Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...=Jaroslav Heiniš - revize plynu, Ostrava a okolí, stavební práce, rekonstrukce, hodinový manžel (www.heinis.cz). Ženklava, Kopřivnice, Příbor, Nový jičín, Bělotín, Bílovec...
DOMŮ   ARCHIV   IBT   IAN 1-50   IAN 50-226   IAN 227-500   RÁDIO   PŘEKVAPENÍ  
STALO SE

Rozplývající se exoplanety

Za více než polovinou dosud známých exoplanet se pravděpodobně ukrývají obyčejné, byť málo hmotné stálice. Takové jsou alespoň předběžné záběry astrometrické studie mezinárodního týmu, prezentované na setkání jedné ze sekcí Americké astronomické společnosti v Atlantě.

Ilustrační foto...Seznam planet, které obíhají kolem vzdálených hvězd, v posledních letech utěšeně roste. Jejich celkový počet dosahuje kolem padesáti a v komplikované zněti různých hmotností, oběžných period i výstředných drah se vyzná jenom několik málo odborníků. Na pořad dne se dokonce dostaly takové lahůdky, jako spor o standardizované pojmenovávání či diskuze o satelitech, jež by kolem měly také zákonitě obíhat.

Na druhou stranu je ale férové přiznat, že pozorovatelé nemají v žádném případě vyhráno. Drtivá většina planet byla objevena vcelku efektivní a neustále se zdokonalující technikou citlivých měření radiální rychlosti. Přesto všechno existuje celá řada odpůrců, kteří tvrdí, že sledované změny způsobují jiné jevy. Už v počátcích se hovořilo o zvláštních pulsacích atmosfér hvězd, nyní se pro změnu ukazuje, že by je mohly mít na svědomí prachobyčejné stálice. Alespoň to naznačují závěry astronomů z University of Pittsburgh, Lunar and Planetary Institute a Korea Astronomy Observatory. Že prý se jedná o směs hnědých trpaslíků (těles na pomezí planet a skutečných hvězd), dvojhvězd a lehkých trpaslíků červených. Proč? Odpověď je ukryta ve způsobu měření.

Zatím nejúspěšnější metodou interstelárních prospektorů je již zmíněné pečlivé vyšetřování světla vybraných hvězd. Pokud totiž v jejich gravitačním sevření existuje nějaká planeta, musí obě tělesa zákonitě obíhat kolem společného těžiště. Menší "David" pak cloumá s větším a zářivějším "Goliášem" a my na Zemi sledujeme periodické změny rychlosti: ať již radiální (ve směru stálice-Slunce), tak i vlastního pohybu (ve směru kolmém). V prvním případě dokážeme teoreticky sledovat odchylky veliké pouhý jeden metr za sekundu, ve druhém o velikosti několik úhlových mikrovteřin.

Ilustrační foto...Drtivá většina dosud objevených exoplanet, přitom uvízla v sítích trpělivých pozorovatelů jemných nuancí radiální rychlosti. Že nejde o jednoduchou záležitost, vám přitom napoví prostý výpočet: Pokud u hvězdy s hmotností půl Slunce existuje ve vhodné vzdálenosti super-planeta pětkrát hmotnější než Země, musíme dokázat odhalit cloumání s amplitudou 1,2 metru za sekundu. To se zatím nepodařilo, ale řada týmů už ohlásila objev těles srovnatelných se Saturnem (k tomu bylo nezbytné stlačit chybu na tři metry za sekundu -- tedy na úroveň pomalejšího běhu!).

"Hledání menších těles u takových hvězd se vždy opíralo o měření radiálních rychlostí," prozradil nám kdysi v exkluzivním rozhovoru Michael A. C. Perryman, vědecký ředitel projektu Hipparcos. "Ty vám ale neprozradí hmotnosti planet, pouze jejich dolní limit. Není totiž jasné, jak je skloněna oběžná rovina objektu vůči zornému paprsku -- spojnici Slunce-hvězda. V případě, že by ležela kolmo, nepozorovali bychom žádné změny radiální rychlosti. Naopak největší jsou pro rovinu podél paprsku. Obecně je hmotnost planety rovna M.sin i (M hmotnost planety, i sklon dráhy vůči paprsku). Takže, když sin i neznáme, dostáváme pouze dolní odhad hmotnosti." Sonda Hipparcos však měla natolik ostrý obraz, že mohla sledovat vlastní pohyb jasné hvězdy (tj. v rovině kolmé k zornému paprsku), nezávisle na sklonu oběžné roviny planety. Z velikosti cloumání, resp. jeho nepřítomnosti lze pak stanovit horní odhad hmotnosti průvodce.

Mezinárodní tým astronomů, v tomto případě bychom spíš řekli nepříjemných, ale velmi důležitých šťouralů, proto sáhl do databáze měření sondy Hipparcos a spolu s již známými odhady radiální rychlosti se pokusil určit sklon dráhy tajemných průvodců a zpřesnit tak i jejich hmotnost.

"Zvláštním výsledkem je především nález, že je sklon oběžné dráhy u většiny studovaných systémů velmi malý -- na roviny jejich průvodců se tedy díváme prakticky shora," prozradil na konferenci David C. Black z Lunar and Planetary Institute. "Což je v naprostém nesouladu s dřívější představou všech studií, že jsou tyto úhly zcela náhodné. V těch se totiž předpokládalo, že objevy lehkých těles umožnil vhodný sklon dráhy, na kterou se díváme prakticky z boku."

Za současné problémy si ostatně mohou sami hvězdáři. Jak už jsme si řekli, z analýzy změn radiálních rychlosti dostanete pouze součin M. sin i. Kdyby bylo i nulové, tj. rovina dráhy oběhu je rovnoběžná k zornému paprsku, pak je samozřejmě změřená hmotnost rovna skutečné, a když se rovná 90 stupňům, nepozorujeme žádné změny radiální rychlosti. V publikovaných výsledcích se buď zveřejňovala "nejmenší možná hmotnost" (tedy i = 0 stupňů), nebo hmotnost vycházející z náhodné orientace roviny oběhu: pi/2. Asi proto, že se tyto "opticky" menší tělesa lépe vyjímala v nadpisech tiskových zpráv.

A aby toho nebylo málo, mluví se běžně o planetách desetkrát, dvacetkrát i třicetkrát hmotnějších než Jupiter. Tahle tělesa jsou přitom spíše na hranici planet a hvězd. Dokonce existuje jakési rozdělení: do 10 Jupiterů jde o planetu, do 80 Jupiterů o hnědého trpaslíka a všechno těžší jsou stálice.

Ilustrační foto...Při redukci dat u objektů, u kterých se tým několika hvězdářů pokoušel zpřesnit odhad hmotnosti neviditelného průvodce, se nakonec vytvořily čtyři skupiny: U devíti hvězd se průvodci pohybují v rozmezí 10 až 15 Jupiterů. Tedy jenom o něco více než co vycházelo z odhadů studií radiálních rychlostí, avšak stále dost na to, abychom mohli mluvit o planetách. Dalších jedenáct stálic doprovází hnědí trpaslíci s hmotností 15 až 80 Jupiterů, tedy výrazně více, než jsme si dosud mysleli. Ve třetí skupině jsou čtyři případy, které evidentně žijí v jednom páru s červeným trpaslíkem, tj. skutečnou hvězdou se vším všudy. No a nakonec v posledním souboru najdete objekty, u kterých chybí dostatečně přesná měření.

Důležitá je i skutečnost, že k podobnému závěru došla nezávislá studie jiného týmu (mj. nestora exotického výzkum P. Mayora): Ve většině případů se jedná o tělesa nejspíš podobná hnědým trpaslíkům s malým sklonem oběžné dráhy (7 až 11 Jupiterů). Což skvěle zapadá do dřívějších námitek, že orbitální periody a jejich výstřednosti domnělých "exoplanet" nejsou statisticky odlišné od obyčejných dvojhvězd. A že tudíž jde v mnoha případech o stelární soustavy či kombinace s hnědým trpaslíkem.

Tyto výsledky jsou sice předběžné a jak zdůrazňují autoři, vyžádají si ještě pořádnou revizi. Ale na druhou stranu je nad Slunce jasné, že bychom měli poněkud schladit náš optimismus o ohromném počtu již odhalených jinoplanet. Ano, nejspíš existují. Ale na druhou stranu pozor! Cesta k nim bude ještě hodně dlouhá!

Jiří Dušek

| Zdroj: University of Pittsburg News Release a další IAN.cz
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...
archiv zdroj
RULETA
Instantní pozorovatelna 100
Ilustrační foto...
Nový model Mléčné dráhy
Ilustrační foto...
Instantní pozorovatelna 30
Ilustrační foto...
Mars ve 3D
Ilustrační foto...
Pod vlivem: Nebeská znamení
Ilustrační foto...
STALO SE
4.12.2012 -
Probíhá experiment. Stránky se pomalu dostávají ze záhrobí zpět na světlo digitálního světa... Omluvte nedostatky, již brzy snad na této adrese najdete víceméně kompletní archiv IAN...

WEBKAMERA
 Upice webcam / widecam
UPICE WEBCAM

Add to Google

 

Pridej na Seznam
 

  © 1997 - 2017 IAN :: RSS - novinky z astronomie a kosmonautiky SiteMap :: www :: ISSN 1212-6691