Sonda Mars Global Surveyor, která zkoumá červenou planetu, poskytla fascinující snímky středového vrcholu kráteru Hale, z jehož úbočí pravděpodobně kdysi tekla voda.
Roční období na Marsu a Zemi jsou poněkud rozdílné. Na jižní polokouli červené planety momentálně přichází zima, dny se zkracují a stíny se stávají delší. Vrcholem bude polovina pozemského prosince. Stejná situace nastává i na naši planetě, avšak na polokouli severní.
Výhodou je, že právě dlouhé stíny krásně vykreslují detaily reliéfu na příslušné části Marsu -- pohled do impaktního kráteru Hale s průměrem 136 kilometrů se podařilo sondě Mars Global Surveyor (MGS) pořídit právě v takové době dlouhých a špičatých stínů... Oba záběry, které si můžete na této stránce prohlédnout, vznikly v sobotu 11. listopadu.
Slunce, které bylo v době snímání asi 22 stupňů nad marsovských obzorem, tuto krajinu osvětluje od severozápadu (shora). Když víme, jak vysoko bylo, můžeme s délky nejdelšího stínu (zhruba 1,6 km) usoudit, že nejvyšší místa středového vrcholu se vypínají do výšky asi 630 metrů nad dnem kráteru. (U většiny podobně velkých impaktních kráterů nejen na Marsu jsou podobné komplexy centrálních vrcholů typické.)
U horní levé části svahů středového vrcholku lze uprostřed snímku s vysokým rozlišením rozeznat písečné násypy a drobné "kanálky" (channels), které pravděpodobně v nedávné minulosti vymlela vytékající voda. Existenci těchto útvarů, které prozrazují možná i docela nedávné vyvěrání vody z bočních stěn kráterových valů a kopců potvrdil na základě podrobné analýzy vědeckého týmu dr. Davida Malina z Jet Propulsion Laboratry už počátkem roku 2000. Předpokládá se, že voda s 10 až 30 procenty příměsí sutě zde vyvěrala z podzemních rezervoárů v množství možná až několika tisíců metrů krychlových vody. Pokaždé šlo o krátké, zpravidla se už neopakující epizody.
Nyní trochu přimhuřte oči a představte si prudký, velmi hluboký svah na povrchu Marsu. Třeba okraj impaktního kráteru, strž vytvořenou sopečnou činností či výsledek jakéhokoli jiného geologické jevu, díky kterému se "na vzduch" dostane vrstva bohatá na vodu. Voda se díky slunečnímu svitu může za příhodných podmínek dostat až na povrch, kde ihned zmrzne a vytvoří jakousi ledovou bariéru. Za ní se nadále shromažďuje tekutina, až se bariéra v jednom okamžiku protrhne. Po svahu dolů se pak rozteče směs bahna, kamení a vody.
Ve spodní části obrázku lze rozeznat písečné násypy formované větrem. Snímek s vysokým rozlišením zabírá tři kilometry širokou oblast a nejvyšší rozlišení dosahuje až tří metrů na jeden obrazový pixel.
