem umístíte nějaký dalekohled, ocitne se v trvalém stínu naší planety.

V příštím roce se sem vydá první z řady budoucích sond: Microwave Anisotropy Probe, zkráceně MAP. Prvořadým úkolem této mise je navázat na měření COBE -- podívá se totiž na odchylky v šumu reliktního (zbytkového) záření, jakési fosílie po Velkém třesku.

Zajímavé kosmologické výsledky pak může přinést i nová observatoř GALAX (Galaxy Evolution Explorer), vybavená půlmetrovým zrcadlem na sběr ultrafialových fotonů. Za zmínku stojí i předání západoevropské sondy XMM-Newton observatory do plného vědeckého provozu.

Svá "želízka" v ohni má i Ruská kosmická agentura. Jde o dvě mezinárodní mise: Spectrum-Roentgen-Gamma project a satelit Integral. První se připravuje již deset roků a jeho vědecké zařízení přišlo na 300 milionů dolarů. Integral financuje především ESA a půjde o komplikovanou gama observatoř, která se do vesmíru vydá na počátku roku 2002.

 

Ilustrační foto...Měl toho spoustu na práci, úplně by ho stačilo zabavit samo čtení. Když ho znavily úřední elaboráty a memoranda a hlášení, stačilo napojit čtvrtarchové elektronoviny, které si vozil s sebou, do konektoru lodního informačního sytému a probral se nejčerstvějším tiskem ze Země; kód většiny časopisů znal zpaměti, nepotřeboval se ani dívat do seznamu na rubu elektronovinové desky. Přepnutím na krátkodobou paměť přehledového bloku si podržel na obraze přední stránku, rychle proběh titulky a vybíral, co ho zaujalo. Každý článek měl dvoumístné referenční číslo; když je přenesl do záznamu, obdélníček velký sotva jako známka začal růst a zvětšovat se, až úhledně vyplnil celou obrazovku a bylo možno pohodlně ho přečíst. Když dočetl, bleskem opět naskočila celá strana a mohl si vybrat další téma k podrobnějšímu prozkoumávání.
Někdy Floyd zauvažoval, zda elektronoviny a veškerá fantastická technika, jež stála v jejich pozadí, jsou posledním slovem v úsilí člověka o dokonalé sdělovací prostředky. Seděl tady, hluboko v kosmu, vzdaloval se od Země rychlostí tisíců kilometrů za hodinu, avšak přesto za několik málo milisekund se mohl podívat na titulky kterýchkoli listů, na které si jen vzpomněl. (Samo slovo "listy" bylo ovšem v elektronickém věku trapným anachronismem.) Každou hodinu byly texty aktualizovány; kdyby si byl člověk předsevzal číst jen anglicky psaný tisk, byl by mohl strávit celý život nepřetržitou četbou ustavičně se proměňujícího toku zpráv z informačních satelitů.
Bylo dost těžké představit si, jak by se tento systém dal ještě dále zdokonalovat nebo uzpůsobovat k ještě většímu pohodlí. Ale stejně, pomyslel si Floyd, časem zastará a bude nahrazen něčím stejně nepředstavitelným, jako by byly tyto elektronoviny třeba pro Gutenberga nebo Caxtona.

 

Ilustrační foto...Klid ve sluneční soustavě
První rok 21. století otevře událost, jejíž nejzajímavější část proběhla ještě ve století dvacátém. Sonda Cassini s pouzdrem Huygens proletí na cestě k Saturnu kolem největší planety sluneční soustavy Jupiteru. Krátce poté se také rozhodne o osudu Galilea, jenž už šestý rok krouží kolem tohoto planetárního giganta. Bude jeho práce i nadále pokračovat? Nebo se NASA rozhodne družici raději poslat do náruče Jupiterovy atmosféry? Nechejme se překvapit.

V polovině února se každopádně rozloučíme s výpravou NEAR-Shoemaker, která se po celý loňský rok pohybovala na dráze kolem planetky Eros. Observatoř se už nyní přibližuje k povrchu, na nějž snad dosedne 12. února 2001.

Hlavním tématem roku 2001 ovšem bude Mars. Opět! NASA se totiž pokusí poopravit svoji dobře známou pošramocenou pověst a v dubnu k sousedovi pošle 2001 Mars Odyssey. Nová umělá družice se k planetě dostaví v říjnu a po několika týdnech brždění v řídké atmosféře začne mapovat povrch Marsu a také na dálku studovat jeho chemické složení. Má sice zcela stejnou konstrukci jako Mars Climate Orbiter, ale snad bez trapné chyby v naváděcím softwaru -- nechejme se ale raději překvapit.

A co jinak? V lednu si to kolem Země prosviští Stardust, která se tak definitivně vydá k jádru komety Wild 2. Jenom doufejme, že se mezitím vzkřísí její poněkud zapatlaná kamera. V září pak dostane další šance Deep Space 1. Její navigační systém také není bez chyby, ale za přispění iontového motoru by se mohla docela z blízka podívat na kometu Borelly.

K nenápadnému předělu pak dojde i daleko za dráhou Pluta: Voyager 1 a 2, stejně jako Pioneer 10 stále ještě pokračují ve své nenápadné misi: V letech 2001 až 2003 by přitom mohli dosáhnout heliopausu, kde se sráží sluneční a mezihvězdný vítr a která je tak považována za faktické hranice sluneční soustavy.

 

Ilustrační foto...Sonda nenesla žádné přístroje; nic nemohlo vydržet za těchto kosmických rychlostí náraz při dopadu. Byl to pouhý brok vypálený z Discovery směrem, který protínal dráhu planetoidu.Vteřiny zbývající do předpokládaného nárazu odtikávaly a Poole i Bowman čekali s rostoucím napětím. Pokus, i když byl dosti jednoduchý, měl změřit přesnost jejich zařízení až do krajnosti. Stříleli na cíl o průměru třicet metrů ze vzdálenosti půldruhého tisíce kilometrů...
Na ztemnělé části planetoidu náhle vybuchl oslnivý záblesk. Jejich brok dopadl meteorickou rychlostí; ve zlomku vteřiny byla veškerá jeho energie přeměněna v teplo. Zášleh rozžhavených plynů na krátký okamžik zazářil prostorem; na palubě Discovery kamery zaznamenaly rychle slábnoucí spektrální čáry. Dole na Zemi je podrobí technici detailnímu zkoumání, vyhledají neomylné stopy žhnoucích atomů. A tak bude poprvé stanoveno povrchové složení planetoidu.
Za hodinu už z planetky 7794 zbyla jen mihotavá hvězdička, už přestala být vidět jako kotouček. Když nastoupil Bowman příští směnu, zmizela úplně.
Byli opět sami; a sami zůstanou, dokud jim nevypluje vstříc nejbližší z Jupiterových satelitů, za tři měsíce od této chvíle.

 

Ilustrační foto...Člověk ve vesmíru
Pokud se nedočkáme nějaké fatální katastrofy, pak se naplní rčení, že od října 2000 člověk už nikdy neopustí vesmír. Zatímco Mir se na přelomu února a března odporoučí, stavba Mezinárodní kosmické stanice (Alfy) bude o to intenzivnější. Základnu rozšíří nejen americká laboratoř Destiny a dopravní modul Leonardo, ale i nová přechodová komora a ruský spojovací modul. Při pravidelných návštěvách raketoplánu se bude pokračovat v rozšiřování rozsáhlého pole slunečních panelů, které skončí až někdy v roce 2002.

Přesto všechno ale není optimismus na místě. Nad Alfou jsou stále ještě temná mračna: problémy se softwarem a kompatibilitou jednotlivých částí si neustále vynucují nové a nové odklady. Navíc není vůbec jisté, že Rusové dostojí závazkům, a budou každé tři měsíce trvalou posádku zásobovat prostřednictvím dopravních lodí Progress.

V této souvislosti nejzajímavějším experimentem se tak stane první -- ostrá -- zkouška letounu X-38, budoucí "záchranné" lodi posádky stanice Alfa. Zatím samozřejmě pouze v dálkově řízeném režimu. Stejně tak bude klid na "čínské" frontě: V roce 2001 se očekává nejvýše pár bezpilotních letů kabiny Shenzou. Prvního thajkonauta se totiž nejspíš dočkáme až někdy kolem roku 2005. No a už několikrát ohlášený let prvního "turisty" -- ať už prostřednictvím společnosti MirCorp či nejrůznějších televizních soutěží -- je zatím zcela v nedohlednu.

 

Ilustrační foto...Dnes v časných hodinách vznikl jistý technický problém menšího rozsahu. Palubní počítač HAL 9000 předpověděl selhání montážní jednotky AE-35.
Je to malá, ale zato životně důležitá složka komunikačního systému. Ustaluje zaměření naší hlavní antény k Zemi v rozmezí několika tisícin obloukového stupně. Tato přesnost je nezbytná, jelikož při naší současné vzdálenosti od Země, která činí více než jednu miliardu kilometrů, je Země jen slabá hvězdička, a velice úzký vlnový svazek, na kterém vysíláme, by ji lehko mohl minout.
Anténa sleduje nepřetržitě Zemi a je k ní nastavována motory ovládanými ústředním počítačem. povely pro tyto motory přicházejí prostřednictvím montážní jednotky AE-35. Dala by se přirovnat k nervové uzlině v těle, která tlumočí povely z mozku jednotlivým svalům v končetině. Přestane-li nerv předávat správné signály, je končetina ochromena. V našem případě by mohlo selhání jednotky AE-35 znamenat, že anténa začne ukazovat nazdařbůh. Byl to běžný defekt hlubinných kosmických sond v minulém století. Dosáhly často sousedních planet, ale pak nevyslaly žádné informace jen proto, že jejich anténa nedokázala lokalizovat Zemi.
Příčinu současné závady dosud neznáme, ale situace není naprosto vážná, není také důvod k jakémukoli znepokojení. Máme na palubě dvě záložní jednotky AE-35 a každá má minimální předpokládanou životnost dvacet let, takže pravděpodobnost, že by i druhá AE-35 měla poruchu během našeho letu, je zcela zanedbatelná. Kromě toho, budeme-li schopni stanovit příčinu současných potíží, budeme patrně schopni jednotku opravit.
Frank Poole, který je speciálně vycvičen pro tento typ prací, vystoupí z lodi do kosmického prostoru a vadnou jednotku nahradí jednotkou záložní. Současně použije této příležitosti, aby prohlédl trup a opravil některé mikropunktury, které nestály za samostatný výstup.

 

Ilustrační foto...Nebeská představení
Bezesporu nejzajímavější představení, které v roce 2001 uvidíme z České republiky, přijde hned v úterý 9. ledna. Nepůjde o nic menšího než o úplné zatmění Měsíce. Úplňkový Měsíc vyjde již krátce po 16. hodině, avšak první známky zemského stínu se na něm objeví až kolem půl osmé večer, kdy začne tzv. částečné zatmění. Nejzajímavější podívaná přijde ve 20 hodin 50 minut: Měsíc zcela utopí v nádherně zabarveném zemském stínu. Luna se z tohoto barevného zajetí vysvobodí až o hodinu později. Krátce po 23. hodině, kdy skončí částečné zatmění, už bude úplňkový Měsíc vypadat stejně jako obvykle. Bude-li ovšem zataženo, naskytne se nám další šance spatřit tento působivý úkaz až 16. května 2003.

V zimních měsících nového roku bude běžným doplňkem večerní oblohy i jasná Večernice na straně jedné, a Jupiter se Saturnem (spolu s Hyádami a Plejádami, občas i Měsícem) na straně druhé. Nad ránem se také začne objevovat Mars -- hlavní trhák léta (9. a 10. května projde jenom dva stupně od Laguny!). Znovu se tak podíváme na jeho temné skvrny i světlé polární čepičky a někdo se možná pokusí zahlédnout i dva jeho slabé měsíce.

Ve čtvrtek 21. června 2001 nastane na severní polokouli letní slunovrat a na polokouli jižní shodou náhod úplné zatmění Slunce. Jižní Atlantik, jižní Afrika a Madagaskar se tak budou cílem řady výprav profesionálních i amatérských pozorovatelů.

V polovině října budeme nad ránem, jenom krátce před východem, sledovat dostaveníčko Venuše a Merkuru: jejich úhlová vzdálenost klesne až na půl stupně. Netrpělivě očekávaný však bude především 17. a 18. listopad, na které se předpovídá další déšť Leonid.

 

Ilustrační foto..."Moment -- tohle je zvláštní --"
Bowmanův hlas odumřel v tichu naprostého úžasu. Neulekl se; doslova nedokázal popsat, co vidí.
Přilétl nad velký plochý obdélník, přes tři sta metrů dlouhý a osmdesát metrů široký, zhotovený z čehosi, co vyhlíželo jako kompaktní skála. Avšak teď se zdálo, jako by plocha pod ním unikala; vypadalo to přesně jako jeden ze známých optických klamů, kdy lze trojrozměrný objekt, pouhou silou vůle, vnímat jako obrácený naruby -- tím, že pozorovatele navzájem zamění bližší a vzdálenější stěnu.
A to se právě dalo s touto ohromnou, na pohled pevnou stavbou. Bylo to vyloučené, bylo to neuvěřitelné, ale nebyl to už monolit zdvihající se nad rovnou plání. Co se až dosud zdálo být jako střechou, pokleslo do nezměřitelné hlubiny; po kratičký okamžik měl pocit, spojený se závratí, že hledí dolů do svislé šachty -- to trouby o obdélníkovém výřezu, jehož rozměr se v rozporu se zákony perspektivy nijak nezmenšoval s rostoucí vzdáleností...
Japetovo oko mrklo, jako by chtělo odstranit dráždivé smítko.
Davidu Bowmanovi zbyl čas jen na jedinou přerývavou větu, která se čekajícím mužům v řídícím středisku, půldruhé miliardy kilometrů odsud a osmdesát minut v budoucnosti, měla navždy vrýt do paměti:
"Celá ta věc je dutá -- jde nějak do nekonečna -- a -- proboha, je to možné? -- je plná hvězd!"

Jiří Dušek

| Zdroj: Sky and Telescope, Skywatch 2001, Hvězdářská ročenka 2001 a další. Úryvky jsou z povídky A. C. Clarka, 2001: Vesmírná odyssea IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Je Titan plný jezer?
Ilustrační foto...
Odtud až za humny
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 45
Ilustrační foto...
Příběh nesmrtelných poutníků -- díl šestý
Ilustrační foto...
Slunce bouří v milém zákoutí...
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691