V lednu tohoto roku jsme se dočkali první skvrny nového slunečního cyklu. Od té doby je ale na tváři denní hvězdy klid. Znamená to něco?
Sluneční (solární) cykly jsou relativně pravidelné změny aktivity v atmosféře Slunce. Nový sluneční cyklus podle definice začíná, když se ve středních slunečních šířkách vynoří první sluneční skvrny. Tyto skvrny mají opačnou magnetickou polaritu, než skvrny v předchozím slunečním cyklu. Jak se z minima Slunce probouzí, roste počet aktivních oblastí a ze Země pozorujeme nejen tmavé skvrny, ale také nejrůznější výtrysky hmoty do okolního prostoru. Je-li aktivita Slunce poblíž maxima, můžeme se pokochat i u nás polárními zářemi, nebo také obdivovat Mléčnou dráhu z velkých měst utopených v blackoutu.
| |
 | | Obr.: Nový sluneční cyklus začíná... |
| |
| |
Zdá se, že 24. sluneční cyklus začíná velmi nesměle. Zdá se dokonce, že podobně opatrný nárust nemá v dějinách sledování sluneční aktivitiy už po několik desetiletí konkurenci. Je možné, že Slunce pro nás chystá nějaké větší překvapení? Čeká nás malá doba ledová? Hladomor? Tyto otázky už začaly padat, dokonce i do našeho redakčního emailu. Proto jsem se podíval s Googlem na to, co si myslí fyzikové zkoumající naši denní hvězdu.
Celkem jednohlasně se shodují v tom, že zatím je příliš brzy hodnotit výjimečnost tohoto minima s ohledem na malé zastoupení slunečních skvrn. V padesátých letech byla aktivita také podobně slabá, ale následující maximum bylo na četnost slunečních skvrn velmi bohaté. Budoucí chování Slunce se prý podle tohoto parametru odhadovat nedá. Předchozí cyklus byl navíc o něco delší než průměr a proto je prý na místě, aby se nyní aktivita probouzela o něco méně svižně. Zajímavé ale je, že zároveň je asi o 40 procent nižší hodnota intenzity magnetického pole v polárních oblastech Slunce. Nejnovější měření sondy Ulysses navíc prozradila, že celkový tok slunečního větru je na padesátiletém minimu. Z pohledu naší galaktické cesty je to velmi důležitý parametr - podobně jako Zemi chrání před účinky slunečního větru magnetosféra, celou sluneční soustavu chrání ten samý vítr (proud částic) vymetáním okolního prostoru. V místě, které se nazývá heliopauza, se vliv okolí s vlivem Slunce vyrovnává a tahle hranice nás tak chrání před potulným zářením galaktických zdrojů. Paradoxně tohle by mohl být ale velký okamžik pro všechny fyziky, které galaktické částice zajímají...
| |
 | | Obr.: Heliosféra. |
| |
| |
Je možné, že následující cyklus nebude průměrný. Očekávat malou dobu ledovou, nebo impakt na klima podobný Daltonovu minimu je ale asi přehnané. Kromě sluneční aktivity měla na několik ochlazení v minulosti pravděpodobně také vulkanická činnost a teprve kombinace obou jevů způsobila pozorovatelnou změnu klimatu (opět pravděpodobně). Rozhodně je ale příliš brzy na to šířit paniku. Sluneční aktivita se v lednu probudila v dobrém souladu s předpovědí a odvozovat chování Slunce je zatíženo podonou nejistotou, jako je tomu v případě počasí. (Věříte-li předpovědi na třetí den, jste optimisté :) Bude však rozhodně zajímavé Slunce pečlivě sledovat. Zvláště pak, dojde-li např. k erupci supervulkánu v Yellowstone, potom nás může malá aktivita Slunce opravdu pěkně potrápit :)
